Pebra přečtené 379
Sbohem, pane profesore
1992,
James Hilton
Je to takové tradiční, anglicky humorné, čili suché. Pobavilo mě zejména to, jak kritizuje otce i dědu jistého studenta, o všech tvrdí, jací jsou tupci a sklízí za to salvy smíchu - i od kritizovaného chlapce. Je vidět, že od té doby uplynulo sto let. Ale je to dojemné, ne že ne.... celý text
Hlavní třída
1975,
Sinclair Lewis
Nakonec... i když si hlavní hrdinka neustále stěžovala, tak se mi zdá, že se v tom městečku dělo oproti dnešku dost věcí, vždyť se ti lidé věčně setkávali a cosi podnikali. :) Dnes je situace mnohem horší. Konzumní společnost vyšplhala na nejvyšší přímky.... celý text
Návrat pod zelenou střechu
2004,
Isa Engelmann
Chápu, že návrat na místo, odkud vás v dětství vyhnali, provází emoce. Psáno upřímně, s jistými výtkami. Zaujala mě především ta, proč Češi neposkytli domy a byty vystěhovaných Němců v Sudetech matkám a ženám které přišly o muže a děti ve válce.... celý text
Podivný případ se psem
2003,
Mark Haddon
Těžko říct, zda by takhle příběh vyprávěl skutečný autista, ale dobré je uvědomit si, že "cvoci" jsou z nás vlastně nejnormálnější.
O zvědavém štěňátku
2003,
Iva Hercíková
Milovaná kniha z raného dětství. Vzpomínám si i na rozčarování, kdy jsem posléze zjistila, že život není jen zelená travička a modré nebe.
Andrsenka
1978,
Iva Hercíková
Ukecaná Andrea žijící v osmdesátkách, kde byly jiné poměry než dnes a z dnešního pohledu to čtenářky může otravovat. Každopádně výmysly měla dobré. Jako kamarádku bych ji však nechtěla :).... celý text
Děti Volhy
2020,
Guzel Jachina
Anotace je trochu zavádějící, i když dlouhá, týká se pouhého začátku knihy... Mě osobně oslnil magický realismus, jakým je tu popisována nezlomná síla žití i umírání. O povolžských Němcích jsem taky neměla potuchy, ani o tom, že carevna Kateřina Veliká byla etnická Němka. Proto díky autorům za tyhle knihy.... celý text
Vražda ze zdvořilosti
1946,
Jiří Štefl
Detektivní zápletka dobrá, ačkoli došlo k záměně slov etika a etiketa :). Ale poslouchala jsem jako audioknihu, tak nevím, jestli to nepopletli ve studiu.
Jezerní růže
1959,
František Kožík
Miluju Kožíkův vypravěčský um a jazyk. Tohle dílko spadá do kategorie a la Javořická, a přece je to krásné. Doba, která se nejspíš nikdy nevrátí, cudné dívky a zdvořilí nápadníci, navíc v kulisách neodolatelné Telče. Nádhera.... celý text