pixiepickpocket
přečtené 206
Zlomení andělé
2018,
Gemma Liviero
Čtivý, ač dějově předvídatelný, příběh, ve kterém nám autorka ukazuje, že chování lidí za války nemuselo být vždy černobílé. Narativ je romantizovaný, ale to se podle anotace dalo očekávat. Od podřízených se očekává bezpodmínečná loajalita a tedy i to, že vykonají jakýkoliv rozkaz ve jménu nacistické politiky. A protože Befehl ist Befehl není vaším úkolem nad ním přemýšlet nebo se proti němu bouřit. Bojovat lze tedy jen tajně a s neustálým a bezprostředním rizikem odhalení. Ze zlomených andělů tak vystupuje na světlo opak bezpodmínečné (chce se mi říci až tupé) poslušnosti - ochota riskovat a konat to, co považuji za správné. Můžete zachraňovat životy, přestože zrovna stojíte na špatné straně.... celý text
Kdo chytá v síti
2020,
Marika Pecháčková
Nebudu tentokrát hodnotit hvězdami, protože obsahově si to kniha nezaslouží a z autorky mám nepříjemné dojmy, takže by bylo zavádějící. Obsahově kniha zpracovává velmi aktuální problematiku chování sexuálně frustrovaných predátorů na síti (i mimo ni) a mladých obětí těchto agresorů. Forma rozhovorů byla zvolena adekvátně, ale paní Pecháčková mi neskutečně lezla na nervy. Její styl vedení rozhovorů mi připadá neprofesionální, místy bulvární a povrchní. Ve vhodných momentech se dále nedoptává, a naopak tam, kde já cítím potřebu se ptát dál, autorka tak nečiní. Některé její komentáře vůči dotazovaným jedincům (tam, kde bych to nečekala), byly útočné, kousavé a cynické. Bylo evidentní, kdo se jí zamlouvá a kdo ne. Chápu, že je těžké zůstat u tak citlivého tématu objektivní, ale za mě je to žádoucí. Rozhovor s panem doktorem Brzkem na mě působil zvláštně. Na mě má pan doktor velmi tradiční, až zkostnatělé názory na vztahy a rozmnožování. Co mě zarazilo je výrok "dříve jsme využívali i dětskou pornografii, dokud nebyla trestná, jako léčebnou pomůcku...nařizovali jsme jim (pacientům): sežeňte si to, protože máte právo si něco užít ve vaší preferované oblasti"... tohle se mnou vcelku mává a přestože má jít o rovinu sebeukájení se v říši fantazie, tak nedokážu přejít to, že se neřeší, že to dětské porno musel někdo natočit. Fuj. A jaká nám z knihy plynou ponaučení? Jsem-li dospělý, musím dbát na bezpečnost dětí - moje první otázka při jakémkoliv online setkání za účelem seznámení má směřovat na věk protějšku. Pokud máte děti, vytvořte si s nimi pravidla toho, jak se mají na síti chovat. Zarážející informace nakonec: „usvědčená osoba si může po nějaké době zažádat o vymazání zápisu z rejstříků trestů“. Koho tohle do háje chrání?... celý text
Zápisník alkoholičky
2020,
Michaela Duffková
Moje pocity jsou smíšené a to hlavně proto, že autorka nevyužila potenciálu, který by si obsahově tento typ knihy zasloužil. Sama několikrát zdůrazňuje, že obsah jejího blogu byl průkopnický, možnosti předat co nejvíce informací ale v knize nevyužívá. Nevím do jaké míry kniha reflektuje obsah blogu, ale velká většina toho, co v knize popisuje - polemika nad jejím neutěšeným manželstvím - je repetitivní a ve své podstatě odráží situaci mnoha partnerských vztahů. Autorka nejde na dřeň a v knize postrádám sebereflexi. Je to možná drsné, ale celkově mi to přišlo ploché... Co mi naopak přišlo jako skvělá myšlenka byl pohled rodinných příslušníků. Zasloužili by si více prostoru pro sdělení svého úhlu pohledu.... celý text
Baletky
2020,
Miřenka Čechová
Tentokrát jsem se nechala tak trochu napálit tematikou, která mi přišla velice lákavá, a těšila jsem se, že se ponořím do vyprávění o drsné průpravě aspirujících baletek. Očekávala jsem tedy mnohem obsáhlejší smršť informací ze zákulisí baletního života, než jaké se mi dostalo. Vše zajímavé je v podstatě vyčteno již v anotaci. Zbytek knihy tvoří volně stylizované vzpomínky dospívající dívky doplněné sem tam o (zřejmě) reálné zápisky z autorčina deníčku. Autorčiny zážitky nejsou nijak unikátní, nijak zvlášť šokující a v konečném důsledku ani zajímavé. Neudělalo mi to díru do srdce a ač věřím, že balet je opravdu dřina a vyžaduje mnoho zbytečného odříkání, není to Miřenka Čechová, která by mne o tom přesvědčila.... celý text
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Na rozdíl od některých přispěvatelů nepostrádám v knize psychologickou sondu do matčiny hlavy, s cílem odkrýt její motivace a rozdílný postoj a přístup k dcerám. Příběh vnímám jako záměrně vystavený na matčině chladném a zuřivém přístupu k Báře. Ne všichni, v tomto příběhu ani v životě, jednají racionálně, rozebírají své jednání a chtějí se z něco poučit, změnit se. Mnohdy jednáme zkratkovitě na základě emocí, jež jsou nám jako lidem vlastní a ve vyhrocených situacích jsou primárním zdrojem našich slov a činů. Příběh vnímám jako hodně dobře mířenou facku. Netřeba zabíhat do detailů, proč se kdo chová tak či onak. Můžete těmto motivům věnovat hodiny a hodiny dalším studiem odborné literatury... Na mě působila nespravedlnost a chlad rodinných příslušníků věrohodně. Vyvstává mi v hlavě otázka, kterou si možná klade vícero lidí, jež má sourozence - kolik rodičů upřednostňuje jedno dítě před druhým? Vědomě, či nevědomě? A nemám nutně na mysli přítomnost agresivního chování a násilí...... celý text
Puls
2006,
Stephen King
"Kingovek" už mám pár za sebou (včetně Svědectví, které sdílí množství paralel s tímto příběhem). Přestože se mi Puls četl vcelku dobře, obsahově to nic světoborného nebylo. Námět fajn, hlavní hrdinové pečlivě vykresleni, ale pro mě to jsou až příliš podobné archetypy postav jako v Temné věži. V knize je hromada odkazů - růže, věž, "temný poutník" - na Kingova ostatní díla. Pro mě jsou tyto odkazy mnohokrát nepochopitelné (dodnes nechápu závěr ságy Temná věž...). Kingovy příběhy jsou většinou neuzavřené a to mi asi začíná trochu vadit. Samozřejmě je zde prostor pro vlastní imaginaci, ale neabsentuje konec v jeho knihách až příliš často?... celý text
