Phoenix16.cz přečtené 474

První lidé na Měsíci 1927, Herbert George Wells

Tato kniha je z velké části popisná. Dialogů je tu pomálu a autor se snaží čtenářovu pozornost zachytit a udržet především líčením podrobností a detailů. Využívá k tomu první osobu, takže dobrodružství na měsíci prožíváme z pohledu hlavního hrdiny. Není tu žádná velká akce, jedná se čistě o výzkumnou misi, která skončí mnohem originálněji než všichni se vrátili domů a žili šťastně až do smrti. A ani tady si Wells neodpustí kritiku tehdejší (ale ono to platí i dnes) společnosti, i když většinu času strávíme na měsíci s jeho obyvateli.... celý text

Stroj času 1992, Herbert George Wells

Matně si vzpomínám, že jsem kdysi viděla film, který z této knihy vycházel. Někdo cestoval časem do budoucnosti, kde se mezi sebou mlátily jakési dva národy. Nijak moc mě to neuchvátilo, proto ani od knihy jsem zas tak moc nečekala. Po pár stránkách jsem byla vyvedena z omylu a začala jsem si užívat krásně vyprávěnou sondu do budoucnosti. To, co si Wells navymýšlel, vyznívalo velice realisticky, i když čas, do které svůj příběh zasadil, hraničí s lidskou představivostí. V podstatě nám podrobně představil jednu z nekonečna možností evoluce či involuce.... celý text

Kukly 1992, John Wyndham (p)

Tak jako ve Dni Trifidů i tady se ocitáme v nepříliš vzdálené budoucnosti, zato však poznamenané pořádnou katastrofou. I zde žijí (nebo spíš přežívají) poslední zbytky lidstva. Tentokrát sice nemusí bojovat s žádným konkrétním nepřítelem, ale spíš sami se sebou. Smyslem života si udělali náboženství a touhu v něco věřit. Což má samozřejmě své negativní stránky v podobě vyhnanců. Příběh je po celou dobu vyprávění napínavý a postupně nabírá na síle a graduje ve chvíli, kdy se dovídáme, jestli to naši hlavní hrdinové zvládnou. Jediné, co mě trochu naštvalo, bylo, že i když hlavní děj skončil, nadhodil myšlenku pokračování. V závěru se dovídáme, že vše se děje v mnohem větším měřítku, ale co se děje, to už si každý musí domyslet sám. Bylo by fajn přečíst si pokračování. Bohužel žádné není.... celý text

Midwichské kukačky 1994, John Wyndham (p)

Midwichské kukačky už svým názvem prozrazují mnoho z děje knížky. Proto je po chvíli čtení, kdy se seznámíme s vypravěčem a jeho úlohou v příběhu, celkem jasné, kterým směrem se bude děj ubírat. Tím pádem čtenář ví, co se vlastně v Midwichi děje mnohem dřív, než na to dojdou postavy, a má čas přemýšlet, jak tohle asi dopadne. Dopadne to nejjednodušším logickým způsobem a v tu chvíli si možná někdo řekne, sakra, čekal jsem víc. Přesto, kdo má rád vypravěčský styl Wyndhama, si v knížce přijde na své tak jako tak.... celý text

Nikde v Africe 1995, Stefanie Zweig

Kdysi mě zaujal film, který vykreslil podmanivou Afriku, do které byl zasazen úžasný příběh malé holky. Kniha tento zážitek jen zvýraznila.

Shledání s Afrikou 2004, Stefanie Zweig

Předchozí díl Nikde v Africe mě kdysi naprosto okouzlil. Ani pokračování nebylo spatné, ale ten prvotní dojem už byl pryč a knížku beru jen jako "pouhé" pokračování úžasného příběhu ze života.... celý text

