razorek
přečtené 65
Odbočka v lesích
2022,
Kateřina Karolová
Před touto knihou jsem četl ještě další autorčinu dosti podobnou knihu( minimálně se nese v podobném duchu) jménem Jiné místo a mě prostě styl vyprávění baví a knížky od Kateřiny mi prostě vždycky uhvízdnou jak lusk, člověk ani nemrkne a je konec a většinou takový jaký moc nečekáte,paráda.Postavy mě bavily, protože víc toxickou partičku přátel kteří k sobě jsou tak krásně falešný těžko pohledat a bavily mě ty jejich techtle mechtle mezi nima,aby následně děj více a více zatemňoval.Co je možná trošku na škodu je, že vyprávění mi přijde jakoby na speedu, tedy minimálně druhá půlka knihy.První je naopak taková rozvlačněná,ale zato parádně budující atmosféru.Je to jako taková horská dráha kdy jedete pomalu nahoru a když už to vypadá že skapete nudou rozjede se to jak pendolino. Takže vlastně ve finále neeee šlape to dobře a klidně bych si dal i delší dílo v podobném stylu o této spisovatelky. Ona to tam má prostě. Po delším uvažování lepší 3 na bodík plus mi tam něco chybělo.Možná kdyby to bylo více rozvedený ten konec.... celý text
Prokletá místa Čech a Moravy
2011,
Veronika Rubínková
Největším problémem téhle knihy je, že člověk dostane něco jiného než očekával a jak víme očekávání je zhouba lidstva. Knihu jsem nedočetl, bohužel.Pokud do knihy chcete jít připravte se spíše na lekci dějin určitých míst a to možná ani ne těch nejslavnějších na daná místa Čech a Moravy. Cením hrad Houska že je zmíněn a líbilo se mi historické okénko o Lidicích ale kdybych si chtěl o tomhle místě zjistit něco více tak si asi sáhnu po jiné knížce.O prokletých místech je tady jen pramálo spíš historický rozbor jak kdybych byl na exkurzi na zámku.Což mě nevadí a mám historii rád,ale jen když si dané místo mohu rovnou prohlédnout.Jediné co mě na knize bavilo byli příběhy samotné,ale ty se většinou vlezli na pár stran a pak už se zde jel výčet nic neříkajicích dat a jmen dávno zesnulých.Bohužel já chtěl knihu o prokletých místech,historky, výpovědi místních atd. a ne učebnici historie a to ještě ne moc dobrou. 2 hvězdy za snahu a očividnou práci se na ty místa vydat a rejpat se v historii. P.s.: například zmínka Lovecraftova Necronomiconu je vymyšlená jen do jeho příběhů a niky ani existovat neměla a autorka to zde přirovnává k jiným legendárním ztraceným grimoárům.... celý text
Ignis fatuus
2024,
Petra Klabouchová
Tohle bylo absolutně me gusta. Pokud máte rádi tvorbu Josefa Kariky tak tohle můžu jedině doporučit. Nejvíce podobné to je asi Trhlině akorát zde místo pohoří Tribeč na Slovensku navštívíme Šumavu v Česku. A víte vy co tohle je i lepší než Trhlina kterou já mám velice rád.Samotný příběh je velice dobře zapletený a na konci to do sebe zaklapne jak při souloži,+ je celá kniha doprovázena různými střípky ze šumavského prostředí formou místních pověr ale i věcí které se skutečně staly. Tato kniha je prostě masterpiece obdařený i velice barvitým stylem autorčina psaní takže na vás tajuplnost Šumavy dýchne až k vám do obejváku nebo kde budete knihu číst tohle prostě bez plného počtu hvězd odejít nemůže. Určitě od autorky chci i jiné knihy zkusit. Enjoy!... celý text
Memento
2008,
Radek John
Po dětech ze stanice ZOO jsem se rozhodl si dát menší repetko a tentokrát se kouknout za dráty z východního směru a to konkrétně do našeho malebného Československa. Zde je vidět že fetování moc nefrčelo,ale i zde se našla banda exotů kteří si něco museli cákat do drátů. U nás to však nebyl herák ale léky na předpis,kde největší modlou pak byl morfin. Časem se začne více vyskytovat víc a víc perník a ten nám tady zůstává populární do dneška. Příběh oproti ZOO je vyloženě nextgen,neustále se tu něco děje a my tak máme šanci skouknout celou plejádu situací do kterých se místní smažka mohla namočit VS neustálé fetování a šlapání které už bylo časem nudné a děj se nikam nešoupal z knihy