_Peprmintka_ komentáře u knih

Tahle kniha je příšerná, ale opravdu příšerná ptákovina. Na začátku jsem nabyla dojmu, že autor prostě neumí psát. Neumí. Vynechává důležité pasáže a píše neskutečně stroze a uskákaně, jen aby se dostal ke své myšlence, kterou rozfrcává do 300 stran. Romantická zápletka na úrovni venezuelských telenovel, Kantu je tak příšerně natvrdlá a hloupá, že mi spadla čelist když mi došlo, že je to už dospělá vysokoškolačka. I dnešní puberťačky mají více rozumu.
Ezoterické čtivo je fakt mimo můj vkus, čekala jsem alespoň ale nějaký flák podnětných pozitivních myšlenek. Bohužel, dočkala jsem se jen donekonečně omílaní toho, že žena je milující, cítící, božská studnice lásky a muž je prostě (dosaďte libovolné hanlivé slovo). Chápu, že dnešní ženy potřebují si samy sebe vážit, potřebují si uvědomit svou ženskost a sílu. Ale dojít k tomu ponížením muže... nevnímám muže jako destruktivní, necitlivé, hloupé a čiště pudové a kategorizování pohlaví kterého se tahle kniha dopustila mě i jako ženu uráží. Kniha je plná rozumů o lásce, ale ve výsledku říká jen, že muž nikdy nebude schopen být jako žena a žena ho musí vést, protože muž toho sám není schopný. Co prosím? Klíček k lásce rozhodně není jen uctívání ženství, jak tahle kniha hlásá. Neubližují jen muži a nemilují jen ženy.
Také se mi velmi nelíbí myšlenka, že žena se svou energií získá jakéhokoli muže, jako by to snad ani nebyly svobodné bytosti se svou vůlí. Nelíbí se mi myšlenka ani taková, že si žena podmaní muže, který ji nemiluje. Nelíbí se mi myšlenka, že prostě dostanu vše co chci, když o to budu usilovat. Někdy je moudré nechat jít. Tohle má velmi daleko podle mě i k ezoterice a spiritualitě a nezdravě se blíží k naivitě a fanatickému feminismu. Až sama nechápu, že tohle napsal muž. Dle mého názoru autor buď velmi nerozumí ženám, nebo mužům. Vyberte si.

8 05.06.2018

Škoda, že není překlad do češtiny, nerada čtu ve slovenštině. I tak je to ale kouzelná kniha. Kdysi jsem ji dostala darem a kdykoliv ji otevřu, mám zase chuť věřit na víly...

2 30.01.2018

Mi se na téhle knize v začátku líbilo, že šla na věc a neremcala se s nějakými zdlouhavými popisy, zombíci zamávaj světu už někdy po dvaceti stranách. Vše začalo svižně a dostalo se do skvělého tempa, jak bych přesně od zombie apokalyptické knihy čekala. Nicméně k průběhu knihy to tempo začalo pokulhávat a už jsem přestala mít chuť knihu číst. Připadá mi, že autor po první polovině knihy přestal zvládat tu formu zápisků, kterými je kniha psána... neumím si představit, že člověk ručně napíše za den 20 stran tištěného formátu o tom, jak jeho den byl na hovno, protože ho málem sežvýkala mrtvola. A k tomu si připomene detaily o každém šutříku, co cestou potkal. Taky mi vadilo, že text zápisek někdy končil jak by normálně končila kapitola a pokračoval následujícího dne, ačkoliv chronologicky nedávalo smysl, aby se věci odehrávaly jinak, než v jednom dni. Forma zklamala. Na formu deníku pro mě moc popisné a málo subjektivní. Posledních padesát stran má šmrnc, ale konec jě zase rychle ufiknutý, jako by to autor už prostě mermomocí chtěl vidět vytištěné. Má to své mouchy, ale nakonec to sedlo. Další díly určitě pořídím.

4 30.01.2018

Začátek pro mě byl naprosto grandiózní, pak to už šlo trochu z kopce. Ale tu druhou hvězdičku za hrůzu, kterou ve mě vzbuzovaly hordy švábů, dát prostě musím.

2 30.01.2018

Nesmrtelná kniha, kterou jsem kdysi četla s mámou jako malá a tehdy jsem ji rozumněla úplně jinak. Po letech mi teď začala dávat význam tam, kde jsem jí nerozumněla a naopak některé věci už jsem nedokázala pochopit.
Kniha o nesmyslnosti světa dospělých, o zklamání ze života a zahozených snech, o křehkosti vztahů, o dětském pohledu na svět, o nevinnosti a pevných poutech mezi živými bytostmi. O tom, jak jedinečné pro nás může být něco naprosto nejedinečného a všedního. O bolesti ze ztráty.
Tahle kniha se snad nedá ani hodnotit, jen nad ní přemýšlet. Nerozumím lidem, kteří v Malém princi nenašli ani jendu jedinou alegorii a metaforu, se kterou by se ztotožnili. Krásná kniha a stejně jako před lety jsem na jejím konci plakala. Jako dítě jsem plakala, protože mi konec přišel smutný. Teď mi v něčem připadá vlastně dojemně šťastný...

