r0st4 přečtené 81

Přízraky domu Carrowů 2020, Darcy Coates

Ale jo, musím být fér. Tohle mě vlastně i bavilo (narozdíl od předchozích dvou pokusů). Hodně mi to - hlavně atmosférou - připomínalo starý Zámek hrůzy (1999), což je takové moje filmové guilty pleasure :) I tady je tak k dispozici sympatická skupinka odvážných (změna zavedené formule Coates výrazně pomohla), které prostě nejde nefandit. Velkým plusem je i fakt, že vlastně až do konce člověk tak úplně neví, jestli tam opravdu straší, nebo řádí vrah z masa a kostí (za to všechny palce hore!). A i když, stejně jako ve všech předchozích knihách, autorka podle mě nezvládla finále, já se bavil. Opět sice platilo, že horor to vlastně moc nebyl (s větším počtem postav je obecně těžší navodit pocit strachu), ale tentokrát jsem prostě spokojený :)... celý text

Mars Red 1 2023, Bun'ó Fudžisawa

Na rozjezd série solidních 3,5 z 5. Téma upírů (až notně ohrané) tu je zpracováno docela zajímavě a co je ještě lepší, nadpřirozeno tu slouží opravdu jen jako prostředek pro vyprávění vlastně dost civilního příběhu o ztrátě. Skutečnost, že šlo původně o divadelní hru a až posléze mangu/anime tu je podle mě dost znát a je tudíž možné, že to typickým hltačům japonských obrázků nebude úplně vyhovovat. Mně to ale sedlo velmi a na další díl se těším.... celý text

Z Izrastiny s láskou 2020, Jakub Szántó

No nevím. Myslím, že by knize slušela nějaká větší "dramaturgie". Jakub je zcela očividně plný zážitků a zkušeností ze svého působení na Blízkém východě, ale způsob předání čtenáři se mi zdá doclea nešťastný. Petra Procházková vás sice hned v předmluvě bude přesvědčovat, že je super, že se Jakub v knize věnuje všem aspektům (od historických, přes sociální až po ekonomické), ale fakt není. Výsledkem totiž je klouzání po povrchu prakticky v každé zmíněné kategorii. Nezanedbatelnou část se navíc kniha snaží tvářit jako učebnice dějepisu, což, při vší úctě k Jakubovi, autor moc nezvládá prodávat. A je to vážně škoda, protože když se začne mluvit o opravdových zážitcích (spíše osobních než reportérských), je to extrémně zajímavé čtení. A současně je to přesně to, o čem jsem si myslel, že publikace bude. Bohužel jich je ale v knize na můj vkus příliš málo. A nepomáhá ani jakási rozháranost autora (jak už zmiňoval někdo přede mnou), kdy ve svém vyprávění hodně přeskakuje sem a tam. Jako by toho chtěl říct strašně moc naráz.... celý text

Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih 2022, Matthew Perry

Chm... to bylo... chm. Jako mnozí přede mnou jsem asi od knihy očekával něco trochu jiného, než jsem ve finále dostal. Ne snad, že by v ní byla nouze o vlastně docela zajímavé postřehy z ne úplně snadného života člověka, kterého si bude už asi navždy každý pamatovat jako Chandlera Binga. On jen Perry (narozdíl od Chandlera) překvapivě není sympatickou postavou. Což je dvojnásob zarážející, uvážíme-li, že Matthew Chandlerem do značné míry byl a je. Finální hodnocení téhle knížky bude upřímně hodně záviset na tom, jak kdo z nás vnímá závislost. Já kupříkladu nevěřím tomu, že jde o nemoc (ještě k tomu geneticky podmíněnou, jak se nás Perry snaží celou knihu přesvědčit) a závislí jsou pouhými nevinnými oběťmi. Tím pádem je pro mě Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih ubíjející jízdou plnou sebelitování a hořekování, která měla skončit někde doma v šuplíku a ne na pultech knihkupectví. P.S.: A jako ostatní, ani já jsem moc nepobral tu nezastíranou animozitu vůču Reevesovi a pár dalším. Myslím, si, že když má dost prostoru brečet jakej je chudák, mohl klidně věnovat pár odstavců nějakému vysvětlení. Protože většinu knihy prakticky velebí každýho nýmanda v Hollywoodu, jen Reeves a pár dalších si bůh ví proč zaslouží umřít.... celý text

