puml
přečtené 1960
Lužinova obrana / Pozvání na popravu
1990,
Vladimir Nabokov
Obecně mám rád díla s šachovou tématikou. Lužinova obrana je román o posedlosti hrou. Snaha skrze šachovou paralelu popsat a dobrat se nitra člověka stiženého stihomamem. Opět se tu setkáváme s pro Nabokova typickými dlouhými a někdy až únavnými popisy prostředí a věcí a snahou o slovní zachycení i těch nejjemnějších záchvěvů mysli. Celkově má novela svižný spád a lze ji tak vřele doporučit jako vstupní bránu do Nabokovova díla. Druhý román, Pozvání na popravu, je groteskní vizí totalitní společnosti. Není to moc čtivé, ale některé ty až jarmareční a absurdní obrazy řeknou o totalitě a obecně o jejích praktikách víc, než sáhodlouhé komentáře. Trochu jako Orwellovo 1984 (nebo Juráčkova Postava k podpírání), jen napsáno poněkud těžkopádně, ale za to s ironií, jízlivostí, ale i s neustálým pomrkáváním po tradici (nejen) ruské literatury. Celkově ale slabší román Nabokova. Podobná díla jako Lužinova obrana: Šachová novela - Stefan Zweig Láska Carla Haffnera k remízám - Thomas Glavinic... celý text
Cesta do hlubin noci
1995,
Louis Ferdinand Céline (p)
Četl jsem kdysi Zaorálkův překlad a bavilo mě to. Po letech jsem se k Noci vrátil v kongeniálním překladu Anny Kareninové a opět slušná jízda. Ale i na první čtení a vlastně i teď po letech na to druhý mi tak kniha nepřišla nijak zázračná. Kdysi to asi byla pecka díky tomu stylu a hutnýmu hovorovýmu jazyku. Ve francouzštině to bylo asi zjevení a vlastně i v tý češtině ten Zaorálkův překlad ze 30. let je kupodivu v lecčems svěží i dnes. Jako inspiraci pro to jak se dá psát takříkajíc bez toho aniž by se s tím jeden mazlil, je to skvělá škola. Ale celkově mě to vlastně moc nebavilo. Zajímavej, nesmiřitelnej a v lecčems stále chlapácky aktuální je vhled na anabázi v USA - to se mi líbilo moc. Afrika taky skvělá, dost podobná zkušenost jako Conradovo Srdce temnoty. Francie, první světová a takový ty sousedský lapálie, z toho mrazí, ale dneska už to taky tak nešokuje. I přes tu nálepku klasiky, působí často tahle klasika notně zaprášeně. Ale plusy převažujou a celkově je to dobrá kniha. A jestli si ze Célina něco přečíst, tak právě Noc. Jeho ostatní romány jsou totiž dost nesnesitelný, a to, co je tady součástí vyprávění aniž by to působilo nějak vlezle a nabubřele, myslím ten jazyk a styl, z toho se v dalších románech stává spíš jen manýra a jazyková křeč. Ale těžko říct, jak to působí v originále na frantíky. PS - Těším se až někdo do budoucna přeloží Vůli krále Krogolda. To by mohl být zas trochu jiný Céline.... celý text
Strychnin a jiné básně
2005,
Marek Šindelka
Ač se v poslední době Marek soustředí spíše na psaní novel, povídek a filmových scénářů, je pro mě osobně jeho nejsilnějším dílem právě tato útlá sbírka poezie. Marek umí skvěle zachytit okamžik a takříkajíc "nasvítit" detail nějakého vnitřního pnutí a přerodu, a tak jsou jeho básně především - stejně jako povídky - o osamělosti a bolesti, touze po porozumění a snaze o překročení úzce vymezeného prostoru své vlastní existence směrem k druhým. Námětově Marek čerpá především ze svých vzpomínek na dětství a na svého bratra. Dle mého názoru jedna z nejlepších a nejautentičtějších sbírek poezie českého autora za posledních 20 let. Doporučuji.... celý text
Srdce temnoty
2010,
Joseph Conrad
Jen krátce: jedna z nejlepších novel všech dob a prakticky nedosažitelná meta všech těch, kdo se noří do nitra temnoty v nás. Čtení: 1. 2008 2. 2013
Vnější tma
2011,
Cormac McCarthy
Klasický, temný a jižansky gotický Cormac. Začátek a střed se dost vlečou, ale závěr je opět v duchu nějakého zlověstného podobenství. Navíc opět ve výborném překladu.... celý text