petrarka72 přečtené 2448

Gemina 2017, Amie Kaufman

Skvělé! Stačila jedna krátká noc...

Poslední šance 1994, Dick Francis (p)

Zločiny pro dva 2002, Agatha Christie

Pocta kolegům-autorům krimi a jejich velkým detektivům. Psáno lehkým perem, které se k postavám Tommyho a Pentličky Beresfordových, se vším jejich mládím, hravostí a smyslem pro humor, báječně hodí. Nemusím je tolik jako slečnu Marplovou či Harleyho Quina, spíš je jednou za čas snesu. Ale mimochodem - Případ zmizelé dámy mě málem zabil. :-)... celý text

Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy 1994, Ota Filip

Tohle je Literatura! Kdykoli se mi zasteskne po Ostravě, otevřu tuto knihu a vrací se mi, prakticky z kterékoli stránky. (Idylického na ní není vůbec nic, mimochodem.) "V tomto městě se mohlo přihodit ledacos a také se přihodilo. Sádrová Panenka Maria z kostela ve Slezské Ostravě zaplakala, když jí při procesí urazili pravou ruku. Znovu ji sice přilepili, ale nešikovně, takže Panenka Maria prý pláče dodnes. Nějaký havíř z Muglinova odmítl prodat městskému muzeu vzácný meteorit, protože se náramně hodil jako zátěž do bečky s kvasícím zelím. 'Od doby, kdy zatěžuji zelí meteoritem,' prohlásil havíř novinářům, 'má vynikající chuť.' Jednoho letního večera napadlo město celé mračno jepic a zastavilo městskou dopravu. Proroci z Radvanic vysvětlovali tenhle přírodní úkaz jako varování před blížící se katastrofou. Jenže katastrofy se ve městě železa staly už všedními událostmi. Centrální ředitel dolů sebral kasu se sedmi miliony a chytili ho až v Panamě. Z ukradených milionů už neměl ani korunu, všechno stačil za půl roku probendit. 'Teď jsem spokojen,' prohlásil pan ředitel před soudem, 'užil jsem si nejkrásnějších žen v Paříži, v Miami Beach i v Havaně. Potřeboval jsem po dvacetiletém soužití s mou mezerou nutně změnu.' Pan soudce Arnošt Wurzel osvobodil muže, který v návalu zlobné žárlivosti zabil manželku žehličkou. 'Bylo mi chlapíka líto,' prohlásil pan Wurzel v kavárně Fénix před známým novinářem, takže se jeho slova dostala do Večerního Českého slova, 'kdybych měl odvahu zabít svou Sáru a kdybych věděl, že se dostanu před soudce, který by byl schopen pochopit mě, jako já jsem pochopil toho nebožáka, tak bych to udělal ještě dnes večer.' Všechno, co by se jinde považovalo za bizarní výstřelek, se zde přijímalo téměř lhostejně a registrovalo pouze jako fakt." (s. 230) Pocta "městu razovitemu tam na severu", čtyřicet let (1928-1968) optikou vypravěče nespolehlivého, protože alkoholika, ale poutavého, protože se schopností létat a přivolávat si mrtvé, srostlého s místním fotbalem a jeho lidmi české, německé, polské národnosti a dalších. Zastřešující metafora hry, obraz domu, ve kterém se žije a nakonec padne k zemi, několik postav tří generací, zastupujících typů a zároveň individualit, každá z nich běhá po hřišti tak rychle, jak dokáže, světlo se střídá s temnotou a nic není jisté v životě lidském. "Pravidla hry byla přesně určena, každý z hráčů věděl, co si v tom nebo onom prostoru může dovolit a co jej čeká, jestliže hraje nečestně a nesportovně. Ale jen jsem prošel brankami a přelezl ohradu kolem hřiště, už jsem byl v místech, kde jsem mohl očekávat cokoliv, zde neplatila pravidla hry; útok se mohl přivalit z kterékoli strany, a obvykle přicházel odtamtud, odkud by jej nikdo nečekal. Kdybych tak mohl svolat dolů na hřiště všechny bývalé hráče slavného F. C. Slezská Ostrava, to by byl mančaft, to by se hrálo!" (s. 563-4) V hlavní roli ironie a humor, zároveň smutek za něčím, co bylo a už nebude, pohled nemilosrdný, ale empatický, žánrově nejspíš groteska, tu a tam probleskuje hrabalovská inspirace k "perličkám na dně Ostravice a Odry". "Pánbíček tedy sedí na mé posteli a poslouchá. Ruce má složeny v klíně, hlavu nakloní, jako by nedoslýchal, tu a tam nařasí roucho do efektních záhybů, chvílemi se pokouší pózovat, jak to známe u soch z nejbujnějšího baroka. Ale když začnu třeba o hříchu, kterého se dopustil na Evě Schubertové, tak povadne. 'To byla moje zkouška, Lojzku,' řekne nejistě a pozoruje, co já na to. 'Panebože,' odpovím. 'Ty už jsi skoro jako my! Jen něco zvrtáme, tak hledáme vzájemné souvislosti, a když žádné nenajdeme, tak máme aspoň při ruce vysvětlení, že tohle je trest a odplata. Ale, bože, proč nás tak bezhlavě trestáš?' 'Ani nevím,' vzdechne bůh, 'ale nějak mě v poslední době serete.'" (s. 294) Doporučuji velmi.... celý text