Tajemství sídla Craven Manor 2019, Darcy Coates

Chm... u prvního dílu jsem nadával na wattpadovský styl psaní. Teď už došlo k sešupu rovnou do celkové wattpadovské produkce. Příběh je prosťoučký, dialogy hloupé, postavy vesměs nesympatické a od absolutního odpadu knížku uchránilo pouze to, že není příliš dlouhá a Coates prostě zvládá psát čtivě, takže stránky celkem ubíhají. Nicméně zatímco první díl série místy docela obstojně zvládal i hororovou atmosféru, tady se s duchy spíš kamarádí, takže o ní němůže být ani řeč. Tohle je opravdu horor pro děti tak do 10 let věku.... celý text

Planeta idiotů 2021, Roman Bureš

3.5/5 *Čteno ušima v perfektním podání Romana Říčaře* Teda musím říct, že čím víc se mi toho poslední cca rok až dva dostává do rukou, tím víc přicházím na chuť českým autorům. A Planeta idiotů v tomhle není výjimkou; byť z ní zdaleka nejsem tak nadšený jako třeba z Maříkovy Salamis či Fritzovy antologie. Tenhle popis tak trochu jiné apokalypsy je obzvlášť v první cca polovině naprosto dechberoucí. Burešovi se daří formou de facto deníku budovat neuvěřitelně hutnou atmosféru plnou beznaděje, z níž je člověku nejednou velmi těžko. Bohužel to ale funguje vlastně jen do chvíle, dokud hlavní hrdina (a s ním i čtenář) tápe. Jakmile se děj přehoupne přes tuhle tíživou etapu, kouzlo, alespoň pro mě, tak nějak vyprchá a z knížky se stává veskrze průměrný survival, v němž se ale vlastně už nic moc neděje. P.S.: A rozhodně souhlasím s ostatními tady, že byl epilog až moc doslovný a vlastně i zbytečný. Na jednu stranu mám vysvětlení rád, ale tady působilo příliš polopaticky a tak nějak vynuceně. Bez něj knížka vyznívá přeci jen o něco lépe.... celý text

Sapiens: Stručné dějiny lidstva 2021, Yuval Noah Harari

Přiznám se, že jsem si docela dlouho lámal hlavu, jak knihu vlastně zhodnotit. Harari je výborný vypravěč, kterému se (obzvlášť v první třetině knihy) daří velmi poutavě popisovat evoluci lidstva a to za využití chytrých i vtipných přirovnání, která člověka normálně nenapadnou. Čím víc se však blíží k současnosti, tím víc je patrné, že tu něco úplně nesedí a zhruba kolem poloviny knížky se z prostého sesumírování definitivně stává možná až příliš okaté "co si o vývoji lidstva myslí Harari". Příměry najednou už nejsou tak trefné, objevuje spousta fabulací a člověk najednou zjišťuje, že musí při čtení dávat extrémní pozor a prakticky všechno podrobovat kritickému myšlení. Tato nutnost vlastního myšlení je na jednu stranu extrémně příjemnou perličkou, avšak na té druhé si troufám tvrdit, že to nebylo úplně autorovým záměrem. Sečteno, podtrženo velmi zajímavá kniha, kterou je ale třeba zpochybňovat na každé stránce a nebrat ji jako čistě faktografickou publikaci. Což upřímně doufám, že dělají v případě Harariho rad i všichni ti vysocí státníci, jež s ním údajně rádi konzultují různá témata :)... celý text

