petrarka72
přečtené 2617
Čtyři roční doby
2003,
Stephen King
Pokud si dobře vzpomínám, před patnácti lety pořadí novel v tomto svazku podle oblíbenosti vypadalo takto: 1. Nadaný žák, 2. Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank, (pak dlouho, dlouho nic), 3. (s největším sebezapřením) Tělo, 4. místo neuděleno, protože Dýchací metodu jsem nedočetla s tím, že podivný pánský klub je nuda - a k příšernému porodu jsem vůbec nedospěla... Dnes, čerstvě po přečtení poslední stránky, si myslím, že míra osobní zaujatosti a vnitřního zasažení pořadí přeskupila takto: 1. Tělo (i díky kongeniálnímu filmu, jmenuje se tuším Stůj při mně), 2. Nadaný žák (tady původní dopad poněkud zeslábl, i když ho zachraňuje vzpomínka na představení kladenského divadla), 3. Dýchací metoda (která tak dlouho kutala v podvědomí, až jsem si zhruba v polovině vzpomněla na dost zábavnou knihu se stejným rámcem, Straubovu Ghost Story - už čeká na mém nočním stolku), 4. Shawshank (který mě upřímně řečeno hodně zklamal - film kvalitu povídky hodně převyšuje, každopádně se na něj ráda znovu podívám, zatímco do dočtení jsem se musela nutit). Prostě King je pořád tady - a je proklatě inspirativní.... celý text
Anna Klevská: Královna s tajemstvím
2019,
Alison Weir
Je to "nejrychlejší" z románů o manželkách Jindřicha VIII. - Anna de Kleve byla zaslíbena anglickému králi v listopadu 1539 ve 24 letech, v lednu 1540 se s ním poprvé setkala a vzápětí si ho vzala, již 6. července téhož roku král zažádal o přezkum platnosti tohoto manželství a o dva dny později bylo prohlášeno za neplatné sněmem duchovních, aby je 12. července 1540 parlament zákonem formálně anuloval. Přesto se zdá, že "královna s tajemstvím" (nebo vinou?) prožila naplněný, 44 let trvající život ženy takřka moderního střihu, jež si i při své pokorné a skromné povaze (koneckonců s bývalým manželem vycházela skvěle až do jeho smrti) dokázala neodpírat radosti života navzdory omezením, plynoucím z dobových předsudků. Román se čte dobře, člověk se dozví jak historická fakta, tak možnou verzi událostí, které se ukrývají za těmito fakty. A mimochodem - poprvé u Alison Weir je Jindřich VIII. postavou vysloveně odpudivou.... celý text
Den co den
2007,
Terézia Mora
Nedočteno, ani na druhý pokus ne. Příliš unikavé, příliš těžké, bez relevantních záchytných bodů.
Bílá kniha
2019,
Han Kang
Čtenářský, tentokrát skoro fyzický zážitek zcela zvláštního druhu. Co kapitola, to báseň v próze, co stránka, to zpráva o životě a smrti. Člověk cítí mráz a cítí smutek. Pro mne velmi podobné Enquistovu Svrženému andělovi.... celý text
Nebe nad Jemenem
2019,
Tomáš Šebek
Tomáš Ohňostroj Terminátor Šebek posouvá (své) hranice - a zároveň bilancuje. Kromě obvyklé nálože doktorských zážitků, situací, které se musí řešit tady a teď a zprávy o Jemenu a špitálu z ptačí, respektive střešní perspektivy, tentokrát obzvláště potěší reflexe, proč Lékaři bez hranic, co mu na misích nejvíce chybí - a hlavně strany 135 a 136, aplikovaná Faktomluva Hanse Roslinga. Jsou lidé a jejich organizace, které je radost poznávat - i podporovat...... celý text
Pašeráci
2019,
Dalibor Nesnídal
Anekdoty, ač veselé, přec někdy hořce, tak na stránku, na dvě. Zpráva o chytrosti z nezbytnosti. Zábavné.