Červený stan, vzpomínky na sněhy a ohně 1972, Umberto Nobile

Bohužel přečteno do poloviny a pak jen prolistováno. To poměřování pinďourů s Amundsenem v souvislosti s výpravou Norge (a s jinými v jiných souvislostech) mě prostě znechutilo... Napadlo mě znovu se cca po třiceti letech podívat na sovětsko-italský film z roku 1969. Byl naivní, romantický, se spoustou krásných přírodních záběrů a hereckých hvězd a řešil v rámci nočního soudu somnambulního Nobileho otázku zodpovědnosti velitele za osobní rozhodnutí a životy podřízených. Mimochodem, poslouchat Seana Conneryho, Claudii Cardinalovou, Petera Finche a Hardyho Krügera s ruským dabingem je zážitek z rodu neuvěřitelných - ale muzika Ennia Moriconeho vás udrží v pozornosti.... celý text

Děsy Leigh Harkerové 2023, Darcy Coates

Velmi slušná práce. Darcy Coates potřebovala upgrade, Strašidelné domy byly dost dlouho na jedno brdo - ale zjevně si to uvědomila a zkusila na své poměry nový úhel pohledu. Vyplatilo se, myslím. Což píšu s tím, že Děsy Leigh Harkerové jsem při prvním čtení odložila po čtvrté kapitole s tím, že nerozumím ničemu a nemám to zapotřebí. Ale některé obrazy se mi pořád vracely, tak jsem se ke knize cca po týdnu vrátila - a byla jsem odměněna... Více než jinde jde o horor propojený s detektivkou. A protože jsem skutečně do poslední chvíle netušila, kdo, co, proč a jak, tu a tam jsem se hodně divila a poslední část zhltala. Takže je možné, že desátý Strašidelný dům si, až vyjde, dám. Nebudu ho netrpělivě vyhlížet nebo ho předobjednávat, ale až bude volno, ráda se po něm projdu. V pozoruhodné společnosti, předpokládám.... celý text

Kapsa plná žita 2009, Agatha Christie

Taxin k snídani, kosi, Vila u tisu, cyankáli k čaji o páté, uštípnutý nos, stará dáma v podkroví a riskování bez hranic. Rodinné drama se vším všudy, holky, co se blbě zamilovávají, chladnokrevné zlo, co musí být bez pardonu potrestáno (a ta letmo zmíněná, neřešená komplikace s progresivní paralýzou ukazuje na další ošklivosti). Četla jsem poprvé, když mi bylo asi třináct - z té doby si pamatuji pachatele/ -elku, takže vývody slečny Marplové a skvěle gradovanou práci Agathy Christie jsem si užila zvláštním způsobem. A přátelé - byla to veliká krása...... celý text

