Peyka
přečtené 252
Horké mléko
2018,
Deborah Levy
Silná výpověď o niterním životě ženy. Už od začátku je znát velmi zvláštní vztah mezi matkou a dcerou. Postava Sofie by se dala přirovnat k Mersaultovi (Albert Camus - Cizinec) - naprosto lhostejným způsobem jedná a činí rozhodnutí v životě. Je vidět, že se stále hledá, v 25 letech nemá vlastní názor. Ale je tomu tak opravdu?! Toť otázka. Román si klade existenciální otázky, otázky sexuality, postavení jedince ve společnosti, ale čtenář horko těžko shání odpovědi. Není to rozhodně lehké čtení, ale pěkně si počtete mezi řádky. Jak se píše na zadní straně českého vydání, Sofie je něco jako Virginia Woolfová, ale vykreslena v románu Hodiny od Michaela Cunninghama. Žena, která se bojí vnějšího světa, je uzavřená do sebe, ale během pobytu ve Španělsku ochutná životní radosti i strasti. Nicméně, kniha působí na čtenáře jako postavy navzájem na sebe - chladně a povrchně. Na mě teda působily i dost depresivně, ve výsledku je vám jich líto. V knize je spoustu metafor, obrazných pojmenováních, takže na první přečtení čtenář nepochytí vše. Kladně hodnotím především téma a symboliku, protože takových románů se dnes píše málo. Styl psaní, tendence napodobovat mého oblíbence Chucka Palahniuka (opakování vět, ironický podtón), nebo poetické věty ve stylu Virginie Woolfové a autorů avantgardy 20.let minulého století, kde vládnul "proud vědomí," mi přišel zdlouhavý, až nudný. Ale přesto román přináší spoustu témat k zamyšlení a sdělení, že někdy vás k životu musí nakopnout sama smrt!... celý text
Dívka s jahodami
2016,
Lisa Stromme
Velmi poutavý příběh z konce 19. století. Čtenář vnímá rozdělení společnosti a dozví se, jak lidé vnímali umělce, zejména ty, kteří se vymykali konvencím. Autorka používá velmi bohatý jazyk, má širokou slovní zásobu. Realistické popisky norské krajiny a společnosti na konci 19. století, kdy Norsko vypadalo podstatně jinak, než jak ho známe dnes. Do toho milostný příběh z pohledu vypravěčky, Dívky s jahodami, příběh plný zoufalství, úzkosti a obrazů Edvarda Muncha, dnes jednoho z nejvýznamnějších umělců vůbec. Mám ráda romány spojené s uměním. Avšak oproti např. Elisabeth Kostova, která je mistryní popisů a její vykreslení obrazů ve Zlodějích labutí je velmi precizní, byly zde autorčiny popisy v určitých částech moc táhlé a překypující nedůležitými informacemi. Na druhou stranu její obrazné pojmenování pomocí barev podle Goetha (Smyslově-morální účinek barev) bylo atypické a zajímavé. Jak se dozvíme v epilogu, autorka vycházela z reálných informací, vypluje na povrch pravda o pravé Dívce s jahodami. Je vidět, že opravdu nastudovala materiál do detailu než začala tvořit tento umělecký, symbolikou plný román o vzniku jednoho z nejkontroverznějších obrazů.... celý text
Buddha vchází do kanceláře
2015,
Lodro Rinzler
Vzhledem k tomu, ze uz jsem precetla pár motivacnich knih, a tenhle titul bohuzel neprinasi nic noveho pod sluncem, alespon pro me. Autor ma urcite zajimave myslenky vychazejici z buddhismu, neni to na skodu si precist.... celý text
Paríž - moja láska, môj život
2010,
Mária Dopjerová-Danthine
Kniha je netradičním průvodcem nikoliv jen po Paříži, ale po Francii celkově. Ačkoliv se zdá, že se jedná o román, není tomu tak. Kdo čeká něco ve stylu Deník japonské manželky, kde Češka popisuje svůj život a adaptaci v cizí zemi a kultuře, tady to je úplně něco jiného. Kniha je rozdělena na kapitoly podle toho, co autorka zrovna rozebírá. Ať už to jsou francouzské stávky, svátky, pekárny, cukrárny nebo pařížští zaměstnanci v soukromých sektorech. Zajímavá je kapitolka o pařížském metru. Autorka jmenuje hrozně moc míst, a člověk, který v Paříži v životě nebyl, se musí ztrácet, doporučila bych spíš pro znalce francouzské metropole. ;) Dále mi přišlo, že autorka se zaměřila spíš na výše postavené obyvatele Francie, tím je vidět, v čem se sama pohybuje. Nicméně se dozvíme něco i o pracovnících ze státních sektorů, ale také o bezdomovcích. Informace se také nejednou opakovaly. Každopádně, pro mě jakožto milovnici francouzské kultury a Paříže takové (město jsem několikrát navštívila), mi kniha přišla čtivá, pohodová a člověk se kolikrát ztotožní, spolu s autorkou navštíví místa, na které má vzpomínky (jako já) nebo ho úplně nadchne a do Paříže zavítá. :-)... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
