puczmeloun puczmeloun přečtené 446

☰ menu

Nadace

Nadace 2009, Isaac Asimov
4 z 5

Je do drahně let, co jsem Nadaci (hned dvakrát) četl a pokračoval dál celou sérií. A i teď mi to přijde jako opravdu zajímavý nápad, kde je sci-fi až v druhém plánu a celé téma je spíše hrou s proměnami sociologie, náboženství, politiky atd. Podobně, jako si Isaac Asimov hraje v knize Já, robot se zákony robotiky, tady v několika tématem spojených příbězích nechává před očima čtenáře vyvíjet společnost kdesi daleko v budoucnosti a na okraji galaxie.... celý text


Watchmen: Strážci

Watchmen: Strážci 2009, Alan Moore
4 z 5

Jako první jsem viděl film na námět tohoto komiksu. A i když je to už hodně let, zůstává mi v paměti jako skvělý a zajímavý kousek, na který se zase rád podívám. Když jsem teď nedávno viděl video-recenzi právě o originálních Watchmenech a jejich ději, rozhodl jsem se si knížku půjčit. A opravdu se mi to líbilo... Bavilo mě především hledání skrytých odkazů – třeba hned v první kapitole to, kdo je jedna z hlavních postav. A takových věcí je v knize mnohem víc. Zajímavá je i samotná skladba komiksu, kdy se prolínají všechny možné (i ne)dějové linky, styly vyprávění (i ty klasické nekomiksové) atd. Na pátou hvězdičku mi chybí jen jedna věc – nejsem komiksový žrout, takže si holt všeho nevšimnu a ona v popiscích opakovaná "dekonstrukce komiksového žánru" jde trochu mimo mě. Je to tedy určitě skvělé dílo, temné, jiné a pro mě velmi čtivé, ale nemám tam onen WOW efekt, který musí nutně působit spíše na ty, kteří za sebou mají desítky a stovky superhrdinských komiksů. (I když rozbití těch klasických vyprávěcích stylů jsem samozřejmě v komiksu kvitoval i já – především ve spojitosti s činy a slovy hlavního "padoucha".) To, co mi při čtení trochu vadilo, bylo překvapivě převedení do české verze. A nešlo o překlad, ale o kolorování. Když jsem se třeba díval na americkou verzi, je tam vidět velký rozdíl. A ta, co jsem měl v ruce já, byla někdy až divně rozlitá, nedokonalá, vybledlá a neostrá. A to proti originálu prostě nevypadá tak dobře.... celý text


Harry Potter a vězeň z Azkabanu (ilustrované vydání)

Harry Potter a vězeň z Azkabanu (ilustrované vydání) 2017, J. K. Rowling (p)
5 z 5

Po slabší Tajemné komnatě je Vězeň z Azkabanu znovu velmi silným pokračováním Harryho Pottera. Když pominu už dříve chválené skvělé ilustrace (a vlastně celé zpracování knihy) od Jima Kaye, je i samotný příběh propracovanější, má silnější zakončení a nejsou v něm takové nelogické podivnosti. A navíc nás bavily i zdejší nápady, dramatické zpracování některých kapitol a i téma, které, i když je s Vy-víte-kým stále spojeno, směřuje spíš k samostatnému příběhu. Malý oddych od plánů Vy-víte-koho není vůbec špatný. Každopádně velmi povedené...... celý text


Já, robot

Já, robot 1993, Isaac Asimov
4 z 5

První povídka je trochu pomalejším rozjezdem, ale pak to sviští až do konce. Hrátky se třemi zákony robotiky ve všech směrech, vesmírný sci-fi rébus ve stylu "dedukce Sherlocka Holmese" a roboti všech druhů, určení i myšlení. Za mě nejpovedenější částí je ta věnovaná robotímu prorokovi nebo "úniku." I teď mnoho let od prvního čtení nezapomenu na logické hrátky s robotem v kapitole Malý ztracený robot a závěr o celoplanetárním rozhodování robotů. Velká klasika...... celý text


