petrarka72
přečtené 2615
Lístek na cestu z pekla
2012,
Jaroslav Žváček
Lístek na cestu z pekla má skvostné pasáže - ale také podivně hluchá místa, ve kterých se osoba autora odráží jen jako lehce depresivnější Patrik Hartl. Nicméně narozdíl od něj Jaroslav Žváček ví, jakou zprávu o světě chce sdělit, a činí tak se sympatickým smyslem pro temnotu a velkou naléhavostí.... celý text
Temná půle
1997,
Stephen King
Příběh, ke kterému je dobré se vracet. Temnota je částí každého z nás. I když vrabci letí...
Blackout: Zítra bude pozdě
2017,
Marc Elsberg (p)
Jako by si autor udělal soupis toho, jaké následky může blackout mít, pokud trvá cca čtrnáct dní až tři týdny - a posléze je začal popisovat přes postavy a situace s tím, že ho příběhová a emocionální stránka věci vlastně moc nebaví. Podle toho také kniha dopadla - člověk se v ní ledacos dozví, ale je studená a napětí se dostaví až v poslední čtvrtině.... celý text
Rukopis
2008,
Bohumila Grögerová
Tryzna za ztracený zrak. Paměť, šepot, slunce v mlze. Knihovna plná němých knih. Věda, co nezbaví svět kouzla. A nikdy se nevzdat... Nejsem důsledný čtenář poezie - ale tato poema bolí a zároveň nepustí.... celý text
Šumavský upír
2017,
Miloslav Švandrlík
Příjemné připomenout si, co člověk na přelomu dětství a dospívání hltal (chápejte, nebyl Pratchett, Gaiman ani Kopřiva) - ale všeho moc škodí, ta záměrná anekdotičnost se rychle vyčerpá a pak už jen listujete a doufáte, že narazíte na povídku, jejíž konec nepochopíte už podle expozice...... celý text
Dítě v mlze
2016,
Martin Goffa
Okousané nehty a několikrát zastavený dech. Pražský western v tom nejlepším slova smyslu.
Ulice Zlodějů
2017,
Mathias Énard
Dramatický příběh, mimořádný obsahem, jazykem, autenticitou hlavního hrdiny i naléhavostí výpovědi; moderní variace na Život před sebou Émila Ajara, zasazená do období arabského jara. Lachdar, marocký mladý muž vytržený ze své rodiny a odsouzený ke svobodě, knihomol a milovník detektivek, pozorovatel psího světa a souputník Smrti na cestě z Tangeru přes Společnost pro šíření myšlenek Koránu, přepisování seznamů mrtvých vojáků z první světové války, přežívání na lodi v exekuci v Algeciras, pohřební ústav pana Cruze tamtéž až po ulici Zlodějů v Barceloně; osamělost, pronikavost v pozorování okolního dění (dlouho bez konkrétního osobního zásahu, byť ne bez vnitřní zaangažovanosti), nejednoznačnost popisovaných událostí a pocit zmatení v současném babylónu, v němž se sice člověk může pohybovat takřka bez omezení, ale před sebou a svým osudem stejně neuteče... Dlouho jsem se nesetkala s románem, který by byl tak čtivý a zároveň nepříjemný (jsou věci, které raději nevědět), který mě tolikrát překvapil (nejen vyústěním příběhu a pointou) a který mě skutečně silně emocionálně zasáhl.... celý text
Tady byla Britt-Marie
2016,
Fredrik Backman
Všechny hašteřivé babizny světa, spojte se! Svět je díky vám lepší... :-)
Žert
2007,
Milan Kundera
Kdysi, když pukaly ledy, jsem absolvovala film - a rozhodla se, že knihu si nepřečtu, i když jsem čerstvě objevené Kunderovy romány louskala jak na běžícím pásu. To autorem a režisérem Jirešem téměř s rozkoší popisované trapno a banálno mi bylo nepříjemné (a dojem nezachránilo ani to, že Josef Somr tu podal téměř životní výkon). Uplynulo pár desetiletí - a ejhle: Žert čtu, trapno a banálno vnímám, ale kromě nich i absurditu, nepochopitelnost a neomluvitelnost jisté epochy, Kunderou nemilosrdně a skvostně analyzované - a také lidskost, bezradnost a něhu. Tohle byl dobrý návrat...... celý text
Výlet k nádražní hale
1995,
Jáchym Topol
Zběsilost času a místa. Druhá polovina devadesátých let, kdy začal proces banalizace a devalvace všeho: kdokoli může být čímkoliv, cokoli může být ničím, je jedno, zdali chceš smysl nebo prachy... Přečteno na jeden zátah, uloženo k pozdějšímu připomenutí.... celý text