Anděl v podsvětí 2021, Juraj Červenák

Předně si dovolím napsat, že ačkoliv to tak z následujících řádků nemusí nutně vypadat, další Červenákovinu jsem si opět užil :) Od svých starších sestřiček mě ale bohužel nemotivuje k okamžitému sáhnutí po dalším dílu. Spíš naopak. Anděl v podsvětí je s přehledem nejtlustším přírůstkem od série a nutno zmínit, že mu to vlastně vůběc nesvědčí. Celý děj je tak nějak divně rozplizlý, bez tahu na branku a byť má jít (po dvou úkrocích) znovu o příběh celého tria, Barbarič se kupříkladu v cca třetině knihy vůbec nevyskytuje. Čtivost zůstala zachována, ale jak už bylo zmíněno v několika příspěvcích přede mnou, příběh je takový prazvláštní slepenec všeho možného, který kupředu notně postrukje hlavně deus ex Maxmilian. I díky tomu jde za mě s přehledem o nejslabší kousek, který se bohužel nemůže nijak zvlášť opřit ani o finální rozuzlení, v němž SPOILER SPOILER čtenář zjistí, že vrahem sice možná je zahradník, ale takový, který v knize prakticky vůbec nevystupuje a vlastně se o něm, až do rozřešení, po celou stopáž vůbec nemluví.... celý text

Studené světlo hvězd 2021, Pavel Fritz

Tohle je velký překvapení! Obzvlášť, když jde o další knížku, kterou jsem koupil impulzivně jen na základě parádní obálky :) Musím se přiznat, že českým autorům jsem se, až na čestné výjimky, vždy spíš vyhýbal. Poslední dobou tenhle nešvar ale, byť spíš náhodou, napravuju a nutno podotknout, že jsem celý život asi o hodně přicházel, protože jako Maříkova Salamis, i Fritzova epopej je naprosto dechberoucí! Jasně, antologie obsahuje i slabší kousky (třeba Roky naší lásky se se mnou absolutně minuly), ale z knihy si celkově odnáším hlavně pozitivní dojmy (Archa zrůd!!). Tohle se povedlo moc a doufám, že si od Fritze ještě někdy něco budu moct přečíst :)... celý text

Můj tajný život 2020, Lucie Hříšná

Tak tohle byl hodně velkej ústřel :D Audiotéka mi to kdysi nabídla za pár šušňů k nákupu, tak jsem si řekl proč ne. Nic moc jsem si o tom dopředu nezjišťoval a tak trochu jsem očekával rádoby-dokumentaristický pohled za kulisy tohoto "byznysu". Víc plést jsem se nemohl :D Je mi jasné, že z toho vyjdu jako zapšklý puritán, ale tohle je vyložená glorifikace nejstaršího povolání na světě. Ano, ať si se svým životem každý dělá co chce, ale ať mi necpe, že být prostituka (byť high-endová) je to nejlepší věc na světě :D Ale trochu vážněji, psané to není nejhůř. Hodně ale pomáhá i formát audioknížky (v papírové podobě bych to asi vážně nedočetl). Obsahově je to nicméně vyprázdněné, plné klišé a pohrdání autorky "normálními" (i když kdo může říct, co je dneska normální, že?) lidmi. Netuším, jakou zprávu chtěla předat světu, ale rozplívání se nad vlastním zlatokopectvím mi nepřijde úplně jako charakterová přednost. Nehledě na to, že z toho Lucka vychází jako docela pipina, když se, soudě dle knihy, celý její život točí jen kolem toho, že si chce kupovat hezký hadříky, botičky a mít super mezonet :D... celý text

V Krvavém pásu 2022, Jakub Mařík

Co tak koukám, spousta lidí si stěžuje, že série o Salamis nemá žádné zajímavé charaktery, o které by se člověk zajímal a bál. Podle mě ale strašně záleží, jaký příběh chce autor vyprávět. Osobně mi totiž přijde, že hlavní hvězdou téhle řady nejsou ani tak protagonisté, nýbrž svět jako takový. A mě to baví :) Rýpal by mohl namítnout, že každé další knížce zatím dávám vždy hvězdičku míň, ale to je spíš moje snaha o jakous takous objektivitu. Pravdou totiž je, že V Krvavém pásu se ze všech tří dosavadních dílů rozjíždí s přehledem nejpomaleji a nejtěžkopádněji. Po nějakých 80 stranách se ale vše roztáčí v divokém tempu, jak jsme zvyklí, a na konci jako vždy čeká cliffhanger, díky němuž bude čekání na pokračování opět protivné :)... celý text

