puml
přečtené 1960
Země snivců
1997,
Alfred Kubin
Skvělý román s magickou a snovou atmosférou. Inspirace pro Kafku a jeho román Zámek. Dá se říct, že některé motivy Kafka zpracoval a rozvinul do větší šíře, zvlášť onen přebujelý byrokratický aparát v čele s Paterou, ke kterému se hrdina Země snivců nemůže přiblížit. I taková ta dusná atmosféra místa je v něčem podobná. Ale na rozdíl od Kafky, Kubinovi jde spíše o tu snovost a v závěru až grotesknost, hororovost a tekutost celé té matérie - jak to tak někdy ve snech bývá. Kafka zůstává u byrokracie a situace tolik nevyhrocuje a snovost některých pasáží je dána spíš okolnostmi a nepůsobí tak zjevně, jako u Kubina. Vyzdvihl bych u Země snivců především začátek a atmosféru po příjezdu do Perly. Závěrečné kapitoly mi přišly možná až příliš okázalé a expresivní. Za přečtení ale určitě stojí. Doporučuji.... celý text
Studené povídky
2005,
Virgilio Piñera
Groteskní, temné, absudrní příběhy, které upomenou na Franze Kafku. Piňera je ale v lecčems grotesknější a barvitější, než jeho pražský literární souputník.
Pojídač hadů
1982,
Važa Pšavela
Baladické, lyricko epické skladby čerpající námětově z folklóru, legend a pověstí Gruzie. Všechny básnické skladby jsou skvěle přeložené a doslova z nich dýcha drsná a divoká krajina Gruzie a její svébytné (mnohdy kruté) rituály a konvence, kterým se snaží hlavní postavy vzdorovat. Doporučuji.... celý text
Kniha o hrdinech a hrobech
1984,
Ernesto Sabato
Především část "o slepcích" patří k tomu nejlepšímu co v Argentině vzniklo. Zájemcům o argentinskou odnož magického realismu bych určitě doporučil povídky J. L. Borgese a romány J. J. Saera.... celý text
Ve vzduchu plovou lesy
1951,
Vasyl Stefanyk
Stefanyk je jedním z nejlepších ukrajinských spisovatelů a obecně jeden z nejlepších povídkářů, které jsem kdy četl. Rádoby lyrické miniatury, spíš básně v próze, často baladického ladění, se často zvrtnou v tragédii. Samotná tragická událost je ale podána věcně, jako by byla součástí něčeho většího, něčeho co nás přesahuje, snad přírody nebo božího údělu. Jsou to povídky ze světa, který už do velké míry neexistuje, světa archaického plného zhmotnělých přízraků a pověr. Ale samotné jednání postav, jejich touhy a lásky, jejich často tragické osudy jsou něčím stále současné. Stefanyk jako by rozehrával struny někde hluboko v nás. Málokdy se mi stane, že bych se setkal s povídkovou knihou, která tak hluboce ale přitom věcně, na pár stránkách, dokáže vyvolat takovou škálu pocitů. Podle mě jedna z nejvíce nedoceněných překladových knih u nás. Doporučuji. Je jen škoda, že tenhle malý skvost skoro nikdo nezná. Vydaný byl v době nejtužšího komunistického režimu, takže je možné, že část nákladu ani nešla do prodeje. Ale to jen spekuluji, protože narazit na tuhle knížku v antikvariátu je opravdu malý zázrak.... celý text
Stíny zapomenutých předků
1988,
Mychajlo Mychajlovyč Kocjubynskyj
Nádherné novely a povídky na pomezí mýtu, legendy, balady a snu čerpající námětově ze života ukrajinského lidu, především pak ze zakarpatské oblasti, kde žije národ Huculů. Ústřední novela Stíny zapomenutých předků je snad nejkrásnější balada, co jsem kdy četl a zároveň ukázka tradičních hodnot a někdy krutých zvyklostí Huculů vycházejících až z pohanských dob a rituálů. Vynikající je též filmové zpracování novely od Sergeje Paradžanova.... celý text
Bartleby a spol.
