r0st4 komentáře u knih

Wernerův styl psaní mi nikdy tak úplně neseděl, takže i k Lovci čarodějnic jsem přistupoval spíš skepticky. Nakonec ale úplně zbytečně. Thulmannův opus se mi trefil do noty a stránky ubíhaly pod prsty prakticky samy. Jasně, není to žádné veledílo a i v rámci Warhammeru se najdou lepší kousky, ale vlastně jsem si to dost užil a celkem se těším na pokračování :)

1 25.06.2024

Přečteno znovu po spoustě a spoustě let a nemůžu jinak, než udělit nostalgií řádně načichlé 4 hvězdy. Ačkoliv bych se rád chlubil tím, že mě k žánru přivedli géniové jako Tolkien či Erikson, pravdou je, že to pro mě všechno začalo právě Greenem (a posléze Gaimanem). Jeho Východ Modrého měsíce mimochodem i po všech těch letech a přečtených knížkách stále považuju za jedno z nej fantasy.

Jestřáb a Rybářka možná nejsou dokonalou knížkou, ale mix detektivky a fantasy tu funguje náramně a hlavní protagonisty si nejde neoblíbit. Tu a tam se sice dá vytknout jistá zkratkovitost, jednoduchost nebo krkolomnější dialog, ale už tady je jasně patrná čtivost Greenova stylu, která se s ním - díky bohu - táhne dál. Jeho přechod spíš k urban fantasy se sice postupně rozešel s mým vkusem (stejně jako kadence, s jakou jeden čas sypal knížky), ale tuhle sérii asi nikdy nepřestanu doporučovat. A taky Východ Modrého měsíce! Pokud jste to nečetli a máte rádi fantasy, fakt po tom sáhněte ;)

1 07.04.2024

Přiznám se, že po Perryho biografii jsem byl k další - věnující se fandomu mého mládí - o poznání skeptičtější, ale tentokrát naštěstí úplně zbytečně. Tohle byla krásně nostalgická jízda a neskutečně příjemný pohled za kulisy série (a nejen jí), s níž jsem nadšeně vyrůstal. Dokonce natolik, že jsem knihu vzal a odložil až s dočtením. Větší poklonu snad ani vyseknout nemůžu :)

Hvězdička dolů je jen za velmi občasné autorovo opakování a samotný konec.

8 04.02.2024

Jo, pořád mě to baví a těch cca tři sta stránek mi vlastně uteklo velmi rychle. Ale vyloženě chválit už tentokrát fakt nemůžu. Víc než dřív je tu patrná šablonovitost příběhu (nové místo -> surprise, surprise Korzáři -> boj -> konec), které tentokrát nepomáhá ani zvláštní procitnutí autora.

Jako by si až teď uvědomil, že na vysvětlení a uzavření dějových linek už mu zbývá jen jedna knížka a místo letmých náznaků se tak spousta věcí velmi polopaticky vysvětluje a prakticky každá postava tu má alespoň jeden flashback, aby se rozptýlilo skoro tisíc stran budované tajemno kolem nich.

Kdo měl to štěstí, že se mu UTSS Salamis trefilo do noty, jako mně, může si teď užívat blížící se konec série. Obzvlášť po "V mrtvé zóně" ale zase o něco víc chápu i to remcání ostatních.

5 03.02.2024

Mě to prostě baví :) Celkově se mi ta série nějak trefila do vkusu a jsem rád, že druhý díl na tom nic nezměnil. Nejsem slepý k nedokonalostem (občas zvláštní tempo; vedlejší dějové linky, které nikam nevedou atp.), ale já se bavím. Nemálo díky Przechrztovu velmi čtivému stylu psaní. Trojku jsem už začal a snad se někdy v budoucnu dočkáme i Materie Secundy :)

5 27.01.2024

Ve finále vlastně docela spokojenost. Asi jsem dle názvu a anotace taky čekal něco trošičku jiného, ale možná trochu překvapivě jsem si knihu užil tomu navzdory. Botsmanové se daří čtivě a zajímavě předkládat a popisovat všechny vytyčené body důvěry a nutí člověka k zamyšlení i asociacím, které by ho třeba jinak ani nenapadly. Občas by se mi líbilo, kdyby se jen neklouzalo po povrchu a autorka se zbavila tendence být pouhým "pozorovatelem", ale přesto si myslím, že obzvlášť v dnešní době, kniha jistě stojí za přečtení.

1 31.12.2023

Přestože třetí kniha končí (asi) cliffhangerem, tímto se se sérií definitivně loučím. Po stránce kresby jí prakticky nemám moc vytknout (byť jde spíš o rutinu, než něco vyloženě zapamatováníhodného), ale obsahově je to naprosto mimo.

