Rawen616 přečtené 456

Interview s upírem 1996, Anne Rice (p)

I přes celkem zajímavě pojaté upírství a solidní brutalitu (a také docela odvážné náznaky homosexuality a pedofilního vztahu mezi upíry - zejména když vezmeme v potaz kdy to vzniklo) mě to hrozně nebavilo a chvílemi doslova vyčerpávalo až pilo krev:-) Kniha je rozdělena na dvě části. Dočetl jsem, se značným sebezapřením, jen tu první. Počítam, že hodnocení bych asi stejně nezměnil. Nerad nechávám knihu nedočtenou, ale tady mne opravdu neláká vůbec nic abych to dočetl.... celý text

Bouřková sezóna 2014, Andrzej Sapkowski

Takový milý "dodatek" k Zaklínačské sérii. Záměrně dávám dodatek do uvozovek, protože jde o prequel celé ságy. Tomu odpovídá i struktura knihy, která je spíše souborem několika povídek spojených v román zdánlivě banální zápletkou o ukradených mečích. Při pátrání po nich se samozřejmě Geralt nachomýtne k celé řadě nešťastných příhod. Rozhodně od toho nečekejte nic víc přelomového, jinak budete zklamáni. Vlastně by mi ani nevadilo, kdyby to bylo celé více povídkové jako první dvě knihy. Ale ve výsledku je to jedno. Ať už vedly Sapkowského k napsání jakékoliv zištné či nezištné důvody, jsem rád, že jsem se mohl ještě jednou podívat do Geraltova světa a na konci knihy(kdy už se to opravdu vezlo na vlně nostalgie a emocích) mi bylo opravdu smutno, že už to končí. A právě tenhle pocit mě přesvědčil o tom, že tomu dám i tu pátou hvězdu i když si jí to asi objektivně nezaslouží. A hlavně, teď mám skvělý důvod dát si celou tu ságu znovu:-)... celý text

Svět podle Prota / Na světelném paprsku 2008, Gene Brewer

Popravdě, lepší je ta první část(která byla i velmi pěkně zfilmována). Jinak jde o zajímavou oddechovou knihu, která kromě prota sleduje i osudy dalších pacientů psychiatrické léčebny a na jejichž příkladu se můžeme seznámit s celou řadou podivuhodných duševních chorob. Pravdou ovšem je, že jakmile není prot na scéně, kniha trochu ztrácí tempo. Je to zajímavá a sympatická postava i přes to, že je to vlastně extrémně pesimistický hipík, či dnes by se možná řeklo ultra-sluníčkář. Nedá se ale říct, že by jeho kritika lidstva nenutila k zamyšlení. Nenabízí sice moc řešení, krom poněkud naivní utopie, ale i tak možná po přečtení pár věcí v životě přehodnotíte. No a hlavně...byl nebo nebyl to tedy opravdu mimozemšťan? :-)... celý text

Americký sniper 2012, Jim DeFelice

Kniha, k níž je nutné přistupovat bez zaujetí. Napsal jí obyčejný americký chlap, který se navíc netají svým až trochu fanatickým vlastenectvím a který rozhodně není žádný spisovatel. Ke cti mu ale slouží, že je naprosto upřímný a všechno co bychom mohli odsoudit si uvědomuje a přiznává to. Fascinovala ho válka, chtěl být nejlepší, bavilo ho zabíjet nepřátele a služba vlasti mu byla víc než rodina. Já ho neodsuzuji i když s nim ve většině věcí, co se mu líbily nesouhlasím. Jiná země, jiná mentalita, jiný názor. Je fajn, že pár kapitol v knize je i z pohledu Kylovi ženy. Dodává to tomu trochu hlubší rozměr. Za hrdinu ho ale rozhodně nepovažuju.... celý text

