Phorbo
přečtené 200
Hadrový panák
2017,
Daniel Cole
Další knížka, která mě nalákala na obálku a anotaci. Na to, že je to Coleův debut je to knížka čtivá. Ze začátku jsem se ztrácel mezi Edmundsem a Simonsem, nevěděl jsem který je který, ale postupně to člověk pochopí z příběhové linie, inu... jako obvykle. Vůbec postavy jsou dobře napsané. Edmunds, který si z nuly vypracuje určitý respekt kolegů, vyeskalovaná láska Emily k Wolfovi, zarputilost a staromódnost zamítající nové přístupy Finlaye a v neposlední řadě postava Wolfa, u kterého hned ze začátku spekuluju, že by mohl být Ragdoll killer, což nakonci není až tak daleko od reality. Trošku mi chyběla větší komplexnost Ragdoll killera, který je jen zamindrákovaný ex-voják, jemuž nebylo dovoleno vrátit se zpět do armády. Postava Joela v blázinci a jeho křesťanská posedlost mi tam taky narušovala celkový dojem, nač to tam sakra bylo? Třeba to bude mít co do činění s dalšími díly...... celý text
Prach
2016,
Hugh Howey
Inu jak se dalo čekat. První díl výborný, druhý slabší a třetí vysvětluje všechny otevřené otázky, které autor položil na předchozích sedmistech stranách, nebo na kolika to plusminus vychází. Teď jsem hodně čerstvě po dočtení knihy a sám nevím co napsat. Sám jsem spokojený s tím jak všechno dopadlo. Normálně si píšu u čtení poznámky a pocity, jestli mě kniha baví, jestli je zdlouhavá, nějaké blbosti, které mi nesedí, abych se k nim mohl posléze vrátit a odpovědět si na otázky, které jsem si položil já sám. Ale Howey mi zodpovídal postupně všechno a do konce bylo co zkoumat a vyzvídat z textu, jak to teda vlastně bylo. Velice mě pobavila scéna, kdy se Darcy přiznává, že přestal brát medikamenty a proto možná chápe, co nechápal předtím a Donald se tomu zasměje, ale chudák Darcy neví, že je to ve vodě, že jo :) Pro mě byla série Silo společníkem po tři roky, kdy postupně v česku vycházela a já, i když jsem četl jiné knihy z úplně jiného žánru, jsem se myšlenkami vracel, co se asi u Atlanty děje. Místy jsem čekal, že se objeví Rick Grimes a všechny zachrání, ale nestalo se.... celý text
Šest let
2014,
Harlan Coben
I přes to, že jsem si anotaci četl, mě vývoj situace stejně překvapuje. Hodně se mi líbí, jak Coben píše. Text působí spolu s hlavním hrdinou hrozně přátelsky, příjemně. Po dlouhé době kniha, kterou jsem přečetl extrémně rychle. Taky, že jsem ji ohromně hltal. Komplikovaný příběh mě z těch tříset dvaceti stran nudil snad jen na dvou. Promyšlený příběh s velice poutavou zápletkou, skvělými postavami se čte prostě sám. Sice je nízká pravděpodobnost, že by se Jake nechtěně obklopil (či byl obklopen?) lidmi z Nové naděje, ale budiž. Knihy jsou o extrémech.... celý text
Podvolení
2015,
Michel Houellebecq
Začátek mi přijde, jako kdyby šlo o nějaký proslov vedený autorem. Nějaká předmluva k čtenáři, která nikdy nekončí. Je podán v zvláštním slovosledu, těžko se to čte a přesto je prolínání se sprostými slovy svým způsobem fascinující a vtipné. Jenže potom se stává text, kde pociťuji velký nedostatek přímé řeči a ohromný zmatek ve větách, které prostě nekončí tečkou, ale čárkou, a pokračují dál. Odstavec je pak jedna dlouhá věta. Po pětině knihy je příjemná změna, kdy velice poklidný život hlavního hrdiny - profesora literatury Francoise, narušuje výbuch a střelba nedaleko jeho bydliště. Hodně by mě zajímallo, je-li román ve francouzštině taky tak neskutečně složitý při čtení, nebo je-li to jen nepovedeným překladem do češtiny. Že by snad překladatel ani zdaleka nepochopil, jak stavět věty nebo to prostě nedokážu pochopit sám. Jedna věta, který je přes půl strany, šíleně hrozně těžké pasáže rozhovorů o politice jsou v kontra kombinované s nejapnými žerty hlavního hrdiny. Jenže to se neděje zrovna často. Vlastně zcela výjimečně. Po prvních volbách, kdy Francoise odjíždí na venkov se konečně začíná dít něco zajímavého. Naráží na mrtvoly u benzínky, která je vykradení. Den na to se vrací všechno do normálu a o prázdných dálnicích, po kterých hrdina jede, není ani