Petra566
přečtené 33
Dobrodruhům
2020,
Tereza Ramba
Kniha láká nádhernou obálkou a opravdu vydařeným designem, jinak pro mě ale bohužel byla zklamáním. Nejedná se o cestopis, ale spíše deník, v němž autorka zachycuje své pocity a myšlenky, které se jí v daných chvílích na daných místech zrovna honily hlavou, přičemž ty mnohdy s návštěvou dané země vůbec nijak nesouvisí. Vše je navíc psáno poměrně specifickým stylem, spíše jako asociativní tok myšlenek a emocí bez logické, chronologické linie. Jelikož autorku a její osobní problémy ani její rodinu a přátele neznám, mnohdy jsem se ztrácela a text mi nedával smysl. Možná jsem na knihu příliš racionální a „při zemi“, a tak ke mně slova nijak nepromlouvala, pouze stékala, aniž by zanechala jakoukoli stopu. Upřímně paní Ramba její cesty, na které bych si sama nikdy netroufla, závidím a obdivuji její odvahu a dobrodružnou povahu, ale bohužel zřejmě nepatřím do cílové skupiny knihy. Věřím, že si však své čtenáře najde, poměrně vysoké hodnocení ostatních čtenářů budiž tomu důkazem.... celý text
Z Izrastiny s láskou
2020,
Jakub Szántó
„Zblízka jsou Izrael a obě Palestiny mnohem barvitější a vzájemně propletenější, než se zdá z pohledu zvenčí.“ Jedna z posledních vět celé knihy, která dokonale vystihuje mé pocity z přečtení. Jelikož je problematika Blízkého východu sice nesmírně fascinující, ale zároveň leckdy taky pěkně komplikovaná a zmatečná, velmi oceňuji tento komplexní, ucelený a krásně srozumitelný pohled na Izrastinu, který mi konečně v mnohém pomohl udělat si jasno. Nejedná se o sbírku reportáží, ale spíše literaturu faktu pojednávající především (ale nejenom) o historii tohoto malého, ale celosvětově ostře sledovaného kousku země, kterou autor umně proplétá s přítomností, vlastními zkušenostmi a příběhy místních lidí. Zdaleka to nejsou jen židé a Arabové, byla jsem velmi překvapená tou neuvěřitelně pestrou směsicí obyvatelstva – ruští židé, severoafričtí arabští židé, etiopští židé (které někteří za židy ani nepovažují), izraelští Arabové (kteří se necítí být Palestinci), Jeruzalémané, palestinští muslimové, ale také křesťané, beduíni, drúzové a mnoho dalších. Ačkoli se rozhodně netají osobními vazbami, autor se nám snaží to vše fundovaně, poctivě, objektivně, místy se špetkou ironie a humoru, ale především s láskou k zemi, v níž strávil kus života, přiblížit. Je to trochu jiný styl než jeho prvotina, to však nic nemění na tom, že se jedná o výbornou knihu jednoho z našich absolutně nejlepších zahraničních zpravodajů.... celý text
A odkud bych asi tak byl?: Rusko očima zahraničního reportéra
2021,
Miroslav Karas
Je pravdou, že kniha postrádá na sebe logicky navazující ucelené celky a plynulé přechody mezi nimi. Často to bohužel působilo (trochu dadaistickým) dojmem, jako by někdo naházel jednotlivé kapitoly do klobouku a pak z nich nahodile poskládal knihu. Budiž to však autorovi odpuštěno, protože jinak je kniha naprosto výborná. Psáno formou reportáží, v nichž nás pan Karas zavede jak do těch nejodlehlejších částí Ruska, tak do těch nejvyšších pater ruské politiky, při tom neopomene pro Středoevropana nepochopitelné každodenní srážky s ruskou realitou a politickým režimem a to vše okoření například perličkami o moskevském tajném metru. Trochu překvapivě mě neméně bavily kapitoly jako vytržené z cestopisného časopisu o jeho výpravách za severní polární kruh, putování po kamčatských sopkách, lovení lososů nebo z pobytu v Petrohradu. Ačkoli tyto oblasti ani v nejmenším nepatří k mým vysněným turistickým cílům, mnohdy jsem měla chuť si rychle sbalit kufry a vyrazit na cestu. Vůbec nejcennější však byly kapitoly z Krymu a bojových linií na Donbase. Myslím, že ve světle současného dění není vůbec na škodu si připomenout, že válka na Ukrajině rozhodně nezačala 24. února 2022. Autorova v mnoha jiných recenzích tolik kritizovaná neobjektivita a kritika ruského režimu mi přišla naprosto přirozená a zcela na místě. Vzhledem k tomu jaké hrůzy, absurdnosti a praktiky potírání lidských práv pan Karas zmiňuje, si ani nedovedu představit, že by to měl napsat nějak jinak.... celý text
