*Pájuše* přečtené 429

Krocení sopek 2016, * antologie

Povídky jsou tak trochu směsící technicko-filozofických žvástů a snů "o lepších zítřcích". Nemůžu říct, že by se mi nelíbil nový kabátek fantasy, kterou dávají asijští autoři do svých povídek, nicméně, má to jedno ale. ALE lehká forma, kterou jsem zvyklá ve fantasy literatuře vnímat, jaksi vymizela. Povídky se mi zdáli těžkopádné a občas sešité horkou nití. Měli ale zajímavou strukturu.... celý text

Nyxia nespoutaná 2019, Scott Reintgen

Medvěd a Slavík 2018, Katherine Arden

Nimbus 2019, Neal Shusterman

Ve druhé díle rozehrává Shusterman hru, která se už začíná malinko podobat klasickým YA knihám. Nechci říci, že by kniha byla předvídatelná ve všem. Nimbus mě úplně odzbrojil a pak, když se na scéně objevil náš záporák a samotný konec... i to bylo pro mou mysl šok. Nicméně dějová linka už jaksi postrádala tu dramatičnost a dopředu jste věděli, co která postava udělá. Druhý díl posunul příběh do nové úrovně. Nedokážu říci, jestli k lepšímu nebo k horšímu. To ukáže až třetí díl. Trochu se ho ale obávám, protože mám jisté pochyby o tom, kam až autor chce zajít. Na druhou stranu si myslím, že Nimbus v posledním díle sehraje svoji "životní" roli. A na tohle se těším víc, než na znovuoživení... však ten, kdo četl, ví. :-)... celý text

Safírová růže 1995, David Eddings

Zakončení série bylo fenomenální. Všichni padouši jsou mrtví, teď je na řadě vyrovnání se s následky války. Nicméně epilog celou sérii zabil. Nebudu spoilerovat, chápu - nebo si to alespoň myslím - co autora k tomu vedlo, ale konec me opravdu neoslovil. Další třídílnou sérii se Sparhawkem si pro teď nechám ujít. Se zlou by se potácel.... celý text

Rubínový rytíř 1995, David Eddings

Úžasné, dechberoucí pokračování... druhý díl byl velmi zajímavý. Setkáváme se zde s některými postavami z prvního dílu a další se přidávají. Což, jak jsem zjistila, je pro me špatné, protože se mi některé postavy začaly plést. Na druhou stranu, děj velmi rychle plyne, zábavu najdete v každé pasáži a na nudu rozhodně není čas, když na jediném kousku drahokamu spočívá osud celého kontinentu. Vřele doporučuji.... celý text

Diamantový trůn 2005, David Eddings

Dlouho jsem nezažila fantasy knihu, která by byla temná a zároveň světlá. Delikátní a přitom ostrá. Umírněná a zároveň prudká. Napadají mě samá superlativa, ale kniha si to opravdu zaslouží. Čistokrevná fantasy, která je sice předvídatelná, ale v tom právě spočívá její kouzlo. Zní to bláhově, ale je tomu tak. Ze začátku maté pocit, že pokud kniha bude jen o cestování z bodu A do bodu B a pak do C a D, děj bude stát za starou belu, ale opak je pravdou. To, co jsem si myslela, že bude vycpávková vata, byla velmi smysluplná, vtipná a rozumná konverzace... A proto to neustále putování, které by Vas jindy unudilo k smrti, bylo výše zmíněným hezky učesáno a Vám naservírován vskutku zajímavý a chuťově vyvážený hlavní chod. Nemůžu se dočkat, až se ponořím do druhého dílu. Poněvadž, jelikož a protože, je to k**va dobré!... celý text

Polibek 2015, Anna Todd
ztráta času

Miliarda přečtení online??? Proč, pro boha živého?! Obávám se, že větší blbost sem jaktěživ v young adult nečetla... Hlavní hrdinové mi přišli jak psychicky narušení jedinci - btw už bych měla splněno jedno z témat letošní čtenářské výzvy, kdybych nečetla Ginny napořád. Oběma bych doporučila se jít léčit, protože tohle je už opravdu nemoc. Na jedné stránce se častují něžnůstkami a jejich jednání je sladké jak med a na druhé stránce si míní pomalu vyrvat vlasy z hlavy a nemůžou si příjit na jméno. A tak pořád dokola a dokola a dokola... Takový začarovaný emocionálně nestabilní kruh. Vzdávám to! Nedočteno.... celý text

