pink_ivy přečtené 292

Proč? 13x proto 2009, Jay Asher

Prvně teda musím říct, že obálka je naprosto otřesná, ono se sice říká, nesuď knihu podle obalu, ale knihu s takovouhle obálkou bych si prostě nekoupila a byla by to škoda. Dovedl mě sem seriál, chtěla jsem si přečíst jak se lišil od původního díla. Docela mě potěšilo, že změn bylo jen minimum. Kniha se hrozně snadno četla a měla jsem jí přečtenou za dva dny a ač to není snadno zapomenutelná knížka a je originální nápadem i způsobem vyprávění, já byla docela zklamaná, protože se kniha nijak zvlášť nerozepisovala. Clayovi průpovídky mě při čtení příběhu Hannah tak nějak rušily a místy mi přišlo, že je to tam úplně zbytečně. Asi bych to poskládala trochu jinak, napsala nerušeně vždycky co je na kazetě a pak ve zbytku kapitoly vypsala co Clay dělá a tak. Vlastně mi to skoro přišlo až odfláknutě napsané, protože jsme nedostali možnost poznat žádnou jinou postavu než Hannah, vlastně ani o tom Clayovi si nedokážu moc udělat obrázek. Za mě tedy pro jednou vyhrává seriálová verze, ale ani knížka není špatná.... celý text

Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím) 2017, Lauren Graham

Jednak musím vyzvednout super obálku, která mě hned na první pohled zaujala. Vlastně to mělo hodně co dělat s tím, že jsem si knížku nakonec pořídila, hlavně to ale přičítám tomu, že jsem se chtěla dozvědět víc o Gilmorkách. Vlastně jsem trochu nabyla dojmu, že to bude hlavně o Gilmorkách a nikoliv úplně všechno o Lauren. Trochu mě teda zklamalo, že se autorka věnovala Gilmorkám jen ve dvou poměrně krátkých kapitolách, respektive ta druhá část se mi líbila, ale moc se mi nelíbilo, že o prvním natáčení nenapsala skoro nic, jen zrekapitulovala řady, kde se co stalo a co se nosilo, to vlastně můžu dát z hlavy, nemusím to číst v knížce. Za mě tedy mírné zklamání. Jinak se ale knížka četla sama, bylo to i poměrně zajímavé, jestli se k ní ale ještě někdy vrátím netuším.... celý text

Tisíc kousků tebe 2017, Claudia Gray (p)

Tahle knížka mě hodně překvapila. Moc jsem od ní nečekala a pak jsem z toho byla docela nadšená. Zajímavý nápad, který nezůstal jen u zajímavého nápadu, ale autorka to dokázala rozepsat tak, že mě příběh nezklamal. Postavy byly skrze sympatické, zápletka byla sice od určité chvíle mírně předvídatelná, ale zážitek z knihy mi to vůbec nezkazilo. Každá dimenze měla něco do sebe a všechny byly zajímavé, i když u mě jasně vede ta poslední, podmořská. :)... celý text

Život, na který metr nestačí 2017, Karolina Mikšíková

Autorka má super smysl pro humor. Knížka se lehce čte, rychle uteče, zasmějete se a je plná historek, u kterých si říkáte, že to snad ani nemůže být pravda. Navíc je hrozně originálně postavená, takže za to palec nahoru.... celý text

Odveta 2017, Joelle Charbonneau

Já jsem toho od Univerzity výjimečných moc nečekala, první dva díly proto pro mě byly velkým překvapením a podobnou kvalitu jsem čekala i od posledního dílu, ale bohužel jsem se nedočkala. Obrovské zklamání. Mám z toho pocit, že se děj vůbec nikam neposunul, celou knížku se jakoby motal v kruhu kolem toho, co se stalo v prvních dvou dílech a k pořádné akci došlo až ke konci. Tam mi to zase přišlo až moc uspěchané a zdálo se mi, že autorka jednak moc netuší, jak to zakončit a jednak se moc snaží o to, aby to skončilo překvapivě. Jenže se do toho zamotala takovým způsobem, že všechno převrátila vzhůru nohama a ke konci to na mě působilo, že tomu ani sama nerozumí. Konec tak pro mě byl vysoce neuspokojivý, mám pocit, že se nic nevyřešilo a nic nevysvětlilo a odnáším si z toho takový hodně velký WTF pocit. Postavy mi i nadále zůstaly lhostejné, protože je autorka ani tady nedokázala vykreslit tak, aby mi na nich záleželo. Poslední díl tedy hodnotím velmi průměrně. 3*... celý text