Síla vzdoru

Síla vzdoru 2011, Suzanne Collins
4 z 5

CITACE: "Kolektivní vědomí má ale obvykle krátkou paměť. Jsme vrtkavé pošetilé bytosti s výjimečným darem ničit samy sebe." ...válka, vojenská a lidská dilemata, dystopie a vývoj lidstva pohledem spisovatelky. A ona zmíněná válka (spolu s přímou "hladovo-herní" akcí), která je v celé knize jen málo, slouží jako pozadí rozhodování o tom, kdy je možné obětovat lidské životy, jak vybírat mezi dvěma špatnými možnostmi, jak osobní cíle ustupují obecnému "blahu", jak jednotlivé osobnosti rozhodují v celkovém dění posouvané mnoha nebo jaké detaily rozhodují posun dějin. Celý příběh sice přímo navazuje na předchozí dva díly, ještě víc než předtím je to ale celé možné brát jako metafora toho, jak šílené lidstvo může být. Ona "individuální" dystopie hladových her a skupinová čtvrtoher se tady mění v chaos občanské války a řadu hutného psychologického pesimismu. A i optimističtěji laděné zakončení se mu nevyhýbá...... celý text


Vražedná pomsta

Vražedná pomsta 2010, Suzanne Collins
3 z 5

Mírně slabší než první díl (hlavně kvůli delšímu mírně se táhnoucímu začátku), o trochu více ženského spisovatelského elementu (vztahy, móda, pocity...), ale znova drsná jízda až do konce. A to zvláště v posledních kapitolách, kdy už se děj prakticky nezastavil.... celý text


Harry Potter a Tajemná komnata (ilustrované vydání)

Harry Potter a Tajemná komnata (ilustrované vydání) 2016, J. K. Rowling (p)
4 z 5

Další krásné a propracované ilustrované vydání, čtivý děj, vtipné i drsné pasáže a svět fantazie mého dětství, který mě opravdu baví i teď. Jen mě trochu zlobí ony nelogičnosti, které stejně jako v Kameni mudrců ubírají na dokonalosti. Ano, jde o pohádku a chápu, že jde o zkratky, které autorka používá, aby děj ubíhal, kam má. Přesto se člověk někdy až chytá za hlavu, co to ti (nejen hlavní) hrdinové dělají (resp. proč to nedělají).... celý text


Aréna smrti

Aréna smrti 2010, Suzanne Collins
4 z 5

Tohle prostě nemůže napsat spisovatel - jedině spisovatelka. Je to jiné - a i když hodně drsné - pokládá autorka důraz na v tomto žánru nezvyklé věci. Jasně, v některých pasážích se pak člověk může cítit nemístně (a u audiobooku, kdy se nedá "myšlenkově přeskakovat" je to ještě důraznější, než u psaného textu), ale i tím je ve výsledku tato kniha zajímavá. Odkazuji především na pocitové a vztahové pasáže. Pokud jde o samotný děj, mám za sebou už tři zpracování (kniha, film, audiokniha...), takže žádné překvapení v těch nejdůležitějších zvratech, ale stále se mi líbí onen styl a nápaditost. Navíc hlas vypravěčky - v tomto případě Terezy Bebarové - ke knize opravdu sedne...... celý text


Harry Potter a Kámen mudrců (ilustrované vydání)

Harry Potter a Kámen mudrců (ilustrované vydání) 2015, J. K. Rowling (p)
5 z 5

Krása. Ty obrázky, ty vzpomínky. A až mě po dlouhých letech od prvního přečtení překvapuje, jak je tahle pohádka od začátku vtipná a zároveň drsná. Ano, pořád beru to, že je to kniha pro menší čtenáře a v některých momentech bych měl poznámky k ději a jeho menším nelogičnostem, představivost autorky a celý kouzelnický svět mě ale dokáže natolik vtáhnout (ano, pořád...), že nekriticky zařazuji do poličky doporučovaných a vrhám se do druhého dílu...... celý text


Vražda v Orient-expresu

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie
4 z 5

Po shlédnutí stejnojmenného filmu (a následně i dílu známého seriálu s Davidem Suchetem - bavil mě víc) mi to nedalo a chtěl jsem si pročíst i originál. Těch "ALE" totiž bylo ve filmu víc než dost a zajímalo mě, jak se s tím vypořádává originál (co všechno film změnil, ubral nebo přidal). A musím říct, že víc než dobře. Má to skvělou atmosféru té doby, Poirot je prostě skvělý (takový, jakého ho znám z už zmíněného seriálu) a celé to má rychlý spád. I když je pravda, že když už jednou člověk zná pointu, nikdy to nebude tak dobré jako na poprvé. Na druhou stranu mi některé kousky skládačky zapadly hned na první dobrou "při prvních výsleších", protože už jsem jako čtenář očekával, kde je skrytá pravda.... celý text


