pink_ivy přečtené 292

Křišťálový meč 2016, Victoria Aveyard

Křišťálový meč pro mě působil trochu jako ledová sprcha. Na rudou královnu si pamatuju jako na knížku, od které jsem toho moc nečekala a která mě nadchnula, Křišťálový meč jsem tak měla v hledáčku už dlouho a když jsem se do toho pustila, tak jsem se nemohla ubránit zklamání. Jednak jsem to asi četla v moc velkém časovém odstupu, protože jsem se hlavně v prvních několika kapitolách musela co stránku zamýšlet na co se tam vlastně naráží a co se stalo v předchozí knížce. Postupně jsem se nějak začetla, ale i tak tomu (hlavně první čtvrtině) chyběla jakákoliv šťáva, hrozně se to táhlo a já se do toho nemohla vžít. Zlomilo se to nějak v okamžiku, kdy se tam začalo objevovat spousta nových rekrutů, tady ale nastal pro změnu jiný problém - spousta nových postav, spousta nových jmen, absolutně se je nedá zapamatovat a proto tedy případné smrti nemůžou zasáhnout. Oproti prvnímu dílu jsem navíc postrádala nějaký ten velký zvrat, který bych nečekala, všechno to jelo podle předem stanovených kolejí a nepřekvapilo. Zatímco v prvním díle byla Mare zajímavou hlavní hrdinkou, tady se změnila, že bych ji nejradši dala ránu. Plusko ale dávám za konec, který mě skutečně trochu vyšokoval. 4*... celý text

Cress 2014, Marissa Meyer

První díl Měsíčních kronik, ze kterého jsem víceméně nadšená. Vadilo mi, že byla Scarlet polovinu knížky úplně mimo, Cinder mi pořád taky nepřirostla k srdci, jenže v tomhle díle mi všechny ty nedostatky naprosto vynahrazovala dvojice Cress a Thorne. První díl působil jako splácanice a jsem ráda, že mi autorka stále potvrzuje, že to přece jen měla trošku promyšlené a příběhy do sebe naprosto nenásilně zapadají. Tenhle byl rozhodně zatím nejlepší, jsem zvědavá na další.... celý text

Scarlet 2013, Marissa Meyer

Scarlett byla o hodně lepší než Cinder, nepřišlo mi to už tak přitažené za vlasy a celkově se mi ten svět zdál mnohem sympatičtější. Sled událostí navíc nabral rychlý spád a i když to bylo předvídatelné vzhledem k základu, na kterém je knížka postavená, tak se u toho člověk nenudil. Chápu, že jsou knížky navazující, ale tak nějak jsem doufala, že jsme Cinder zanechali jejímu osudu a nadále to tam bude rozepsané jen náznakově, když jsem pak zjistila, že to střídá pohledy jak Scarlet tak Cinder, tak mě to nepotěšilo. Nemůžu Cinder přijít na chuť ani po tomto díle, stále je pro mě divná a nezajímavá. Pořád je to pro mě čistý průměr, ale bylo to o moc lepší než předchozí díl, takže doufám, že bude kvalita stoupat i dál. 3*... celý text

Den co den 2013, David Levithan

Chtěla jsem si tuhle knížku přečíst už dlouho, z různých důvodů, nejvíc asi proto, že se mi zdálo zajímavé téma a chtěla jsem vědět, jak bude zpracované. A po dočtení můžu říct, že jsem z toho taková..rozpačitá. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, bylo to dobře napsané a i když už asi předem tak trochu tušíte, jak to dopadne, stejně jste zvědaví. Vlastně jsem ráda, že se tam autor nepokoušel nacpat vysvětlení jak je možné (či spíš nemožné), aby měl hlavní hrdina tuto schopnost. Ale na druhou stranu by mě trochu zajímalo co byl zač, ale jak říkám, asi je lepší to tam nepsat, protože vysvětlení může často knížku totálně potopit (viz. triologie Mara Dyer). Protože vlastně hlavní hrdina byl každou kapitolu někdo jiný, mám pocit, že jsme ho nedokázali pořádně poznat a proto jsem s ním naprosto nedokázala soucítit. Přišlo mi, že Rhiannon nebyla vykreslená o nic lépe, odcházím od knížky s pocitem, že byla milá a hezká a to je všechno. Jakmile autor nedokáže napsat postavy tak, aby vám sedli, tak je to základní kámen úrazu. A ve výsledku jsem tedy rozpolcená, nápad zajímavý, četlo se to dobře. Ale zase na druhou stranu mě to neohromilo, neměla jsem nutkání číst další a další kapitolu. Takže za mě (trochu lepší) průměr. 3*... celý text