Kdopak se baví
2019,
Liou Čen-jün
Čínský humoristický, chcete-li satirický román, na počátku charmsovský, v prostřední části čechovovský, na konci beckettovský. Příběhy čtyř hlavních a bezpočtu vedlejších postav, které se proplétají do zprávy o absurditě dnešního světa, toho zkorumpovaného, penězi, sexem a internetem ovládaného, těžko přehledného a nekonečně směšného. Koupená nevěsta, která uteče, sestra ženicha, která ji stíhá, vysoký úředník intrikující pro postup a jeho povedená rodinka a přihlížející úředníček, který se nestačí divit. Čte se snadno a rychle, tu a tam se ztratíte v čínských jménech, ale to je otázka zvyku... Původní název knihy zní, podle doslovu, Synové a dcery doby poživačů melounů. Krásné, přitom obludné...... celý text
Slovo, obraz, rokenrol
2019,
David Hrbek
Nadmíru inspirativní rozhovory. S muzikantem a hlavně fotografem Peterem Michaelem McCartneym, jenž je neméně zajímavý než jeho beatle-bratr ("Jedete autem a najednou z rádia slyšíte něco tak úžasného, že musíte sjet ke krajnici a okamžitě zastavit... Dobré umění vás vždycky zastaví."), s grafikem a několikanásobným držitelem Grammy Klausem Voormannem ("V politice se moc nevyznám... Já si můžu udělat názor jen z toho, co píšou noviny nebo co ukazují v televizi. Pokud máte být ve svých názorech seriózní, tak to nestačí..."), s kytaristou Tommym Emmanuelem ("... myslel jsem si, že to všechno, co slyším, hraje jeden člověk, jediný muzikant, který na šesti strunách zvládá rytmiku a basu, rytmiku a sólo, rytmiku, basu a sólo zároveň. A tak jsem se omylem naučil hrát všechno najednou."), se Susanne Vega ("Nesměli jsme se dívat na filmy od Disneyho, nesměli jsme jíst u McDonalda a pít Coca-Colu, nesměli jsme si hrát s panenkami Barbie. Tak si člověk vymýšlel alternativní světy, ve kterýchu bylo dobře."), s hudebníkem a hudebním kritikem Michaelem Nymanem ("Víte, já zkoušení nesnáším, protože vlastně nevím, k čemu je dobré. Hudebníci jsou profesionálové, mají hudbu v krvi a všechno umí hned zahrát. Moje hudba, vlastně každá hudba, ale moje obzvláště, častým přehráváním ztrácí energii."), s fotografem Olivierem Toscanim ("Musíte být středem světa. Musíte to být vy. To neznamená, že musíte být nejkrásnější, nejdokonalejší, ne! Prostě střed světa, musíte to být vy, se vším, co k vám patří. A stačí se rozhodnout a pracovat na tom. Být sám sebou, to je na jednoho nálož ažaž. Máte celý život co dělat."). Páteří knihy je dvojrozhovor s punkově rockovým Newyorčanem Lou Reedem a prezidentem s charismatem rockové hvězdy Václavem Havlem (nelze citovat, musela bych přepsat celé, prostě si to sežeňte a přečtěte), její nervovou soustavou osobnost zvídavého tázajícího se Daniela Hrbka. Celotýdenní zážitek, neboť je dobré si nechat na každý den jeden rozhovor, čtenář toho má k přemýšlení spoustu...... celý text
Akvárium
2019,
David Vann
Caitlin a její ryby a akvárium jako kruté a zároveň krásné místo k narození. Přečteno jedním dechem.
Černý merkurit
2019,
Vojtěch Matocha
Originální, napínavé a zábavné. Autor umí kombinovat dospělé problémy včetně neřešitelných dilemat a nutností se rozhodnout s pohledem dospívajících. A namíchat motiv ztracené čtvrti a frankensteinovský motiv s atmosférou 19. století a foglarovským drajvem je super.... celý text
Židovský policejní klub
2008,
Michael Chabon
Každá generace má takového Mesiáše, jakého si zaslouží... Spojení detektivního příběhu ala americká drsná škola se zprávou o podstatě židovského národa skrze jeho (alternativní, avšak k podstatě směřující) historii, příběhy a anekdoty je velmi šťastné. Děj v podstatě tragický, ale podávaný s hořkým úsměvem, s posláním, že svému osudu člověk, natož národ neuteče, s úvahou o lidských motivacích (od víry přes neodolatelná puzení po strach z konspirací) a se skvělými situacemi a dialogy (při těch mezi Binou a Landsmanem jsem se smála nahlas). A co je nejlepší - lze číst jako oddechovku a zároveň přemýšlet, po dočtení zbývá na patře zvláštní, lehce nasládlá pachuť. (Pokud jsem neposnídala cyankáli, pak přesně takto Židovský policejní klub chutná.)... celý text
Prašina
2018,
Vojtěch Matocha
Nejsou to konkrétní fakta, která má Prašina společná se Stínadly Rychlých šípů, spíš atmosféra a některé situace - tajemství neprobádané čtvrti, přátelství a zrada, práce na stroji ala otevírání ježka v kleci, setkání na zvonicích atd. Osobně jsem hodně potěšena. A motiv městské části, v níž se takříkajíc zastavil čas, je okouzlující.... celý text
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
2000,
Stephen King
Návrat po patnácti letech. Tehdy jsem Holčičku prozívala, tentokrát ji beru na milost. Není to nejlepší King - dokonce to není ani nejlepší KRÁTKÝ King - ale určité pasáže mají něco do sebe: to, jak Trisha přemýšlí, a momenty, kdy je její bloudění dáváno do kontextu se "zbytkem světa".... celý text
Norma
2016,
Sofi Oksanen
Žánrová neujasněnost škodí, respektive - čtenář dostane tolik čtecích klíčů, že se v nich prostě ztratí... V hlavní roli vlasy - a žena jako spotřební zboží, redukovaná na majitelku vagíny, dělohy a reprodukčních schopností. Tento motiv se u autorky vrací - ale raději ho postupně odhaluji v jejích příbězích typu Stalinovy krávy nebo Očista, než když mi je vržen mezi oči z každé stránky třikrát...... celý text
Jako v nebi, jenže jinak
2019,
Aleš Palán
Po šumavských samotářích opět zážitek... Seznámení s lidmi, na něž člověk běžně nenarazí - a se způsobem života, který stojí za úvahu.