Duna

Duna 1988, Frank Herbert
4 z 5

Přes všechny sci-fi prvky (různé planety, vesmírné lodě, silová pole...) je to vlastně fantasy. Nebo snad dokonce jakási futuristická verze středověkého příběhu, plného cti, válek, moci, intrik a lstí. Do toho kulisy pouštní planety, červové (obří olgoj chorchojové) a Fremeni (jacísi arabsko/berberští obyvatelé planety). Je to celé velmi umně seskládáno do zajímavého příběhu, i když ten plyne skrze stránky knihy bez nějakých zásadních překvapení. I s tím, že začátky prakticky každé z kapitol jsou vlastně svým způsobem neuvěřitelným napovídáním. Autor tak celou knihu bere spíš jako svého druhu kroniku všeobecně známých událostí, kde není potřeba něco skrývat nebo něčím překvapovat. I tak ale jde o velmi hutnou a zajímavou knihu. Pro mě už minimálně čtvrté "zpracování" (audiokniha po papírové knize, starším filmu a seriálech).... celý text


Výtvarné umění Zeměplochy

Výtvarné umění Zeměplochy 2005, Terry Pratchett
4 z 5

Zeměplošské kresby Paula Kidbyho jsem měl vždycky moc rád. Svou realističností totiž dělají Zeměplochu opravdovou a jednotlivé postavy (jak ostatně píše v knize) tak často odpovídají i (a to nejen) autorovým představám. Např. lorda Vetinariho, Elánia nebo stařenku Oggovou si už prostě jinak nepředstavím. K tomu kniha dodává spousty informací o tom, jak postavy vznikly, jak se vyvíjely a jaký k nim má vztah jejich autor nebo jejich kreslíř. A do toho spousty skrytých detailů, krásné a povedené "parodie" reálných maleb a kreseb a spousty dalšího. Prostě krásná kniha, kterou si ale pořádně užije jen opravdový fanoušek Zeměplochy. A tím já určitě jsem.... celý text


Terry Pratchett - Portfolio

Terry Pratchett - Portfolio 1998, Terry Pratchett
3 z 5

Taková jednohubka, pro mě jen doplnění povedenější a krásnější knihy Výtvarné umění Zeměplochy.


Poslední hrdina

Poslední hrdina 2017, Terry Pratchett
4 z 5

Je to opravdu krásná kniha. Člověk se probírá stránku za stránkou až s posvátnou úctou. Některé z ilustrací jsou pro fanouška Zeměplochy, jakým já jsem do morku kosti, až splněným snem. Klasicky Vetinari, Smrť s koťátkem, vesmírné výjevy Velké A'Tuin, želvonauti, bohové, dráčci, nákresy vesmírných oblud, Luňáka atd. Samotný příběh je velmi jednoduchý a psaný spíše na míru obrázkům, než naopak, ale přesto mě bavil. Není to tak silné, jako ty nejlepší Pratchettovy kousky, ale potěší (například odkazy na Hlavu 22 apod.). Je to ale opravdu hlavně vizuální blaho (včetně odkazů skrytých i v obrázcích...). PS: Četl (a po dlouhých letech i pořídil) jsem si anglickou verzi. A protože Pratchett je o skrytých vtípcích, četl jsem to dohromady i s českým překladem. A baví mě, jak se Kantůrek s některými větami popral a jak někde i přidal nenápadně trochu svého :) Je to opravdový spoluautor české verze.... celý text