druhé. Jediné co snad trochu musím vytknout R. Johnovovi bylo místy schyzofrenické psaní,kdy lítáte z minulosti do přítomnosti,aby se text najednou přelil do vnitřních pocitů hlavní postavy. Což by vzhledem k tématu nebylo na škodu,jen kdyby to bylo nějak očíslované,popřípadě rozdělené do kapitol,ale dá se zvyknout. Hlavní postava je jak jinak sobeckej mastidrak kterýmu nesejde na ničem jiném,než si sehnat nějákej náboj do buchny. Líbil se mi psychologickej rozklad osobnosti,míšen paranoiou a haluzema které jsou zde parádně popisované,aby si i ten co nikdy nic nezkusil dokázal představit jakej segedýn musí taková průměrná smaha v hlavě mít. Plný počet hvězd kvůli nutnosti toto téma šířit dále,avšak pocitově by to bylo na 4 stejně jako u dětí ze ZOO minus jedna hvězda.(Jak říkám tato kniha my obsahově přijde zábavnější než dílo z Němec.)... celý text
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane Vera Felscherinow
Tato kniha mi po letech konečně dala náboje na diskuze se starší generací než jsem já že ty dnešní děti jsou peklo(je mi 33), jelikož většina těch dětí z knihy jsou většinou ve věku mých rodičů (nebo by byli kdyby nefetovali hero). Tudíž ne milé paní a milý pánové východního bloku ,nebyli jste o nic lepší generace,jen jste byli na druhý straně ostnatých drátu.I když co si budem tady zase frčel chlast jak kdyby se nechumelilo a to do té míry, že v dnešní době je to norma a ten kdo pije div není národní hrdina. Vůbec nikomu není divný že do sebe každej víkend lejou jedovatou látku po které jim je někdy i dva dny špatně,s tím že příště už si údajně nedají,aby následující víkend, většina tento koloběh opakovala. Ale co už ,oni přece nejsou narkomani, vždyť je to legální. Teď už ke knize,pro ty co neměli čest a nikdy o tomhle díle neslyšeli (stát se to může), budeme sledovat příběh jedné západoberlínské puberťačky která se až na fotra tyrana zas tak zle nemá,ale jelikož je to rozhýčkanej spratek ,tak postupně spadne do drog a to zejména do braní toho topíku mezi smažkama a to heroinu. Tak a to je asi vše,ne reálně o ničem jiném to není než o věčných vzestupech a pádech narkomana.O sebe klamu,ale i klamání nejbližším a prostě celkové sebedestrukci,kde mě osobně nebylo nikoho ani trochu líto a hned vysvětlím proč. Sám jsem totiž vyrůstal bez otce kterej o mě ztratil hned po narození zájem tudíž jsem měl podobné predispozice jako většina děcek z knihy které se opravdu špatně neměli, jen na ně mamky co kvůli nim dřeli od nevidím do nevidím(aby na se jejich děti mohli mít dobře), občas trochu kašlali.I já jsem v patnácti okusil chlast kterej jsem tak vyhejtil na začátku, kouřil cíga a měl i zkušenost s marihuanou(která v knize je popsána jako haš, což není nic jiného než pryskyřice z trávy).Nikdy a opakuji NIKDY jsem neměl potřebu zkoušet nic víc a věřte že příležitostí bylo mnoho,spoustu mých bývalých přátel spadlo do drog. Ano je to o slabosti jedince nic víc, já jsem dnes pyšně už pár let abstinující člověk a vlastně my i náš legální slabší heroin ve formě alkoholu vůbec nechybí.Knihu doporučuji každopádně jako formu edukace a nebo na odstrašení své ratolesti.Nechť se každý koukne jaká byla Christiánka arogantní a sobecký děcko a poučí se z jejích chyb. 4 hvězdy hlavně za to poselství které je nutné šířit,jinak by to asi bylo za 3... celý text
Rybář
2021,
John Langan