Poslední Incal 2018, Alejandro Jodorowsky

Vše co jsem napsal ke Kastě Metabaronů a Incalu bych mohl napsat i tady. Pokud máte rádi svět který Jodo stvořil, bude se vám líbit i tohle, tak snad jen malou poznámku: Nic proti Moebiovi, mám jej jako kreslíře rád, ale jak Giménez v baronech tak i Ladronn v tomto díle podle mého vystihli ten šílený Jodorowského svět lépe. Vynikno to zejména v poslední části knihy, kde si můžeme prohlédnou část kreslenou Moebiem, které navíc silně uškodily digitální barvy. K Moebiovi se hodí spíše barevnost nastavená v Incalu, bez digitálního stínování a přechodů. Pro lepší návaznost doporučuji číst pokud možno krátce po Incalu, jinak hrozí, že se v tom obrovském světě budete trochu ztrácet.... celý text

Korzárská čtverylka 2018, Michael Bronec

Dělám to nerad, ale třetí díl kapitánů je v mých očích výrazným krokem zpět oproti dvěma předchozím dílům. První díl byl spíš prologem a seznamovačkou s postavami a četl se celkem svižně. Druhý díl rozvinul poslání všech postav a ukázal více ze světa, kde se to celé odehrává a dočkali jsem se i několika soubojů a akce. No a třetí díl...popravdě vůbec nevím o čem byl. Přišlo mi, že to byl jen soubor dlouhých rozhovorů a děj se neposunul vůbec nikam. Astrobiologická výprava je stále na cestě a po cestě debatuje, Koordinátor sáhodlouze debatuje s kdekým a piráti také sáhodlouze debatují mezi sebou. Když se ještě přidaly kapitoly s milostnými dobrodružstvími, měl jsem už tendence tyhle části přeskakovat. Příliš mnoho postav, příliš mnoho dialogů a příliš málo děje. Uvidíme co bude dál. Ten svět se mi totiž jinak celkem líbí:-)... celý text

Diosamante 2018, Alejandro Jodorowsky

Luxusně nakreslený mýtus/pohádka/fantasy. Jodorowsky opět využívá všechny své obchodní značky: Hrdina či hrdinka musí trpět a u Jodorowského hrdinové trpí ostošest. Následně vždy podnikají jakousi cestu za sebepoznáním či osvícením. Nešetří se nikdo a nic a genocida není cizí pojem, stejně tak násilí a sex - ten je vždy buď extra vášnivý a nebo extra brutální. A navrch samozřejmě kopec mystiky, symboliky a odkazů do všech možných náboženství. A jak už je Jodorowského zvykem, opět si přizval ke ztvárnění svých zvrhlých monumentálních vizí skvělého kreslíře. Diosamante je podobně epická jako Metabaroni, leč bohužel je to oproti nim jen takový střípek, neboť kreslíř Gal tento příběh nedokončil. A je to opravdu škoda. I když můžeme navštívit jen kousek příběhu, stojí to za to. Minimálně po té vizuální stránce.... celý text

Smyčka 2018, Simon Stålenhag

Stalenhagovy obrazy mají velmi specifickou atmosféru. Sleduju je už dlouho a proto jsem samozřejmě neodolal touze mít je doma v knižní podobě. Uvítal bych sice lepší papír, na druhou stranu je díky matnému papíru s nižší gramáží cena knihy opravdu příznivá. Krátké příběhy u každého z nich jen podtrhují zvláštní nostalgické pocity a vzpomínky na dětství, které ale nikdy neexistovalo.... celý text

Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery

Podnětné zamyšlení nad tím, kam kráčí a jakými cestami kráčela česká společnost. Nemusíte se vším souhlasit, ale idea je dobrá a bylo by dobré jí dál rozvíjet. Víc nemá cenu psát, tohle je zkrátka dobré si přečíst a udělat si názor. Nedělal bych z toho povinnou četbu, jak zaznělo v komentářích níže, to by mohlo celé myšlence spíš ublížit. Ale mohu ji rozhodně každému vřele doporučit.... celý text

