puczmeloun přečtené 446

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Pět hvězdiček za samotnou knihu, která je geniální svým humorem nápady a šíleností. Jednu bych strhl za konkrétní provedení audioknihy čtené V. Dykem. Stopařova průvodce jsem četl několikrát, mám rád i jinak odmítaný film, Marvina, vogony, skryté vtípky, vzdychající dveře, fjordy atd. atp. A Dykovo pojetí tomu dodávalo jistou novou úroveň. Na druhou stranu to někdy bylo až příliš - třeba u Forda, který celou dobu zněl fakt úděsně. Naopak jednu zpět zase přidávám za ilustrovanou verzi od Černodana. Můj šálek čaje :)... celý text

Temná strana slunce 1997, Terry Pratchett

Kdysi hodně dávno jsem knihu četl - vypůjčenou z knihovny. A mnoho let ji intenzivně (spolu s knihu Strata) sháněl (vydavatel druhé vydání vylučoval, bohužel...). Nakonec se povedlo dlouhodobým monitoringem antikvariátů po celé ČR a jsem moc rád. Tahle knížka je totiž super. Pratchettova imaginace je tady naprosto neuvěřitelná - témat, nápadů, technologií, postav ras, planet atd. je tady tolik, že se v tom člověk až ztrácí. Jasně, příběh pak není úplně dopilovaný a ne vše je logické, ale čte se to skvěle. Celovesmírné tajemství* ve stylu série Stopařův průvodce Galaxií, jen dřívější než zmíněné dílo a vtipné jiným stylem. A navíc s velkou spoustou odkazů na budoucí Zeměplochy (Noc prasečí hlídky, Malí bohové, Klač...). Pro Pratchettova fanouška a čtenáře vyhledávající sci-fi dohromady je to takový malý splněný sen. :) * Btw strašně mi to celé kromě knih Douglase Adamse připomínalo taky poslední fázi hry Spore a objevování tajemství Hrubešů, včetně divnoplanet poschovávaných ve vesmíru :)... celý text

Disney: Zlatá klasika Don Rosa 2017, Walt Disney

Dodnes mám v krabicích poschovávané časopisy Kačer Donald a vzpomínám na některé velmi propracované příběhy. Mé dva nejoblíbenější jsou Rafani dostávající se do trezoru pomocí podrobného plánu od Barkse a synovci nacházející zbytky Kačerova - příběh B.A.D.A.K.A.M.S. - od Rosy. Je to docela malý štůsek časopisů, je u nich vidět, že se se mnou dvakrát stěhovaly, že byly opravdu opakovaně čtené a že původně jsme si je kupovali se spolužáky na čtení v lavici "na základce". Je tak krásné mít dnes v ruce opravdovou knížku a přečíst si něco o samotném pozadí kreslíře, jehož genialitu jsem odhalil už jako osmiletý :) A užít si další příběhy z jeho pera. První a poslední z nich jsou super. Škoda, že je to vlastně ale takto krátké. Rád bych toho přečetl od Rosy víc... Naopak, co mě při čtení trochu zlobilo, je překlad, který byl opravdu viditelný především u Kornelia Klokota (jak ho z dětství znám já**, zde nepřeložený - podivné, když zbytek přeložený je) a pak u roku 2002, který je fakt mimo.... celý text

Noční klub. Díl druhý 2003, Jiří Kulhánek

Tři hvězdičky jako u prvního dílu, ale o dost slabší. Krve (a mnoha dalších nejen tělesných tekutin) je tu o dost víc, stejně jako soubojů, kvalitního černého humoru je ale méně (ten byl hlavním plusem prvního dílu), stejně jako logiky a napětí (to velké množství různých deus ex machina bylo překvapivé i na mě...). Je to prostě čistokrevná dopředu jasně směřující bojovka, kde se jako by mimochodem odhalují velká tajemství a důležité změny (třeba uzdravení "jedné z hlavních postav" je zmíněno jen tak mimochodem, přitom to v první půli znamená docela důležitou věc...) můžou mezi množstvím autorových/hrdinových vnitřních monologů (tedy dialogů) zapadnout. Jako bavilo mě to, ale dál už se do Kulhánka asi pouštět nebudu...... celý text

Noční klub. Díl první 2002, Jiří Kulhánek

Je to děsná blbina, ale na konci děsně zábavná :) Ale popořadě... Knížka je totiž zvláštní nevyrovnaná směs několika částí, propojených dopředu směřujícím příběhem hlavního hrdiny (dosti přímočarým - hrdina i příběh). Už od začátku teče (nejen) krev, následuje chvíle podivuhodného bezčasí, pokračuje od začátku prakticky oddělený příběh, kde se dlouho čeká na onen čin a ten pak nastane. Poslední třetina je pak asi nejzábavnější, konce se ale prakticky (bohužel) nedočkáme. Přesto čtení hodně baví a nejvíc autorův povedený černý humor :) I díky němu se vrhnu na pokračování a budu doufat, že příběh opravdu dojde do konce...... celý text