Dívka, která si říkala Tuesday 2016, Stephen Williams

Knihy tohoto žánru obvykle nevyhledávám. Úplně nejsou žánrem, který by mě bavil. Nicméně, o této knize musím říct... klobouk dolů. Nejvíce mě bavil pohled Tuesday, který byl směsicí sarkasmu, sebemrskačství a ostrovtipu. Nejméně pak pohled detektiva. Ono... byl pro příběh klíčový, ale na to, že byl polda dlouhou dobu, mu věci docházely s desetikapitolovým zpožděním... Blech! A postava Thuesday byla jako Sherlock Holmes, Jekyll a Hyde a James Bond v sukních v jednom... ovšem je mi trošku zatěžko věřit, že by takhle...jak to jen říci?... "propracovaný plán" na zničení mafiánského podsvětí dokázala vymslet malá holka.... celý text

Holubice a had 2020, Shelby Mahurin

Nemůžu si pomoct, ale slibná kniha skončila fiaskem. Ne totální, ale přesto skončila. V příběhu a v logice některých věcí je tolik děr! Tak např.: Za prvé - k té svatbě autorka přišla jak? Přišlo mi to dost přitažené za vlasy. Člověk si nemůže ani zařadit období, ve kterém se ten děj odehrává. Vzhleděm k tomu, že se ale upalovaly čarodějnice na hranici, řekla bych středověk? Za druhé - nepřijde mi úplně v pořádku, že lovec čarodějnic, ten nejlepší, zjistí jako poslední ze všech lovců čarodějnic, že si vzal čarodějnici... Postrádá to logiku. Za třetí - nějak jsem nemohla uvěřit tomu, co je autorka schopná splácat - on je synem čarodějnice a zaroveň parchant krale, také má svého ochrance, který je svatý, ale ten ho nechá oženit s jeho dcerou čarodějnicí, která má vazby na jeho matku.... Upřímně, přišlo mi to jako když se teletubíz snaží natočit telenovelu. Na druhou stranu kniha byla svižná, děj odsýpal a četla se jedním dechem. Přesto moc kladně knihu nehodnotím. Pokud bych vše špatné odmyslela, zbyl by mi plytký příběh, bez špetky inteligence.... celý text

Světla na obloze 2019, Lisa Lueddecke

Z knihy přímo čiší mráz a nehostinnost ostrova, kde se příběh odehrává. Ovšem to, co se autorce do příběhu podařilo vměstnat, zdaleka nanaplnilo moje očekávání. Dokonce ani moje dušinka neplesala radostí. Autorka, když to řeknu slušně, splácala všechno možné dohromady - pověry, draky, bohy, dva děsivé národy monster... (doteď nevím, kterého by se měli obyvatelé ostrova bát víc. Ti, co s nimi na ostrově žijí nebo ti, co k nim připlouvají po moři?) *SPOILER* A propo, ti co s nimi žijí, pokud by měli v hlavě alespoň tolik rozumu, což dle knihy mají, když jsou schopní si stáhnout ze zvěře kůži pomocí kamenu, kterého obrousí a rozdělat oheň, tak by si taky mohli uvědomit, že nemusí žít v nehostinných horách, ale mohli by jit i do nížin nebo třeba, že člověk, kterého chytí a chtějí ho sníst nemusí být jen jeden, ale že jich jinde může být víc. * KONEC SPOILERU * Chybí tomu vyspělost. Hlavní hrdinové jsou nemastní neslaní, těžko uvěřitelný byl pro mě i vztah jejího otce s ní a zatěžko mi byl i ten konec. Jednoduše řečeno - never more.... celý text

Maskované město 2017, Genevieve Cogman

Prvni díl, kde se setkávám s Yrene mě bavil podstatně více. Tenhle díl nebyl vyloženě špatný nebo dobrý, jak naznačují moje tři hvězdičky, ale byly zde věci, které mi opravdu nesedly. Chápu, že když se hlavní hrdinka někam dostane, je důležité popsat to místo, ovšem tady těch sáhodlouhých popisů bylo na mě nějak moc a uprostřed knihy jsem už jen převrácela oči v sloup. Nemohla jsem se zde ani ztotožnit s fae Guantesovými. Těžko se mi věřilo, že byli no "mocní" ve světle událostí, které se staly ve vlaku. Představovala jsem si trošku větší drama. A pak samotný "osvobození" vlaku taky bylo přitažené za vlasy. Suma sumárum, tenhle díl mě moc neoslovil.... celý text

