pixiepickpocket
přečtené 206
TGM
2018,
Zdeněk Ležák
Je mi kolikrát stydno, že toho o českých dějinách a jejich významných představitelích nevím mnoho. Ve škole mě dějepis nikdy příliš nebavil (že by to bylo tím uspávajícím výkladem?). Události 20. století jsou pro mě ty nejzásadnější z naší historie a tak jsem ráda, že jsem narazila na tento působivě zpracovaný komiks, protože ve škole na ně nikdy nezbyl čas... O Masarykovi jsem se toho dozvěděla dost, abych ho neviděla už jen jako bělovlasého pana prezidenta a člověka, po kterém je pojmenovaná brněnská univerzita. Nevím, do jaké míry odpovídají popisované události skutečnosti, ale i kdyby byly zkreslené, nijak zvlášť mě to netrápí. Co mě trochu vyvádělo z míry bylo množství osobností, jejichž výskyt s přibývajícím stránkami začal prudce narůstat. Ztrácela jsem ve všech těch představitelích české inteligence a rychle mi začali splývat. Lehce mě též iritovalo, že příběh byl místy retrospektivní. S množstvím událostí, které se v komiksu vyskytují jsem se tak ztrácela v jejich sledu. Co bych ráda vyzdvihla jsou bombastické ilustrace - jsou jednoduché a přesto detailně propracované. Zvolená paleta barev také velmi lichotila mému oku.... celý text
Příšerné příběhy z temného tunelu
2012,
Chris Priestley
Nenáročné a tak trochu i strašidelné čtení. Linka propojující příběhy se mi jevila o trochu povedenější, leč opět lehce odhalitelná, než tomu bylo u dílu předešlého. Mému oku lahodily sugestivní detailní ilustrace, které povídky doplňovaly. Jen škoda, že jich nebylo více... V mnoha příbězích vnímám důraz na hlubší - vztahovou rovinu mezi protagonisty jednotlivých příběhů. Jakoby to neblahé a leckdy kruté, co se nám v životě může přihodit, záviselo hlavně na našem vztahu k lidem, kteří do našeho života vstupují a které svými rozhodnutími a činy ovlivňujeme.... celý text
Proč má Eda spoustu času a dospělí ne?
2017,
Meike Haberstock
Milá knížka o tom, jak děti vnímají (nevnímají) čas. Občas si vzpomenu, jak to bylo fajn neřešit v kolik hodin a kde musím být a kolik mám na jakou činnost času. Čas prostě byl a využívali jsme ho tak, jak jsme zrovna chtěli. Když se šlo ven, domů se došlo až na večeři, když mamka zavolala z okna, nebo když museli ostatní domů. A bylo nám úplně šumafuk, kolik hodin zrovna bylo. To dospělí hlídali ten "pravý" čas na všechny ty "důležité" činnosti. Vrátit se tak k dětské perspektivě vnímání času, byť jen na malou chvíli (knížku máte za odpoledne přečtenou), bylo vskutku kouzelné.... celý text