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Poté, co jsem přečetla několik prvních kapitol, tak jsem byla docela rozpolcená v tom, jestli mám vůbec pokračovat, protože mě to vůbec nezaujalo. Po dočtení celé knížky můžu konstatovat, že jsem rozhodně ráda, že jsem to nevzdala. Knížka je zajímavá jak dějem, tak postavami a hlavně tím, že se co kapitolu střídá jiný vypravěč. My se tak můžeme postupně blíže seznámit se všemi, co jsem vyloženě ocenila byli i back story u všech hlavních hrdinů, které ale nebyli odvyprávěné hned nazačátku, ale postupně se rozvíjeli. To střídání sice prvně vypadalo jako zbytečně matoucí, ale jak jsem se do toho začetla, přestalo mě to rušit a v jedné části to mělo i vyloženě svůj smysl, že jsme mohli sledovat všechny najednou. Po těch prvních několika kapitolách, když se do toho trochu začtete a začnete trochu chápat, se to čte samo. Postavy jsou sympatické a snadno se s nimi sžijete (u mě vedla Nina a Jesper!), každý má svoje místo a každý má svoje opodstatnění. Je sice pravda, že zrovna hlavní hrdina Kaz mi k srdci nepřirostl (nebo nejméně ze všech), ale chápu, že bez něj by to nebylo ono. Do dalšího dílu určitě půjdu! 4*... celý text

Říše bouří 2017, Sarah J. Maas

SJM je teda pěkná sadistka, při čtení posledních kapitol jsem normálně slyšela, jak se mi láme srdce. Ten konec byl snad ten nejstrašnější, na který jsem v jejích knížkách narazila. Ale popořadě. Jednak se mi líbilo, že se víceméně všechny dějové linky konečně spojili v jednu. Přeskakované vyprávění z jedné postavy na druhou mi pak vůbec nevadilo a nerušilo pro mě plynulost příběhu, naopak to bylo zajímavé. Děj jako takový ubíhal rychle a neměla jsem vůbec šanci se nudit. Postavy mám ráda skoro všechny, některé jsem si oblíbila v téhle knize ještě víc než v předchozích, ale dá se říct, že ty, co mi předchozí knížky pily krev tady byly snesitelné. Styl psaní jako vždy super čtivý. Navíc jsem byla ráda, že jsem si před touto knížkou přečetla Krvavé ostří, protože jinak bych se asi docela ztrácela. Vedlejší postavy tam najednou nabudou důležitou roli a bez znalosti povídkové knížky, bych stoprocentně tápala. Co jsem ale nemohla přehlédnout (a co není chyba knížky), byl ten překlad a ty chyby. Někde jsem dokonce zaznamenala, že mluvila postava, která vůbec nebyla přítomna. Zdálo se mi, jakoby někdo spěchal, aby to stihnul vydat. No a konec už jsem zmiňovala, šílený! Nevím jak dokážu po tomhle čekat dvakrát tak dlouho na regulérní díl. Koho zajímá celá knížka o Chaolovi, proboha!... celý text

Měsíc nad Soho 2016, Ben Aaronovitch

Zcela bez mučení rovnou přiznávám, že jsem druhému dílu dala šanci jen proto, že nic lepšího nebylo. Musím sice uznat, že se mi to zdálo lepší než předchozí díl, ale že by mě to nějak zvlášť chytlo za srdce se říct nedá. Děj se mi opět zdál překombinovaný, řešily se tam asi tři dějové linky, takže se skákalo od jednoho k druhému. Na styl "humoru" jsem si asi už zvykla, protože se mi to zdálo ok, opět to bylo napsané čtivě, postavy ovšem stále nesympatické.... celý text

Povídky podivných 2017, Ransom Riggs

Je to fajn vrátit se do knižního světa, který se vám před časem uzavřel. Tady z té knížky na mě ale čiší trocha přebytečnosti. Ano, svým způsobem je to zajímavé, avšak z celé knížky se mi líbila snad jen třetina povídek, což je pro mě dost málo. Zbytek pro mě byl nezapamatovatelný a zapomenutelný. Škoda, myslím, že míň kvalitnějších a rozepsanějších povídek by bylo zajímavější.... celý text