Alaska JOE , Benoni Jassik

"Přečteno" ve formě audioknihy Byť to tak na první projetí anotace nemusí vypadat, Alaska Joe vlastně není typicky humoristický román. Jožinko se sice stará o řadu úsměvných příhod (a několik vyloženě k popukání), ale fakt, že patálie s ním tvoří jen asi polovinu knihy dává jasně tušit, že autorův záměr nebyl čistě komediální. Ve své podstatě jde vlastně o veskrze melancholické vzpomínání (čemuž významně napomáhají časté tklivé hudební předěly) na to jaký život byl a je. A já si tenhle výlet do vzpomínek jednoho pána užil strašně moc! Dvojnásob v naprosto fenomenálním načtení Davida Novotného, který dokázal Mlhošovi dokonale vdechnout život :)... celý text

Zarov 2020, Sylvain Runberg

Parádní akční jednohubka, v níž nejsou hrdinové. Jen přeživší. K tomu krásně evropská, detailní kresba a, jak už je u nakladatelství Vybíral zvykem, vynikající zpracování v pevné vazbě. Těhle 80 stránek vám proběhne pod prsty jako nic :)... celý text

Sněžný měsíc 2019, Michaela Klevisová

Moje první setkání s Josefem Bergmanem (stejně jako Klevisovou) a nutno podotknout, že vlastně velmi příjemné. Autorka píše opravdu čtivě, díky čemuž utíkají stránky pod prsty jedna za druhou. Právě díky tomu ale vynikne to, co u detektivek moc nemusím a svého času jsem si na to stěžoval i třeba u Poutníka z Eytonského lesa: 1) Prvních dobře 40 % knihy se vůbec nic neděje a jen se seznamujeme s postavami (v nichž jsem měl první hodinu, dvě čtení pěkný bordel) a prostředím 2) Detektivové vlastně ani pořádně nevyšetřují. Párkrát si s někým promluví a pak jim někdo řekne přesně to, co potřebují vědět Jako kriminálka je tak Sněžný měsíc vlastně dost průměrný. Díky čtivosti a zvolenému prostředí (což je dost subjektivní) ale přečtení rozhodně nelituju :)... celý text

Kreslené seriály časopisu Junák z let 1945-1948 2020, * antologie

Ty čtyři pěticípé krasavice jsou možná přísně objektivně vzato trochu přehnané, jenže... Tomuhle výběru se podařilo oslovit přesně tu mou nostalgickou část, která si ještě stále živě pamatuje všechny ty probdělé noci s Rychlými šípy a baterkou pod peřinou. Jasně, obsahově to není žádný zázrak (Foglar a Čermák jsou prostě jen jedni), ale přesto se tomu daří rozdmýchávat takovou tu letní, dobrodružnou táborovu atmosféru, která je téměř nepopsatelná. Vynikající zpracování pana Vybírala je už pak jen třešinkou na dortu :)... celý text

Hradba západu 2019, Juraj Červenák

Tak tohle bylo... dost jiné, než jsem čekal po dočtení čtverky. Vlastně si teď ani nejsem jistý, jestli jde opravdu o závěrečný díl Báthoryho dobrodružství, a nebo se s kapitánem ještě někdy shledáme. Tak či tak jsem si ale putování po jeho boku neskonale užil! :) Ano, po Železném půlměsíci jsem čekal v pravdě epické rozuzlení, místo nějž je však servírováno skoro až komorní drama na pozadí obrovských událostí. Možná ale právě díky tomu, že mě Hradba západu dokázala takhle zaskočit, mě tak neskonale bavila. Červenák je prostě mistr historických fikcí, od kterého si rád přečtu prakticky cokoliv ;) P.S.: Pokud bych měl přeci jen něco vytknout, moc se mi nelíbila linka s Vlčicí, která je díky přímé práci s nadpřirozenem snad ještě výrazně horší, než byl Černý rytíř v Ďáblově pevnosti. Její finální pasáže absolutně vybočují z žánru, do nějž je nám předkládáno, že kniha patří, a mně to opravdu kazilo zážitek. Naštěstí jen chvíli :)... celý text