Stalo se zítra 1984, Ivo Železný

Ze světové SF jsem si "odskočila" do našich vod a to nijak současných, ale do zlatých začátků české sci-fi. Netušila jsem, co od takovéto sbírky čekat a na jejím konci pořád tak nějak nevím, co si myslet. Česká SF je rozhodně velice odlišná, ale zároveň obsahuje jeden charakteristický rys povídkové sbírky. Jsou tu hodně dobré povídky a samozřejmě i ty méně povedené. Která je která určitě závisí na názoru každého čtenáře. Za mě si z celé sbírky vzpomínám na pár dobrých kousků, ale zbytek jsem tak nějak pustila jedním uchem tam a druhým ven.... celý text

Stvořitelé nových světů 1990, Ivo Železný

Tato kniha mě velice potěšila výběrem autorů, i když jsem neznala všechny. Nenašla jsem tu žádnou vyloženě slabou povídku, většina něčím zaujala a zbytek byl prostě průměr, který přečtete a za týden zapomenete. Nejvíce mě oslovily povídky Začalo to poškrabováním (originálním nápadem), Bajky z let budoucích (netradičním zpracováním) a Planeta na prodej (svou kritičností). Zároveň na knize oceňuji přehled o světové i naší SF, kde jsem se dověděla spoustu hodnotných informací a inspiraci do dalšího čtení.... celý text

Ocelové jeskyně 2012, Isaac Asimov

Přiznám se, že první díl tetralogie mě ze začátku moc nenadchl. Přečetla jsem ho s tím, že to byl zajímavý detektivní příběh, ale ostatní věci, které Asimov v knize řešil, jako rozdíly mezi Vesmířany a lidmi, mi začaly dávat větší smysl, až když jsem přečetla další díly. Kniha sama o sobě je docela dobrá, ale teprve v celku vynikne.... celý text

Nahé slunce 2004, Isaac Asimov

Z pozemských Ocelových jeskyní se přesouváme o nějaký ten světelný rok dále na vesmířanskou planetu Solárii. Opět se setkáváme s detektivem Baleym a robotem Daneelem, kteří musí vyšetřit vraždu. To se jim nakonec samozřejmě povede, ale až po spletitých strastích, které si musí zažít a hlavně při kterých se čtenář dovídá spoustu informací o Vesmířanech a jejich odlišnostech od lidí. V prvním díle jsme se dopodrobna seznámili se životem na Zemi, tady jsme se dověděli, jak to chodí na jedné z planet Vesmířanů.... celý text

Roboti úsvitu 2012, Isaac Asimov

První dva díly série se mi velice líbily, ale třetí díl mě trochu děsil svou délkou. Z předchozích zkušeností se dalo předpokládat, že Eliáš bude opět v cizím/nepřátelském prostředí řešit neřešitelný případ neboli kniha bude napsaná stejným stylem jako předchozí dvě. Pod rozsahem tohoto románu jsem si představovala spoustu odboček od hlavního děje a rozsáhlé popisy čehokoliv. Naštěstí se moje obavy nevyplnily. Sice rozjezd do děje byl hodně pozvolný, ale když se Eliáš konečně dostal na Auroru, děj se nezastavil až do poslední stránky. A pro mě osobně byla tato knížka ještě o chlup lepší než předchozí dvě.... celý text

Roboti a impérium 2012, Isaac Asimov

V závěrečném dílu série mi docela chyběl detektivní příběh, na kterém byly vždy postaveny předchozí knihy. V podstatě celý příběh týkající se lidí se řešil jen proto, aby se nějak uzavřely dějové linky z předchozích dílů. Naopak, o dost většího prostoru se tentokrát dostalo robotům, což nebylo vůbec na škodu. Filozofické diskuze mezi Daneelem a Giskardem jsem si užívala do posledního slova a myšlenka Nultého zákona rozhodně dodala příběhu na zajímavosti.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

Další příběh z ne příliš vzdálené budoucnosti, který varuje před stagnací a konečným samovyhlazením lidstva. V této knize se ale autor nezaměřuje moc na popis (zbytečného) života lidí (jako např. A. Huxley v jeho Konci civilizace), spíš se věnuje vnitřním myšlenkám a pohnutkám hlavní postavy, která nás provází dějem a ani chviličku nenudí. Spíš se děj postupně rozjíždí, až dospěje ke klimaxu a poté zlehka dozní do závěrečného "vždycky je naděje". Jediná nepatrná výtka, v době, kdy Bradbury psal knihu, neodhadl, že itelektuálním činnostem se v budoucnu budou věnovat i ženy. V závěru knihy, kdy hlavní hrdina narazil na "vyděděnce společnosti" kvůli jejich názorům, tam byli samí muži. V dnešní době by se mezi nimi určitě našli i nějací zástupci opačného pohlaví.... celý text