Ryby nemám rád (jakože jídlo) a na rybách (jakože činosti) jsem se dokázal vždycky spíš zdunit než něco chytat (to ještě kdysi dávno když si člověk o výkendu něco popil teď už nééé). Do této knihy jsem každopádně šel,protože je hojně spojovaná s Lovecraftem a s kosmickým hororem,který já rád. Mno a jak se to povedlo? Většinou všechno,pod čím se nějak píše že je to hodně inspirované Lovecraftem,dopadne tak že se to k němu neblíží ani na světelnej rok. Proto jsem byl co se týče Rybáře skeptický jak lusk. Jenže milý čtenáři,zde to opravdu v nějaké formě kosmický horor připomíná i když ne úplně ten od Houwiho El,který je všeobecně dělenej na takový dvě jeho hlavní linky a to linka prastarých(Cthulhu,V horách šílenství,Dunwichská hrůza apod.) kterou miluji a tu snovou(Kadath,Pickman atd.)kterou nenávidím. Rybář se dá zařadit právě do té první zmiňované i když moderněji pojato. Máme zde depresivní náladičku řízlou šíleným hraním si s alternativními realitami ve kterých je možný vše a navíc bůhví co nás tam čeká. Občas spisovatel trošku zatlačí zbytečně na pilu a to se tam pak objeví věci,co u Lovecrafta nenajdete(aka více násilý a sex),ale to na škodu není protože o tom úmění vždy bylo,přinášet nové věci. Pravdou pak je že to místy spíš připomíná fantasy,ale což už. Za mě překvápko jak magor a 4 hvězdy tumáš.... celý text
HEX
2017,
Thomas Olde Heuvelt
Hex je pro mne příjemným překvápkem na které jsem narazil zcela náhodou. Máme zde zajímavé postavy. Máme zde děj který v první půli působí jako horor pro teenagery aby se pak zvrhl v temnou psychiku drásající zhovadilost. A samozřejmě jako třešnička na dortu je tu super zápletka která mi přišla celkem originální. To vše vyvrcholí v parádně depresivním endu kde zjistíte že by jste to své dospívající dcerce asi přečíst nedali. Co je u knihy trošku na škodu je že se tam pár věcí dá predvídat,ale to zas není žádné trauma.Vážně ještě jednou chvála za surová témata jako je ztráta dítěte,lynčování a(to pro mne jako misantropa bylo stěžejní) zjištění že ty největší bestie jsou stejně nakonec lidé. Hodnocení se vyšplhalo na čtyři hvězdy i díky zakončení ve stylu Mlhy a teď myslím té filmové :)... celý text
Drakula
1919,
Bram Stoker
Problém u tohoto dnes už fenoménu jmeném Drákula je v tom že nás vyděsit nedokáže a teď to není kvůli tomu že by spisovatel psal jinak než spisovatelé dnešní doby(což si myslí většina lidí zde),ale právě díky tomu že vytvořil něco tak legendárního,že my co to čteme dnes jsme připraveni o celkový děj tohoto díla.Proč? No odpovězte na otázku co je stěžejním kamenem každého hororu do té doby než na vás poprvé bafne bubák? Strach z neznáma. Vy jednoduše nevíte co vás má zatím děsit a to je právě to co šlape nejlépe. Teď však do ruky berete knihu s názvem Drákula a víte co tam bude strašit a právě proto jsme ochuzeni,narozdíl od lidí co to četli před 127 lety kdy kniha vyšla.Závidím jim ty plot twisty co se v knize nacházejí(použití česneku,zrcadla a pod.),ale nám jsou už dnes tak samozřejmé jako že po použití záchodu máte spláchnout.Je to stejné jako si pustit film vetřelec úplně po prvé aniž by jste si o filmu cokoliv zjišťovali a pak si ho pustit ještě jednou,asi tušíte kdy by vás ten film vyděsil víc. Co se týká rozdílu mentality dnes a tehdy,tak propast tady určitě nějaká je. Osobně nejsem na to číst knihy starší než jsem já,ale řekl jsem si že klasiku jako je Drákula si prostě musím přečíst a hele,čum,ono mě to bavilo(zhruba tak do půlky). To jak někteří píšou že to dnes nedokáže vyděsit a nebo že je to slabej odvárek dnešních vykuchávacích slahser hororů pramení z toho že né že by to v knize nebylo,ono to tam je,jen to nemá potřebu být tak detailně popisovaný. Je to jako z erotikou tehdy a teď:dřív chlapy stanovaly jenom při pohledu na ženské obnažené lýtko,zatímco dnes je zapotřebí vidět všechno což díky legínám a minisukním a upnutým tričkům bez podprd není takovej problém. Jinak se tedy vnímala brutalita tehdy a dnes. Co se pak týká samotného jednání a mentality postav,tak právě zde je ten největší problém. Právě zde je daleko více cítit že kniha už není žádná mladice. Ona je totiž z velké většiny spíš festival dvorného chování a pochlebování. Než se k něčemu postavy dopracují tak si musí všichni říct jak jsou skvělí a odvážný a jak se navzájem všichni milují a tohle není jen jednou nýbrž po celou dobu knihy. Jasný dřív byli všichni gentlemani a dámy ale kdyby nebylo