Cinder 2012, Marissa Meyer

Začala jsem tuto knížku číst s velkou nedůvěrou, nejsem skalní příznivce klasických pohádek, trocha obměňování mi nevadí, ale Popelka jako kyborg mi přišlo jako něco, co už překročilo všechny meze. Do knížky jsem se tak s části pustila hlavně kvůli zvědavosti. Musím konstatovat, že hlavně v první půlce, mi to přišlo jako šílená splácanina. Postupně jsem se do toho trochu vžila a pochopila jsem, že autorka to má přece jen trošku promyšlené, což u mě knížku o něco zvedlo. Nějak se ale nemůžu zbavit dojmu, že mi tenhle dystopický svět vůbec nesedí. Další co mě na knížce trochu odrazovalo byla hrozná předvídatelnost, všechny pohnutky se daly snadno odhadnout a žádné velké zvraty se nekonaly, protože jste už od první zmínky věděli, že tohle je tenhle a tak vás pak samotné potvrzení nešokovalo. Pak taky stojí za zmínku postavy, které mi vůbec nepřirostly k srdci. Asi se mi vlastně nezamlouvala ani jedna. K dobru tomu dávám, že je na tom vidět, že je to součást něčeho většího a že se to dalo docela lehce číst. A hlavně to, že se to příběhem Popelky inspirovalo jen letmo. Pro mě je to tedy čistý průměr, šanci dalšímu dílu, ale dám.... celý text

Královna stínů 2016, Sarah J. Maas

Když si myslíte, že další knížka už nemůže být lepší a mýlíte se. Dědička ohně se mi hodně líbila, i když tam bylo snad 50% dějových linek, které mě moc nebavili. V tomhle byla tato knížka asi o milion procent lepší, protože tady nemůžu říct, že bych se nudila ani stránku. Co se týče nových postav, tak Elide se mi vůbec nelíbila, ale zato Lysandra mě hodně bavila. Dokonce i Mannon a její Třináctka se mi líbila o dost víc než posledně. Můj asi největší problém byl, že jsem četla Královnu stínů několik měsíců po Dědičce ohně, takže jsem se občas ztrácela, nebo jsem si nedokázala některé postavy podle jmen spojit, především teda povstalce. Příběh nabral rychlý spád hned za začátku, a pak už jen kapitolu po kapitole gradoval, až do velkolepého finiše. Co se týče postav, tak musím říct, že mi autorka docela znechutila Chaola, vůbec se mi nelíbilo jak se choval. Naopak jsem si zamilovala Aediona, který mi byl předtím celkem lhostejný. A Aelin je sice pořád skvělá hlavní hrdinka, ale musím si trochu posmutněle povzdychnout, protože jsem ji jako nájemní vražedkyni Celaenu měla o něco radši. Nemůžu ale hodnotit jinak než 5*, jsem zvědavá jak to bude pokračovat. A autorka má pořád mojí bezmezný obdiv, protože má úžasnou fantazii.... celý text