Shakespearova Anglie: Portrét doby 2020, Martin Hilský

Poněkud rozsáhlejší vysokoškolská skripta, informačně více než výživná a s nenápadnými odkazy na další zdroje (to kdyby měl někdo pocit, že přečtením tohoto úctyhodného svazku se dozví o době a prostoru - plus mínus - anglické renesance všechno). Napsaná přívětivým a krásným jazykem, ve třech dále členěných oddílech (I. Lidé a společnost, II. Každodenní život, III. Imaginace, mentalita, řeč) a připojeném oddílu IV., jenž pod souhrnným názvem Kdo byl kdo obsahuje vyčerpávající personální charakteristiky, kalendárium, bibliografii a rejstřík jmenný a věcný, postihuje většinu 16. a část 17. století nejen v Anglii. Čtenář se leccos dozví o světě, do něhož se Shakespeare narodil (zejména zhroucení katolického monopolu na Boha je fascinující; také ale průřez společností od politiků... pardon, nejprve krále, až pak politiků, správy státu, dvořanů, obchodníků a podnikatelů přes služebníky medicíně, vzdělanosti a umění po cizince a lidi na okraji včetně potulných kejklířů, prostitutek či vrahů), jak se ten svět v průběhu jeho života změnil (zachyceno podrobně ve vší nenápadnosti ve druhém a třetím oddíle; pro mne fascinující třeba informace, že během let 1570-1610 se do angličtiny dostalo přibližně 10.000 slov a jak k tomu došlo) a kam směřoval po jeho smrti, respektive s počátkem jeho "druhého života" (čili prvního vydání her W. S.). Každý si vyzobe, co ho zajímá a co potřebuje. Moc pěkně vychází srovnání maloměstského Stratfordu s Londýnem v kapitolách 13. a 14., poutavá je kapitola 19. Jídlo a pití, 21. Zábavy - a 22. Život člověka plus kompletní třetí oddíl bych doporučila všem, kdo se zajímají o povahu světa a možnosti jeho (nejen uměleckého) zobrazení... Odkazy z Kdo byl kdo jsem se pokoušela číst průběžně a vracet se k nim; taky se mi ta četba pěkně protáhla - a přesto, pojmout takové množství informací je zhola nemožné. Takže pauza pár let - a znovu od začátku... :-)... celý text

Svědectví oběšence 2023, Ann Granger

Kdysi jsem hltala Markbyho - a proto jsem se, navzdory skepsi vůči viktoriánským detektivkám, rozhodla zkusit Lizzie Martinovou, potažmo Rossovy - a přineslo mi to, nadneseně řečeno, mnohé rozkoše. Za prvé mají tyto případy leccos z noir příběhů, za druhé vždy se najde téma, jehož stín padá až do současnosti a za třetí jsou formálně sevřené, soustředěné a přehledné. K tomu zde ten dickensovský úvod... Velká spokojenost.... celý text

Smrt číhá na jarmarku 2023, Anders de la Motte

Jedna z detektivek, u nichž nebudete úporně řešit vraha - atmosféra, prostředí a postavy vyšetřovatelů (Peter Vinston, pedantský tak, až je roztomilý, a Tove Espingová, ambiciózní tak akorát) jsou tak pohodová/ -é, že si je budete jen dovolenkově užívat a na konci si jen povzdechnete - spokojeně, že všechno bylo přece nabíledni a že je fajn, když je spravedlnosti učiněno zadost... :-)... celý text

... a Bůh osiřel 2002, Břetislav Olšer

Informačně výživná kniha, která si na nic nehraje. Autor nezapře svou novinářskou příslušnost, příběh Josefa Šloma Baracha, který prošel lágrem v Osvětimi a ztratil v něm celou rodinu, což z něho udělalo mstitele a kata nacistů a následně nejen svědka, ale i aktivního účastníka izraelsko-palestinských konfliktů v letech 1945-2002, líčí věcně, se znalostí "velkých" blízkovýchodních dějin a smyslem pro vkomponování příběhů "malých", vesměs fiktivních lidí s typickým osudem do jejich osnovy. Nepokouší se být rafinovaný, většinou popisuje děj přímočaře, zažila jsem několik "aha" momentů a dialogy, ve kterých zachytil mnohá dilemata popisovaného světa, mě bavily. Čím blíže ke konci, tím více připomínají absurdní drama - extrémní demagogie z nich dělá demonstrace nesmiřitelného ega ve dvojím provedení, které nepřipouštějí nejen domluvu, ale ani ten nejbanálnější průnik... Břetislav Olšer chtěl napsat memento - a podařilo se mu to.... celý text

Parker Pyne zasahuje 2004, Agatha Christie

Parker Pyne, zdánlivě průměrný Angličan, bývalý zaměstnanec Státního statistického úřadu a odborník na lidské štěstí, je k sežrání. Přivede kohokoli potřebného k tomu, co potřebuje a přiměje ho k vědomí, že je to víc, než co chce. Používá psychologii, také poirotovské šedé buňky a na lidstvo pohlíží jen o málo laskavěji než slečna Marplová. K tomu s rozkoší cestuje po celém světě, pozoruje a studuje, klienty shání prostřednictvím inzerátu, případně se jim neváhá vnutit... Obzvláště jsem ocenila Případ zbohatlé ženy, Bagdádskou bránu a alternativní, povídkovou verzi Smrti na Nilu.... celý text

