Phoenix
přečtené 713
Nahý oběd
2003,
William Seward Burroughs
Neobvyklá syntaxe a slovní spojení (ostrý puch nakaženého a nemocného kovu) inspirovala autory pecek typu Neuromancer. Párkrát jsem se při čtení i zasmál a souhlasně přikyvoval u popisu byrokracie (Úřad operuje na základě protikladného principu, na principu vynalézání potřeb, aby ospravedlnil svou existenci atd.). Tím bohužel výčet kladů končí. Autor psal většinu knihy v rauši a navíc často pomocí metody střihů (rozstříhal existující text, který opětovně sestavil a přepsal). Celkem logicky tak kniha absolutně postrádá cokoli, co by alespoň vzdáleně připomínalo něco na způsob dějové linie, často nedávají žádný smysl ani jednotlivé věty. Slovo se na tebe vrhne s železnými tesáky leopardího muže, jako suchozemský krab oportunista ti odřízne prsty na nohou i na rukou, pověsí Tě a jako nějaký poznatelný pes bude lapat Tvé semeno - v jednom odstavci to ještě docela jde, jakmile tak ale vypadají čtyři pětiny knihy, tak se to opravdu nedá rozumně číst. Existují díla vulgární a současně napsaná vtipně (Rytíř Smyl) či svižně (Lady Fuckingham). Nemalá část této knihy je bohužel zcela samoúčelně obscénní a vulgární bez jakékoli přidané hodnoty (odpad jménem 120 dnů Sodomy překonán nebyl, ovšem v některých pasážích to bylo doslova o prsa). Chápu, že moderní levice (neomarxisté / kulturní marxisté) klasicky blábolí o nastavování zrcadla měšťáctví/konzervativizmu/etc. a vynášejí knihu do nebes, protože cokoli, co likviduje starý pořádek (aniž by poskytovalo jakýkoli substitut) je podle nich zjevené Dobro. Samotné nadužívání slov kunda, prdel, buzerant, mrdka, hovno, čurák, semeno ovšem z ničeho umělecké dílo nedělá, v drtivé většině případů je tomu právě naopak.... celý text