Problém tří těles

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin
4 z 5

Velká spousta různorodých nápadů všeho druhu, kde si snad každý milovník hard sci-fi najde to své.* A do toho "exotičnost" čínských reálií historických i moderních, několik originálních zvratů osudového charakteru** a dobrá čtivost. Není to žádná Duna a Den nezávislosti, jak tvrdí zdejší popis. Je to své, velmi jiné a velmi přemýšlivé. I proto jsem rád, že mi autoři čtení usnadnili poznámkami pod čarou (i když sem tam jsem si i sám zagooglil, zvláště ohledně historických událostí) a seznamem hlavních hrdinů. Přiznávám, že s čínskými jmény nejsem nejlepší kamarád. Vše se to rozjíždí pozvolna, civilně, na úrovni jednotlivců, jejich rodin a bezprostředního okolí. Ani by člověk neřekl, co to je za žánr (historická fikce, detektivka, thriller...). S přibývajícími stránkami se však obzory otevírají, objevují se matematikou i fyzikou napěchované odstavce a dostáváme se na úroveň civilizací. A samotná hra Problém tří těles je velmi zajímavým nasměrováváním děje. Plný počet hvězdiček pro mě kniha ztrácí jen někdy (dle mě) nedomyšleným "směřováním děje" (něco by prostě v realitě muselo vyjít jinak) a s tím související větší mírou naivity, které jsem si s opakovaným čtením všímal víc (a i se současnou znalostí jiných knih a povídek autora). Na druhou stranu velmi oceňuji, že i neznalost hard-vědeckých teorií v textu zmíněných nijak neubírá pochopitelnosti knihy a její čtivosti. A velmi mě těší i to, že Problém tří těles může obstát jako samostatný kus a vše rozehrané v rámci možností dojde do konce tak, aby Temný les začal s čistou tabulí. Která přesto stojí v již pozměněném světě. PS: Proč je šmarja hned na první straně takto dobré knihy překlep? Srovnaní x srovnání :( Přičemž na žádnou další jsem ani nenarazil... * Pro mě například při prvním čtení šlo o spojení jednoho tématu filmu Interstellar, vědeckosti povídek Příběhy vašeho života od Teda Chianga, směřování série Mycelium (viz Jantarové oči a další) a druhé kapitoly mnou nedočtené knihy Porucha reality I: Zjevení (nechci dalším čtenářům napovídat v čem, ale je to až neuvěřitelně podobné). ** Pokud bych chtěl porovnat knižní předlohu (kvůli tomu podruhé přečtena) a seriál (ten západní produkce), je to právě vypíchnutí a využití oněch bombastických scén, které jsou dechberoucí i v knize. Jenže na obrazovce jsou oproti knize obklopené méně smysluplným kontextem a zdůrazněním osob/rysů/dějů, které v původním textu jen jemně dotvářejí atmosféru. Ke stejnému cíli (cílům) jde dojít různými cestami a i když se někdy kříží u stejných turistických atrakcí, může mít na konci člověk úplně odlišný zážitek.... celý text


451 stupňů Fahrenheita

451 stupňů Fahrenheita 2015, Ray Bradbury (p)
4 z 5

"Všichni musíme být stejní. Nejsou všichni zrozeni svobodní a sobě rovní, jak říká Ústava, ale dá se dosáhnout toho, že jsou všichni srovnaní. Jeden každý je věrným obrazem všech ostatních; pak jsou všichni šťastní..." ...a srovnaní u svítících (mega) obrazovek, srovnaní ve městech, srovnaní v práci. Bez chuti projít se, cítit přírodu a omezeni tím, co někdo jiný vybere, sestříhá a srovná. Děsivý svět. Stabilizovaná Čína dnešních dní dovedená do absurdna dobou svého vzniku. Znovu ve mě dokázal po knize Marťanská kronika Bradbury svou dystopií vyvolat intenzivní nepříjemné pocity. Tentokrát k apatii a jednotvárnosti. Uf.... celý text


Marťanská kronika

Marťanská kronika 2017, Ray Bradbury (p)
3 z 5

Dystopie lidské všednosti v kulisách sci-fi... Opravdu krásná obálka (sladěná s přebalem i prvními stranami, srdce knihomola plesá...), ale velmi smutný obsah. Marťanskou kroniku už jsem četl opravdu dávno a pamatuji si prakticky jen první dvě (ony delší) kapitoly. Zároveň si pamatuji i tu předposlední, která jak dovětek správně připomíná, se objevovala často v čítankách a i pro mě tak byla prvním čtenářským seznámením s Bradburym. Celek pak doplňují další pochmurné kapitoly plné rasismu (nejen) doby vzniku, bezohlednosti, přehlídky špatných lidských vlastností i vynalézavosti lidstva použité samozřejmě špatným směrem. To vše ve srovnání s lehkostí a zároveň solidností Marsu a jeho (původního) osídlení. Člověka až netěší číst tolik pesimismu, který stále tne do živého i přes nesmírně dlouhou dobu, která od vzniku uběhla.... celý text


