Phorbo
přečtené 200
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
2000,
Stephen King
Ačkoliv dá hned v prvních větách King najevo, o čem kniha bude (a mě to teda jako nějaký echt námět nepřišlo), čte se to kupodivu samo. Je to po Pistolníkovi a polovině Tří vyvolených jeho první kniha, kde dávám pořádně pozor a užívám si to "kingovské vyprávění". Nedivím se už nikomu, kdo tvrdí, že King je jeden z nejlepších vypravěčů. Ve třetině knihy se více méně nic nestane (Trisha se ztratí a je třináct kilometrů od místa, kde se ztratila matce a bráchovi), ale i přesto je to tak nějak neskutečně čtivé až to bolí. I ve dvou třetinách knihy je Trishin příběh zajímavý a čtivý. Vlastně se v něm nic extra neděje, ale čtenář je prostě jen zvědavý, co bude. Když budu hodně kritický, kniha je jenom o tom, jak holčička Trisha putuje lesem, ve kterém se ztratí. Nemá jídlo, má žízeň, je devět dnů mimo, má halucinace, sama neví, co je realia a co výmisl a King z toho napíše naprosto perfektní knihu. Buďme rádi, že je tak krátká, jak moc krátká je, jelikož být tam toho jen o pár stránek víc, je to už víc rušivé a poněkud zbytečné, ale možná, že se pletu. Třeba by to bylo ještě lepší. Jakožto druhý román od Kinga, co jsem četl, je to pro mě lepší vstupenka než Pistolník (ale už jsem tolikrát slyšel, že je to spíše intro k jedné velké sáze, tak tomu dám možná ještě šanci...) 9/10... celý text
Budoucnost
2015,
Dmitry Glukhovsky
Chvíle před vydáním Budoucnosti jsem si krátil čtením Soumraku, který jsem po dočtení považoval na jednu z nejlépe napsaných knih. Nebyla ani tak akční jako velmi dramatická a momenty s černou postavou u dveří byly naprosto excelentní. A pak přišla Budoucnost. Začátek mě kompletně strhl svou akčností, kdy se téměř dvě stovky stran pořád něco dělo a mělo to tak rychlý spád, že mě až přímo zaráží, že jsem knihu měl rozečtenou celé tři měsíce. Je to asi nejlepší Glukhovského kniha, co si budeme vykládat. Popsat tak skvěle postavu Jana Nachtigalla 2T, který se z poslušné loutky stane během celého příběhu takovým obětavým a zamilovaným člověkem, do kterého měl na začátku příběhu tak daleko, že by člověk zpětně ani neřekl, že to byl stejný člověk, to je kumšt. Smekám pane G. Smekám.... celý text
Strašidlo cantervillské
2004,
Oscar Wilde
Jak jsem se dlouho odvažoval do Obrazu či Lady, tak jsem si vybral něco kratšího. Čekal jsem nějakou velmi seriózní četbu, jelikož na klasiku si moc nepotrpím, ale byl jsem velmi mile překvapen. Je to krátká povídka, ale není to na škodu, všechno důležité se v povídce řeklo a událo. Za mě velká spokojenost.... celý text
Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
2014,
Dominik Landsman
Po serióznějších knihách, které jsem četl či čtu, jsem si daroval k počtení toto, jako takový odpočinkový kousek. Ve formě blogu jistě zajímavější, ale kniha prostě má něco do sebe. Já se zajíkal záchvaty smíchu nad tolika banálními situacemi a na druhou stranu jsem litoval Landsmana, že má takové děcko doma (je-li minimálně padesát procent z toho, co napsal do Deníčku pravda, i tak to musí být holobrádek ten jeho synátor). Zajímavé vtipy se za knížku opakují, ale jen ve výjimečných momentech, které vtip oživí a i tak jsou vtipné. Jistě, že se kniha nedá vůbec srovnávat s beletrií. Tohle je hold "literatura naučná" a srovnávat to s historickým románem od Hemingwaye nejde, tak proč to tu někdo takhle srovnává? 1000 věcí, co mě ser_u vyšly taky jako kniha a jedná se taktéž o blog a taktéž si najde příznivce a odpůrce... Tak jako u každé jiné knihy, nic překvapivého vlastně. Ke konci je kniha už lehce nezáživná, příběhy jsou tak nějak vzány přes kopírák a pozměněny jen některá fakta. Každopádně mě nejvíce pobavil Deník malého Čeňka. Za mě 85% za to, že jsem se u málokteré knihy zasmál tak jako u Deníčku!... celý text
Soumrak
2013,
Dmitry Glukhovsky
Zbožňuju Glukhovského Metro a tak jsem při nedostupnosti Budoucnosti začal číst Soumrak. Námět mě moc neoslovil, ale s úspěchem Metra může být Soumrak docela fajn. Zajímavé to začíná být až téměř v polovině knihy, možná někde ve třetině. Do té doby hlavní hrdina, jakožto noční tvor žijící v absenci televize a počítače, jen překládá příběh conquistadora ze španělštiny do ruštiny. Textem se stává posedlý, začíná mít vidiny a fantazíruje nad obsahem překládaného deníku. Kupodivu ani potom to není o moc akčnější, ale ona ta kniha vás nechce pustit. Tedy alespoň mě nepustila a já za to byl rád. Za třemi čtvrtinami knihy jsem mohl konstatovat, že je to, ač se toho výroku bojím, jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Nemohu to s ničím srovnávat, jelikož je kniha jedna velká one man show, když nepočítám zápisky Luise Casy des Lagarta. Scény s démony, obřím bezhlavým golemem klepajícím