Vymyslela som si ťa 2015, Francesca Zappia

Anotace mě zaujala, proto jsem si knížku pořídila. Nevím co jsem od toho čekala, ale asi to bylo něco víc. Seznámili jsme se s hlavní hrdinkou, která je trošku zvláštní a my zjistíme, že má vlastně schizofrenii, jenže až na sem tam nějakou příhodu, kdy vidí něco, co není, se vlastně příběh odvíjí naprosto obyčejně. Středoškolská zápletka není ničím vyjímečná, bez stopy nápadu a jak knížka postupuje, tak pomalu zapomenete, že je Alex tak trochu jiná. Autorka nám to naštěstí sem tam připomene, abychom nezapomněli. Už jsem přestala doufat, že by se knížka dostala k nějakému zajímavému konci, jenže pak mě (díkybohu) vyvedla z omylu a předvedla mi, že jsem se vlastně celou dobu pletla. Za tu poslední čtvrtinu knihy má u mě autorka hodně velké plus. Jenže mám ke knížce několik výtek, které nemůžu úplně přejít. Ke konci jsem se do knihy úplně zapletla, sice se mi to po předposlední kapitole nějak srovnalo, ale když vás knížka takhle zamotá, tak to není dobře. Akce - moc se tam toho nedělo, ale když už, tak se všechno semlelo tak najednou a rychle, že než jsem se stačila vzpamatovat bylo po akci a já jsem přemýšlela co se to vlastně stalo. Ano, knížka se mi líbila, téma je určitě zajímavé, jen si myslím, že by šlo zasadit do jiného příběhu a výsledek by byl mnohem lepší, takhle je to tak na 3 a půl.... celý text

Divočina 2015, Cheryl Strayed

Cheryl rozhodně není bezchybná hrdinka, nebo snad někdo, koho bych dokázala pochopit, či s ní sympatizovala. Jenže pak se dá na cestu.. Jednak chci vyzdvihnout, jak je to napsané. Velmi dobře a čtivě, autorce se podařilo, že jsem se do toho tak vžila, že jsem si dokázala (nebo aspoň trochu) představit ty bolavé nohy, tíhu Monstra a to nadšení z cesty. Skutečně se málokteré knížce podaří mě tak dokonale vtáhnout do děje. Přechod mezi minulostí a současností byl nenásilný a vždycky to tak hezky vyplynulo ze situace. I když mě osobně pohledy do minulosti moc nebavili, ne, že bych je přeskakovala, ani jsem se u nich nějak zvlášť nenudila, ale prostě PCT mě zajímala a fascinovala mnohem víc. Někde u prvního odtrženého nehtu si pak uvědomíte, že Cheryl fandíte, aby to zvládla. Je to neuvěřitelně autentický a skoro to na mě působí jako, že je to vymyšlené, jenže právě to, že vím, že není, knížku činí ještě zajímavější. Knížku jsem zhltla na dva zátahy a lituji, že není delší. Snad jen jediná výtka - poměrně jsem se tam ztrácela ve jménech všech horalů a na konci knihy už jsem pak stěží věděla kdo je kdo, pokud mi to nebylo (aspoň letmo) připomenuto. Ani po dokončení knížky mi hlavní hrdinka není tak úplně sympatická, ale to co dokázala, je naprosto obdivuhodné. Netvrdím, že bych si hned hodila batoh na záda a vydala se po Pacific Crest Trail, ale nemůžu si pomoct, celá ta stezka mě z nějakého důvodu strašně fascinuje. Jedna z těch knížek, která ve vás něco zanechá, rozhodně na ni jen tak nezapomenu a ráda se k ní určitě znovu vrátím. 5*... celý text