Winter 2016, Marissa Meyer

Měsíční kroniky jako takové mě příliš za srdce nevzaly. Přišlo mi ale zajímavé, jak byly rozepsané a jak měla každá knížka defakto jinou hlavní hrdinku. Kvalita knih se postupně zvyšovala a ač se mi Cress docela dost líbila, tak poslední knížka, Winter, byla určitě nejlepší ze všech. Buď to bylo z faktu, že už jsem si zvykla na většinu postav, nebo jsem věděla co od knížky čekat. Ale byla jsem spokojená. Zděsila jsem se délky, ale nakonec mi to uteklo strašně rychle. Konec určitě nepřekvapil, ale moje pohádkové srdce zaplesalo. 4*... celý text

Čáry života 2017, Veronica Roth

Čáry života mě poměrně zklamaly. Čekala jsem od toho stejně dobrou knížku jako Divergenci (aspoň tu první), jenže jsem se nedočkala. Hlavní postavy byly obě naprosto nesympatické, nedokázala jsem sympatizovat ani s jednou a bylo mi upřímně jedno, co se s nimi stane. Už tohle je u knížky kámen úrazu. Kdyby to ale bylo všechno.. Můj největší problém s Čárami tkvěl v tom, že jsem se do knížky vůbec nedokázala začíst a vžít. Autorka mě hodila bez nějakého zbytečného proslovu do světa, o kterém jsem nic nevěděla a házela na mě jednu věc za druhou, divné názvy, jména lidí, jména planet, divné věci a já jsem se vůbec nedokázala zorientovat. A co mi vadilo úplně nejvíc, styl jakým věci popisovala. Někdy jsem si nedokázala vůbec určité věci, nebo situace představit, což je u knížky vyloženě špatně. Děj pak sám o sobě taky nebyl nic moc objevného. Krapet předvídatelné a bohužel za srdce mě to vůbec nechytilo.... celý text

Poslední začátek 2017, Lauren James

První díl mi přišel (až do úplného konce) zajímavě řešený, konec mi to trochu pokazil a vlastně to byl důvod, proč jsem si druhou knížku koupila. Protože jsem prostě chtěla pochopit, co autorka vymyslela a jsem z toho, upřímně, trochu zmatená. Hlavní hrdinka Clove, je naprosto strašná, namyšlená, na ránu a je hodně těžké jí fandit. Navíc mi to přišlo poměrně překomplikované a trochu jsem se v tom ztratila. Nakonec díky tomu ale první kniha dávala smysl, i když mě by se asi víc líbilo, kdyby z toho autorka neudělala až tak moc sci-fi. Plusové body ale dávám za to, jak některé scény, které v prvním díle působily zbytečně, vlastně byly důležité.... celý text

Nejkrásnější - Příběh Levany 2015, Marissa Meyer

Čekala jsem od toho víc. Levaninu krutost to svým způsobem vysvětlilo, ale nedokázalo mě to přimět ji vidět jinýma očima. Naopak se mi ještě víc znechutila.

Řeky Londýna 2015, Ben Aaronovitch

Netuším co jsem od knížky čekala, ale tohle to asi nebylo. Nevím co autor bere, ale zřejmě bych to potřebovala taky, protože mě to nesedlo. Prvně jsem se do toho vůbec nemohla začíst, za druhé jsem tam nenašla snad ani jednu jedinou sympatickou postavu, děj mi přišel komplikovaný a částečně jsem to vůbec nechápala. Jak se to pak trochu rozjelo, tak jsem pochopila, ale přišlo mi to zbytečně překomplikované a místy jsem si vůbec nedokázala představit děj. Plus dávám za to, že se to dalo číst poměrně hladce. Ale Matka a Otec Temže už na mě bylo příliš. 3*... celý text