14 30.01.2018

Urážlivé, úchylná, neotřelé, vulgární, šokojící, bizarní. Z některých částí mi doslova spadla brada (což je docela ironické vzhledem k tomu, že hlavní postavu bradu vlastně vůbec nemá). Mé první setkání s Palahniukem a rozhodně nelituju. Už po první knize mám to nutkání si nasyslit do knihovny všechny jeho knihy. Určitě bych nelitovala. A určitě to i udělám.

3 30.01.2018

Tahle kniha se mi bohužel vůbec nedostala pod kůži. Nápad mě zaujal, ale po celou dobu jsem kontrolovala obálku, jestli fakt čtu první díl. Připadalo mi, že mi něco velmi důležitého, díky čemu bych svět pochopila, ucházelo. Neustále jsem byla zmatená a chvilkama jsem i googlila, jestli třeba není ještě první, druhá, třetí a čtvrta vlna a já prostě nemám pátý díl. Zmatená jak lesní včela. A s prominutím, romantická zápletka je fakt groteska.

3 30.01.2018

Naprosto nezapomenutelná sbírka, jež jsem četla již v dětství (ačkoliv mě nikdy nepřestane udivovat, že tohle je jedna z těch nejvýraznějších básnických sbírek, kterou nám hustili do hlavy už na základce, celkem morbidní), které vděčím za nynější vztah k hororovému žánru. Velmi výrazný motiv prohřešku a trestu, nepřehlédnutelné sentimentality i vlivu lidové slovesnosti, to vše ovinuté černou stuhou brutality, která však nepůsobí jaksi prvoplánově. Některé balady mě umí zásáhnout svou ztemnělou pochmurností více, než mnohá díla, psaná účelně k tomu, aby člověka vyděsila a zhnusila. A to ani nemluvím o uchu lahodících rýmech, které mohu číst pořád a pořád dokola. Atmosféra hustá jak tvaroh a mrazivá jako pravá slovanská zima. Nesmrtelné dílo. Mou nejoblíbenější byla a nejspíš i vždy bude Svatební košile pro svou náboženskou pochmurnost, symboliku i veršovanou libozvučnost. Naopak jsem nikdy nepřišla na chut Záhořovu loži a Věštkyni.

„Pěkná noc, jasná - v tu dobu
spěchají živí ke hrobu;
a nežli zvíš, jsi hrobu blíž -
má milá, nic se nebojíš?“

9 07.01.2018

Přeplácané, překombinované, přišlo mi to až moc upatlané a nereálné. Naprosto zbytečný díl.

2 03.01.2018

Bohužel nesdílím názor, že druhý díl je lepší než první. Druhá čísla mě jen utvrzují v tom, že některé knihy by měly stát samostatně. Já bych autorům ty trilogie už zakázala.

3 03.01.2018

Nejsem si svým hodnocením vůbec jistá. Strašně dobře se mi to četlo a příběh jsem od začátku do konce prožívala, v mnohých věcech mě zasáhl a svým námětem si mě prostě získal. Co mi vadilo bylo zpracování. Nad nějakými vulgaritami mávám rukou, to mi tam vysloveně patřilo. Ale přišlo mi to na YA až moc jednoduché - krátké a primitivní věty, jako by to autorka psala šíleně narychlo, aby to mohla co nejdřív vydat. Přitom jinak úplně skvělý nápad. Čekala jsem trochu víc.

3 03.01.2018

Na letní čtení celkem fajn. Já vlastně rozumím tomu, proč si Greenovy knížky získaly takový ohlas. Jsou čtivé, jsou vysloveně stupidní, klasicky puberťácké a hýří takovým tím pubertálním kouzlem, které nám svým rozpustilým vyzněním trochu vynahrazují to, že my svá nejlepší léta trávíme na prdeli. A ony jsou vždy lákavější právě ty knihy, které mají silný fanklub, díky kterému můžete své nadšení sdílet. Pro mě nicméně záležitost jednoho čtení, tohle není nic moc pro mě. Občas jsem měla všechny postavy chuť řádně proliskat.

3 03.01.2018

Jednu hvězdu dávám jen díky nápadu zahrnout do příběhu matematiku, dále pro zálibu hlavní postavy v pátrání se po posledních větách lidí před smrtí a úchylce na Kateřiny. Nápady zajímavé. Jinak samotná kniha naprosto nudná, ubíjející a vůbec... nijaká. Čím to je, že mě poslední dobou knihy s červeným přebalem jen zklamávají? První Erebos, Eldest, teď tohle. Asi nějaká prokletá barva.

