Phorbo
přečtené 200
Tanec s draky 1
2012,
George R. R. Martin
Kor začátek knihy je pomalejší, roztahanější a všeobecně trošku nudný. Některé postavy dělají to, co by ani normální relativně lucidní člověk nedělal (viz Jon). Příběh dohání čtvrtou knihu, která je po přečtení pátého pokračování PLaO možná i lepší a záživnější.... celý text
Střet králů 1
2001,
George R. R. Martin
shltnuto jedním dechem. Nemohu si vynachválit Martinovo vyprávění, které už postrádá nudnejší pasáže, snad jen s momenty v první třetině knihy. Ale jinak, je to smršť situací, u kterých bych tajil dech, kdybych neznal vývoj příběhu ze seriálu. Ihned se pouštím do třetího dílu, protože to prostě jinak nejde. Todle se musí hltat, hltat, HLTAT! HODOR!... celý text
Spin
2006,
Robert Charles Wilson
Spin je složitější dílo, než jsem si původně představoval. Dal jsem na doporučení goodreads a knihu si sehnal s tím, že pořádně nevím, o čem kniha je. Věděl jsem jenom to, že na Zemi je uvalena jakási barikáda a v okolním vesmíru utíká čas poněkud rychleji než na samotné Zemi. A tak se dozvídáme o Tylerovi a o dvojčatech Lawtonových a Spinu. A v postupných asi čtyřiceti letech vývoje jejich životů. I přes to, jak je příběh rozvleklý a s hromadou omáčky, tak není Spin jako takový důležitý pro vývoj příběhu hlavních hrdinů, potažmo jenom samotného Tylera. Ale to si musí čtenář vyzkoušet sám, protože popisovat složitost unikání času mimo Spinem obalenou zemi. Jak to všechno funguje třeba na Marsu, nebo na Slunci... No já jsem u toho prostě slintal jako blázen. Pro mě to byla jako procházka rajskou zahradou. Ten konec mi po nedávném přečtení Hamiltonovy antologie Úsvitu noci připadal lehce podobný. Nemluvě o Simmonsově Kantosu Hyperionu, kde se díky portálům, respektive Obloukům, cestuje z planety na planetu... Ale ve výsledku vlastně proč ne. Kniha mě bavila zřejmě víc, než ostatní, ale já se za to nestydím...... celý text
Rozvaliny Gorlanu
2008,
John Flanagan
Trošku jsem byl zklamaný celým vývojem příběhu. Všichni se na začátku tváří jako totální outsideři a nakonec z nich jsou hrdinové. Beru, že Hraničářův učeň má několiko dílů, které možná nakonec ukážou skulinky postav, a něco se jim dokonce stane. Pochopím, když Flanagan napíše knihu, jelikož chce svýho syna naučit číst beletrii, ale mě to prostě nějak nevzalo. Pro mladšího člověka je to nejspíš docela dobrý, ale je to opravdu pro mladší teenagery. Ti se na to chytnou. Ale jelikož mám za sebou něco málo fantasy a scifi tak mě todle nějak nebere. Další díl si přečtu asi až s mými dětmi, až na to budou mít věk... a to je ještě ani nemám...... celý text
Porucha reality, část 2: Expanze
2004,
Peter F. Hamilton
Jelikož je Zjevení spíše seznámení s portfoliem postav a vývojem problémové situace na Lalonde, v Expanzi všechno graduje. Tak jako jsem měl ve Zjevení problémy s první částí, která nenudila, ale hold, čekal jsem něco jiného, v druhé části se konečně něco děje. Na Lalonde se děje hromada věcí, která graduje a graduje a graduje... A pak přijde konec a vám to nedá a musíte se pustit do Expance. A na tom není nic špatného, protože to tak je si myslím s každou ságou. Taky jsem přečetl Pád Hyperionu jedním dechem, nemluvě o Písni ledu a ohně. To do člověka padá a padá a nemůže to zastavit. A mě to baví. A hlavně Hamilton mě baví. Některé vypravěčské obraty jsou někdy, přijde mi, zbytečné. Je tam hodně omáčky, ale ve výsledku ta omáčka dělá tu výtečnou barvitost textu. On mě nejen že bavil, on mě pohltil a nepustil. Byl jsem tím prostě Posedlý.... celý text