Stříbrná zátoka 2015, Jojo Moyes

Pokud mám být zcela upřímná, tak pro mě byla Stříbrná zátoka velkým zklamáním. Dlouho jsem uvažovala, kterou knížku bych si od Jojo měla přečíst jako další a z anotací mě zaujala pouze tato, takže jsem ji dala šanci a bohužel. Nedokázala jsem se do knížky vůbec vžít, postavám jsem nepřišla na chuť a jejich osudy mi víceméně byly ukradené. Silver Bay mě sice svým způsobem okouzlilo, jenže příběh pro mě nebyl dostatečně zajímavý. Navíc mi nevyhovovalo, že se střídalo několik vypravěčů. Někdy vám do dokáže přiblížit postavy, jenže tady to prostě nějak nefungovalo. Velké tajemství, které nám bylo odtajněno skoro až na konci, nebylo nijak zvlášť překvapující a velký plot twist jsem odhalila dobrých padesát stránek předtím, než se to skutečně stalo. Jako oddechové čtení je to ale celkem fajn. 3*... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Jak já jsem se na Dvůr mlhy a hněvu těšila. Trochu jsem se obávala, jak bude příběh dál pokračovat, protože se mi zdálo, že má jen jeden směr, kterým logicky může jít, jenže S.J.Maas mi opět totálně vytřela zrak, protože jsem takovou jízdu naprosto nečekala! Prostřední díly triologií většinou nebývají nic moc, takový přeskakový můstek mezi začátkem a grandiózním finále, jenže tady to tak nebylo. Nejen, že byla knížka o 200% lepší než první díl, ale pro mě je to nejlepší knížka vůbec, co jsem od autorky četla. Ne tak často, jak bych chtěla, mi knížka přiroste k srdci tak, že se od ní nedokážu odtrhnout, myslím na ní kudy chodím a těším se, až budu moct pokračovat. Děkuju proto autorce, že mi po hodně (hodně, hodně) dlouhé době tenhle nezapomenutelný a úžasný pocit dovolila opět prožít. Původně jsem se trošku děsila délky, ale po dočtení naprosto lituju, že není mnohem a mnohem delší. Ze začátku jsem byla mírně rozpačitá, nicméně jakmile se Feyre konečně dostala na Noční dvůr, tak začala zábava. Všechny postavy dostaly další rozměr, který v první knížce vůbec nebyl vidět (abych pravdu řekla, tak vývoj Tamlina mě naprosto vyšokoval). Ale co je nejhlavnější - Rhysand konečně dostal (velmi zaslouženě) mnohem víc prostoru! Celá kniha byla navíc opředená mnoha zvraty, které jsem vůbec nečekala (nebo jsem se ani neodvážila v ně doufat) a konec byl totálně vražedný. Opět bylo vidět jak to má autorka dobře promyšlené, protože zdánlivě nedůležité scény z první knížky, nabrali obřího rozměru. Na pokračování se teda vyloženě třesu. Někdo mi ukažte cestu na Dvůr snů, protože se chci přestěhovat.... celý text

Krvavé ostří 2017, Sarah J. Maas

Já většinou takovéhle povídkové meziknihy k sériím nečtu, ale Celaena je pro mě natolik zajímavou knižní hrdinkou, že nabídka nahlédnutí do její minulosti, prostě nešla odmítnout. Je asi jedno, jestli si knížku přečtete před celou sérií, v mezidobí, nebo až na konci. Já jsem ale osobně moc ráda, že jsem si ji přečetla v mezidobí. Protože první díl je opředený určitým tajemstvím z dívčiny minulosti, kdy se snažíte přijít na to, co se vlastně stalo a tady ta knížka naskýtá veškeré odpovědi na stříbrném talíře. Mě se líbilo odkrývat Celaeninu minulost postupně v knížkách a toto si přečíst, až když už jsem vše věděla. Původně jsem se domnívala, že půjde o pět na sebe nevázaných povídek z dob před Endovierem. I přesto, že je to jedna knížka a defakto jeden příběh, je to rozděleno do pěti povídek a já si proto nemůžu odpustit, ale hodnotit každou zvlášť: Vražedkyně a Pán pirátů - Do Zátoky lebek se asi v hlavních knížkách nepodíváme, proto jsem ráda, že jsme se sem vydali aspoň v povídkách, hned mám totiž pocit, že o celé říši, kterou S.J.Maas vytvořila vím o něco víc. Zátoka lebek se mi líbila, stejně jako tato počáteční povídka, které to všechno spustila. Za mě je i plus super nápad s magickou mapou. 4* Vražedkyně a léčitelka - Taková vyplňující povídka, která by tam vlastně vůbec být nemusela a mě nenadchla, dokonce si troufnu i tvrdit, že se mi vůbec nelíbila. Pokud se ona léčitelka neobjeví v dalších dílech Skleněného trůnu nechápu moc jaký měla mít tato povídka smysl. Sice se ukázalo jakou daň musela Celaena zaplatit za svoje činy v Zátoce lebek, ale to mohla autorka v krátkosti vysvětlit na začátku další povídky a nerozepisovat tuto, poměrně zbytečnou. 2* Vražedkyně a poušť - Tady jsem si vyloženě zpravila chuť. Naprosto úžasná kapitola s dalším fascinujícím koutkem říše. Tvrz Tichých vrahů mi přišla naprosto fascinující a docela ráda bych se o ní dozvěděla něco víc. Jinak ale tato povídka měla spád, akci a prostě všechno. 5* Vražedkyně a podsvětí - Jsme zpátky ve Zlomuvalu, což mě osobně trochu zamrzelo, ale chápu, bylo to důležité pro další rozvoj knihy. Víc jsme poznali některé postavy, které se v hlavní knížce objevují jen tak mimochodem, ve vzpomínkách či vyprávění. Byl to takový přeskakový můstek, abychom vše lépe pochopili. 4* Vražedkyně a říše - Nevyhnutelné. Přesto jsem pořád doufala, že to třeba tentokrát dopadne jinak. Srdceryvné, díky S.J.Mass. 5* Za tuhle knížku jsem vděčná, mám totiž pocit, že díky ní Celaenu znám ještě mnohem líp a pořád víc a víc si uvědomuju, že její chování je z valné většiny jen dobře nasazenou maskou. A taky si nemůžu pomoct, ale jen mi to připomnělo o kolik jsem nájemnou vražedkyni Celaenu měla radši než Aelin. Průměrem celkově 4*... celý text

