petrarka72
přečtené 2623
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
2000,
Stephen King
Návrat po patnácti letech. Tehdy jsem Holčičku prozívala, tentokrát ji beru na milost. Není to nejlepší King - dokonce to není ani nejlepší KRÁTKÝ King - ale určité pasáže mají něco do sebe: to, jak Trisha přemýšlí, a momenty, kdy je její bloudění dáváno do kontextu se "zbytkem světa".... celý text
Norma
2016,
Sofi Oksanen
Žánrová neujasněnost škodí, respektive - čtenář dostane tolik čtecích klíčů, že se v nich prostě ztratí... V hlavní roli vlasy - a žena jako spotřební zboží, redukovaná na majitelku vagíny, dělohy a reprodukčních schopností. Tento motiv se u autorky vrací - ale raději ho postupně odhaluji v jejích příbězích typu Stalinovy krávy nebo Očista, než když mi je vržen mezi oči z každé stránky třikrát...... celý text
Jako v nebi, jenže jinak
2019,
Aleš Palán
Po šumavských samotářích opět zážitek... Seznámení s lidmi, na něž člověk běžně nenarazí - a se způsobem života, který stojí za úvahu.
Rakvář
2019,
Sharon J. Bolton
Je to, jako by se v průběhu knihy autorka změnila z Patricie Cornwell v Susan Hill - nebo alespoň v Petera Jamese (v poslední fázi jsem vzpomínala na jeho Posedlost, a to nejen pro ten mateřsko-synovský motiv). Platí, co jsem si uvědomila už dříve - Bolton má velký smysl pro drama a zvyšování a udržení napětí klidně obětuje logiku vyšetřování - a koneckonců i žánr; nicméně si nejsem jistá, jestli rozkoš z její proměny nahradí potěšení z konzistentního a policejními metodami vyřešeného krimipřípadu. Ne, nevadí mi to až tak, abych na autorku zanevřela - jen některé mezičlánky (představitele druhého covenu, kupříkladu) úplně nepotřebuji. Na druhé straně - konec působivý, včetně oné zmiňované poslední věty.... celý text
Elementární částice
2019,
Michel Houellebecq
Ano, je mi přes čtyřicet - a ano, není mi z této knihy dobře. Takže odcházím do baru sbalit nějakého hodně opilého, o hodně mladšího chlapa, ráno ho vyrazím z postele i z baráku, abych mohla dočíst Sartrovu Nevolnost, a skočím z okna. Protože co už jiného zbývá... p.s. Houellebecq je skvělý!... celý text
Postřehy z poslední řady
2019,
Neil Gaiman
Ta kniha je skvělá i proto, že se dá číst jakkoliv - od začátku do konce, na přeskáčku, namátkou i cíleně, s pohledem do obsahu či seznamu literatury či rejstříku, aby člověk našel to, co se chce dozvědět nebo na co má zrovna náladu, případně zcela chaoticky, s ochutnáváním témat, vět, slov, která vykouknou, vyskotačí nebo se ležérně vyloudají z náhodně otevřených stránek. Gaiman je velmi britský, má suchý humor, lehkost psaní a zároveň důkladnost v pojmenovávání toho, co chce říci; a i když jde o texty příležitostné, od přednášek, děkovných projevů, glos, úvah, předmluv (a "protimluv", jak jim říká) až po kritické stati, zachovává a využívá svůj smysl pro vystižení podstaty i umění vtipné zkratky; překvapivě však kniha působí velmi emocionálně. Autor se věnuje tématům, která dobře zná - spisovatelskému řemeslu, také vybraným žánrům, od science fiction přes komiksy, horory a fantasy po pohádky a mýty, rovněž jiným uměleckým druhům, konkrétně hudbě a filmu, v oddíle Někteří moji známí laskavému zhodnocení autorů u nás známých (v čele s trojlístkem Terry Pratchett - Douglas Adams - Stephen King), méně známých i těch nepřeložených - a přirozeným vyvrcholením knihy je skvělý a zároveň údajně nejznámější Gaimanův nebeletristický text, proslov na filosofické fakultě filadelfské univerzity Tvořte dobré umění z roku 2012 - a poslední oddíl, podle něhož byl nazván celý tento výbor, Postřehy z poslední řady s dovětkem "na čem opravdu záleží", s poklonou své budoucí ženě a hudebnici Amandě v kapitole The Dresden Dolls: Halloween 2010, s netypickým nekrologem hudebníka Anthonyho Martignettiho Osm pohledů na horu Fudži, s empatickou uprchlickou reportáží V Sýrii teď existuje tolik způsobů, jak zemřít: květen 2014 a s nezamýšleným žalozpěvem nad odchodem spoluautora Dobrých znamení a blízkého přítele, Terry Pratchett: A Slip of the Keyboard (Překlep). Dostala jsem chuť si některé věci znovu přečíst - Draculu, Poa, Kiplinga i Hvězdný prach a Koralínu; podívat se na filmy, které neznám - Frankensteinovu nevěstu, Masku zrcadel a další; a těším se, až se u nás objeví česká verze článků o smrtích Amandy Palmerové, Umění a lstí a Dcery elfího krále. Díky, Neile Gaimane; každá z těch téměř pěti set stránek stála za to.... celý text