Porucha reality, část 1: Zjevení
2003,
Peter F. Hamilton
S první polovinou jsem se trošku trápil. S Hamiltonem jsem se tady setkal poprvé (ono taky nebylo zatím kdy, kdybych nechtěl držet posloupnost ságy Úsvitu noci), takže mě docela překvapilo, s čím se setkávám. Jelikož jsem přečetl téměř polovinu děl od Simmonse, tak jsem byl rád, že jsem našel kvalitní space operu, za kterou je Úsvit noci považován. Simmonse jsem zbožňoval. Byl to skvělý vypravěč s šíleným vesmírem a paralelama, u kterých jsem jihnul. Mezitím jsem přečetl jeden a půl dílu Temné věže od Kinga a to mě kupodivu tak moc nechytlo. Na to jaké jsou na to recenze, jsem byl trochu zklamaný. Každopádně je King i přes to všechno považován za jednoho z největších spisovatelů a hlavně vypravěčů dnešní doby. Podle mě (po dvou dílech od Hamiltona) se podle mě může jít King zahrabat. Nebo ne přímo zahrabat, ale na to, že byl Úsvit noci napsán vlastně podle pár povídek, které jsou spřízněny hlavně Spřízněností, je to prostě masakr. Ale jak říkám, na začátku recenze. Hamilton napsal první polovinu Zjevení chaoticky. Aspoň mi to tak připadalo. Seznamujeme se postupně s příběhy hlavních postav, které nás provází nejspíše celou ságou. Ke každému si člověk vytvoří vlastní citovou vazbu a po dočtení Zjevení je prostě nutnost si přečíst Expanzi. To vám prostě nedá!... celý text
Pistolník
1999,
Stephen King
I přes Kingův doslov, který snad měl sloužit, jako lákadlo na další díly (což se mu na jednu stranu podařilo, když byl neurčitý ve svých cílech s tím, že „sice nevím co a jak, ale vím, že je to někde ve mně a dokážu to napsat). Nic proti tomu. Pistolník je dobré dílo. Odsýpá, ale místy mě přijde postava Rolanda Pistolníka, jako úplně někdo jiný, než o kom King psal pár desítek stran zpátky. Je podle mě blbost, aby profesionální, jak říká King, „Rytíř“ jen tak najednou začal cítit nějaké city k devítiletému klukovi. Samozřejmě naprosto profesionální, ale přesto je to jakýsi paradox. Možná to má pro vývoj příběhu nějaký důležitý přínos, že se Pistolník obměkčí a pak to k něčemu bude… Je to první kingovka, kterou jsem četl, ale trošku mě to zklamalo. Jak mě kolega říkal, že King je prostě bůh, tak nevím, jestli se pustím do další temné věže, kor jestli ji přečtu nakonec celou…... celý text
Pád Hyperionu
1997,
Dan Simmons
Druhý díl zaujme novými postavami. Tak jako se setkáváme se všemi poutníky tak přibívá kybrid a VA v hlavních vedlejších rolích. Kniha je výtečná, neomalená a na dobu kdy to Simmons napsal tak je to masakr. Je vidět hodně odkazů na hodně filosofií, filmů a jiných autorů. Všechno ale míchá do drinku událostí, které se nedaj vymyslet jen tak. V první třetině se seznamujeme s novými postavami tak jako pokračujeme s postavami poutníků. (SPOILER ALERT) V druhé třetině již zažíváme konfrontace poutníků se štírem a jeho překvapivé objevování. Konec je opět, jak má Simmons ve zvyku takový hodně rychlý, utnutý.Horzně se mi nelíbí, jak je příběh pěti poutníků ukončen, bez jakékoliv budoucnosti. Jasně, Sol je s Rachel a Monetou v budoucnosti, Konzul letí do Sítě, Brawne čeká Tu, jež učí ale Martin se viditelně nikam nehrne. Třetí díl se navíc odehrává skoro 250 let po pádu Jádra. Výtečná kniha, kterou jsem měl problém nečíst, ale ten konec je klasicky hroznej.... celý text