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

K „novému“ Harrymu jsem byla skeptická už poměrně od začátku. Příběh skončil, takže mi nebylo úplně jasné jak chtějí pokračovat, z příběhu jeho syna jsem o moc víc nadšením do stropu neskákala. O to větší zklamání to pak pro mě bylo, když jsem se dozvěděla, že se má jednat pouze o scénář k divadelní hře. Původně jsem tedy myslela, že si knížku snad ani nekoupím, ale zvědavost mě nakonec přemohla a tak jsem si jí pořídila a moje očekávání byli téměř na nule. V podstatě jsem čekala jen to nejhorší. A možná proto jsem byla celkem příjemně překvapená. I když zase ne úplně nadšená, po chvilce zamyšlení jsem vybrala některé mínus, které mi na knížce opravdu vadili. - naprosto nelogické chování hlavních postav, nepochopila jsem pohnutky, které je vedli k tomu, aby dělali to, co dělali - zmatečnost; ze začátku je jedna scéna, jen aby se navázalo na to, jak HP skončil, a pak se najednou přeskáčou tři roky na škole, připadá mi to jako škoda a plýtvání - hlavní zápletka- naprosto uhozená a byla tam jen proto, aby se „něco“ dělo, nepochopila jsem z jakého důvodu to rozjeli zrovna tímto směrem, je asi miliarda, či triliarda, lepších nápadů - naprosto zničili charaktery všech minulých postav, všichni se chovali hrozně out of character a ono "Prokleté dítě" mi přišlo hodně nereálné a jako něco, co by se hodně těžko stalo - nedokážu si představit, jak by to vůbec mohlo fungovat na jevišti, připadalo mi to hodně technicky náročné, vzhledem k tomu, že to mělo být „jen“ divadlo - babka ve spěšném vlaku, to jako vážně????? - přišlo mi to trochu odfláknuté, dalo by se to napsat pořádně jako beletrie Ale abych taky furt jen nekritizovala, tak jsem v tom našla i pár pozitiv + Scorpius Malfoy, naprosto a totálně boží + Draco Malfoy, ukázali z jeho charakteru víc, než v celých sedmi HP knížkách, vlastně mě celá Malfoyiovic rodinka bavila nejvíc + nostalgie, jakmile jsem se začetla, tak jsem si připadala tak o patnáct let mladší, byla jsem znova malá holka, co se nemohla dočkat nového Harryho + čtivost, nakonec mi to, že šlo jen o scénář vůbec nevadilo, bylo to čtivé a četlo se to krásně rychle A i když teda koukám, že mám o hodně víc mínusů než plusů, tak ve výsledku z toho mám spíš pozitivní pocit. Nemám dojem, že by mi to zkazilo předchozí sérii, jak tu někteří píšou, bylo to takové..hezké plus navíc, bylo fajn vidět, co naši hrdinové vlastně mají za práci a co dělají v dospělosti. Ve výsledku tedy hodnotím poměrně kladně. Je to tak 3 a půl.... celý text

Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení 2015, * antologie

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Dvůr trnů a růží mě naprosto nadchnul. Zjistila jsem, že S.J.Maas mi píše do vkusu, proto jsem se rozhodla pořídit si i její další knížní sérii, aniž bych si přečetla anotaci. Nejdřív mě trošku překvapilo, že se má jednat o retelling, ale ve výsledku to autorka dokázala přetvořit do tak skvělého nového fantasy světa, že jsem tam podobnosti s Kráskou a zvířetem viděla naprosto minimální a hlavně jsem je po chvíli úplně přestala hledat. Velmi zajímavé postavy, skvělý svět, knížka mě totálně pohltila a já hltala jednu kapitolu za druhou. Sice mě trošku zklamal ten konec, který byl takový naprosto typický většině fantasy knížek, co jsem kdy četla, ale jinak jsem fakt nadšená. 5*... celý text

Osudný polibek 2014, Maggie Stiefvater

Nekonečné moře 2015, Rick Yancey

A to jsem si myslela, že horší než první díl to snad být nemůže...

