Pazďa přečtené 200

Zajímavé časy 1998, Terry Pratchett

Pátý Mrakoplaš byl zatím bezkonkurenčně můj nejoblíbenější. Nenávaznost je jedna z velkých výhod Zeměplochy, ale líbí se mi, že tahle minisérie si drží alespoň tenhle děj "z průseru do průseru" a potkat v této knize staré známé bylo příjemné. Vtipy tady hodně sedly a příběh místy překvapivě zvážněl. Ze startu mi neseděla linka barbarů, ale je to jako tobogán, chodit do schodů je pěkná otrava, ale jak se to rozjede, je to opravdu zábava. Pratchett pokračuje ve své epopeji zesměšnit co nejvíce zemí ve svých knihách, a tentokrát jsme v Číně, což mě bavilo opravdu hodně. Kniha má dokonce cliffhanger, takže se na další pokračování těším víc než obvykle, zajímala by mě ovšem budoucnost Zavazadla.... celý text

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Písečný muž představuje pomyslné finále jednoho uceleného archu v sérii Joony Linny a zatím mě to ze čtyř knih bavilo asi nejvíc. Stále mě ještě tato série nijak extra neohromila, ale tohle byl solidní příběh s dobrým spádem a i malou dávkou hororu. U Keplerovců už jsem si zvykl na kolísající logiku, v momentech na její absenci, takže si dokážu jen tak zapnout pásy a vychutnat si jízdu. Škoda jen, že za odhalením tohoto Písečného Muže stojí klišé staré tak, jako žánr sám. V sérii budu ale pokračovat, fajn detektivka se hodí vždycky, a Písečný muž nebyl na rozdíl od Svědkyně ohně až komicky špatný, takže se možná blýská na lepší zítřky.... celý text

Erik 2007, Terry Pratchett

Nejútlejší kniha Zeměplochy se nedá počítat jako plnohodnotný příspěvek do konverzace, je to spíše novela, která si klade za cíl vrátit Mrakoplaše a udělat to zábavně. A to se daří. Čas se tady nemarní, protože v podstatě nic z událostí nemá dopad na Zeměplochu jako takovou, a tak se střílí vtipy zleva, zprava. Erik samotný je dobrý, humorný společník pro Mrakoplaše a zavazadlo je znova jednou z nejvíc charakteristických postav.... celý text

Věž vlaštovky 1998, Andrzej Sapkowski

Všechny knihy ságy mají tendenci být lepší a lepší, a tady už si nemůžu odpustit plné hodnocení. Vždycky mě tyto knihy nejvíc bavily, když jsme sledovali Geralta, tady mě bavilo všechno. Ciri má konečně akčnější, urgentnější linku a její převyprávění jejích událostí v době páté knihy je skvělé. Jsme už teď dostatečně hluboko v obecné politice, že mi vlastně vůbec nevadí dlouhé dialogy o válce a ekonomice nebo náhodný delší popis historie lokací nebo rodů. A to co dostaneme Z Geraltovy linky jako pokračování knihy minulé je samozřejmě bomba. A vše je pěkně připraveno pro (doufám) skvělé finále.... celý text

Magický prazdroj 1995, Terry Pratchett

Třetí Mrakoplaš se mi líbil zatím stoprocentně nejvíc. Absurdní výlet je tady dokonce podložen reálnou myšlenkou a tu a tam nějakou tou pochopitelnou motivací. Humor mi také sedl více, většina plynula z toho, že jsme se mohli více poznat s obyvateli Neviditelné Univerzity a parta Mrakoplaš, Conina a Nijel měli také skvělou dynamiku. Co se mi ovšem líbilo nejvíce, byl způdob, jakým bylo uchopeno samotné finàle knihy. Bylo to tak akorát úderné, a každý se tu ukázal v takovém světle, v jakém má. Série s Mrakoplašem je uznávaná jako nejslabší minisérie Zeměplochy a já moc nechápu proč, protože sám Mrakoplaš se pomalu stává jednou z mých nejoblíbenější postav, a každá kniha se rapidně zlepšuje.... celý text