zmínka, proč tomu tak bylo. Půlka knihy za mnou, ale já se u ni trápím, že nevím, jestli u čtvrté kapitoly mám pokračovat. Huysmans - foneticky Ymáns? Gignac - Giňak? S francouzskou výslovností mám setsakramentský problém. Finální doslov mi asi dal víc jak celá kniha. Aspoň jsem ji pochopil, o co v ní šlo. Jistě, je to nejspíš názor subjektivní, ale pro porozumění celého textu mi posloužil velice dobře. Ke knize jako takové - rozvleklé, dlouhá souvětí, která ztěžují jejich čtení. Myslel jsem si, že takovou knížečku přečtu za chvilku, ale trvalo mi to až nezvykle dlouho. Pro mě hodně náročný román. Jako vize potencionální budoucnosti zajímavé, ale prolínání s Huysmansovým životem a rozborem jeho prací, to mě k smrti nudilo. Nebo jsem jen nepochopil, co tím chtěl básník říci.... celý text
Turnus
2015,
Hugh Howey
Už po první kapitole se bojím toho, že to jako druhý díl bude stát za nic. Ostatně jako tomu je u všech druhých dílů. Nepřidává tomu ani fakt, že se jedná o prequel. Asi ve čtvrtině knížky se příběhy Troje i Donnyho dostávají do zajímavých momentů. Tak nějak pořád doufám, že Silo 12, které je mrtvé bude mít co do činění s prvním dílem Sila. Ve dvou třetinách končí jen tak z ničeho nic Missionův příběh naprostou amnézií činů jeho minulých, nepamatuje si, že ho vedoucí sila Rodney střelil, všechno je v naprostém pořádku. Děj se z ničeho nic posunuje o dvěstě let dopředu k probuzení Donalda, nejspíše ho budí kvůli útěku Juliette z prvního SILA, ale hned kapitolu po tom je děj zpátky o 35let. Totálně se ztrácím. Poslední pětina se četla sama, řečení problémů, dvojicí Donalda a Anny i komplet záměna Donalda na Thurmana. Příběh Sóla z prvního dílu a setkání s Juliette. Donald zabíjící Annu i Thurmana, protože ví, že z padesáti sil přežije jen jedno. Donald se taktéž dozvídá, že mimo radius sil je zelená tráva a modré nebe, zjistila to jeho sestra když řídí dron. Epilog mě zaskakuje nejvíce. Juliette je zprátky v Silu 18 jako starostka. Živá, zdraví a mluví s Donaldem o tom, že zjistí, co za Sily je. Takže hurá, hurá těšit se na Prach!... celý text
Odhalený vesmír 1
2003,
Alastair Reynolds
Po dlouhé době space opera. Po Úsvitu smrti od Hamiltona shledám málo co zábavnější a s tím úsilím jsem i Reynoldse zkusil několikrát a odložil. A teď se ho nemůžu nabažit. Sice to trvá 4/5 knihy, ale nakonec se to zdá jako hodně zapeklitý příběh. Sám jsem zvědav co za peklo z toho vznikne. Tři čtvrtiny knihy jsem četl stejně dlouho, jako tu poslední. Jakožto první díl série je jasné, že je třeba trochu člověka zasvětit, o co jde. Těší mě, že poslední čtvrtina zasvěcuje v duchu nepřestávající akce. Finální bitva v trénovací Hale 2 je strhující.... celý text
Pět
2015,
Ursula Poznanski
Geocashing já rád, ale tady se mi ten začátek čte těžko. Není to tím, že by mě nebavil námět, ale vypravěčské (potažmo překladatelské) schopnosti mi zde nepřijdou takové, jako u Erebosu. Ten do mě padal sám. Ale nepřestanu s tím jen tak, dám tomu ještě šanci. Neubráním se pocitu srovnání Beatrice Kaspary s Anette Kihlbergovou. Mezi začátkem a koncem knihy jsem stačil přečíst čtyři jiné. Pauza prospěla a zbytek, téměř dvě třetiny, jsem přečetl za pár dní. A i přes zajímavý motiv vražd si nemůžu pomoct. Sebevíc je to dobrý příběhově, vypravěčsky si přijdu jako u erebosu. Nechci Poznanski shazovat či hanit, ale když jsem četl teď dvě Kingovky, Glukhovského atd, je vyprávění .... dětské nedospělé, ale neříkám, že to umím líp. A přesto bych si rád přečetl něco dalšího od Ursuli Pznanski. Čte se to dobře, to jako jo. A přijde-li opět s prostředím, které mi je jakž takž blízké, jistě se do toho pustím! 7/10... celý text
Daemon
2009,
Daniel Suarez
