pink_ivy
přečtené 292
Rod země a krve
2020,
Sarah J. Maas
"Through love, all is possible." Pro mě je Maasová asi nejlepší spisovatelkou ve svém oboru. Jak Trůn, tak Dvůr, patří mezi moje velké guilty pleasure, takže když jsem tuhle knížku objevila, neváhala jsem ani minutu a těšila jsem se na ní jako malá. Světy Trůnu i Dvoru (ačkoliv jsou každý v jiném universu) pro mě působí tak nějak podobně a hrozně se mi líbilo, že v téhle knížce se Maasová vydala úplně jiným směrem, než jsem byla zvyklá. Asi jediná výtka je taková, že bych si přála, aby možná na začátek letmo dala nějaký popis toho, jak ten svět funguje atd.. (a ne jen, ty Rody), ačkoliv spoustu věcí pochopíte za chodu, pro mě to byl, hlavně ze začátku, dost rušivý element, kdy jsem fakt tápala co a jak. Buď je to moje chyba, že jsem pořádně nevnímala, nebo mi to, co bylo řečeno v knize, úplně nestačí, ale ani po dočtení nemám úplně pocit, že bych celé fungování toho světa (která Země spadá pod kterou, atd..) pochopila. Chvíli jsem si myslela, že mi bude vadit to "moderní" zařazení s mobily a auty a tak, ale brzo jsem si zvykla a chápu, že jinak by se to prostě udělat nedalo a ani bych nechtěla. Ze začátku se mi to zdálo trochu pomalé, ale pak nastal velký plot twist, který jsem upřímně nečekala, a začala pořádná jízda, kterou jsem si vážně užívala kapitolu od kapitoly. Maasová holt umí napsat poutavé hlavní postavy a umí mezi nimi vytvořit skvělou chemii (až jsem se divila, že žádnou intimní scénu nedotáhla až do vrcholu). Půlměsíční město působí úplně jinak než Trůn a Dvůr a já jsem za to ráda, bylo to nové a svěží a já to fakt zhltla jako malinu, která ve mě zanechala pocit skvělé knížky. (A musím vyzdvihnout i zajímavě vymyšlená jména postav. Nevím proč, ale černokněžnice Jesiba Roga, je pro mě prostě TOP). 5*... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
Když jsem se poprvé doslechla o tom, že se chystá prequel k mým milovaným Hunger Games, byla jsem nadšená. V tom světě na mě čeká mnoho příběhů, které bych si toužila vyposlechnout, když jsem si pak přečetla o čem, by knížka měla pojednávat, ucítila jsem osten zklamání. Zrovna minulost prezidenta Snowa je něco, co si vyposlechnout příliš netoužím. Ale i tak, těšila jsem se, že se znovu vrátím do toho "příjemně" známého prostředí Panemu. Musím říct, že knížka naprosto předčila má očekávání. Coriolanus (jehož jméno nedokážu ani vyslovit, ani přečíst) je tu vykreslený jako sebestředný a pyšný mladý hoch, který ví co chce. Zasazení do příběhu před počátku Hunger Games, tak jak je známe, příběhu vyloženě prospěl. Vlastně je strašně fascinující sledovat ten vývoj, jak hry vypadaly a jak nikoho (ani Kapitolany) nezajímaly. Nemůžu si pomoct, ale primitivita těch her mi přišla snad ještě krutější, než ty pozdější. Opětovné vystavení příběhu na dvanáctém kraji a jeho splátkyni mi přišlo zprvu skoro až zbytečné, nicméně Lucy Gray má s Katniss pramálo společného a brzy pochopíte, že pro dějový vývoj původních Hunger Games, příběh Snowa prostě musí být spjat s dvanáctým krajem. Snad nejvíc mě překvapilo, že se s Korjou dalo, v prvních dvou částech knížky, velmi snadno sympatizovat a chápat motivy k jeho činům a někdy s ním dokonce i souhlasit. Ovšem ve třetí části knížky to nabere obrat o 360 stupňů, snad je to změnou prostředí a jeho Kapitolským smýšlením, nebo se vlivem okolností ukazuje jeho pravá podstata, ale jeho činy a slova začali být čímdáltím méně pochopitelné. Zato vám ale s přibývajícími stránkami do sebe zapadne spousta věcí z původní triologie. Oceňuju na tom hlavně, že se knížka nijak nesnaží ospravedlnit či vysvětlit to, kdo Snow v dalších letech byl. Lucy Gray je pro mě tak trochu záhada, její postavu jsem si moc neoblíbila, snad i důsledkem toho, že na to, jakou tam sehrála roli, mi přišla hrozně upozaděná a nepropracovaná. Ovšem z původu The Hanging Tree jsem byla nadšená. Konec ve mě vyvolal spíš více otázek než odpovědí. Každopádně budu doufat, že toto nebyla poslední knížka z Hunger Games universa.... celý text
Aristokratka u královského dvora
2020,
Evžen Boček
Po čtvrtém dílu, ze kterého jsem byla hodně rozpačitá, jsem naopak z tohohle byla nadšená. Starý dobrý humor a hlavně staré dobré postavy jsou zpět a já si tuhle jízdu dost užila. Po prvním díle rozhodně nejvydařenější. Aristokratce změna prostředí jen a jen prospěla. Už se těším na palbu lásky... to bude prostě "eště prdel".... celý text