Expozice, kde se ukáže, že lidi jsou svině, zvrat žádný a závěr, kde "hodný" policista Dan po zásluze potrestá viníky. Proč? Nikdo neví. Jak? Jak uzná autor za vhodné. A to ani nezmiňuju, že si v téhle knize na svém pozemku kdesi v horách vytáhne ze zadku bagr, protože by to mohlo být cool.

1 26.10.2023

Druhý díl za mnou a nic moc se nezměnilo. Žádný hlubší příběh, jen sled dějových jednohubek propojený hlavní postavou. Nevím, možná je to hodně regionálně specifické a řeší se problémy, které u japonské veřejnosti rezonují, ale pro mě je to obsahově zívárna, která je dost prvoplánově brutální (kresba je výborná). Dám šanci ještě trojce a při pokračující absenci změny, kterou už ale ani moc nečekám, se sérií končím :/

3 23.10.2023

Jak název napovídá, je to brutální. Velmi. Ale popravdě, obsahově vlastně celkem vyprázdněné. Samozřejmě soudím zatím jen dle první knihy. Zlí lidé jsou prostě zlí, hodní lidé jsou chudáci, kteří nikde nemají zastání a hlavní hrdina je... takový... nijaký. Snad se následujícím dílům podaří tu prvoplánovost přetavit v něco zajímavějšího.

1 20.10.2023

No, přiznám se, že úplně netuším, s jakým záměrem vznikla edice Zrnka temnoty. Pokud to má být náhrada legendární série Stopy hrůzy, pak je to asi ok. V jakémkoliv jiném případě ale Oko čarodějnice moc nefunguje.

Plus: Je to kraťoučký a Nelly Černohorská má celkem příjemný styl vyprávění.
Mínus: Horor to není ani vzdáleně. Spíš takové young adult depkaření s trochou nadpřirozena na okraji.

2 19.10.2023

Chm, zdejší hodnocení mi tedy přijde dost... nadsazené. Jako dlouholetý fanda W40k jsem si knížku sice dokázal vesměs užít, ale zcela objektivně je to asi nejslabší věc, co jsem kdy od Abnetta četl. Moc tam totiž nefunguje nic. Ucelenou příběhovou linku to v zásadě nemá, drajv taky ne a jako úvod do (masivní) série, který by měl hlavně nalákat, je to naprosto žalostný.

Osobně určitě pokračovat budu, ale spíš kvůli nerdovskému srdíčku a touze po doplnění znalostí světa než proto, že je to zábavné čtení (alespoň prozatím). Ostatním zájemcům bych doporučil sáhnout spíš po Hvězdném vlkovi, Eisenhornovi nebo klidně i Gauntových duších.

2 12.10.2023

Strašně dlouho jsem přemýšlel, jak přesně popsat moje dojmy z téhle knihy a nenapadlo mě nic lepšího než: Drizzt z výprodeje. Pokud jste někdy četli Salvatoreho opus, tady budete jako doma. Prostředí je podobné, civilizace temných eflů je dost podobná, jen je to celé takové... nedomrlé.

Plusem je, že autorka píše celkem čtivě. Mínusem, že sledujeme příběh, který jde tak trochu odnikud nikam, postavy vlastně neprojdou žádným vývojem a jako bonus se v knize střídá er forma s ich formou, což jen málokdy funguje opravdu dobře. Meh.

Na druhou stranu, teď tady koukám, že je to mimo jiné ve škatulce "Pro děti a mládež". V takovém případě by to možná sneslo o půl hvězdy víc.

2 11.09.2023

A je to za mnou. Tohle byla fenomenální jízda a jako tolikrát v minulosti i tentokrát mě zamrzelo, když mi pod prsty proběhla poslední stránka. Postavy mi v průběhu těch tří knih neuvěřitelně přirostly k srdci a jejich svět mi bude chybět. Jestli se pustím do nové trilogie zatím nevím, možná... jednou. Až to nebude tak čerstvé :)

Každopádně Podzimní republika je vynikajícím vysokooktanovým završením téhle ságy, během kterého člověk nemá moc času se nudit a hltá jednu kapitolu za druhou. V druhé půlce knihy to trochu narušuje jen Adamatova linka, která už mi přišla trochu zbytečná, ale rozhodně nešlo o nic, co by mi snad zkazilo celkový dojem.

5 24.07.2023

Prazvláštní styl psaní zůstal (a pořád nevím, za kým to jde), ale bomby se tu jely parádní. Zběsilé tempo konce první knihy se do dvojky přeneslo téměř ze sta procent a četlo se to v podstatě jedním dechem!