Kladivo Boží 1995, Arthur Charles Clarke

Tento román je pojatý trochu netradičně. Je rozdělen to několika částí a mnoha minikapitol, které popisují události související s rokem 2162 a dopady meteoritů na Zemský povrch. Tím pádem není veškerá pozornost soustředěna na posádku lodi Goliáš, která má sehrát klíčovou roli v situaci, kdy se na kolizní dráze Země objeví asteroid pokřtěný Kálí. Zápletka týkající se Kálí se odehrává podle předem odhadnutelného scénáře. Mozky světa se spojí a vymyslí plán, jak se zachránit, ale něco se pokazí, takže musí dojít na nouzová řešení, nějaká ta obětování pro vyšší věc a šťastné náhody taky nejsou v takovéto situaci k zahození. Nejdůležitějším poselstvím tohoto románu je, že vesmír je nebezpečné místo a i když je veliký, těch šutrů tam poletuje dost na to, abychom se jednoho dne nějakému připletli do cesty.... celý text

Hvězdná pěchota 2002, Robert A. Heinlein

Kdybych měla vyjmenovat sci-fi filmy, které se mi nelíbily, Hvězdná pěchota by byla na prvních příčkách. Po několika letech, co jsem film viděla, jsem se odhodlala ke knižní podobě příběhu a ten mě příjemně překvapil i zklamal. Fanouškem military s-f nejsem, ale tento subžánr mi nevadí. Z první třetiny jsem byla poměrně nadšená, protože Heinlein popisoval průběh výcviku natolik barvitě, že jsem neměla nejmenší problém vžít se do děje. Pořád se něco dělo, i když jsem si celou dobu říkala, kdy už tam konečně budou ti brouci? Nebyli. Druhá třetina, kde hlavní hrdina studuje na důstojníka, mě naprosto znudila, že jsem knihu na několik měsíců odložila. Najednou se tam prostě absolutně nic nedělo. Nakonec jsem se donutila dočíst do konce, kde se příběh opět zvedl, a taky jsem se konečně dočkala brouků. Podtrženo sečteno, začátek i konec byly dobré, kniha oproti filmové verzi naprosto skvělá.... celý text

Myš na míli 1997, Stephen King

Relativně odlehčená část příběhu, kdy je středem pozornosti myš a její akrobatické kousky. Autor čtenářům na chvíli dává odpočinout od všudypřítomného pocitu strachu a bezmocnosti, který v cele smrti panuje.... celý text

Coffey na míli 1998, Stephen King

Poslední díl série je přesně takový, jaký ho čtenář očekává po přečtení předchozích dílů. Je potřeba dořešit všechny otázky, které v průběhu příběhu vyvstaly a především ospravedlnit konec, který by se mohl zdát nespravedlivý. Jak Coffey skončí, dává tušit název, kterému je však těžko uvěřit. Proto každý, kdo dočetl až sem, dostane rozuzlení a urovnání veškerých myšlenek, se kterým může či nemusí souhlasit.... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

V téhle knížce se vlastně nic moc neděje. Hlavními hrdiny jsou muž a jeho chlapec, kteří neustále putují, aby přežili. Děj není zasazen do konkrétní doby ani místa. Veškerá akce je soustředěna na dvojici, popřípadě příležitostná setkání s jinými lidmi, které vždy velice rychle pominou a málokdy dobře skončí. Román je prosáklý beznadějí a utrpením, přesto se tu objevují jiskřičky naděje, často však velice rychle zadušené popelem.... celý text

Krev elfů 2011, Andrzej Sapkowski

Čas opovržení 2011, Andrzej Sapkowski