Lovec přízraků - Vraždy, které šokovaly republiku 2014, Viktorín Šulc

Jestli mohu o nějaké knize prohlásit, že je opravdu temná, tak to bude tahle. Celá kniha je velmi detailním popisem vyšetřování obzvlášť závažných a v několika případech dnes už legendárních případů "běžných" vrahů a vrahů sériových. Straka, Hojer, Vorel...dočteme se poměrně detailně z jakých poměrů tito lidé vycházeli, jak páchali své zločiny a jak byli dopadeni. Nevěřícně kroutit hlavou budete asi od začátku do konce. Rozhodně nedoporučuji slabším povahám. Je opravdu velký rozdíl když si člověk čte nějakou severskou detektivku plnou krve a když si čte strohý popis místa činu a v jakém stavu byla nalezena skutečná mrtvola. Realita je daleko mrazivější. Celou hrůzu ještě umocňují fotografie z místa činu.... celý text

Ve stínu Rudé věže 2017, Karolina Francová

Váhám s hodnocením mezi třemi a čtyřmi. Rozhodně se tomu nedá upřít originalita. Zasazení do Liberce je super, i když neliberečáci to asi tolik neocení. Celý autorkou popsaný svět kombinuje magické bytosti a kouzla s naším moderním světem velice dobře a má teoreticky obrovský potenciál pro další příběhy a pokračování. Některé magické praktiky jsou navíc poměrně zajímavě vymyšlené. V Rudé věži ale kupodivu nečekejte nic rozmáchlého. Příběh je spíše komorní záležitostí několika postav, zejména dvou bratrů. Verdikt: Sympatická a originální odpočinková fantasy. Rád si přečtu pokračování.... celý text

Zátiší s vránami 2004, Lincoln Child

S Pendergastem jsem se před lety poprvé setkal u Relikvie. Tehdy jsem oceňoval hlavně sympaticky čtivý, trochu hollywoodsky béčkový, ale dobře podaný děj. Netrvalo dlouho a pustil jsem se do pokračování, které bylo sice slabší ale o to víc se mi zalíbil hlavní hrdina. A teď do třetice jsem si dal tuto dlouho sháněnou knihu a mohu prohlásit, že Pendergasta jsem si zamiloval. To je prostě skvělý pošuk a je radost číst scény kdy využívá své podivné dedukční a meditativní schopnosti vyšetřování, dává na odiv své aristokratické manýry a nebo se, když jde do tuhého, přepíná do chladnokrevného "hero" módu kdy se pouští do skoro sebevražedných akcí. Zátiší s vránami je další případ tohoto podivína, zasazený znovu do velmi dobře popsaného prostředí - tentokrát americký zapadákov. Příběh sice trochu zavání béčkem, a opět se, podobně jako v Relikvii či Relikviáři budeme prohánět temnými místy s mocným protivníkem v zádech...Ale nedá se nic dělat, je to skvělé napsané. Prostředí je stejně jako v předchozích dílech doslova hmatatelné, zápletka a tajemné zlo je poměrně dlouho skryto a náznaky nadpřirozena dokáží udržet čtenářovu pozornost. A je tam hlavně ten geniální pošuk:-) Výtečný oddechový thriller bez výrazných hluchých míst.... celý text

My děti ze stanice ZOO 2005, Christiane Vera Felscherinow

Působivá zpověď feťačky. I po letech je to pořád zcela aktuální. Když pominu ten pekelný kruh prostituce-droga-zítra s tím přestanu-prostituce-droga...ze kterého prakticky není úniku tak v knize nejvíc oceňuji to, že lacině nedémonizuje ani feťáky ani drogy. Naopak velice realisticky popisuje proč do tohohle svinstva člověk zabředne. Zajímavé byly části knihy, kde hrdinka kritizuje svým pohledem tu nefetující část společnosti. A má svým způsobem pravdu. V čem jsou, v očích mladé holky, dospělí lidé, kteří se honí za penězi aby si kupovaly předražené krámy, chodí za prostitutkami, pijí alkohol a odkládají své děti do diskoték a zcela nevyhovujícího prostředí sídlišť lepší než fetka z nádraží? Oba se ničí v honbě za svými prioritami. Je to poučná knihy pro děti i pro rodiče.... celý text