Ani jedna ze tří (čtyř, budeme-li počítat i Nilu, která tu ale byla oproti jedničce lehce upozaděná) hlavních dějových linek v podstatě neměla hluchá místa a pochválit je třeba i vývoj jednotlivých postav, u kterých se konečně šlo trochu víc do hloubky.

Série za mě má jednoznačně vzestupnou tendenci a je mi skoro líto, že už mi zbývá jen poslední díl :)

5 23.06.2023

I u posledního dílu nakonec zůstanu u velmi solidních 3 hvězd. A to hlavně kvůli stavbě příběhu. Ačkoliv mně osobně to nevadilo a vlastně jsem si v Mars Red našel to svoje, pravdou je, že dějová linka mi tu přijde tak trochu opomíjená. Jako by autorovi sloužila jen k tomu, aby se mohl rádoby filosoficky zamýšlet nad smyslem života. Chvílemi tak čtenář může tápat o co vlastně jde a proti komu (a proč) naši hrdinové stojí.

2 11.04.2023

Další z kategorie "koupeno kvůli super obálce" :) Tentokrát ale s rozhodováním nemálo pomohla i anotace. Za mě vážně velké překvapení. Hodně mi to typově připomíná nedávno dočtený první díl Prachmistrů. Jako tam i tady je důraz kladen víc na politiku a svět jako takový než na fantaskní prvky, kterých je ovšem požehnaně.

Zákonnitosti světa, fungování alchymie/magie i enklávy jsou za mě super! Przechrzta navíc píše velmi čtivě a je vidět, že si se zasazením do období začátku 20. století vyhrál. Tohle je opravdu parádní záležitost a už teď se nemůžu dočkat druhého dílu (ještě že trojka vychází tak brzy)!

5 20.03.2023

Za mě vlastně asi takovej docela průměr. Typický syndrom prostředního dílu. Víc se představují jednotlivé postavy, svět a jeho zákonnitosti a děj samotný díky tomu plyne jen velmi pomalu; jestli vůbec. Pořád je to ale vlastně hodně fajn (vážně si musím dohledat to anime, protože některé scény musí v pohybu vypadat luxusně), ale...

1 14.03.2023

Nevím, jestli jsem jediný, kdo to tak vnímá, ale možná by se hodilo zmínit, že tohle vlastně není tak úplně fantasy. Nebo to tak minimálně nepůsobí. Nezbytné propriety žánru jsou samozřejmě zastoupeny (a to v míře vrchovaté), ale jako typickou fantasy bych to vlastně neoznačil. Souhlasím nicméně s ostatními, že jde o parádní počin, který zvládá (vzdor pár hluchým místům) přikovat do židle a nepustit.

Stejně jako někdo přede mnou bych úvodní hodnocení viděl někde kolem 3,5 hvězdy, ale přikloním se k lepšímu především díky poslední cca čtvrtině knihy, která se četla prakticky jedním dechem. Jedinou opravdovou výtkou je tak pro mě prazvláštní způsob psaní (netuším ale, jestli to jde za McClellanem, nebo překladatelkou), na který jsem si musel docela dlouho zvykat.

P.S.: A taky nejsem fanda pojmenovávání, kdy je všechno Adněco. Myslím, že měla Brianovi redaktorka šlapat na krk ještě o něco víc :D

5 13.03.2023

Ale jo, musím být fér. Tohle mě vlastně i bavilo (narozdíl od předchozích dvou pokusů). Hodně mi to - hlavně atmosférou - připomínalo starý Zámek hrůzy (1999), což je takové moje filmové guilty pleasure :)

I tady je tak k dispozici sympatická skupinka odvážných (změna zavedené formule Coates výrazně pomohla), které prostě nejde nefandit. Velkým plusem je i fakt, že vlastně až do konce člověk tak úplně neví, jestli tam opravdu straší, nebo řádí vrah z masa a kostí (za to všechny palce hore!).

A i když, stejně jako ve všech předchozích knihách, autorka podle mě nezvládla finále, já se bavil. Opět sice platilo, že horor to vlastně moc nebyl (s větším počtem postav je obecně těžší navodit pocit strachu), ale tentokrát jsem prostě spokojený :)

5 28.02.2023

Na rozjezd série solidních 3,5 z 5. Téma upírů (až notně ohrané) tu je zpracováno docela zajímavě a co je ještě lepší, nadpřirozeno tu slouží opravdu jen jako prostředek pro vyprávění vlastně dost civilního příběhu o ztrátě.

Skutečnost, že šlo původně o divadelní hru a až posléze mangu/anime tu je podle mě dost znát a je tudíž možné, že to typickým hltačům japonských obrázků nebude úplně vyhovovat. Mně to ale sedlo velmi a na další díl se těším.

2 06.02.2023