Povídky podivných 2017, Ransom Riggs

Jednou za čas je prostě nutné přečíst si takto podivně krásnou knihu. Zvlášť, když má něco navíc... A u Povídek podivných je tím bonusem: a) krásné zpracování tištěné verze, ať už jde o obal, ilustrace nebo grafiku* b) hned pětice hlasů, každý z nich přitom skvělý a v něčem unikátní, ve verzi u audioknihy K tomu si přidejte samotné příběhy a jejich pointy. Podivnost, zvláštnost, nečekané a hezky pesimistické až černohumorné zpracování a hlavně originalita (a na druhou stranu i odkazy na klasické příběhy, jako je např. "majáková vesnice"). Čte (i poslouchá) se to krásně a člověk by chtěl víc a víc... Je to ještě lepší, než původní trilogie Sirotčince (s její znalostí je to pak samozřejmě "ještě lepší" :). A mé oblíbené kousky? Krásně černohumorná Princezna s rozeklaným jazykem, cizokrajné Cocobolo nebo vtipní Holubi od Svatého Pavla. * Jen tedy ta bílá "reklamní" plocha vzadu na obálce je jako pěst na oko.... celý text

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Do knížky jsem se pustil společně se seriálem. Tedy abych byl přesný - poté, co mi v seriálu některé věci neseděly a některé věci chyběly. Pokud jde o první skupinu, tu kniha o dost zmenšila. V seriálu totiž tvůrci něco přeskakují, něco přidávají, některé věci nelogicky dělají jiné postavy než mají a pak se člověk diví motivaci. To si kniha drží... Pokud jde ale o druhou skupinu, tu kniha jen rozšiřuje. Ano, chápu, že jde o výpověď jedné jediné osoby, která má své vlastní motivace a svůj přístup k věci (a musí se brát s jistou mírou kritického myšlení - a ano vím, že jde o fikci - jak uvádí závěrečná "přednáška" po příběhu...), přesto mi v knize chybí spousta informací a na mysl se mi dere spousta ALE. Jak může být Gileád udržitelný, když je založen na otrokyních a otrocích (služebnice, Kolonie...)? Kde se budou lidi brát, až dojdou náboženské skupiny/LGBT/političtí vězni atd.? Kde se pak budou brát samotné služebnice? Jasně, tisíce lidí bude stále možné brát do kolonií (vzpomeňme na ruské Gulagy, kde dostatek vězňů "nikdy" nechyběl...), ale služebnice už se jednoduše nenaberou z nenáboženských rodin/studentek/bývalých pracujících žen atd. Nemluvě o tom, jak takováhle společnost může být udržitelná z pohledu potravin, technologií atd. Kdo na tom maká? Jsou nějaké další skupiny lidí, o kterých se v knize nedozvíme? Kde vůbec nový režim nabral tolik vlastních vojáků (andělů, ochránců, očí...), když šlo fakt o nové lidí? Kam zmizela US army? Kdo vůbec ten stát vede? Je to jen kolektivní? Nikde není o žádném vůdci ani slovo, natož propaganda... A co teprve otázka toho, jak je možné, že se USA zhroutily tak neuvěřitelně rychle, prakticky z hodiny na hodinu. Velké teroristické útoky a najednou moc vlastní pár lidí, co si dělá politicky co chce? Divné... (O to divnější je to ještě v seriálu, kde je to ještě o trochu rychlejší než v knize...) Každopádně příběh je psaný zajímavě, po Aréně smrti (Hunger games) další knížka, kde se mi líbí ženský přístup k vyprávění. A tady je opravdu hodně vidět... O to víc v knize, než v seriálu. Hlavní postavě je dávána veškerá pozornost, její psychika je víc drcena Gileádem a ustupuje mu a oproti seriálu je taky méně samostatná/emancipovaná/plná touhy po odplatě. Distopie, jak má být...... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Ano, přiznávám, že jsem se do knihy pustil s tím, že se mi docela líbil stařík. Tato kniha je ale - dle mého názoru - snaha o jeho nápodobu, avšak nepovedená. Děj mnohokrát skončí a pak se zase rozeběhne, oproti staříkovi nebylo mnoho míst kde bych se smál a tlačení na pilu v otázce politiky (jak švédské tak mezinárodní) bylo až moc silné, zvláště, když ani není jasné, co vše je ještě autorova nadsázka a co už je výmysl. Škoda, Jonassona si už tak asi nikdy neotevřu...... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Ze začátku jsem měl trochu problém s hlavní interpretkou - poslouchal jsem audiobook - ale nakonec jsem si ji s celým příběhem spojil a knihu na několikrát doposlouchal až do konce. Nutno říct, že některé části jsem si pouštěl opakovaně, protože v těch jménech jsem se opravdu ztrácel (kdo je čí matka, teta, dcera, kdo má jakou přezdívku, jaké se jmenují stejně, podobně a proč...), ale výsledek je opravdu magický. Někdy jako by člověk poslouchal Pratchettovu Zeměplochu a tamní hlavologii čarodějek z hor Beraní hlavy, někdy jde o tvrdou připomínku dob minulých dvou totalit, někdy jde o pohádky a příběhy moravského venkova a někdy až na dřeň vytěžená témata diskutovaná i v dnešní době. Hlavně je to ale skvěle napsané a velmi dobře poslouchatelné... Krása... Až by se člověk chtěl vydat zase někam do hor, do přírody...... celý text