na dveře Dmitrije Alexejeviče jsou až vlastně uvěřitelné, že se sám bojím vlastní fantasie. Po dočtení: Podvědomě jsem asi čekal nějakou zradu. Chvíli jsem nevěděl jestli si Glukhovsky dělá srandu nebo ne. Nechtěl jsem tomu uvěřit stejně, jako tomu nechtěl věřit Dmitrij Alexejevič, ale postupně co začal Knorozov vyprávět, dávalo všechno opravdu jakž takž smysl. Je to zajímavé rozluštění hádanky a konec se četl velmi rychle a padal do mě jako skvěle naservírovaný oběd. Je to sice moc ukecané, co si budeme povídat, ale je to skvěle napsané (respektive přeložené). Ve finále mohu konstatovat, že je to asi jedna z nejlepších knih, co jsem dosavad četl. Je tady kousek hororu, historie, filozofie o smrti... já si myslím, že pokud čtenář přežije první nezáživnou třetinu knihy, dostane se mu zážitku jako málokde.... celý text
Vzestup Endymionu 2
1999,
Dan Simmons
Tak sám nevím pořádně, co jsem čekal. Vysvětleno, co bylo potřeba bylo. Co bylo zahaleno do hávu tajemna, zůstalo ukryto a nebylo vysvětleno ani hlavním postavám. Kor ani Aenea to nevěděla, takže vlastně nejsme o nic ošizeni, protože Aenea věděla všechno. Simmons mě vždy dostane svým prachsprostým a hrozným koncem tak jako to udělal v Illion/Olympos duologii a taky knihy s Kurtzem. Tady se to ani tak moc nekoná. Příběh dává smysl od začátku do konce (beru v potaz všechny 4 knihy) a ani se u toho člověk moc nenudí (neberu-li v potaz třetí díl Endymion, to je nehoráznej vopruz). Simmons je skvělý vypravěč, ještě lepší lingvista, ale hodně pasáží, hlavně teda Raulův příjezd na T'ien Shan je tak nudný a zbytečný... Myslím tu několika, snad i stránkovou, odstavcovou pasáž porovnávání hor a frakcí, které kde žijou. Hrozně mi to připomínalo Tolkiena (to doufám Simmonsovi polichotí). O postavách si vlastně ani nevím, co myslet. Raul má sloní pamět (chtěl jsem se zeptat co je to slon), ale je tupej jak nůž na roztírání másla. Aenea je naproti němu vševědoucí, kdy ani láma z Nebeských hor na ní nemá. Silenius je i ve věku necelého milénia sprostý jak dlaždič a A.Bettik je Pozorovatel. A kdo je otcem dítěte Aeney? To je v tomdle díle už více než jasné... vlastně už v té první části. Kantos Hyperionu mě nesklamal, ale ani mě nenadchnul. Srovnám-li to ale s podobnou Simmonsovou space-operou Illion/Olympos tak je KH určitě lepší. Štír jako skvělý antihrdina, který nás doprovází všemi díly, Konzulova loď, A.Bettik, i ten Silenius a vlastně i ten zamilovaný páreček... vlastně mi budou chybět... celý text
Vraní dívka
2014,
Erik Axl Sund
Dvojice Erik Axl Sund se za poslední roky proslavila díky Vraní dívce, trilogií Slabost Viktorie Bergmanové. Já byl z toho uchvácen, psychothriller, který tě donutí hodně krčit hubu, že si myslíš, že je to tak nechutný. Ono ve výsledku je to příjemná psycho detektivka. No a teď je tady Černá melancholie. Rok jsem čekal na eknihu, ale pak v Tescu byly Skleněná těla za 180 korun. To byla jasná volba, ale než jsem se k tomu dostal, trvalo to. A teď jsem celou knihu slupnul skoro za pět dní. A když jsem si myslel, že u Vraní dívky je to dost šokující a nechutné, tak tohle .... toto je desetkrát odvážnější, nechutnější a hnusnější. Téměř detailní popisy sebevražd teenagerů, pouštění žilou žiletkama a další nechuťárny. Kdo má rád strach a hnus (v Las Vegas?), je tohle MUST READ!... celý text
Válka světů
2005,
Herbert George Wells
Zda-li mám vůbec hodnotit na čtyři hvězdy, nevím. Wells díky knize v rádiu udělal velký poprask, ale teďka by to nikomu nepřišlo. A přesto při čtení určitých pasáží jsem se převtělil do někoho v té době a věděl jsem že to muselo být pořádné terno. Mám knihu z vydavatelství Trifid, je to hrozná vazba, ale i tak jsem to prokousal i když mě z neustálého držení stránek bolela ruka. Samotný příběh je loudavý, bez větší gradace. Má několik momentů kdy by člověk nejraději držel dech a nedýchal do té doby něž je hlavní hrdina v pořádku. Ale ty okamžiky trvají jen pár sekund... na tu dobu ale určitě terno 70%... celý text
Tanec s draky 2
2012,
George R. R. Martin
Místy jsem si připadal, že jsou některé postavy psány z musu. Jdou si za tím, co ani v nejmenším nemůžou dosáhnout, ale jdou za tím slepě a naivně až to někdy bolí. Hodně postav nepostoupilo (nepoletělo?) o moc dál. Z Mereenu je kůlnička na dříví, na Zdi máme kvantu Svobodného lidu, Cersei odjíždí domů, Quentin si to rozdá s draky... natáhnutý, až to bolí. Jak jsem čekal, že to bude terno tak mě knížka trošku zklamala. To ale neznamená, že je to španý. Martin připravil omáčku pro hlavní chod na který si počkáme nějakej čas a na dezert ještě asi delší dobu. Brát v potaz, že Martin sliboval pětku už rok nebo dva roky po vydání čtyřky a vyšla po šesti letech, tak kdo ví kdy se dočkáme Vichrů zimy a Sna o jaru...... celý text