2006,
Enrique Vila-Matas
Jeden z nejlepších španělských románů počátku 21. století. Knihu jsem si koupil spíš náhodně, protože mě zaujala anotace a zklamán jsem rozhodně nebyl, naopak, Vila-Matas patří k nejzábavnějším spisovatelům, i když je to humor, který každému asi nesedne, jedná se totiž o různé posedlosti a vtípky zvláštního druhu spisovatelů, takzvaných "bartlebyů", což jsou autoři podivíni, často autoři, kteří z nějakého důvodu přestali nebo nechtějí psát. Zároveň je to skvělá a zábavná exkurze do dějin této okrajové literatury - děl, která nebyla nikdy napsána a autorů propadlých spisovatelské apatii, nebo naopak autorů nějakým způsobem posedlých - spisovatelů pro které nebylo psaní vším, ale spíš ničím. Doporučuji. Čtení: 1. březen - duben? 2006 2. srpen 2013 3. srpen - září? 2016 4. březen 2019... celý text
Yvetta a jiné povídky
1967,
Guy de Maupassant
Většina by asi souhlasila, že mistr hororu a odkrývání hrůz lidské psychiky je z pozice 19. století Edgar Allan Poe. Osobně se ale přikláním na stranu Maupassanta. Problém bohužel často je, že si Mauppassanta většina čtenářů spojí s Miláčkem nebo ještě tak Kuličkou, což jsou díla všeobecně nejznámější, nejdostupnější a všeobecně doporučovaná, ale taky to patří k tomu slabšímu, co Maupassant napsal. Proto asi mnohé překvapí, že sebrané spisy Guy de Maupassanta a přesněji svazky Yvetta a jiné povídky a pak svazek Zbabělec a jiné povídky jsou věnovány z velké části hororovým a hruzostrašným povídkám, které pro mě osobně patří k tomu nejlepšímu v daném žánru. Jako by se tu již projevovala nastupující Maupassantova duševní nemoc, způsobená údajně syfilisem. Vše působí jako zlý sen, postavy jako zjevení a přízraky. U některých povídek jsem měl opravdu nahnáno a to se mi bohužel - i přes nespornou kvalitu většiny povídek - u Poea nikdy nestalo. Naneštěstí oba tyto svazky vyšli jen v omezeném nákladu a poměrně špatně se shánějí. Je to škoda, protože i dnes má tato odvrácená strana Maupassantova díla, stále co nabídnout. Doporučuji.... celý text
Zbabělec a jiné povídky
1968,
Guy de Maupassant
Většina by asi souhlasila, že mistr hororu a odkrývání hrůz lidské psychiky je z pozice 19. století Edgar Allan Poe. Osobně se ale přikláním na stranu Maupassanta. Problém bohužel často je, že si Mauppassanta většina čtenářů spojí s Miláčkem nebo ještě tak Kuličkou, což jsou díla všeobecně nejznámější, nejdostupnější a všeobecně doporučovaná, ale taky to patří k tomu slabšímu, co Maupassant napsal. Proto asi mnohé překvapí, že sebrané spisy Guy de Maupassanta a přesněji svazky Yvetta a jiné povídky a pak svazek Zbabělec a jiné povídky jsou věnovány z velké části hororovým a hruzostrašným povídkám, které pro mě osobně patří k tomu nejlepšímu v daném žánru. Jako by se tu již projevovala nastupující Maupassantova duševní nemoc, způsobená údajně syfilisem. Vše působí jako zlý sen, postavy jako zjevení a přízraky. U některých povídek jsem měl opravdu nahnáno a to se mi bohužel - i přes nespornou kvalitu většiny povídek - u Poea nikdy nestalo. Naneštěstí oba tyto svazky vyšli jen v omezeném nákladu a poměrně špatně se shánějí. Je to škoda, protože i dnes má tato odvrácená strana Maupassantova díla, stále co nabídnout. Doporučuji.... celý text