Pět 2015, Ursula Poznanski

Normálně detektivky a thrillery (mimo sci-fi a alt. realitu) nečtu a tato kniha se mi do rukou dostala vlastně náhodou, kvůli mému koníčku - geocachingu. A tak snad můžu jen dodat známou větu: "Don't Mess With a Geocacher - They Know the Best Places to Hide a Body." I pro mé oblíbené téma by tak byla kniha zajímavá. Jasně, člověk se někdy popadal za hlavu, proč hlavní postavy jednají, tak jak jednají (nebo v některých případech spíš nejednají), něco bylo až zbytečně protahované a párkrát jsem si všiml jistých blbůstek, ale výsledek byl velmi čtivý. Poslední čtvrtinu jsem dokonce přečetl na posezení skoro bez dechu. Kdo a proč jsem odhalil o chvíli dříve než hlavní hrdinka, ale teorií jsem měl během čtení samozřejmě více. I proto čtení bavilo :)... celý text

Císařovna 2016, Roman Bureš

První díl na steroidech. Už ale bez toho WOW momentu... Je to čtivé, zajímavé a zábavné, ale stejně jako u #1 je to holt stále o válce a boji. Tady tedy ještě s hrátkami ohledně tématu náboženského radikalismu (nejen islám, ale i křesťanství...) a pobavila i jedna stránka o "římských fake news". Jinak prostá "popcornovka" (existuje nějaké takové slovo pro knížku?), jako nedávno čtený SPAD od F. Kotlety.... celý text

Propast času 2015, Roman Bureš

Knížka na mě vyskočila po vydání opakovaně v různých recenzích a s velmi dobrým hodnocením. Tak jsem se na ni vrhl také a jsem nadšený. Velmi zajímavý nápad, který se postupně tříbí, vysvětluje a v rámci něho nakonec i spojuje několik příběhů. Trochu mi vadí jen několik nelogičností (i když malých) a to, že celý děj je vlastně z 90 % o boji, přípravě na boj, nebo přesunu k boji. Svět je to ale natolik zajímavý, že se kniha čte jedna báseň :)... celý text

Spad 2016, František Kotleta (p)

Taková jednohubka. Kdyby to byl film, asi bych řekl jasná popcornovka. Sám autor to hezky shrnuje v doslovu: "Jsem spisovatel brakové literatury. Pokud bych náhodou v budoucnu jevil sklony k nějaké politické propagandě, prosím, zastřelte mě." Přesto musím říct, že kulisy, které pro autora nejsou tak důležité, mě hodně bavily. Stejně jako tematické začátky kapitol. Samotný příběh je pak ve své podstatě jen "road trip s několika problémy", který ale řádně pobaví. Nic víc, nic míň :)... celý text

Magický prazdroj 1995, Terry Pratchett

Trochu slabší než předchozí kousky a až příliš se opakující s předchozími knihami - ano, ukazuji především na tebe Čaroprávnosti. Příjemně osvěžující části z AlKali nebo s jezdci jako(apo)kalypsy... Přesto baví...... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Spíš 3,5 hvězdičky :) No co u téhle knížky říct. Čte se hezky, sem tam pobaví, nenudí, přináší oddech mysli, ale není v ní nic, co by jakkoli překvapilo, či zásadně zůstalo v mysli. Pro studenta mezinárodních vztahů je samozřejmě príma vidět takto lidské setkání s některými důležitými představiteli a kouknout na to, jak Stařík, co ještě nebyl Staříkem, ovlivnil toliko důležitých věcí. Ve výsledku je to ale příliš přímé a "nehravé". Proto mě i více bavila současná linie, která v sobě skrývala i jistá překvapení. Ve výsledku je to ale taková "milá" knížka. Ani víc, či míň...... celý text