Největší záhady kriminalistiky 2018, Jaroslav V. Mareš

Kniha sice nepřináší žádné rozluštění ani velké odhalení a je vidět, že jí psal novinář...ale to nic nemění na tom, že případy které kniha popisuje jsou natolik poutavé až budete mít problém ji odložit. Velké množství přepisů výpovědí svědků a různých záznamů je doplněno mrazivými fotografiemi z míst činů. Tohle všechno a také vědomí, že popisované případy se nepovedlo rozluštit , dělá z knihy perfektní záležitost na pochmurné podzimní večery. Kniha se zaměřuje především na vraždy. Dočteme se tak např. co stálo v pozadí skutečného případu, který byl později inspirací pro známou epizodu Studna z 30ti případů majora Zemana. Zvlášť znepokojivé jsou tři kapitoly, které spojuje mizení a následné brutální vraždy trampů v Hřensku a do kterých byla podle všeho nějak zamotaná tehdejší Pohraniční stráž. Možná nejzáhadnější případ v knize je fascinující příběh "Karla Nováka" - člověka, který se zkrátka objevil a tajné služby nedokázaly po celou dobu jeho existence plné podivných příhod odhalit, kdo to vlastně je a kde se vzal. Nemám v oblibě moderní detektivky, tato kniha i v poměrně krátkých kapitolách ukazuje, že realita je o mnoho zajímavější a mnohdy i děsivější.... celý text

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Divnoknížka. Je psána zvláštním způsobem, a trochu mi tam vadilo to neustálé ohromné množství přirovnání. Dalším problémem je, že se v knize něco začne dít až někdy od půlky aby to (pozor na spoilery) skončilo víceméně otevřeným koncem. Osobně jsem měl hrozný problém s uvěřitelností celého toho světa. Přišel mi hrozně radikální na to, v jak krátkém čase vznikl a chopil se moci. Hrdinka byla mladá třicetiletá žena, která si pamatovala "normální" Ameriku 80.let, studia na vysoké atd. a najednou pink! máme tu svět plný občanských válek, toxických skládek a společnost je rozkastovaná jako z Orwella bez knih, hudby a čehokoliv dalšího, kde jsou skoro všichni neplodní, až na otrokyně které slouží k rození dětí. Jak by proboha tohle mohlo fungovat na uzemí jako je USA? A co zbytek světa? V knize je zmíněna turistická výprava kde jsou i ženy oblečené vyzývavě, tedy normálně. Proč je tam ten superuzavřený totalitní režim pouští a takhle oblečené? Odkud byly a jak to tam funguje? Je tam podobných podivností plno. Umím si to představit v rámci nějaké početné lokální sekty ale takhle? Totalitní režimy mívají rychlý nástup, ale většinou existuje mnoho náznaků a akcí které jejich příchod předznamenávají a ještě dlouhá léta po jejich nástupu trvá než dojde k uplné změně myšlení a kultury. U Orwella ta záhadnost režimu dávala smysl, neboť tam bylo ničení minulosti jedním z nosných témat. Tady té uvěřitelnosti nepomohl ani epilog v podobě vědecké přednášky o životě a době hlavní hrdinky(vyjde najevo, že kniha je vlastně její deník nalezený v daleké budoucnosti). No a krom toho se tam skoro nic neděje, je to spíš kniha o pocitech v divném a chatrně vymyšleném světě. Slabé tři hvězdy, takže dvě.... celý text