Exit West
2018,
Mohsin Hamid
Víc situace než příběh. Vztah Saída a Nadji je spíše než podstatou vyprávění záminkou pro vykreslení světa, v němž je téměř všechno možné, jsme-li ochotní se ledačeho vzdát. A o dveřích a domovech.... celý text
Za oponou války: Zpravodajem nejen na Blízkém východě
2018,
Jakub Szántó
Syrová a zároveň empatická zpráva o podobách války ve 21. století. Jakub Szántó má nejen přehled o ozbrojených konfliktech od bývalého Sovětského svazu po Írán a Jemen, ale dokáže také srozumitelně sdělit jejich "logické" příčiny a zachytit skutečnou nesmyslnost - a aby si je čtenář zapamatoval, přidá spoustu konkrétních a působivých detailů, nejen hrůzných, ale i těch dokumentujících lidskou vzájemnost tváří v tvář teroru a smrti.... celý text
Jáma
2019,
C. J. Tudor
Škoda. V okamžiku, kdy čtenáři dojde, který Kingův román je tady varírován (a pozor, rozhodně neupírám autorce právo na inspiraci), přestane mít pro něj děj tah. Je to zručně napsáno, má to atmosféru - ale zatímco jsem si u Kříďáka užívala jak vědomé kingovské variace, tak schopnost autorky bavit totálně nesympatickou hlavní postavou, tady jsem se chvílemi trápila, že mi věci docházejí příliš rychle a že některé pasáže jdou tím pádem mimo mě.... celý text
Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye
2004,
Michael Chabon
Tuto knihu jsem četla pětkrát déle než jakoukoli jinou srovnatelného rozsahu, ať už beletrii nebo naučnou, za posledních pět let. Přitom mě ani jednou nenapadlo to vzdát. Jde o podobně těžké čtení jako ostatní Chabonovy romány - tohle je můj třetí, po Konečném řešení a Telegraph Avenue - ale poprvé jsem schopná převyprávět příběh a bavit se jím, a to přes všechny tragické peripetie životů dvou osobností, jejichž život osobní i profesní určil komiks, židovského utečence z Prahy Josefa Kavaliera a Američana do morku kostí, gaye Sama Claye, a jejich osudové ženy Rosy. Česká stopa je pochopitelně zajímavá (golem by za superhrdiny rozhodně nezaostal), osud Kavalierovy rodiny, byť sledovaný z dálky a zprostředkovaně, k uzoufání smutný a Josefovo putování od moře k moři sněhem i emocionální pouští působivé, Clayova snaha ukrýt se před sebou samým a před pokryteckým světem těžká... a přesto jsem se většinou usmívala a nezřídka smála nahlas. Příběh mě uchvátil - a s pochopením jsem, možná poprvé v anglosaském díle, vnímala a chápala rasanci proměny Ameriky od konce třicátých do poloviny padesátých let.... celý text
Ruzká klazika
2018,
Daniel Majling
Čtyřiadevadesát roztlemených smajlíků za každou popsanou stránku. A dalších sto dvanáct cenících zuby za každou stránku závěrečného rozhovoru s Čehovem. Hezká, moc hezká práce...... celý text
Mona
2019,
Bianca Bellová
Špitál prorůstaný vegetací, město na pokraji zničení, strach a rezignace, barbarské zvyky v zádech a nejistota před očima, záchrana smrtí a doprovod životem - a ošetřovatelka Mona a chlapec Adam. Někdy je cílem "jen" vydat se na cestu... do minulosti, do svého svědomí, do hlubin své duše. Silná místa, nové informace a pachuť v ústech.... celý text
Dívka, která musí zemřít
2019,
David Lagercrantz
... dobrá. Ohromení, které mne potkalo po prvním Miléniu, se nekoná. Na druhé straně, kdyby se tato kniha nehlásila k původní Larssonově sérii, jsem k ní asi milosrdnější. Takže průměr - i když jsem ji dočetla, a to vcelku napjatá.... celý text
Srovnáno se zemí
2005,
Richard Bachman (p)
Teroristou v sebeobraně. Z "bachmanovek" jedna z těch lepších.