Železný půlměsíc 2015, Juraj Červenák

Po sice výborné, ale mou maličkostí přeci jen krapet vlažněji přijaté Ďáblově pevnosti, jsem se v Železném půlměsíci opět dočkal vpravdě typického Báthoryovského dobrodružství! A náramně jsem si ho užil! :) Nadpřirozena tentokrát bylo zase jen tak akorát na dotvoření atmosféry a orámování veskrze historicko-vojenského románu, které Červenák umí jako málokdo. S každou další knížkou tak tenhle chlapík pomalu ale jistě stoupá na mém žebříčku a už definitivně se zahnízdil ve společnosti autorů, jejichž novinky vyhlížím s neskrývanou netrpělivostí. Jedinou výtkou tak je drobné přešlapování na místě. Prakticky od začátku je velmi patrné, jak už někdo v komentářích zmiňoval přede mnou, že si Červenák hlavně chystá půdu pro epické završení série, do kterého se rovnou pouštím :)... celý text

Harry Potter a vězeň z Azkabanu 2017, J. K. Rowling (p)

Další volnější víkend za mnou a tím pádem i další Harry Potter. A opět zcela (ne)objektivně za plný počet. Pro tuhle sérii asi budu mít vždycky slabost :) A to i navzdory tomu, že čím víckrát jsem ji četl a čím starší při každém takovém čtení jsem, tím víc mi leze Harry na nervy, protože se, obzvlášť v prvních pár dílech, opravdu dost často chová jako totální kretén :D Každopádně Vězeň z Azkabanu je jeden z mých nejoblíbenějších dílů (co se filmových zpracování týče, tak úplně nejoblíbenější), neb tu Rowlingová pomalu začíná pracovat s hodně temnými motivy, což těm příbehům náramně svědčí.... celý text

Poslední hodina 2019, Harry Sidebottom

Uff, tak je to za mnou. I když o pár týdnů později, než jsem počítal, což je co říct, s ohledem na skutečnost, že má Poslední hodina prachbídných 280 stran. Překvapivě ale, přinejmenším pro mě, nebyl tím hlavním problémem Sidebottom a jeho styl psaní, nýbrž to, jakým způsobem byl příběh vystavěn. Na celých téměř tři sta stranách nenarazíte na postavu, které byste mohli fandit (vč. hlavního hrdiny), což je docela... ehm. Osobně jsem se díky tomu musel do čtení vlastně dost nutit a finiše jsem se dobral především kvůli tomu, že prostě nerad nechávám knihy rozečtené. Nepomohla pak ani (ne)schopnost Balisty, který neustále narážel na stále nové překážky, což sice běžně funguje jako impulz pro další čtení a rozvoj děje, ale pokud se to na těch pár stranách stane padesátkrát, je to spíš už jen otravné. Obzvlášť, když se to pak celé vyřeší tak trochu deus ex machina a ještě se to uzavře vlastně dost happy-endově.... celý text

Zlomená koruna 2020, Dan Abnett

Trvalo to dlouho, než jsem se odhodlal po famózní Šejićově jízdě sáhnout po dalším Aquamanovi. A oprávněně! Ačkoliv Federici bezpochyby umí, ve srovnání se Stjepanem to jsou zkrátka druhé housle :) Abnett tak dál úspěšně čaruje, ale za mě jde o zatím nejslabší kus, což jen podtrhuje vyloženě hnusný závěr z per Johnsona a Fiumary :/... celý text