2 03.01.2018

Eldest mi připadal takový více rozvleklý než Eragon, ve dvou dějových linkách jsem měla problém, že mě vždy víc bavila jedna a druhá mě trochu otravovala. Přesto bych to úplně nepovažovala za šílený propad dolů, tohle už prostě asi bývá osud druhých dílů. Ačkoliv se musím ohnat tím, že bych jako dračího jezdce raději viděla Rorana než Eragona, protože ten chlapík má narozdíl od něj šmrnc. Pořád to bylo ale pěkné navrácení se do příběhu mého dětství.

1 03.01.2018

Nedávám plný počet hvězd z jediného důvodu. Od doby, co jsem tuhle knihu četla poprvé, jsem v žánru přečetla tolik o mnoho lepších knih, že ji už nevnímám jako tolik dokonalou a nejlepšejší, nejúžasnější na světě, jako když jsem byla prtě. Po re-readingu jsem si konečně uvědomila tu plochost příběhu, přílišné rozdělování dobra a zla, zdlouhavost, fantastická klišé. Odmítám ale říkat, že je to dobré vzhledem k věku autora. Prostě to je dobré! Ať si je v jádru ta kniha průměrná jak chce, stále je to jedna z těch knih, co mě a spoustu dalších z mé generace přivedla ke čtení a taková knihy si své uznání prostě zaslouží. Však od čeho jiného jsou knihy, než od toho aby se četly? Přes veškerou kritiku, Eragonův příběh utvořil část mého dětství. Jsem schopná vyhrabat tunu kritiky, ale nic to nezmění na tom, jak se do mě Odkaz Dračích jezdců zapsal. A pokud TOHLE kniha dokáže, zůstat v paměti, vtáhnout čtenáře a na chvíli ho přenést do svého světa, tak je to podle mě kniha, kde jde nějaké hodnocení průměrná/originální absolutně stranou!

5 03.01.2018

Mé první seznámení se světem Zeměplochy nedopadlo tak slavně, jak jsem si představovala. Místy jsem se ztrácela a pár stránek jsem si musela přečíst dvakrát, protože v zápalu čtení jsem sem tam ztratila pozornost a nevěděla jsem, co vlastně čtu. Občas jsem si nedokázala představit, co to vlastně autor popisuje a vzhledem k té opěvovanosti celého Pratchettovského světa si troufám odhadovat, že budou i lepší díly, než tento. Přesto mě svět pohltil svou ztřeštěností a neskutečným smyslem pro humor a parodii, se kterou se opravdu žádná jiná kniha měřit nemůže. Copak je vůbec možná nemilovat Zavazadlo?! Celkově nejsem zklamaná, jen mi chvíli trvalo, než jsem si přivykla na styl psaní a humor na každé stránce. Po celou dobu jsem žasla nad autorovou představivostí a fantazií a Barvu kouzel jsem si užila. Jen věřím, že mezi dobrodružstvími Zeměplochy na mě čeká ještě pár o chlup lepších děl.

3 03.01.2018

Překrásná kresba, příběh se správnou zaklínačskou atmosférou, i když to vysloveně nesálalo tím ostrovtipem Sapkowského, na komiks za mě spokojenost, nemám co vytýkat.

4 03.01.2018

Strašně hutná a těžká knížka na čtení. Přesto důkaz, že není třeba psát bichli, aby na vás dolehla únava a tíha z neskutečně dlouhého putování. Beznaděj, bezcílnost. Jedna z nejvíc depresivních a emotivních knih, co jsem kdy četla. Rozhodně není na škodu přečíst víckrát. Poklad.

,,Pamatujeme si co chceme zapomenout a zapomínáme, co si chceme zapamatovat."

11 03.01.2018

Tahle kniha na mě vysloveně sálala zápach hnilobných kanalizací, baleného tabáku, ucházející páry, rezivějícího kovu a vůbec všeho, co může zatuchlý viktoriánský Londým nabídnout. Steampunkových knih není zrovna mnoho a tato dělá svému žánru čest. Užila jsem si šílenou jízdu časem (kterou autor zvládl naprosto bravurně), paralelní historií a kdejakými omyly vědeckého výzkumu a z každého rohu na mě mávaly skutečné historické osobnosti, avšak pokaždé trochu jinak, než bych čekala. Prolnutí novověkého bordelu rádoby vyspělé společnosti se steampunkovým sci-fi, okořeněného trochou detektivního aspektu vytvořilo naprostý skvost, ze kterého mi v posledních kapitolách spadla brada. Praštěné. Čtivé. Úžasné. Fanouškům specifických podžánrů sci-fi by doma rozhodně chybět neměla.

3 03.01.2018

Dle mého názory není Utrpení neviňátek zas takový napínavý a nepředvídatelný počin, aby si mohl dovolit se roztahat na 350 stran, 200 by úplně bohatě stačilo. Nerozfrcat to tolik, dala bych ucházející tři hvězdy za fajn hororový odpočinek. Na mě moc zdlouhavé a málo poutavé. Koupi nelituju, celkem jsem se bavila, ale vracet se k tomu nebudu.

3 03.01.2018