Brno účtující

Brno účtující 2017, Michal Konečný
4 z 5

Třetí kniha ze série "Průvodce městem" a znovu tne do živého. V tomto případě ještě hlouběji, než u mnohokrát opakovaného tématu nacistické okupace a u méně "kontroverzní" (ano, vím, že to zní divně) doby stalinismu. A že je doba poválečná v Brně stále živá, ukazuje i letošní ročník festivalu Meeting Brno (v době četby knihy, tedy v roce 2019), kde se "krysí cihelna" ztvárněná na Moravském náměstí hojně probírala, nebo každoroční připomínka pochodu smrti v opačném směru od Pohořelic do Brna, která stále vyvolává různorodé reakce. O to důležitější je, že kniha nemluví jen o těch velkých věcech spojených s brněnskými/moravskými Čechy a Němci, ale má v sobě i jinak nenápadné části, které se věnují z koncentračních táborů/exilu vracejícím se židovským podnikatelům a tomu, jak se k nim vznikající poválečný režim zachoval. Příkladem za všechny je Karel Stiassni (voják americké armády) a Hans Tugendhat (účastník pražského povstání), kteří radši Brno opustili. O holokaustu se moc nemluvilo a židé byli často označováni za národně nespolehlivé živly a i když prošli třeba koncentračními tábory, bylo s nimi zacházeno jako s občany druhé kategorie. Nebo třeba jinak neznámé osudy Bondyho rodiny, které bylo věnováno i divadelní představení... Samozřejmě jsou v knize i důležité zmínky o rabování (nejen nuceně) opuštěných domů, jejich zabavování, o tom, jak lidé navrátivší se do Brna nacházeli své domy plné ("pardon, já jsem legionář a já tady už bydlím..."), nebo zmínky o Němcích, kteří byli oficiálně uznaní za dobré občany a přesto je do jejich vlastních bytů nechtěli rozhořčení sousedé pustit. To vše pak doplňují už zmíněné známější věci, jako osud Německého domu (který z historických obrázků známe skoro všichni), pochod smrti, o popravách v dnes nenápadné novogotické tělocvičně v centru města a informace o táborech v Maloměřicích, na Malé Klajdovce nebo Bohunicích. Knize však trochu ubírá řazení jednotlivých kapitol. Graficky je skvělá stejně jako předchozí díly, bohužel samotný obsah nemá skoro žádný řád (nebo jsem ho nepochopil) a například informace o německých poválečných táborech jsou rozeseté bez ladu a skladu po několika kapitolách ať už přímo nebo nepřímo jim věnovaným. PS: Je smutné a zároveň zajímavé, jak mají některé brněnské budovy, například velký dům na Orlí, nebo Káznice na Cejlu, svoji kapitolu ve všech třech knihách série. Smutné osudy...... celý text


Strata

Strata 1997, Terry Pratchett
3 z 5

Je to hodně zajímavá knížka. V některých ohledech dosti originální, někdy v ní člověk vidí odkazy na další knihy (třeba Stopařův průvodce, který vznikl jen dva roky před Stratou), ale i hluboká filozofická témata spojená s (nejen) lidstvím*, původem vesmíru, života a vůbec (a zase :). Na druhou stranu (a teď nevím, jestli je to překladem nebo originálem) je to psané někdy dost těžkopádně, některé věci si člověk čte dvakrát a nechápe, někdy se části textu vysvětlí až za několik stránek, někdy vůbec. Bavilo mě to, to jo. Dodnes si pamatuji dávné první čtení a seznamování se s tvorbou planet, zkamenělin (ha rozdíl, tady se neřeší fjordy :), ale také postupné odhalování tajemství (tak trochu jiné Země-) plochy. Pratchettův humor prosakuje plnými doušky a podle mnoha slovních spojení použitých v dalších knihách je to taková první hrací plocha, než se vrhl do dalších knih. Např. klasické "Ten boj je nefér. Pro ně. Vždyť jich stálo proti mě jen 20." - jsem v Zeměplochách viděl hned několikrát. Přesto je pro mě Strata spolu s knihou Temná strana slunce "must read" pro Pratchettovy fanoušky. Je to zajímavé, jiné, originální... * Která přetrvala v termínu "tvarismus" skrze mnoho knih až do úplně posledních Zeměploch.... celý text


Brno nacistické - Průvodce městem

Brno nacistické - Průvodce městem 2013, Michal Konečný
5 z 5

První knížka této historické brněnské série. Já jakožto Brňák od narození (narozen, studující i pracující) mám podobnou literaturu velmi rád. Ukazuje na to, jak se Brno za posledních 100 let neuvěřitelně proměnilo, jakou hrozivou historii má, kolikrát některé budovy změnily své funkce a co kde stálo. Pamatuji, jak jsem poprvé touto knihou listoval a dozvěděl se například o Velké Synagoze, pohřebišti na Moraváku, kdy vzniklo prodloužení Husovy, jak si němečtí historici předělávali centrum města k obrazu svému, ale i podrobnosti o zapojení Brna do holokaustu (např. ulice Masná a brněnští Romové), podrobnostech o Kounicových kolejích atd. Hrozné věci, které se ale musí neustále připomínat... Navíc je kniha opravdu dobře udělaná. Historické fotografie, krátké texty, mapky, popisky, velmi graficky zdařilé zpracování.... celý text