Pátá vlna 2013, Rick Yancey

Pro mě se jednalo o velké zklamání. Nápad byl zajímavý, ovšem zpracování dost tragické. Vlastně to nemělo čím zaujmout. Navíc to, že byl děj rozdělen ne mezi dvě, ale dokonce čtyři osoby a my tam sledovali 4 "různé" příběhy, mě akorát mátlo. Často jsem vůbec netušila, o kom to vlastně čtu. Hlavní hrdinka mi taky k srdci moc nepřirostla, ale ze všech postav jsem jí měla ještě snad nejradši. Jinak děj jako takový nic moc, mohlo to být zajímavější, akčnější. Jenže nebylo, místo toho to bylo přitažené za vlasy a kapku absurdní. Gratuluji si, že jsem to dočetla do konce. Jestli se pustím do dalšího dílu si ještě rozmyslím. 2*... celý text

Všechny malé zázraky 2015, Jennifer Niven

Začalo to pomalu a nenápadně, netušila jsem co od toho čekat. Možná další young adult romanci ve stylu Rainbow Rowell, a byla jsem docela překvapená. Sympatické hlavní postavy, vyprávění z obou stran má svoje výhody. Zajímavý příběh, který chytne za srdce. 5*... celý text

Zkouška 2016, Joelle Charbonneau

Pro fanouška Hunger games je to skoro "must read". Na knížce je sice hodně vidět, jak se autorka inspirovala právě zmíněnou knížkou, ale to nic nemění na faktu, že se to dalo dobře číst. Autorka si přidala občas něco svého, takže to nebylo úplně doslovně "obšlehnuté". Hlavní hrdinka mě ničím nezaujala, ale na druhé straně mi nevadila Za srdce mě nevzali ani žádné další postavy, což je u knížky trochu chyba, ale jinak velmi dobré 4*... celý text

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

Push yourself. Don't Settle. Just live well. Just LIVE. Hrozná a přesto krásná knížka. Autorka má u mě velké plus už jen za to, jakým stylem byla knížka napsaná. Výborně se to četlo, bylo to vtipné a člověk se u toho vůbec nenudil a hltal jednu kapitolu za druhou. Jako další plus jsou dobře vykreslené postavy, navíc tím, že sem tam byla nějaká kapitola napsaná z pohledu někoho jiného proniknete víc do hlavy i těm ostatním postavám a možná je i víc pochopíte. Ovšem největší plus dávám za Louisu, naprosto úžasně střelená, nešlo si jí nezamilovat. Dopadlo to jak to dopadnout muselo. Nadšená z toho konce nejsem, ale kdyby to dopadlo jinak, tak by mi to ubralo dojem, který jsem z knížky měla. Výjimečná knížka a příběh. 5*... celý text

Úklony a úklady 2014, Gail Carriger (p)

Knížka se mi "líbila" asi stejně jako první díl. Nedokážu přesně říct co přesně mě na obou knížkách tak vadilo. Nevím jestli je to styl psaní autorky, nebo fakt, že knížky zní, jako kdyby je napsalo dvanáctileté dítě, nebo snad to, že to nejspíš pro dvanáctileté děti je. Mě se to ale opět moc nelíbilo, příběh nebyl nic moc, vlastně se dalo vcelku rychle předvídat co a jak a proč. Postavy se opět chovali dost ploše, unile a otravně. Ale tak, když se hodně nudíte, tak se to číst dá. Čas to zabije. 2*... celý text

Etiketa & špionáž 2014, Gail Carriger (p)

Tak vám nevím, tohle mi prostě nesedlo. Asi to bylo psané pro mladší ročníky, protože mě to ani v nejmenším nechytlo. Ze začátku jsem se navíc vůbec neorientovala, spisovatelka toho hned v začátku vysypala hrozně moc, podivní pomocníci, ještě divnější lidi ve vzducholodi, atd.. Vlastně jsem se takhle plácala skoro celou dobu, autorka toho vytvořila nějak hodně a chtěla udělat zajímavý nadpřirozený svět a nějak zapomněla vysvětlit co je co a kdo je kdo. Nápad s penzionátem jako takovým je zajímavý, ale nedostatečně dotažený. Nelíbil se mi styl psaní a hlavně to postrádalo detaily, neuškodilo by víc učení a méně okecávání kolem. Hlavní hrdinka (ostatně jako všichni, upřímně) byli značně nesympatičtí a chovali se nelogicky. Hezkou obálku to má, ale to je tak všechno 2*... celý text

Šťastně až navěky 2016, Kiera Cass