Malí bohové 1997, Terry Pratchett

Malí Bohové jsou Zeměplošský standalone, který Pratchett pojal, jako své pošťouchnutí do náboženství. Jakéhokoliv. A jak už to tak na Zeměploše bývá, nejedná se o jednustranou krutiku. Autor si nevybírá stranu, jen zdůrazňuje, že svět je vlastně velká sranda. Ze Zeměploch, které jsem zatím četl je tohle určitě nejzamyšlenější kousek, nejen nad bohy ale nad lidmi jako takovými. Ale nejsme ochuzeni ani o roadtrip a nejeden mord, protože bez toho by to tak nějak nebylo ono.... celý text

Svědkyně ohně 2012, Lars Kepler

Případ byl vcelku poutavý, dokud mi necvaklo, jakým stylem má být provedeno rozuzlení. U Hypnotizéra jsem ještě byl schopen překonat tu hranici nějakého základního spojení s realitou, a přistoupit na tohle magické mumbo jumbo, ale tady v té knize už autoři hodně solidně, a s otočkou, přeskočili nějakou hranici tvarování reality detektivního příběhu. Tuto knihu píšou dva lidé, a ani jeden nepoznamenal, že je to skutečně hloupý nápad. Další věc, která mi pomalu trhá žíly, je že jsme potřetí v řadě dostali na stůl knihu, ve které máme vykonstruovaný důvod, aby náš detektiv nemohl řešit svůj zatracený případ. Ořežme 50-100 stran a nechme Joomu být hlavním vyšetřovatelem od startu a ušetříme si spoustu trálení. Pachatel je vcelku očividný pro jemně trénované oko, v momentě kdy si Joona pročítá pitevní protokol asi 50 stran před rozuzlením, má ale čtenář už chuť na toho finského bastarda křičet. Kniha končí docela zajímavým cliffhangerem, taková klasicka post-credit scéna s Thanosem, doufám, že v dalším díle už bude sbírat kameny.... celý text

Lehké fantastično 2002, Terry Pratchett

Lehké Fantastično pokračuje ve stylu Barvy Kouzel v nespoutaném absurdnu, kdy vtip má větší prirotu než příběh, tato kniha nabízí přece jen nějakou hrozbu a napětí. Velký upgrade je i to, že se z naší dvojce stává skupina, zejména Cohen září ve všech humoristických přestřelkách. A celkově tato duologie nabízí fajn úvod do zeměplochy, tady se nám představily trollové, trpaslíci (do jisté míry) a víc obecné mytologie. Zeměplocha nestartuje na jedním, ze svých vysokých bodů, přesto je to kvalitní a velmi vtipné čtení.... celý text

Paganiniho smlouva 2011, Lars Kepler

Nemyslím si, že s touhle knihou se propracovávám k nějakému pomyslnému vrcholu série, přesto mě Paganiniho Smlouva bavila víc jak Hypnotizér. Je to akčnější a vedlejší postavy mě bavily o něco více. Není to sice detektivka, a málokdy se mi líbí přechod do akčního thrilleru plného mezinárodních politických konspirací, tady to ovšem bylo zvládnuto použitelně a svižně. A je fajn, že konec nabízí několik malých cliffhangerů, které udrží čtenáře v křesle.... celý text

Lokýnka ze Smaragdového moře 2024, Brandon Sanderson

Byl jsem na tuhle knihu pekelně zvědavý, a zároveň skeptický, jestli mě může chytit pohádkový příběh, i když v podání Sandersona. A jak už to tenhle chlap dělá, očekávání byly předčeny. Lokýnka je jednoduchý příběh, který je dotažený k dokonalosti umem vyprávět ty nejlepší příběhy. Je to kouzelné, chytré, vtipné a má to velké srdíčko. Ilustrace občas fungují, občas ne, ale celková vizuální prezentace knihy je skvělá. I na jednodušším příběhu si Sanderson klasicky tvoří vyšperkovaný svět s unikátními pravidly. Pokud váháte nad pohádkovým nádechem tak není čeho se bát, nemyslím si, že Lokýnka měla nějaký věkový strop.... celý text