Nekonečný příběh 2001, Michael Ende

Přečteno jako audio:-) Ani nevím kolik let jsem si chtěl tuhle knihu přečíst, nejspíš už od doby kdy jsem jako dítě viděl film. Z nějakého důvodu se mi to povedlo až teď. A jsem z ní malinko rozčarovaný. Respektive celý příběh je trochu jako jízda na horské dráze. První polovina s Atrejovým putováním a bojem proti nicotě je excelentní. To množství nápadů a fantazie, jaké do nás autor valí je neskutečné a opravdu jsem si říkal, že tohle je fantasy s velkým F. Celá ta myšlenka proč fantazie umírá a k čemu to vede je skvělá a člověk z toho cítí tu osudovost. Pak je ale fantazie v půlce knihy zachráněna a do jejího světa se dostane Bastian, který je poněkud nesnesitelný. Tedy, ono to má svůj důvod, autor prostě ukazuje jak snadno se člověk stává zkorumpovaným když rychle získá moc. Tahle část knihy zabírající její střed ale rozhodně není kdovíjak zábavné čtení. Zlepšovat se to začne až v části poslední, kdy se Bastien rozhodne polepšit a vydá se na zajímavou, dalo by se říci až iniciační cestu za návratem do reálného světa... Jak už jsem řekl, jestli kniha v něčem exceluje, je to autorova fantazie, která nemá mnohdy daleko k hodně kvalitnímu tripu po halucinogenech. Druhou věcí, kterou musím ocenit, je filozofická rovina knihy. Z příběhu si odnesete vždy něco jiného podle toho, v kterém věku jej čtete. Celé je to takové temně melancholické, filozofující podobně jako Malý princ a dá se v tom vyhledat hromada inspirací z Junga i Freuda. Rozhodně patří k fantasy klasikám, které je dobré znát.... celý text

Nebeští jezdci 2003, Filip Jánský (p)

Přiznám se, že jsem tomu dal 5 hvězd i když mi ještě do konce nějaký kus zbýval. Teď po dočtení bych tomu snad dal těch hvězd ještě víc kdyby to šlo. Podobně jako Ponorka kterou jsem četl předtím je i tohle neskutečně emotivní, syrové a strhující zachycení zážitků přímého účastníka, který je navíc obdařen spisovatelským talentem. Takhle by to asi nenapsal nikdo, kdo to nezažil. Nečekejte tedy žádnou romantizaci války, žádné udatné hrdiny co bojují proti těm druhým "zlým". Tady je jen parta ustrašených kluků vyhnaných z domova, která ve volném čase pytlačí, krade benzín a když jdou do akce, tak se klepou strachy, chybují a uvědomují si, že hází bomby a střílí na jiné ale vlastně zároveň úplně stejné ustrašené kluky semleté mašinérií války. Jedna z nejsmutnějších ale zároveň nejsilnějších knih co jsem kdy četl.... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl
odpad!

Čtyři kámoši, každý jiný, se po letech potkají a zjistí, že jejich život je celkem nuda. A tak si vymyslí hru, kdy budou plnit různé ztřeštěné úkoly aby si dokázali, že ještě nepatří do starého železa. Super, říkal jsem si. Nic moc originálního ale dobrý námět na "buddy" komedii. Realita je asi taková - 4 fotříci jsou nesympatičtí troubové, kdy navíc jeden z nich przní manželku tomu druhému. Ony úkoly, ze kterých by schopný tvůrce vytřískal hromadu vtipných situací stihnou v knize jen dva. Ten první spočívá v tom svléct se v práci do naha a natáčet se u toho a poslat video kámošům. Vážně mi přišlo divné číst o tom jak si čtyři dospělí chlapi navzájem posílají video, kde jsou nazí. Tohle zabere půl knihy. Druhý úkol spočívá v tom reagovat vždy upřímně, což by opět schopný tvůrce využil k hromadě vtipných situací. Jestli jsem u knihy dvakrát zvedl koutky k úsměvu, tak je to hodně. Drtivou většinu knihy totiž sledujeme hlavně to, jak strašně mizerné mají hrdinové vztahy, neustále mají nějaké úlety, nevěry... Všichni jsou nadržení. Ženy jsou tu až na výjímky nadrbané blbky, které jsou v knize jen proto, aby mohly hrdinům už tak nejasné vztahy ještě více komplikovat. Opravdu mne to nebavilo. Je to ekvivalent takových těch českých hořkosladkých filmových komedií ze života u kterých se většinou člověk cítí spíš trapně a kde spolu všichni navzájem souloží, řeší vztahy až do zbláznění a vtipy spočívají v tom, že někdo řekne něco sprostého, někam upadne a nebo ukáže prdel. Oukej, pokud tohle někomu stačí ke štěstí, já mu to neberu, ale rád se podobné kultuře vyhnu. Každopádně dám ještě české populární literatuře i Hartlovi šanci, chci znát co lidé čtou(i když z toho nejsem zrovna nadšený)... celý text