Mort 1994, Terry Pratchett

Je opravdu těžké jako Pratchettův fanda hodnotit každý jednotlivý díl, ale Mort je určitě lepší než předchozí Čaroprávnost. Sice to má také takový "hr, hr" a " z čista jasna" uspěchaný konec., ale i tak mě to zase hodně bavilo. Dal bych 4,5 hvězd, kdybych mohl...... celý text

Čaroprávnost 1994, Terry Pratchett

I kdyby Kantůrek svým hlasem četl návod na opravu ovladače na televizi, bylo by to zábavné a poetické. První část Čaroprávnosti tak velmi bavila a nejen příběhy z hor Beraní hlavy, ale i cestování jsem si užíval. Od chvíle začátku odhalování jiné "magie" na Neviditelné univerzitě je to však nějaké podivné a to zakončení mi nějak nesedí. Jako kdyby to bylo celé zakončeno ještě před finálním rozuzlením. Každopádně hezký začátek linie Čarodějek - na Soudné sestry nebo Maškarádu to nemá :)... celý text

Lehké fantastično 1993, Terry Pratchett

Pratchettův humor, originální příběhy a hlas Kantůrka. Co víc si milovník Zeměplochy může přát... A i když už po minimálně dvou přečteních a jednom poslechu před několika lety znám už pointy mnoha z narážek a vtípků, stejně mě to pořád baví. Krása :)... celý text

Draci na hradě Ruinově 2018, Terry Pratchett

Jasně, jsou to Pratchettovy prvotiny a celá kniha je určená pro trochu (no dobře o trochu víc) mladší publikum, ale vůbec to není špatné. A to ať už jde o příběhy s překvapivými konci, celé zpracování textu plného grafických hříček a obrázků, doplnění a první seznámení se s Koberci (i bonusová výprava včetně obřího červotoče), vtípky na téma pohádek, pravěku, Británie a odkazy na současnost nebo novinařinu atd. atp. ...druhé čtení o sedm let později už proběhlo se zmíněným mladším publikem a úspěch je smíšený. Čím víc šlo o nějaký zajímavý svět s jasným příběhem – Kobercové, Smítko, Želvák, autobus – tím víc si malý posluchač pamatoval a tím víc se bavil. Čím víc se kupilo odkazů na dospělácké věci, šlo přímo o "politiku" nebo se příběh nad míru zašmodrchával, tím víc pozornost opadávala. Celkově ale hodnotím stále vysoko. Vtipné, hezky udělané, zajímavě ilustrované, originální.... celý text

Příběhy vašeho života 2011, Ted Chiang

Přiznávám, vrhl jsem se na celou sbírku jen kvůli filmu. I proto byla má první přečtená povídka ta přímo uprostřed, tedy "Příběh tvého života". Ten byl vlastně dost jiný než film, tak mi to nedalo a zkusil jsem to od začátku. A pro mě zajímavá "Babylonská věž" rozhodnutí přečíst definitivně stvrdila... Babylonská věž - Super překvapení. Napřed jsem nevěděl, co mě čeká. Dumal jsem, co přijde. A výsledek dost potěšil. Moc hezké "coby, kdyby"... Pochopit - Tedy stíhat tohoto autora je někdy hodně těžké. Ale jasně, tady je to prostě trochu součástí samotné povídky :) Dělení nulou - Jasně, pointa zajímavá, ale jak jde matematická teorie mimo mě, vnímal jsem jen příběh sám, ne jeho unikátnost. Tedy pro mě slabší kousek... Příběh tvého života - Skoro úplně jiné než film, hledající jiný smysl, více zapadající do knihy, více přemýšlející (oproti celkem jasně směřujícímu a vysvětlujícímu filmu), vědecké, neukončené, přesto hezky plné. Přesto čtení po filmu bere kouzlo imaginace - např. písmo heptapodů už pro mě prostě nikdy nebude jiné, než to, které bylo na plátně... Dvaasedmdesát písmen - Začíná to někde, končí úplně jinde. Motání témat, směrů, smyslu... Začalo to zajímavě, skončilo podivně... Vývoj lidské vědy - Příliš krátké na hodnocení. Jednohubka mezi hlavními chody... Peklo je nepřítomnost boha - Tohle je šílenství. Po Babylonu druhé "coby, kdyby", ale takové, které v člověku budí spoustu nehezkých emocí. Přesto velmi zajímavé, velmi originální... A zajímalo by mě, jak povídka "funguje" na věřící... Když se vám líbí, co nevidíte: Dokument - Zajímavé, přemýšlivé, ale tady asi nejsem úplně cílovou skupinou...... celý text