Bytová revolta: Jak ženy dělaly disent
2017,
Marcela Linková
Informačně velmi výživná a zároveň čtivá kniha, jedna z mála těch, které nezapomínají na zapomínání a nevycházejí z premisy, že "tohle je přece obecně známé a každý to musí vědět". A tak v ní nacházíme nejen rozhovory s 21 ženami spjatými s disentem (z lat. dissidere = lišit se, odporovat), ale také kompletní text Charty 77, kalendárium poválečného vývoje s důrazem na sovětskou okupaci 68 a protesty proti ní i proti porušování demokratických práv, slovník pojmů (víte, co byl FOP nebo Dobře míněná rada?), jmenný rejstřík (kde jsou vedle sebe Alexandr Dubček a Gustáv Husák, ale také Rut Kolínská a Kamila Moučková), podrobná bibliografie, studie Disidentská herstory: Ženy a jejich činnost v prostředí Charty 77 Marcely Linkové, editorky a vedoucí šesti dalších zpovídajících dam, jež sumarizuje data získaná ze zveřejněných rozhovorů, a komentář Petra Blažka Svědectví neokázalé emancipace. Kladené otázky byly hodně podobné - na osobní situaci před a po podpisu Charty, případně před a po aktivním zapojení do disentu (ne všechny podepsaly, ale role všech ve fungování disidentské společnosti byla nepopiratelná), na konkrétní náplň činnosti pro Chartu (od mluvčování přes opisování zakázaných dokumentů a knih a jejich šíření, přes organizování bytových akcí a udržování otevřených bytů, po péči a vzájemnou pomoc s dětmi a zázemí pronásledovaných), formy represí ze strany StB a dalších režimních organizací, přístup okolí (rodiny, sousedů, zaměstnavatelů...) k těmto "poznamenaným", jak se změnil jejich život po Sametu - a také jak se lišila úloha mužů a žen v kontextu Charty 77. O mnohém vypovídají shrnutí a sentence, které se dostaly do názvů rozhovorů - "Krumpáč nám přece nevezmou" (Silvestra Chnápková), " Byli jsme taková rozšířená rodina" (Jarmila Johnová), "Vnitřně přijmout pobyt ve vězení znamenalo vytvořit si prostor, jak nátlaku čelit" (Eva Kantůrková), "Mužské násilí je přítomné, i když nevyslovené" (Zdena Tominová)... Čtenář se dozví o důvodech, proč byly tyto ženy ochotny a schopny žít pod často nepředstavitelným tlakem, pro mne jsou asi nejcennější svědectví o tom, jak vypadal "odpor všedního dne" - a také seznámení s fascinujícími osobnostmi, které je radost poznat, byť jen na několika stranách.... celý text
Tyll
2019,
Daniel Kehlmann
Pozoruhodné a fascinující, magické a odporné. Tyll Ulenspiegel jako reálná osoba s osudem hodným složitosti a krutosti třicetileté války, jenž od pohazování kamením přechází k žonglování mrtvole ukradenými barevnými koženými míčky (obraz hodný Důrrera); Tyl Ulenspiegel také jako duch stejné války, který je všude a ohromuje žonglováním dýkami - a hlavně určuje pohled na absurdní realitu skrze škleb i nečekaný soucit... Ve výsledku exteriérem villonovský typ, bratřící se se smrtí a zároveň vědomý si své nesmrtelnosti, prochází krajinou, jež ukrývá umírající draky - a míjí ho plejáda reálných postav, od zimní královny "malé Betty", básníka Paula Fleminga, jezuitského vědce s podivným přístupem k pravdě a egyptologickými sny Kirchera, přes cestovatele Olearia či diplomata Wolkensteina, po postavy prosté, přemýšlivého, proto za čarodějnictví popraveného otce Clause, sestru-ženu Nele, minéry Matthiase a Korffa... Každý má svůj osud, každý je důležitý - a přitom je ta kniha apoteózou pomíjivosti... A je silná v zachycení některých obrazů, chlapce vyváleného v mouce a s oslíma ušima v koruně stromu, slabého krále umírajícího na mor a potácejícího se zimní krajinou, tří nuceně odvedených vojáků zaživa pohřbených... A spousta smyslových vjemů, od zápachu po bolest... Více než intelektuálně je román náročný citově, informací je mnoho, ale dominuje zážitek ze zvuku, vůně a tvaru shromážděných slov... Vím, že se vrátím.... celý text