Návrat krále 2007, J. R. R. Tolkien

Spolu se Dvěma věžemi asi nejlepší část celé trilogie. Bitva o Minas Tirith je opravdu působivá, stejně tak jako cesta do srdce Mordoru. Tolkien si se svým světem skutečně vyhrál. Co asi každého čtenáře překvapí, že zlo je poraženo už někdy v půlce knihy. Ano, ani tomuto dílu se nevyhlo "prokletí Tolkienovo půlky" - tedy, že každá část trilogie má jednu skvělou polovinu a jednu výrazně méně skvělou polovinu. V prvním díle byla na umření celá první část až do setkání s Aragornem. U Dvou věží bylo zase úmorné číst o putování Sama a Froda pustou periférii Mordoru. U Návratu se to trochu zlepšilo. Hlavní zápletka skončí zničením prstenu. Radost z vítězství je bohužel rozmělněna kapitolami o návratu domů a spíše směšnou a vlastně uplně zbytečnou částí s osvobozováním Kraje od přeživšího Sarumana a jeho poskoků. Po tomhle ještě následuje dalších pár set stran dodatků, rodokmenů a dalších dokumentů rozšiřujících historii Tolkienova světa. A jelikož jsem nebyl schopný dočíst Silmarillion, nedočetl jsem ani tohle. Nu, takže konečný verdikt je tu. Měl by si celého Pána prstenů přečíst každý? Určitě to mohu jako literární dílo vřele doporučit, pro fanoušky fantasy je to přímo"základní vzdělání". Je ale třeba k tomu přistupovat trochu jinak než k dnešní fantasy. Je to spíš jako číst starý mýtus. Postavy jsou hodně idealizované, dělení světa je černobílé a všechno je tam tak nějak pohádkově vznešené. Osobně mám raději "špinavou fantasy" ála Zaklínač, kde elfky šlapou aby si vydělaly na chleba atd... A ještě jedna zásadní otázka - je filmové zpracování lepší nebo horší než kniha? Chtě nechtě, musím přiznat, že filmy jsou lepší. Scény které mají být emotivní jsou ve filmech mnohem emotivnější než v knize a scény které bych v knize nejraději vyškrtl ve filmech nejsou. Naopak ty, které byly v knize jen tak zmíněny a bylo mi líto, že nemají prostoru víc(armáda duchů) ve filmech jsou. A Gimli i Legolas mají ve filmu větší úlohu i více hlášek a jejich přátelství tam působí daleko upřímněji. Nedá se nic dělat, je to ten vzácný případ kdy je film lepší než kniha. Pro někoho možná kacířské tvrzení ale zkrátka to tak vidím. Ale i tak to bylo dobré čtení.... celý text

Batman: Můj Temný princ 2018, Enrico Marini

Vizuálně úchvatné. V té hromadě digitálně barvených sterilních komiksů je radost koukat na rozpité vodovkové mraky a nádherně "špinavou" texturu povrchů. Do Batmanova světa tenhle styl neskutečně sedí. Příběhově bohužel slabší.... celý text