Květ pouště
2000,
Waris Dirie
Neskutečně silný a neuvěřitelný příběh plný obdivuhodné odvahy, vnitřní síly, ale i pokory. Tohle by snad měla být povinná literatura pro všechny obyvatele západního světa, kteří si ani v náznaku neumí představit, jak žijí ti méně šťastní z nás (anebo snad ti šťastnější?). Strhující vhled do života somálských kočovníků a jejich života plného nikdy nekončící dřiny a bolesti, kteří nachodí tisíce kilometrů bosky, leckdy s chodidlem probodnutým skrz naskrz, a několik dní prázdným žaludkem a vyprahlým hrdlem, a přesto je nikdy nenapadne si na něco stěžovat. A to ani nezmiňuji samotný hrůzný akt mrzačení ženských orgánů a všech následků s tím spojených, tyto dojmy se popsat nedají, to si musí každý přečíst sám. Jen po formální a jazykové stránce by si podle mě tak silný příběh zasloužil mnohem víc. Příběh je totiž napsán velmi jednoduše a suše, chybí zde onen ,,spisovatelský um". I když připouštím, že cílem této knihy asi primárně není můj umělecký zážitek, ale mnohem hlubší sdělení.... celý text
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
2020,
Martin Řezníček
Výborná kniha od výborného Reportéra s opravdu uctihodným rozhledem. Rozděleno do tří částí, z nichž nejvíce mne překvapivě zaujala ta první, pojednávající o příbězích výjimečných osobností či architektonických skvostů s českou stopou. A to i přes to že si nemyslím, že český čtenář nutně potřebuje mít v každém příběhu jakýsi ,,český element", aby jej zaujal. Napsáno možná trochu odlišným stylem než u podobných knih ostatních kolegů, kteří svá vyprávění pojali více jako reportáže. Sice zde nechybí zajímavé osobní postřehy a silné příběhy, přesto mi text místy přišel více jako literatura faktu. Možná proto může být kniha pro někoho méně čtivá, kvalitě obsahu to však rozhodně neubírá. V čem však alespoň podle mě Martin Řezníček jednoznačně předčil všechny své kolegy, to je jeho mistrně vytříbený jazyk, krásně široká slovní zásoba, neotřelé slovní obraty a neuvěřitelně elegantní a precizní práce se stavbou věty. To se pak čte jedním dechem.... celý text
Obyčejný muž
2007,
Paul Rusesabagina
Odmala mi říkali, že v knihách najdu moudrost. A toto tvrzení platí právě díky takovým knihám a (ne)obyčejným lidem jako je pan Paul Rusesabagina. Kromě řady moudrých myšlenek a podnětů k zamyšlení nabízí navíc neznalému Evropanovi velmi užitečný vhled do rwandských poměrů a pokouší se vysvětlit nevysvětlitelné - okolnosti a příčiny, které vedly k osudným dnům, kdy se lidé chopili mačet a obrátili se proti vlastním sousedům. Hluboce smekám před hrdinou, který, jak sám říká, se vlastně jen celou dobu snažil dělat svou práci manažera hotelu a starat se s maximální péčí o své hosty.... celý text
Osmý život (pro Brilku)
2020,
Nino Haratischwili
Osmý život je rozsáhlým vyprávěním o pohnutých osudech mnoha generací jedné velké gruzínské rodiny, odehrávající se na pozadí dějinných událostí sahajících až do počátku minulého století, který zavede čtenáře nejen do Gruzie, ale také Ruska, Prahy, Londýna či Berlína. Je to příběh plný neštěstí, nekonečného smutku, zklamání, zrady, ztrát, nenávisti, ale také lásky. A to vše spojuje lahodná (a snad prokletá) čokoláda. Pět hvězdiček nedávám kvůli méně dynamičtější druhé polovině, přesto velmi oceňuji zejména podrobnou psychologii všech postav, díky níž nahlédnete hluboko do jejich nitra. Nikoho jsem si nemohla úplně oblíbit, nebo jej zcela odsoudit, protože jsem vždy znala všechny jeho myšlenky, pohnutky a impulsy, které jej k danému jednání vedly.... celý text