Mráz ze záhrobí 2012, Charlaine Harris
ztráta času

Ne, ne, tohle opravdu ne. Po celou dobu knihy jsem chtěla hlavní hrdinku proplesknout. Jejích achich ouvej bolístek bylo v knize habaděj a já opravdu neměla na ně nervy. Kniha by byla úžasná, začátek byl dobře našlápnutý a já si říkala, že to bude to, na co jsem od této autoky zvyklá... Jak já jsem se jen mýlila! Totálně to zkazila jedna věc, která se stala v rámci "uvědomění si" hlavní hrdinky, ale to bych spoilerovala. V druhém díle to tam bylo řečeno, já ale jak b*bá čekala, že to tak nebude. No, zklamání. Sice nijak velké, ale přesto zklamání. Tímto končím celou tuhle rádoby štaci na parodii "lepších zítřků" a jdu se věnovat knihám, které si to opravdu zaslouží. Tímhle má u mě ChH jedno velké mínus! Never more...... celý text

Pasti ze záhrobí 2012, Charlaine Harris

Přesně tak, pustila jsem se do dalšího dílu, protože... no vlastně proč? Jsem masochista? Nee, chtěla jsem dát autorce šanci, už kvůli vysokému hodnocení tady... Upřímně, nepřesvědčila mě, že by si to kniha zasloužila. Jednak proto, že hrdinka je pořád "stejná" jako předtím, a jednak i proto, že jsem doufala, že se děj bude vyvíjet zajímavým směrem... no, nekonalo se žádné překvapení, ovšem dějem jsem proplouvala podstatně snáz. Doufám, že to, co já si myslím, že se stane s jejím "bratrem" a s ní , se v dalším díle ukáže jako totální zmatení nepřítele, páč by to celou sérii poslalo do kytek. Ale uvidíme, nechám se překvapit a doufám, že nebudu zklamaná.... celý text

Šepoty ze záhrobí 2012, Charlaine Harris

Znám autorku hlavně díky sérii Pravá krev. Má osobitý styl psaní, který se nedá přirovnat k žádnému autorovi, kterého jsem četla. V knize se drží "chlad" a jakýsi odstup, lépe nedokážu popsat autorčin styl vyprávění. Ovšem tohle bylo i na autorku trochu velké sousto. Zajímavý námět, provedení katastrofa. Znaky červené knihovny propojené s fantasy a krimi, znám už z jejích minulých knih, ale tohle na mě působilo hodně nuceně a vyumělkovaně. Hlavně ta krimi část. Kniha se snaží zaujmout, ale i nenáročný čtenář by se ukousal nudou. V knize se fakt nic neděje! Příběh si tááááhle plyne, drží si svou tááááhlou rovinku a vyústění není ani překvapující, ani nevybočuje z té tááááhle řady. Měla jsem díky tomu pocit, že se mě autorka snaží přinutit myslet si, že růže nemají trny a ptáci nemají křídla. A těch postav...! Všechny splývaly dohromady! Nevyznala jsem se v těch rodokmenech a v podstatě mi to bylo i fuk. Hlavní hrdinka působila na jednu stranu jako žena, se kterou nic nepohne, ale stačí odloučení od "křoví" (kdo četl, pochopí) a je z ní loužička nervů a strachu a achich-ouvej bolístek. Nesedlo mi to. Opravdu ne.... celý text

Chlápek od vedlejšího hrobu 2011, Katarina Mazetti
ztráta času

Dva úplně rozdílné světy, které když se střetly, nemohlo z toho vzniknout nic lepší než katastrofa. Hlavni hrdinové jsou oba pro mě nepochopeni. Desiré je městská princeznička, která si nevidí dál, než na špičku svého nosu, nepřizpůsobivá, nechápající šťoura, se sklonem k naivitě jako děcko, kterému někdo vzal bonbónek a ona doufá, že ji ho zase vrátí. Zemědělec? Trochu matla, trochu necita, ale ze všeho nekňuba, který neví, jak chápat ženskou mysl. Řekla bych normální chlap, ale u něho mi to moc nesedí... Příběh nudny, bez fantazie, prostý vtipu a bez nadsázky naprostá nuda. Konec? To doufám, že autorka byla tak sjetá, že nevěděla, co píše... a nebo jsem já tak puritánská, že pode mě to celou knihu hodilo ještě do větších s**ček, než už byla? Nedoporučuji.... celý text

