pettrass
přečtené 666
Ostrov s vůní čerstvého chleba
2016,
Jenny Colgan
Konečně nemá autorka v knize dvě příběhové linky, ale jen jednu. Za to jsem neskutečně vděčná! Kniha se četla lehce, svižně ubíhala a autorka mě navnadila na příběh spojený s pečením. Líbil se mi příběh Polly a změny, kterými si prošla, někdy mi připomínala mně samotnou - hlavně v jejím postoji k pečení. Příběh mě bavil a jelikož od toho typu literatury neočekávám nic převratného, byla jsem příjemně překvapená a knihu jsem si velmi užila. Samozřejmě i zde byly pasáže, které podle mě nemusely v knize být - hlavně ty závěrečné, které už pro mě byly docela kýčovité - ale i tak ve mně kniha zanechala příjemný pocit. Těším se až konečně upeču nějaký ten chleba a určitě si na něj dám i med (škoda jen, že ho pro mě nevyrobí sličný mladík v pohádkovém domě :-)).... celý text
Nejdelší jízda
2014,
Nicholas Sparks
Musím se přiznat, že mě kniha moc nebavila. Možná to bude tím, že jsem jako první viděla film (I když to mi zpravidla u jiných knih a autorů nevadí a někdy si knihu přečtu jen proto, že jsem viděla její filmové zpracování.). Nicholas Sparks pro mě nikdy nebude srdcový autor a pravděpodobně od něj nic jiného číst nebudu. Nesedí mi jeho vypravěčský styl a vadilo mi, že příběhová linka Iry byla psána ich formou a příběh vyprávěný z pohledu Sophie a Lukea byl v er formě. Je to jeden z mála autorů, u kterých jsou pro mě více snesitelnější filmová zpracování jeho knih než samotné romány.... celý text
Kulka
2016,
Mary Louise Kelly
Čekala jsem víc. Nevím přesně co jsem čekala, ale poslední třetina knihy mě zklamala. Příběh se hezky rozvíjel, i když jsem se někdy pozastavovala nad chováním hlavní hrdinky (asi mám jinou představu o tom, jak by se měla chovat třiceti sedmiletá profesorka na univerzitě). Samotné rozuzlení příběhu nebylo příliš originální a chování hrdinky naprosto nereálné. I když se autorka snažila trochu to před samotným závěrem obhájit (nebo nás připravit) tvrzením o sopce na Novém Islandu, která zničehonic vybuchla, i tak mi to přišlo trochu přitažené za vlasy. Aby se chování hrdinky úplně změnilo a z úplně obyčejné osoby (jak Caroline o sobě tvrdila), se stala naprosto chladnou ...... (nechci spoilerovat) - která všechno tohle udělá s naprostou samozřejmostí a moc se nad svými činy nepozastavuje - je nereálné.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Příběh dvou mladých lidí, jejich rodin a kamarádů mě velmi zaujal a nutil mě zapřemýšlet nad dobou a obtížemi, kterými si museli potýkat. Werner vyrůstal v nacistickém Německu se svou sestrou v domě pro sirotky, byl velmi chytrý a plný plánů na slibnou budoucnost inženýra. Díky svému nadání dostal příležitost studovat na dobré škole, kde se hlavně učilo, jak správně bojovat a zemřít za svou vlast. Autor v knize krásně ukázal, jak snadno byli mladí lidé v nacistickém Německu ovlivnitelní a když něco dělali ostatní, tak to dělali také (ne že by měli možnost volby). Werner zaujal svého profesora a začal mu pomáhat s konstrukcí přijímačů, pomocí nichž měl vyhledávat pozici odbojářů. Ale ne vždy je vše černé a bílé a pochybnosti ve Wernerovi vždy byly a někdy je potlačoval více a někdy vyplouvaly na povrch. A pak přišel zlom, kdy si Werner uvědomil, co je pro něj důležité a jaký chce být. Naopak mladá Francouzka Marie-Laure, která v dětství oslepla, měla milujícího otce, který by pro ni udělal cokoli a hlavně jí pomáhal přežit ve světě bez očí. Její válka byla jiná než Wernerova, ale ke konci příběhu se vlastně potýkali se stejnými problémy a s tím, jak přežít. Kniha samozřejmě není jen o Wernerovi a Marii-Lauře, objevují se v ní i jiné postavy, které dotváří tento krásný válečný příběh – nacistický voják (pátrající po vzácném diamantu a snu o velkolepém Hitlerově muzeu), Jutta (Wernerova sestra, která má jasnou představu o době a věcech, které se dějí kolem nich), Etienn (strýc Marie-Laury, který stále nedokázat překonat traumata z předchozí války a musí se vypořádat s tou další), … Moc se mi kniha líbila. ... celý text
Je to dobrá detektivka, ale čekala jsem asi víc (pravděpodobně za to můžou mí přátelé, kteří knihy od Nesba naprosto opěvovali, díky nim jsem si i knihu přečetla a nelituji toho). Kniha mě chytla asi až od druhé třetiny, kdy se příběh více rozvinul. A jsem teda překvapená, že jsem vraha podezřívala a uhodla správně. Určitě v sérii s Harry Holem budu pokračovat a doufám, že knihy budou jen lepší a lepší.... celý text