Mezi dvěma ohni
2014,
Martin Goffa
Ovšem - i na autora průměrná kniha je pořád lepší než většina české produkce. A vzpomněla jsem si na podobně začínající žánrovou klasiku - Hru s čísly Dicka Francise.... celý text
Pohřbený obr
2017,
Kazuo Ishiguro
Dávno, ach, jak dávno. Čas znehybněl, vzpomínky zmizely, vyšší smysl se ze života vytratil. Zbývá jen přežívat mezi sobě podobnými - nebo se vydat na cestu a pokusit se s tím něco udělat... Ano, Pohřbený obr je těžká a nenápadně skvělá kniha. Proplétání cesty Axla a Beatrice z noroviště za rozpomínáním a za synem, pouti válečníka Wistana ze saské vesnice a raněného chlapce Edwina za vítězstvím nad dračicí, která prý způsobuje mlhu zapomnění, a artušovského rytíře Gawaina, jenž se snaží nést spálenou krajinou ideály dávno rozprášeného Kruhového stolu - to je epický rámec románu z raně středověké Anglie, jehož posláním je asi toto: Zapomnění generuje mír a milosrdenství v tom smyslu, že válka skončí a nepokračuje nekonečným sledem pomstychtivého násilí. Zapomnění nás ale také zbavuje vzpomínek osobních, díky kterým jsme lidmi a které nás spojují s našimi bližními. A jestliže "zabijeme dračici" a vzpomínky se nám vrátí, zjistíme, že minulost ukrývá nejen naše štěstí, nejen naše neštěstí - ale v obecnější rovině také důvody, proč se znovu začít zabíjet... Těch tři sta stran vyžaduje nadmíru pozorné čtení: vlastnosti postav a jejich motivace, ale i popisované děje a zdánlivě jednoduché symboly roztroušené v textu (mlha, voda, oheň, temnota, ptáci, děti, převozník...) mění svůj význam téměř z odstavce na odstavec a Ishiguro je navíc nehodnotí, jen předkládá, přestože je schopen na jedné straně třikrát změnit úhel pohledu (ať už skrze změnu vypravěče nebo náhlého odhalení skrytého důvodu jednání toho stávajícího) a obratně pracovat s tajemstvím. A přestože to dlouho vypadá, že jde o čtení intelektuální, které emocionálně nezasahuje, poslední, čtvrtá část tento dojem s přehledem smaže.... celý text
Muž s unavenýma očima
2013,
Martin Goffa
Příjemné - i když člověk zná pokračování (u detektivek se to tak nebere, ale v případě autora Martina Goffy a jeho hrdiny Miky Syrového je příjemné sledovat, jak faktická podstata postav a prostředí zůstává a mění se jen detaily). A už dlouho jsem nenarazila na tak empatický popis vraha, jeho poslední dvacetiminutovka je dechberoucí.... celý text
Trhlina
2016,
Jozef Karika
Mazaně koncipované: odkaz na druhého vypravěče a reálné nahrávky zvyšují hru na pravděpodobnost, navíc jsou omluvou pro stylistické a formulační nepřesnosti či neobratnosti (a že jich tam je). Začátek banální - návštěv zavřených blázinců je fakt v literatuře tohoto typu zu viel a často s lépe chycenou atmosférou - zato proklamované propojení s webovými stránkami a www odkazy funguje bezvadně. Co se týče napětí, kdo si počká, ten se dočká - hrůza nastupuje plíživě, ale poslední třetina je vcelku jízda a některé hororové situace nepříjemně zapamatovatelné (bez spoileru těžko jmenovat). Ne že bych si musela další autorovy knihy nutně sehnat hned zítra - ale pokud na ně někdy narazím, ráda si přečtu.... celý text
Zbytečná koroptev aneb Důvěrné sdělení
2017,
Daniela Fischerová
"The Best Of" Daniela Fischerová. Ochutnávka ze všech možných žánrů, které tato výjimečná dáma pěstuje; chybí pouze detektivka a drama. A úsměv na tváři vás neopustí během četby ani bezprostředně po dočtení...... celý text
Štvanice
2017,
Martin Goffa
Moje čtvrtá kniha autora - tím pádem vzrostly nároky a mám pocit, že tady ledacos drhne. Na druhé straně, popis psychotického záchvatu v cizině přesný a závěr u Goffy neobvykle smířlivý.... celý text