Carpe Jugulum 2000, Terry Pratchett

Poslední kniha čarodějnic je jednou z nejlepších. Humor je tu břitký a úderný jako vždy, staré i nové vedlejší postavy opět skvělé. Co mě ale bavilo nejvíc je hrozba. V předchozích knihách nikdy nebyl vyloženě přítomen strach o osud čarodějek, upíři však zastávají docela imponujícího oponenta. Zároveň slouží kniha i jako velice funkční závěr k tomuto jednomu zeměplošskému dobrodružství, s pocitem, že kruh byl uzavřen. Kniha je plná povedené akce, dobrého napětí a skvělého humoru.... celý text

Hypnotizér 2011, Lars Kepler

Po delším čase jsem se rozhodl pustit se do delší detektivní série a Hypnotizér tak nějak dostál očekáváním. Nepočítal jsem s tím, že jdu do nejlepší knihy, ale do něčeho co tak trochu položí základ zajímavé krimi, a v tom oddělení, kde se rozdávají popis "zajímavé" na mně rozhodně nešetřili. Kniha má docela tradiční startovní bod pro severskou detektivku, jsou zde ovšem dva twisty, které postaví příběh kompletně nahlavu a obrátí se o 180°. Připomíná mi to epizodu Simpsonových, kde se často stane něco ve smyslu "Homer má špatnou sekačku na trávník, a proto skončíme na safari v Africe". Za tuto kreativní schopnost naprosto přetvořit klasický příběh čtenáři pod nosem odevzdávám ty hvězdičky. Jinak kniha trpí klasickým syndromem hledání se. Náš hlavní hrdina je v příběhu podstatný až překvapivě málo, postavy občas dělají a říkají věci, které si mimo krimi fikci moc nedokážete postavit na pevné nohy a policejní práce a reálné procedury se tu staví úplně na hlavu bez jakéhokoliv řádu. Ale pokud jste schopni zapojit do tvrdší práce tu část mozku, která spíše vnímá pozitivně fikci, tak je to docela dobrá jízda.... celý text

Maškaráda 1998, Terry Pratchett

Pátý díl čarodějnic vysílá Bábi Zlopočasnou a Stařenku Oggovou na další cestu a ještě víc pracuje s myšlenkou z druhé knihy - čarodějnice a divadlo... jen v opeře. Maškaráda má skvělých vedlejších postav na rozdávání a z čarodějnic je dějově možná nejpovedenější. Fantom opery slouží v kontextu této série jako solidní kriminální zápletka, což je novinka. Knize lehce ubírá kvantita "tlustých" vtipů. V zásadě nemám nic proti tomu dělat si samozřejmě srandu z čehokoliv, jde o to množství. Terry se z nějakého důvodu na tento typ humoru docela upnul, a v začátku knihy je to každá druhá punchline.... celý text

Maková válka 2022, R. F. Kuang (p)

Nejsem zrovna největší fanoušek subžánru grim dark fantasy, ale Maková Válka je jeden z titulů, co zní poutavě i přes nějaký základní neutrální postoj k žánru. Nejsem ani kdoví jakým fanouškem asijské kultury, ale člověk má holt zkusit všechno. A nakonec to dopadlo docela dobře! Maková válka je unikátní svět se svými osobitými pravidly, který rozhodně zapadá do grim dark žánru, je to svět, který prakticky leží a padá na drogách, stejně jako jeho magie. Překvapením bylo, že kniha se první dvě třetiny tváří jako standardní, nadprůměrný young adult titul s malou dávkou násilí a občasným zlobivým slovíčkem. Zničehonic se ale příběh otočí o 180° a najednou velmi tvrdě zjistíte, proč tento titul dostal svou žánrovou nálepku. Co mi ale nesedí je hlavní hrdinka. Rin by měla mít v době příběhu 16-20 let, ale chová se tak na 12-15. Je neskutečně umíněná a nevidí věci, co jsou přímo před ní. To ale jen málo ubližuje příběhu a na druhý díl se těším.... celý text