Arabella z Marsu 2019, David D. Levine

Upřímně, měla jsem úplně jinou představu... Vlastně ani nevím, jak knihu popsat. Autorův styl byl jistě působivý, ale pokud to chtěl hnat do červené knihovny, měl se k tomu stavět už od začátku. Takhle to jeho sci-fi zaniklo v pozadí ne příliš propracovanych citů hlavnich hrdinů - nebo jejich absence. Záleží na úhlu pohledu. Přišlo mi to, jako kdyby autor u popisů citů v knize par stránek vytrhl. Má hezké oči, obdivuju ho.... miluju ho, žádost o ruku... Hlavni hrdina se k tomu nemůže vyjádřit, protože řídí loď a pak vlivem určitě udalosti, k tomu ani nemá co říct. Tak kde se doprčic přetvořil u jednoho i u druhého nějaký cit? V tom, jak drhla podlahu nebo pomahala s jinými prácemi na lodi??? Většina času je věnována chodu lodi a jak ji udržet na obloze. Ne tajnych dostaveníček při měsíčku. Přesto to má znaky červené knihovny, které narušují celkem dobrou knihu. Vůbec by mi ale nevadil nějaký slovník cizích slov, které se v knize vyskytuji a navic, o trošku víc popisu "mimozemšťanů" a jejich zvyklostí by v knize taky mohlo být víc.... celý text

Antibohyně 2014, Kendare Blake

Tak... Konečně dočteno. A že to teda trvalo. :-/ Miluji řečkou mytologii, miluji historii obecně, ale tohle opravdu nešlo... Antičtí bohové tady působili jako batolata, co se ručičkami snaží vyhrožovat světu. Celkově mě nijak nenadchl ani děj. Představovala jsem si to víc na úrovni, víc magičtější, víc propracovanější... Tohle téma úplně do young adult knih nepatří. Nebo alespoň rozhodně ne v tomto provedení! Přijde mi to nedospělé, strašně ploché a bez emocí. Děj byl sice svižný, autorka se snažila navnadit, ale celkově jsem z knihy spíš zklamaná. Nepřijde mi, že by se s "bohy" v knihách roztrhl pytel, ale tohle jim spíš ubližuje. Hodně ubližuje. Kdybych byla fanatik, řekla bych, že tohle je rouhání a hanobení řecké mytologie.... celý text

Ginny Napořád 2017, Benjamin Ludwig

Jednomu člověku jsem nedávno tvrdila, že mít rozečtené dvě knihy a vrhat se do další nemá smysl. No, tak v tomto případě to smysl mělo a opodstatněný! Knihu jsem odložila, protože jsem si představovala, jak to bude náročné (nejen po psychické stránce, ale také v tom, jak to bude složitě napsané). Jak jen jsem se mýlila! Po Hospodě Jamajce, kterou jsem upřednostnila před touto knihou a ze které jsem byla poněkud zklamaná, Ginny pro mě byla velkým překvapením. Četla se neskutečně rychle, děj byl svižný a Ginny neskutečně sympatická. Dětská mysl v sobě skrývala širokou škálu pocitů a vjemů a byla tak osvěžující! Prostá, jednoduchá... Čistá. Jak jen mysl dítěte může být. A tohle okouzlující dítě nejenže cítilo, ale snažilo se "přizpůsobit" některým lidských měřítkům, které se na ni snažili napasovat lidi v jejím okolí. To, že má dítě autismus, neznamená, že se neumí samo rozhodovat nebo že nedokáže říct svůj názor. Jen se prostě bojí, že ho ostatní nepochopí. A tady se Ginny snažila říct něco pět let lidem kolem sebe, ale nikdo ji ne že nevěřil, ale neposlouchal... Úžasná směsice laskavosti, rozněžněných citů a uvědomění si svého vlastního "já" se snoubí ruku v ruce s pošetilostí, nedůvěrou a až fanatickým strachem z "neznámého".... celý text

Hospoda Jamajka 1970, Daphne du Maurier

Kvůli čtenářské výzvě čtu knihy, ke kterým bych se buď hodně dlouhou dobu nedostala nebo bych o ně ani pohledem nezavadila. Těžko říct, kam se řadí Hospoda Jamajka... Co musím vyzdvihnout na knize je snaha autorky o popis místa. Někdy na mě dýchala neutěšená samota, jindy zase veselost ve volnosti hlavní hrdinky. Autorka si také dobře hraje s jazykovou skladbou. Co naopak musím knize vytknout jsou někdy dlouhé pasáže, které mě tak nebavily číst! Často se mi stávalo, že jsem se do nich začetla, ale v polovině stránky zjsitila, že jsem nevěděla, o čem čtu. Pokud bych měla zhodnotit toto dílo, před klasikou našich vlastenců by obstálo stěží. Je to spíše román pro ženy, než pro širokou veřejnost.... celý text