Dlouho, hodně dlouho jsem odolával skvěle recenzovanému technothrilleru Daemon a vlastně nevím proč... A přitom jsem tenhle kousek přečetl tento rok nejrychleji ze všech knih, co jsem letos četl. Těžko povědět, co se mi líbilo a nelíbilo. Líbilo se mi asi všechno, co si budu zapírat, sakra. Elektronika, internet, kybernetika, kvanta smrti, krve a rychlých Automatů. Suarez se nebojí ani zabít hlavní postavy, což je taky docela solidní pecka a jen tak prostě zabíjí na počkání (nenechal on se inspirovat u Martina?:)). Jen je velká škoda, že je konec hodně otevřený, nebylo odhaleno nic ze Sobolova motivu (no, možná trošku), a další vývoj Daemona... To jistě bude v sequelu Freedom/Svoboda, jenomže na českém trhu není přeloženo... taková škoda... Další do sbírky prvních dílů, jejichž sequely se nejspíš nikdy nepřeloží.... 95%... celý text
Dolores Claibornová
1996,
Stephen King
Knihu, kterou budu číst si vždy vybírám z většího okruhu titulů. Přečtu si pár prvních vět a posoudím, zda budu pokračovat, či zkusím jinou knihu. U Kinga se pravda moc zkoušet nemusí, ale třeba, když jsem si poprvé přečetl prvních pár řádků Dolores Claibornové, byl jsem absolutně zmatený, co se to v tom textu vlastně děje. To jsou nějaké halucinace, nebo neoznačené rozhovory více lidí? Napoprvé jsem nevěděl a přešel jsem na skok k Nesbömu. A inu napodruhé... velká pecka. Monolog DC a styl, kterým King vypráví je jedinečné. Nikdy jsem se s něčím takovým nesetkal. Ze začátku mě ta kniha uchvátila jenom tím, jakým stylem je psaná. Monstrózní monolog bez ostatních postav je prostě brutální. Ale časem to tak nějak zevšední. Ne, že by to začalo nudit, ale ztrácí to náboj. Hlavně v místě, kdy DC přestává mluvit o Veře a dostává se k aférce Joe vs. Selena. Dostává tak motiv k tomu, aby konečně manžela zabila. V tu chvíli má kniha výtečný spád a z vraždy Joea se konečně dostává k meritu věci. Dolores Claibornová je obviněna z vraždy své dlouholeté zaměstnavatelky a přítelkyně Very Donovanové. je předvolána před výslech, ale než se dostane k hlavnímu bodu svého vyprávění a obhajobě, že Veru opravdu nezabila, musí odvyprávět svůj životní příběh. Kniha je napsána více než zajímavým stylem, který asi není tak jednoduché dát dokupy. Jelikož Kinga znám jako hororového spisovatele, tak mě jak Holčička, která měla ráda Toma Gordona, tak Dolores Claibornová uchvátily. Jsou to přitom jednoduché příběhy, a kdyby to napsal někdo jiný než King, tak by to určitě stálo za starou belu. Ale takhle, kdy se vcítí do kůže pětašdesátileté upracované ženy, jež přežila jedno ze svých dětí, vraždu manžela a smrt dlouholeté přítelkyně (byť to byla mrcha), tak opět smekám. 75%... celý text
Metro 2035
2016,
Dmitry Glukhovsky
Poslední do trojice. Máme zpátky jak Arťoma, tak Homéra. Klasický scénář. Prolézají, tentokrát společně, metrem. Jak jinak, než aby nenavštívili Hanzu, Říši i Rudou trasu. První polovina není nic zajímavého. Arťom a Homér putují z VDNCh na Těatralnou. Jak jinak přímo to nejde, a tak to kluci berou oklikou, na jakou jsme u Glukhovského Metra zvyklí. Jenže, když se Arťom setká s Ljochou, vypadnou z Říše, zzačíná to být zajímavé. Kor když vylezou na povrch a se stalkerem objeví rušičky. Z konce jsem lehce rozpačitý. Musí se všem nechat, že je Arťom posedlý odchodem z metra a zároveň svrhnutím vlády a Besollova. Sám nic z toho nemá podložené, jen co mu řekli ostatní a sám Besolov, který mu taky mohl nakecat kopu hovadin. Jenže i ty zprávy z Jekatěrinburgu, Vladivostoku a Ameriky či Paříže, můžou být klidně past. Válka klidně může trvat, ale to si Arťom nepřipouští. Alespoň v něco věří, alespoň nechce žít v příšeří. Glukhovskému se podařilo dokončit trilogii s grácií. Je poznat, že technika, kterou napsal 2033, je úplně jiná než tady. V rozhovorech jsem se mnohdy ztrácel - mnoho přímé řeči bez uvedení toho, kdo co říká. I ve chvíli, kdy arťom posílá Homéra tisknout pamflety, je text tak zmatečný, že jsem neměl ponětí kdo je kkde, kdo se kam snaží dostat, kdo kam dovolat, jakto že Ljocha je tak šíleně rychlý, že přišel za chvilku s Besollovem... no i přes to přese všechno si myslím, že měl Arťom sebrat s sebou aspoň někoho ještě jiného než jenom Aňu... Ale vlastně chápu tu zarputilost lidí v metru. Proč něco měnit, když máte všechno, co potřebujete a nepotřebujete změnu... 65%... celý text