Sedmilhářky 2015, Liane Moriarty

Tři zajímavé hlavní postavy, tři pohledy na svět, tři osobní tragédie. Autorka má velmi čtivý styl psaní, kapitoly jsou navíc krátké, takže mě to neustále nutilo číst dál a dál a pak jsem se skoro ani nenadála a přečetla na ráz sto stránek. Svým způsobem jednoduchý příběh, který ale autorka rozepsala tak, že vás nenudil. Bylo to i poměrně věrohodně popsané, při některých scénách se mi až tajil dech. 4*... celý text

Zrada 2017, Joelle Charbonneau

První knížka byla zajímavá, a jak to v YA většinou bývá, prostřední knížky jsou nejslabším mostem mezi zajímavou jedničkou a velkou bitvou na konci. Tady se ale musím přiznat, že jsem byla velmi příjemně překvapená, dokonce si i trumfnu tvrdit, že se mi dvojka líbila o fous víc než jednička. Nejvíc jsem si asi užila tu "soutěž" co byla hned v začátku. Moc se mi nelíbilo, že se najednou na scéně objevilo spoustu nových postav, spoustu jmen a člověk si některé (ty méně podstatné) prostě v té záplavě nezapamatoval. To ale ničemu nevadilo, stejně tak jako mi nevadilo upozadění některých postav, které byli pro první díl klíčové. A konec byl opravdu impozantní. Do dokonalosti mi ale přeci jen něco scházelo, 4*... celý text

První konec 2016, Lauren James

Asi víc než cokoliv jiného mě zaujala obálka, knížka se má sice soudit podle jiných kvalit, ale tohle byl ten hlavní, proč jsem o ní vůbec začala uvažovat a proč jsem si ji nakonec pořídila. Z anotace jsem se toho moc nedozvěděla, tak jsem nechala příběhu, ať mě překvapí. A ano, to teda rozhodně udělal. Kniha byla vedena neuvěřitelně originálním stylem. Vlastně se jednalo o 4 stejné příběhy, které byly i tak velice různé a z toho jeden byl vyprávěný převážně jen ze vzkazů na lednici (vlastně mě celkem ironicky zrovna ten bavil nejvíc). Je to velice čtivé, ani se nenadějete a vlastně jste u konce. Postavy byly sympatické, i když Katherine na mě někdy byla až moc ztřeštěná. Nemůžu se ale zbavit pár věcí, které mi na jinak příjemném příběhu hrozně iritovali. Jednak to byly ty poznámky osudu (nebo kdoví čeho/koho) a jednak si myslím, že by ty čtyři příběhy mohly stát naprosto samostatně a nemusely by se vůbec prolínat (s výjimkou toho z roku 2019 a toho z 2039, to mi zas tak nevadilo). Ale poslední třetina příběhu z Carlislu mi přišla úplně uhozená a postrádající veškerý smysl a logiku. A konec jsem taky nepochopila, třeba nám to autorka vysvětlí v další knize. 4*... celý text