Vize budoucnosti, kde technika je nový Bůh a knihy jsou hřích. "Žije se ze dne na den, lidi se starají jen o výhodné místo a po práci je všude plno zábavy. Nač se učit něco jiného než mačkat knoflíky, otáčet vypínačem a utahovat matky?" Bradbury poukázal už tenkrát na to, že konzumní společnost spěje do záhuby, dnešní doba je toho důkazem. Svět podle autora, plný moderních telestěn, mechanických ohařů a oheň chrlícího salamandra, děsí na celé čáře. Vize jeho budoucnosti je temná, plná válek a ohně. Člověka z toho mrazí. Na jedné straně máme Montaga - člověka, který chce prolomit konvence a KLADE DŮLEŽITÉ OTÁZKY, a na druhé straně jeho manželku Mildred - typického konzumního spotřebitele (celý den kouká na televizi, chodí na nákupy a po návštěvách). Svět, kde je slovo intelektuál považováno za nadávku. Hvězdičky strhávám za poslední část, která je popisnými scénami až moc natahovaná, přesto Montag na útěku a konečné vyústění vzbuzuje ve čtenáři určitou naději. Bradbury perfektně vykreslil totálně imbecilní společnost bez vlastního názoru. Jen bacha, abychom se tam nedostali!... celý text
V mlze
2016,
Caroline Eriksson
Slátanina a zase jenom slátanina. Podle obalu a obsahu jsem se fakt těšila. Vypadalo to slibně, ale bohužel nejhorší severská krimi, jestli se to tak vůbec dá nazývat. :/... celý text
Snuff
2009,
Chuck Palahniuk
Oproti bombám, které Palahniuk vypustil v jeho jiných dílech, je Snuff slabší. Není to možná tak zpracováním, jako spíš posláním celého příběhu. Velmi povrchní absurdní nechutná a zvrácená story, ze které vyplývá jasný konec. Palahniuk chtěl opět poukázat na absurditu konzumní společnosti a vliv médií na jedince. Nicméně, tady to nějak nefunguje, teda aspoň na mě ne. Ale je to Palahniuk, moje láska i moje prokletí, takže tři ***. :)... celý text
Život po tobě
2016,
Jojo Moyes
Tady platí pravidlo, že většina pokračování světových trháků nestojí za nic. Kniha mě zklamala ve všech ohledech, dějově, vývojem postav i kompozičně (čteno v originále), zápletka s nalezenou dcerou přes čáru. Nikdy mě Jojo Moyes nevtáhla do svého světa, pouze u románu Než jsem tě poznala, a to spíše přisuzuji filmovému zpracování, na jehož úkor jsem sáhla po knize. Autorka má fanoušky po celém světě, její knihy jsou jedny z nejprodávanějších, česká vydání lákají svými překrásnými obálkami, bohužel já se fanouškem nikdy nestanu.... celý text
J'adore New York
2013,
Isabelle Laflèche
Taková pěkná oddechovka na jedno odpoledne. Nic světoborného neočekávejte, ale hezky se zrelaxujte, když bude třeba pršet a zapomenete na svět kolem. Opravdu jednoduchá kniha na nepřemýšlení. Takové příběhy jsou občas třeba.... celý text
Eleanor se má vážně skvěle
2017,
Gail Honeyman
Za mě hodně dobrý! Autorka vystihla vnitřní svět naprostého introverta. Postupně se čtenář dozvídá víc a víc, proč je Eleanor taková. Kniha je psaná ich-formou, což vždycky lépe vtáhne do děje. Sama jsem Eleanor fandila, aby to dotáhla do zdárného konce. Čtenáře kniha nutí číst dál a dál, aby se konečně dozvěděl, jak to s ní dopadne. Při čtení jsem se zasmála i zamračila, kulila oči i bylo mi do breku. Eleanořiny myšlenkové pochody byly občas na zabití, ale postupem času se jí naučíte mít rádi ;) Kniha hodně podobná Muži jménem Ove od Fredrika Backmana. Opravdu můžu doporučit! Knihou sledujeme Eleanořiny pochody, jak se vyvíjí, mění, její povaha, názory i vzhled. Naprosto mě fascinovaly odhodlání a kuráž, které Eleanor měla. ;)... celý text
Dívka, která četla v metru
2018,
Christine Féret-Fleury