Rakvář
2019,
Sharon J. Bolton
Je to, jako by se v průběhu knihy autorka změnila z Patricie Cornwell v Susan Hill - nebo alespoň v Petera Jamese (v poslední fázi jsem vzpomínala na jeho Posedlost, a to nejen pro ten mateřsko-synovský motiv). Platí, co jsem si uvědomila už dříve - Bolton má velký smysl pro drama a zvyšování a udržení napětí klidně obětuje logiku vyšetřování - a koneckonců i žánr; nicméně si nejsem jistá, jestli rozkoš z její proměny nahradí potěšení z konzistentního a policejními metodami vyřešeného krimipřípadu. Ne, nevadí mi to až tak, abych na autorku zanevřela - jen některé mezičlánky (představitele druhého covenu, kupříkladu) úplně nepotřebuji. Na druhé straně - konec působivý, včetně oné zmiňované poslední věty.... celý text
Elementární částice
2019,
Michel Houellebecq
Ano, je mi přes čtyřicet - a ano, není mi z této knihy dobře. Takže odcházím do baru sbalit nějakého hodně opilého, o hodně mladšího chlapa, ráno ho vyrazím z postele i z baráku, abych mohla dočíst Sartrovu Nevolnost, a skočím z okna. Protože co už jiného zbývá... p.s. Houellebecq je skvělý!... celý text
Postřehy z poslední řady
2019,
Neil Gaiman
Ta kniha je skvělá i proto, že se dá číst jakkoliv - od začátku do konce, na přeskáčku, namátkou i cíleně, s pohledem do obsahu či seznamu literatury či rejstříku, aby člověk našel to, co se chce dozvědět nebo na co má zrovna náladu, případně zcela chaoticky, s ochutnáváním témat, vět, slov, která vykouknou, vyskotačí nebo se ležérně vyloudají z náhodně otevřených stránek. Gaiman je velmi britský, má suchý humor, lehkost psaní a zároveň důkladnost v pojmenovávání toho, co chce říci; a i když jde o texty příležitostné, od přednášek, děkovných projevů, glos, úvah, předmluv (a "protimluv", jak jim říká) až po kritické stati, zachovává a využívá svůj smysl pro vystižení podstaty i umění vtipné zkratky; překvapivě však kniha působí velmi emocionálně. Autor se věnuje tématům, která dobře zná - spisovatelskému řemeslu, také vybraným žánrům, od science fiction přes komiksy, horory a fantasy po pohádky a mýty, rovněž jiným uměleckým druhům, konkrétně hudbě a filmu, v oddíle Někteří moji známí laskavému zhodnocení autorů u nás známých (v čele s trojlístkem Terry Pratchett - Douglas Adams - Stephen King), méně známých i těch nepřeložených - a přirozeným vyvrcholením knihy je skvělý a zároveň údajně nejznámější Gaimanův nebeletristický text, proslov na filosofické fakultě filadelfské univerzity Tvořte dobré umění z roku 2012 - a poslední oddíl, podle něhož byl nazván celý tento výbor, Postřehy z poslední řady s dovětkem "na čem opravdu záleží", s poklonou své budoucí ženě a hudebnici Amandě v kapitole The Dresden Dolls: Halloween 2010, s netypickým nekrologem hudebníka Anthonyho Martignettiho Osm pohledů na horu Fudži, s empatickou uprchlickou reportáží V Sýrii teď existuje tolik způsobů, jak zemřít: květen 2014 a s nezamýšleným žalozpěvem nad odchodem spoluautora Dobrých znamení a blízkého přítele, Terry Pratchett: A Slip of the Keyboard (Překlep). Dostala jsem chuť si některé věci znovu přečíst - Draculu, Poa, Kiplinga i Hvězdný prach a Koralínu; podívat se na filmy, které neznám - Frankensteinovu nevěstu, Masku zrcadel a další; a těším se, až se u nás objeví česká verze článků o smrtích Amandy Palmerové, Umění a lstí a Dcery elfího krále. Díky, Neile Gaimane; každá z těch téměř pěti set stránek stála za to.... celý text