Barva kouzel 2002, Terry Pratchett

Když se zeptáte deseti lidí, jestli je chytré začít se zeměplochou knihou, která vyšla chronilogicky první, devět z nich vám zkušeně řekne, že není. Tak jsem to neudělal. A přečetl jsem si asi jako pátou. Barva Kouzel má docela špatnou reputaci, ale ne protože by to byla špatná kniha. Jen to není zrovna šťastná prezentace Zeměplochy. V dalších knihách našel Pratchett šikovný balanc mezi komedií a fantasy, v Barvě Kouzel jde o absurdno v první řadě a děj sloužít jen jako takový oslí můstek mezi vtípky. Ale i když je to jen oslí můstek, je to děj obstojný a vtipy vesměs sednou. Nešlo by to ale bez silných hlavních postav, a o tuto roli se turista Dvoukvítek a čaroděj Mrakoplaš starají velmi obstojně a dynamika je mezi nimi moc fajn. Zvlášť Mrakoplaš je prozatím jedna z postav Zeměplochy, co mi k srdíčku přirostly nejvíce. Dovolená pana Dvoukvítka je zde ovšem trošku useknutá, tak předpokládám, že pro úspěšný konec výletu je třeba přečíst Lehké Fantastično.... celý text

Dámy a pánové 1997, Terry Pratchett

Dámy a Pánové je z knih čarodějnic asi ta, ve které nejvíce benefitujete z toho, že jste četli předchozí knihy. Postavy z minulých knih tu mají menší nebo větší (větsinou komickou) roli, zejména návratu knihovníka si cením. Hrozba v podobě elfů tady hraje vesměs druhé housle nějakému osobnímu vývoji v dynamice mezi ústředním triem, ale zase je to prozatím první kniha čarodějnic, u které bych řekl, že se zde odehrává něco, co by se dalo se zamhouřeným okem označit za finální bitvu. Vývoji se nedostává jen hlavním postavám, ale práce se tady odvádí i na postavách vedlejších, zejména tedy na Jeníku Oggovi, který je nový favorit.... celý text

Slova paprsků 2015, Brandon Sanderson

Cesta Králů byla nabitá kniha sama o sobě, ale měla velký úkol položit základní kámen pro tak velkou sérii. A ponúspěšném postavení základů mohou Slova Paprsků pálit ostrými. A pálí. Hlavní dějová linka se dává mnohem víc dohromady, různě se šmodrchá a rozvazuje a je v ní spousta momentů, kdy vaše srdíčko zaplaví čirá radost. Narozdíl od první knihy mi tady i více sedl větší worldbuilding a intermezza dávají najednou docela i smysl relativně rychle. V čem Sanderson opět září jsou postavy, a každá z hlavních postav dostala arch, se kterým jsem spokojený a táhne mě to ihned pokračovat.... celý text

Křest ohněm 2002, Andrzej Sapkowski

Určitě zatím moje nejoblíbenější kniha když nepočítám povídky, není to velkolepý příběh, nýbrž klasická cestovačka. Povzneseno je to celé tím, že vedlejší postavy jako Zoltan, Milwa, Regis nebo Cahir jsou určitě nejlepší set vedlejších postav v celé sáze. Akce je tu taky dost, charakterové momenty jsou ale to, co Křest Ohněm utváří. Ať už jsou to vtipné prupovídky trpaslíků, nebo filozofování s upíry, Sapkowkeho dialogy jsou určitě jeho největší síla.... celý text

Čarodějky na cestách 1996, Terry Pratchett

Jednu hvězdičku beru dávám pryč, aby nebylo po chvíli trapné, že jsem prozatím začínající velký zeměplocha fanboy. Třetí kniha čarodejnic je znovu skvělá, tentokrát se zaměřuje na pohádky, příběh je ovšem o něco osobnější pro naše ústřední postavy. Vtipy dopadají na úrodnou půdu, změna prostředí poskytuje nové možnosti pro Terryho absurdno. Novinka je i nějaký ten charakterový vývoj, který není nutný, ale je fajn, že probíhá.... celý text

Soudné sestry 1995, Terry Pratchett

Druhá kniha čarodějnic mě bavila ještě více než první. Bábi Zlopočasná s Esk byla dobrá dvojka ale představení tria hodně rozdílných čarodějnic okořenilo každou scénu, kde jsou tři společně. Divadelní prostředí bylo taky moc fajn a závěr příběhu je tady také zvládnut lépe.... celý text