Peleus
přečtené 1586
Prokletí vran
2017,
Paul Tobin
Chtělo by to víc původních nápadů, méně recyklování těch starých a navíc cizích. Zaklínač: Prokletí vran mi připomínal tzv. zoufalé díly u seriálů. Že nevíte, oč se jedná? Takhle jsem kdysi pojmenoval epizody, které autoři pouštěli do světa v době, kdy docházely nápady. Klasicky to vypadá, že se hrdinové seriálu sejdou u kávy a plápolajícího ohně v krbu, načež vzpomínají, jak se kdysi cosi. Opravdu bezradní scenáristé ještě zařazovali scény z minulých dílů, kdy se ono kdysi cosi odehrávalo. Nebo se jedna z postav ocitla v kómatu či blouznila, případně u sci-fi seriálů někdo byl unesen a konfrontován se svými vzpomínkami cizí rasou, jež dotyčnou osobu zkoumala atd., apod. Prostě zoufalé díly. Kromě autorovy fascinace lidským tělem na způsob seriálu Tudorovci nebo Hra o trůny, čili prso, prso, zadek, zadek (zde k vidění v lázních a jiných vodních plochách, při jejichž spatření hrdinové ihned odhazují šat) nezůstává po dočtení komiksu žádný jiný dojem. A to je podle mě zoufale málo u tak bohatého světa, jakým je ten zaklínačův.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Přiznám se, že mám určitou nedůvěru ke knihám, jejíchž název je strukturován podobným způsobem jako u daného díla. Tj. Dívka, která si hrála s ohněm; Chlapec, který rozdával sny; Muž, který hledal svůj stín; Žena, která se ponořila do srdce světa; Pes, který hovořil s bohy; Kočka, která uměla číst pozpátku apod. Zjednodušeně dávám přednost funkčnímu názvu, který naznačí, co mohu očekávat, místo toho poetického, spíše podněcujícího fantazii a cíleně sázejícího na určité logické kontrasty. Ale nešť! Je to pouze moje zvláštnost! Co jsem tedy spatřil v neviditelných světlech? Klasický produkt knižního trhu, který od začátku sází na jistotu. Stejný postup, jenž používají v hudební branži. Je vědecky a statisticky prokázáno, jaké kombinace tónů vyvolávají určitou emoci. Chceme smutnou náladu, použijeme moll, chceme nabudit, převáží dur. Na vánoční náladu nesmějí chybět triangly nebo rolničky, zatímco u filmového westernu očekáváme kytaru a harmoniku. Anthony Doerr správně ladí příběh s využitím těchto ingrediencí: holčička (+), slepá (+), druhá světová (+), německý chlapec, který je v jádru hodný (+), násilničtí ruští vojáci (+), různé příběhy, které se na konci protnou (+), jednoduchý jazyk (+), posmutnělý konec (+). Tohle je, zdá se, recept na Pulitzerovu cenu. No, proč ne, ale abych parafrázoval Zdeňka Pohlreicha "...tohle není nic, o čem bych psal domů." Na to by tu muselo být něco původního, osobitého, s myšlenkou. A ne omílání stále stejných stereotypů a postupů.... celý text
Zumba
2010,
Beto Pérez
Obecně knihám o sportu přidávám hvězdičku navíc kvůli výchovnému působení, neboť si myslím, že jsou lepším využitím papíru než další kuchařka od tzv. celebrity nebo ikstého dílu upíro-vlkodlako-kouzelnicko-pateticko-dobrodružně-ufňukané ságy. Bohužel dílko sympaťáka a dříče Alberta Péreze musím charakterizovat jako málo přínosné. Plusem jsou informace z jeho dětství, avšak pouze velmi kusé, bez vysvětlování kontextu. Dozvíme se tedy, že matka žila s drogovým dealerem, ale již ne proč, když byla tak poctivá a správná, jak o ní autor píše. Dočteme se, že Alberto Pérez odcestoval do Miami, ale celá věc působí tak, že si to prostě jednoho dne řekl, vyřídil "jakési" papíry a jen tak odletěl a následně i zůstal v USA. Pěkná pohádka, ale přece jen moc pohádková. Pokud jde o cvičení, nezjistíme nic užitečného. Mnohem přínosnější jsou jeho videa, kde vidíte, jak se který pohyb provádí. Tudíž samotná kniha bez videa za mnoho nestojí. Jste-li fanoušky programu ZUMBA, vlastníte originální DVD, kupujete si originální oblečení a v seznamu skladeb přehráváte Zumbando Por Un Sueño, směle si knihu pořiďte a doplňte si fanouškovskou sbírku o další "artefakt". Pakliže hledáte knihu o fitness životním stylu, hledejte dál!... celý text
Kubula a Kuba Kubikula
2017,
Vladislav Vančura
