_Peprmintka_
přečtené 83
Kurandera
2012,
Hernán Huarache Mamani
Tahle kniha je příšerná, ale opravdu příšerná ptákovina. Na začátku jsem nabyla dojmu, že autor prostě neumí psát. Neumí. Vynechává důležité pasáže a píše neskutečně stroze a uskákaně, jen aby se dostal ke své myšlence, kterou rozfrcává do 300 stran. Romantická zápletka na úrovni venezuelských telenovel, Kantu je tak příšerně natvrdlá a hloupá, že mi spadla čelist když mi došlo, že je to už dospělá vysokoškolačka. I dnešní puberťačky mají více rozumu. Ezoterické čtivo je fakt mimo můj vkus, čekala jsem alespoň ale nějaký flák podnětných pozitivních myšlenek. Bohužel, dočkala jsem se jen donekonečně omílaní toho, že žena je milující, cítící, božská studnice lásky a muž je prostě (dosaďte libovolné hanlivé slovo). Chápu, že dnešní ženy potřebují si samy sebe vážit, potřebují si uvědomit svou ženskost a sílu. Ale dojít k tomu ponížením muže... nevnímám muže jako destruktivní, necitlivé, hloupé a čiště pudové a kategorizování pohlaví kterého se tahle kniha dopustila mě i jako ženu uráží. Kniha je plná rozumů o lásce, ale ve výsledku říká jen, že muž nikdy nebude schopen být jako žena a žena ho musí vést, protože muž toho sám není schopný. Co prosím? Klíček k lásce rozhodně není jen uctívání ženství, jak tahle kniha hlásá. Neubližují jen muži a nemilují jen ženy. Také se mi velmi nelíbí myšlenka, že žena se svou energií získá jakéhokoli muže, jako by to snad ani nebyly svobodné bytosti se svou vůlí. Nelíbí se mi myšlenka ani taková, že si žena podmaní muže, který ji nemiluje. Nelíbí se mi myšlenka, že prostě dostanu vše co chci, když o to budu usilovat. Někdy je moudré nechat jít. Tohle má velmi daleko podle mě i k ezoterice a spiritualitě a nezdravě se blíží k naivitě a fanatickému feminismu. Až sama nechápu, že tohle napsal muž. Dle mého názoru autor buď velmi nerozumí ženám, nebo mužům. Vyberte si.... celý text
Začátek konce
2016,
Manel Loureiro
Mi se na téhle knize v začátku líbilo, že šla na věc a neremcala se s nějakými zdlouhavými popisy, zombíci zamávaj světu už někdy po dvaceti stranách. Vše začalo svižně a dostalo se do skvělého tempa, jak bych přesně od zombie apokalyptické knihy čekala. Nicméně k průběhu knihy to tempo začalo pokulhávat a už jsem přestala mít chuť knihu číst. Připadá mi, že autor po první polovině knihy přestal zvládat tu formu zápisků, kterými je kniha psána... neumím si představit, že člověk ručně napíše za den 20 stran tištěného formátu o tom, jak jeho den byl na hovno, protože ho málem sežvýkala mrtvola. A k tomu si připomene detaily o každém šutříku, co cestou potkal. Taky mi vadilo, že text zápisek někdy končil jak by normálně končila kapitola a pokračoval následujícího dne, ačkoliv chronologicky nedávalo smysl, aby se věci odehrávaly jinak, než v jednom dni. Forma zklamala. Na formu deníku pro mě moc popisné a málo subjektivní. Posledních padesát stran má šmrnc, ale konec jě zase rychle ufiknutý, jako by to autor už prostě mermomocí chtěl vidět vytištěné. Má to své mouchy, ale nakonec to sedlo. Další díly určitě pořídím.... celý text
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Nesmrtelná kniha, kterou jsem kdysi četla s mámou jako malá a tehdy jsem ji rozumněla úplně jinak. Po letech mi teď začala dávat význam tam, kde jsem jí nerozumněla a naopak některé věci už jsem nedokázala pochopit. Kniha o nesmyslnosti světa dospělých, o zklamání ze života a zahozených snech, o křehkosti vztahů, o dětském pohledu na svět, o nevinnosti a pevných poutech mezi živými bytostmi. O tom, jak jedinečné pro nás může být něco naprosto nejedinečného a všedního. O bolesti ze ztráty. Tahle kniha se snad nedá ani hodnotit, jen nad ní přemýšlet. Nerozumím lidem, kteří v Malém princi nenašli ani jendu jedinou alegorii a metaforu, se kterou by se ztotožnili. Krásná kniha a stejně jako před lety jsem na jejím konci plakala. Jako dítě jsem plakala, protože mi konec přišel smutný. Teď mi v něčem připadá vlastně dojemně šťastný...... celý text
Pátá vlna
2013,
Rick Yancey
Tahle kniha se mi bohužel vůbec nedostala pod kůži. Nápad mě zaujal, ale po celou dobu jsem kontrolovala obálku, jestli fakt čtu první díl. Připadalo mi, že mi něco velmi důležitého, díky čemu bych svět pochopila, ucházelo. Neustále jsem byla zmatená a chvilkama jsem i googlila, jestli třeba není ještě první, druhá, třetí a čtvrta vlna a já prostě nemám pátý díl. Zmatená jak lesní včela. A s prominutím, romantická zápletka je fakt groteska.... celý text
Kytice
2014,
Karel Jaromír Erben
Naprosto nezapomenutelná sbírka, jež jsem četla již v dětství (ačkoliv mě nikdy nepřestane udivovat, že tohle je jedna z těch nejvýraznějších básnických sbírek, kterou nám hustili do hlavy už na základce, celkem morbidní), které vděčím za nynější vztah k hororovému žánru. Velmi výrazný motiv prohřešku a trestu, nepřehlédnutelné sentimentality i vlivu lidové slovesnosti, to vše ovinuté černou stuhou brutality, která však nepůsobí jaksi prvoplánově. Některé balady mě umí zásáhnout svou ztemnělou pochmurností více, než mnohá díla, psaná účelně k tomu, aby člověka vyděsila a zhnusila. A to ani nemluvím o uchu lahodících rýmech, které mohu číst pořád a pořád dokola. Atmosféra hustá jak tvaroh a mrazivá jako pravá slovanská zima. Nesmrtelné dílo. Mou nejoblíbenější byla a nejspíš i vždy bude Svatební košile pro svou náboženskou pochmurnost, symboliku i veršovanou libozvučnost. Naopak jsem nikdy nepřišla na chut Záhořovu loži a Věštkyni. „Pěkná noc, jasná - v tu dobu spěchají živí ke hrobu; a nežli zvíš, jsi hrobu blíž - má milá, nic se nebojíš?“... celý text
Kamarád do deště
2011,
Martin Moudrý
Začátek pro mě byl naprosto grandiózní, pak to už šlo trochu z kopce. Ale tu druhou hvězdičku za hrůzu, kterou ve mě vzbuzovaly hordy švábů, dát prostě musím.