Tak tady jsem mimořádně šlápla vedle. Kniha, která nemá ani 200 stran, ubíhá neuvěřitelně pomalu. Hlavní hrdinka nemastná neslaná, stejně jako ostatní postavy. Nudné monology (ANO, OPRAVDU MONOLOGY) se nekonečně táhly. Autorka nevyužila potenciál, ale měla dobře našlápnuto. Téma lásky ke knihám ála Stín větru, motiv knihotoče zaujmou, proto dávám aspoň tu hvězdičku. Také kompozičně byla kniha místy matoucí, hlavně co se dialogů týče. Navíc er-forma příběhu už vůbec nepomohla. Čtenář si nemůže ani oblíbit ani znechutit postavy, protože na to není prostor, tam to autorka fakt zabila! :( Škoda, sama jsem milovnicí knih (taky čuchám ke knížkám :D) ale vůbec to nebylo cítit z autorčiny strany, i když o tom píše.... celý text
Den Trifidů
1999,
John Wyndham (p)
Kniha, která předčila dobu. Bravo, pane Wyndhame, jste borec! Opět se objevuje prvek slepoty jako v Saramagově Slepotě (1995) - poukazování na zaslepenou společnost, kritika společnosti jako celku. Den trifidů se zaměřuje hlavně na jedince, jak bojuje a jak se postaví k dané situaci. Chování přírody k člověku a naopak. Postapokalyptický román, kde se rostliny chovají stejně jako lidé - chodí, zabíjejí a jsou zákeřné.... celý text
My dokonalé
2016,
Klára Mandausová
Kniha fejetonů je o "dokonalých" ženách, které se snaží být "nedokonalé." :)) Autorka si umí udělat srandu ze sebe, čerpá z vlastních zážitků a je potřeba říct, že nejen z dobrých. Ale z nedostatku udělá přednost, a to je supr! Každý by si měl někdy udělat srandu sám ze sebe. Klára má supr smysl pro humor, se slušnou dávkou sarkasmu. Čtenář se fakt zasměje. Pro mě milé překvapení, na léto perfektní oddychovka k bazénu :-)... celý text
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
2016,
Ladislav Zibura
Láďa je prostě borec. Miluju jeho přednášky, respektuju jeho osobu. V dnešní době je málokdo odváżný a bezprostřední jako právě Láďa Zibura. Kniha je autentická, podaná bez jakýchkoliv kudrlinek,plná svěžího humoru.... celý text
Pokud zůstaneš
2014,
Courtney Cole
Oddechová kniha se závažnou tématikou, ale čte se sama. Není to nic převratného, ale myslím, že każdý se v tom svým vlastním způsobem najde ;)
Klub rváčů
2005,
Chuck Palahniuk
Palahniuk je moje láska i prokletí, jak už jsem někde psala. Klub rváčů jsem objevila, když mi bylo cca 18 let a naprosto mě fascinoval. Autora ani film jsem tenkrát neznala, ale tímto si mě naprosto získal. Pamatuju si ale do dneška, že jsem na knihu narazila u Dobrovského. Byla poslední s natrženým obalem. Nic podobného jsem předtím neznala. Velmi kontroverzní, pobuřující, šokující, fascinující, ohavné, ale zároveň něžné a milostné - Klub rváčů má hodně přívlastků. Od té doby se o Palahniuka zajímám. Knihu jsem četla asi pětkrát, na vysoké škole jsem dokonce napsala diplomku a nazvala ji Deviantní postavy v díle Chucka Palahniuka. Psala jsem ji dva roky. Tímto mi autor zůstal v srdci...i na papíře. Znám všechny jeho knihy i biografie, v zahraničí jsem navštívila pár setkání s autorem.... celý text
Slepota
2010,
José Saramago
Opět kniha, kterou by měl znát každý!!!! Velmi barvitě, naturalisticky a depresivně vykreslený nadčasový příběh o bílé slepotě, která zasáhne lidstvo, aby se konečně probralo! Saramago kritizuje konzumní společnost a s ní spojené lidské činy směřující k záhubě (nebo ke spáse, uvidíte na konci knihy ;)). U této knihy je potřeba si zvyknout na jazyk, bez diakritiky se čte hůř, ale dá se na to zvyknout, protože to přehluší idea a pojetí románu. Doufám, že si každý uvědomí hlavní message románu!... celý text
Zlodeji labutí
2010,
Elizabeth Kostova
Historický román s prvky detektivky s vytříbenou psychologií postav s perfektně vykreslenými charaktery. Kostova je mistryně popisů. Pocity člověka dokáže rozepsat na pěti stránkách, když jiný autor by to sfoukl ve dvou větách. Za mě do poloviny knihy supr, ale potom se vám styl omrzí, včetně střídání kapitol z pohledu různých postav - postupem času přibylo více a více a na čtenáře je toho už trochu moc. Četla jsem v originále, takže nevím, jaký je český překlad, ale autorka má velmi bohatou slovní zásobu :D líbilo se mi skloubení psychologického románu ve směsi s historickým příběhem a uměleckým prostředím. Doporučuji těm, které zajímá impresionismus nebo umění celkově. Popisy obrazů jsou fascinující.... celý text