Pozitivní na knize je, že se dávala zdarma k určitému množství nasbíraných bodů za nákupy v Albertu. Ač sám sběrobodově-slevokartově vcelku negativní jedinec, učinil jsem výjimku. Protože mi zvědavost nedala, před následným přelifrováním neteři, jsem knihu pročetl, přičemž jsem učinil jasný závěr, že tímto ji kazit nebudu. Iritovala mě archaická mluva a roubování na děj jakéhosi sociálního aspektu, kdy starosta-úředník-obchodník-četník apod. jsou přirození škůdci všeho dobrého, zatímco nezkažené děti, zvířata a nižší střední třída jsou fajn. Navíc Kuba Kubikula je existence, před kterou bych také, obrazně řečeno, radši měl poblíž psa a zavřené slepice, zatímco Kubula je trochu prase (z hygienického hlediska). Vzpomínám si, jak na zadní straně školních sešitů kdysi stálo "Až dosloužím, chci do sběru." Této knize jsem nevyřčené přání splnil hned. P.S. Ach ano, obrázky jsou roztomilé.... celý text
Past na myši
1961,
Agatha Christie
Past na myši je nejúspěšnější hra Agathy Christie a v listopadu 2012, kdy hra slavila 60 let od londýnské premiéry, měla za sebou již 25 000 repríz. Já měl tu možnost vidět ji v podání Divadla J. K. Tyla v Plzni a byl to jeden ze zážitků, které si rád uchovám v paměti. Nicméně hra hrou a divadlo divadlem. Co mi nedovoluje dát vyšší hodnocení je samotný závěr, kdy se jako vždy projevil autorčin rukopis v podobě kombinací těch nejméně pravděpodobných situací. Čtenář, potažmo divák, jen zírá, neboť se jednomu nechce věřit, že tohle se myslí vážně. Na druhou stranu není nutné brát můj názor jako směrodatný, neboť prapodivné shody náhod autorce zazlívám dlouhodobě. Možná jsem zaujatý. Udělejte si vlastní názor!... celý text
30 vteřin na vědu
2012,
Paul Parsons
Přiznám se, že občas jsem navzdory jednoduché formě předkládaných informací něčemu rozuměl jen rámcově. Nicméně z větší části, právě díky stravitelnému podání bez hlubokomyslného mudrování kolem, většina na první pohled komplikovaných teorií působí čtenářsky vstřícně. Navíc oceňuji lehký humor. Čtyři hvězdičky v nemalé míře dávám i za skutečnost, že mě kniha přiměla cítit se chytřejším a vzdělanějším, než tomu ve skutečnosti je (nedělám si iluze, nedělám...).... celý text
Nelehký den - příběh člena týmu SEAL
2013,
Mark Owen (p)
Autor se bohužel zastavil v půli cesty. Sice chce vyprávět příběh, který se zapsal do dějin boje proti terorismu, ale zároveň urputně chrání citlivé informace nejen co se týče spolubojovníků nebo osobitostí TEAM SIX, ale nechce do knihy zatahovat ani svoje nejbližší. Americký sniper šel víc s kůží na trh. Stejně tak Pravidlo pěti a pětadvaceti metrů ukázalo lidskou stránku autora s plusy, i minusy povahových rysů kolegů. Obě knihy jsou skutečnou osobní zpovědí. Nemohu se ubránit pocitu, že forma knižního zpracování záměrně vybízí ke zfilmování popisovaných událostí. Filmaři mají velmi rádi několik časových rovin, ukázky z výcviku a koketování s politikou. Potud můj názor. Chcete-li si utvořit vlastní, přečtěte si Nelehký den!... celý text
Mafián
1996,
Nicholas Pileggi
Je zajímavým fenoménem, že se v každé společnosti najde vrstva lidí, která je schopná přežít, a dokonce se mít dobře za každých podmínek. Stejně tak je fascinující, když se volá po absolutní spravedlnosti pro všechny ve smyslu každému stejně. Takový stav jednoduše není možný. Místo toho, aby hlavní hrdina této autobiograficky laděné knihy seděl ve vězení a splácel tzv. dluh společnosti, našel si cestu, jak se s onou společností dohodnout a díky tomu pokračovat v celkem pohodlném životě s "čistým štítem" v očích zákona. Navíc se o něm napíše kniha a čtenáři ji budou hodnotit nadprůměrně (včetně mě). Lidi zkrátka nefascinuje příběh souseda, který se zakuckal se splátkami na sekačku, ale právě ten s puncem velkoleposti.... celý text
Jak člověk myslí
2011,
James Allen
V zásadě velmi, velmi krátká záležitost, kde zaznějí některé úvahy, jež jsou dlouhodobě známy z jiných zdrojů. Avšak vezmeme-li autorovy názory v kontextu doby, věřím, že tenkrát na sobě měly punc novoty a kouzlo nevšednosti. Pokud se vám kniha náhodou dostane do rukou, neodkládejte a seznamte se s obsahem! Pokud byste ji chtěli z nějakého důvodu vyhledat a byli neúspěšní, nesmutněte, o nic grandiózního nepřicházíte!... celý text