Slib 2022, Damon Galgut

Díky Arkagas za přesný komentář. Román ověnčený Booker Prize vystihla přesně. Vnímala jsem více skrytý příběh společnosti než příběh rodiny, v níž skutečně i přeneseně všichni čekají na smrt... A není pravda, že Jihoafričané neumějí ironii, jak poznamenává Anton ve svém románu-úkrytu - je přítomna v samotném rámcovém příběhu slibu a v poslední třetině vyprávění jako by jí výrazně přibývalo. Užívala jsem si a zároveň kroutila hlavou... Díky za Amor.... celý text

Otázka viny 2023, Jørn Lier Horst

Příjemná detektivka, staromódní v nejlepším slova smyslu.

Zločin a trest 2022, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Idiota jsem za studií milovala (a inscenace v HaDivadle a mnohem později u Bezručů tuto lásku umocnily), Běsy odložila po padesáti stranách (díky, Andrzeji Wajdo, za snesitelné filmové zprostředkování), Karamazovy rychle zapomněla (ti Dejvičtí byli snoví) - a Zločin a trest mě zcela míjel, došlo na něj až teď, kvůli jakémusi respektu. A ejhle - ono je to čtivé, protože v prvním plánu detektivka... Vydání od Rybky se povedlo, děj a revidovaný překlad mě uspokojily - a udivilo mě, jakou šíři záběru zdánlivě jednoduchý příběh má. Těch postav, těch osudů, těch vnitřních pochodů, rozporů, hledání, průběžných motivů... Jen na okraj - skutečně někoho zajímá Raskolnikov, v románu, v němž vystupuje Švidrigajlov? :-)... celý text

Modrá 2018, Maja Lunde

Silný příběh... respektive dva příběhy. Signe a její loď, David a Lou (a Anna a August a Marguerite), 2017 a 2041, v tom proplétání i (bez)naději jednodušší Atlas mraků. Modrá jako voda, modrá jako Noemova archa, modrá jako hlubina. Přečteno na jeden zátah. "Všechno se může seběhnout tak rychle. Jeden den tě probudí budík, dáš si snídani, jdeš do práce, pohádáš se, zasměješ se, miluješ, umyješ nádobí, strachuješ se, jestli vyjdeš do cizího platu... nepřemýšlíš nad tím, že všechno, co máš kolem sebe, může jen tak zmizet. I když slyšíš, že svět se mění. I když to vidíš na teploměru. Nepřemýšlíš nad tím, dokud nepřijde den, kdy tě místo budíku ráno probudí křik. Plameny dosáhly k tvému městu, tvému domu, tvé posteli, k těm, které miluješ. Hoří ti domov, vzplane ti povlečení, doutná ti polštář, a ty nemůžeš dělat nic jiného než utíkat." (s. 88-89) Nebojte, ještě není všechno ztraceno...... celý text

Podvod zlatého faraona 2019, Petra Klabouchová

Výrazná scéna, připomínající autorčiny pozdější knihy - proměna mumie. Jinak zbytečně překombinované a roztahané.

Smrt na Nilu 2004, Agatha Christie

Jedna z nejlepších detektivek Královny zločinu, rozhodně s výraznou nadstavbou. Plukovník Race dělá Herculu Poirotovi zrcadlo jedinečným způsobem, prolínající se úvaha o tom, co znamená milovat příliš a zdali lze milovat tak akorát, je zábavná. A mám velké štěstí, že jsem mohla číst o řádění Smrti na Nilu na Nilu skutečném. (A mimochodem - všechna fakta o egyptské realitě sedí. Včetně doporučení H. P., že nejlepší doba pro návštěvu nastává v lednu...)... celý text

Muž v hnědém obleku 2009, Agatha Christie

Dobrodružství Anny v Africe. Více romantiky a špionáže než krimi. Ale proč ne...

Atlas majáků na konci světa 2022, José Luis González Macías

Velká romantika... Jsem suchozemec stejně jako autor - a jsem milovník některých aspektů moře s majáky v čele. (Může za to Wolkerova Balada o námořníku a bulharské pláže, pokud se nemýlím.) Takže tato kniha je povinná výbava. Těch příběhů provokujících představivost... Doufám, že alespoň některé z těch zázraků uvidím naživo.... celý text