tohodle zdvořilostního tlachání tak by kniha měla o dvě stě stran míň. Drákula je pak kapitola sama o sobě protože čím dál v příběhu jste tím více připomíná karikaturu než nějakého evil záporáka. No posuďte sami elitního zabijáka a vojevůdce kterým v knize po staletí byl,spisovatel zdegeneruje na padoucha který je na úrovni pouťového kejklíře kterej je navíc samotnými postavami překřťen na stovky let žijící dítě,které se nakonec nechá vyšplouchnout bandou měšťáků. Shrnutí je jednoduché kdyby se kniha více zaměřovala na děj a objasňování záhad(jako např.proč Drákulis může chodit ve dne venku,zatímco ostatní upíři asi ne, nebo kde profesor Van Helsing nabral takovej skill a vědění o vampirech),místo toho aby si postavy ¾ děje lezli do zádelí tak by to asi bylo i na tři hvězdy,ale u mne bohužel věk není vyznamenání takže může být kniha sebevětší fenomén když v jádru spíš nedává smysl než dává.... celý text
Duch domu Ashburnů
2019,
Darcy Coates
Darcy Coates jsem měl tu čest poznat skrze čtyřdílný cyklus Černá zima z kterého se vylouplo solidní postapo s jen jedinou iritací a to romantickou linkou která je vlastně v celé serii stěžejní,ale což už nějak jsem to překousl. Zde u této prvotiny šlo vidět že spisovatelka teprve začíná,ale i tak alespoň si to drželo slibovanou hororovou notu,kde ano horor skutečně má být pozvolný a budovat atmosféru a nééé nemá se hned snažit v prvních dvaceti stránkách šokovat že je tam frajer rozsekanej mačetou,ženská znásilněna a nemluvně snědeno:to fakt horor není.Jelikož je knížka v celku tenká tak se mi líbilo že se spisovatelka snažila budovat nejen atmosféru kolem domu Ashburnů,ale byla tam i snaha nahodit vibe ospalého maloměstečka kde se všichni znají a tvoří komunitu.Kniha pak následně nabírá spád(tak jak by jste to od hororu někde kolem půlky čekali)a směřuje až k celkem napínavému konci a rozuzlení celé zápletky,která nutno podotknout dává hlavu i patu alespoň co se hororu s nadpřirozenem týče. A rada pro ty co by někdy šli bydlet do strašidelně vypadajícího domu:pořiďte si psa a ne arogantního tvora jménem kočka i když Wolf se nakonec alespoň trochu vybarví :D Lepší tři hvězdy protože je to dobrá kniha a pro všechny škarohlídy JE TO JEJÍ PRVOTINA, ale v hlavě mi to jako horor neuvízne narozdíl například knihy pana Kariky:Strach a Trhlina :) .Možná dám i šanci nějakému lépe hodnocenému dílu této serie... celý text
To
2016,
Stephen King
Od Kinga jsem už jeden kolos četl a tím kolosem bylo Svědectví. Co se od Štefana Kingů dá očekávat je, že je to vypsaný spisovatel něco za sebou má a psát umí ale jestli konkrétně tento počin potřeboval celých 1092 stran to netuším, pojďme tedy na to. "To" jako takové zná v dnešní době snad každý a to i díky nedávnému dvojdílnému filmu od kterého jsem viděl jen part jedna a to nutno podotknout před přečtením knihy. Věděl jsem tedy do čeho nejspíš jdu,ale to co jsem dostal není ani polovina mého očekávání."To" je totiž festival všeho možného jen né hororu, chcete-li to nějak jasněji definovat nazval bych to fantasty pro dospělé kde jsem se nebál ani vteřinu.Postavi mě bavily, líbily se mi hlavně různé back story(Černý flek, vystřílení gangsterské rodinky apod.), tématika rasismu, šikany, domácích násilí,vliv výchovy na dítě to všechno máme na skladě,ale horor nikde. A když už konečně na konci to mohlo vyvrcholit kosmickým hororem ala Lovecraft tak tudle,nic nebude, uděláme z toho pohádku už úplnou a okořeníme jí klasickým Kingovským chozením za hranu kde se s Beverly jednou z hlavních postav......ale co přečtěte si to sami.Posledních padesát stran jsem už byl v agonii a teď přijde pravej kosmickej horor dámy a pánové, já těch posledních padesát stran knihu zavřel, dal do obalu a dal do knihovny. Ano nedal jsem to, nebavilo mě to.1050 stran jsem zvládl ale úplný finish mne nezajímal bohužel, víc potopený potenciál jak zakončit knihu nějakým pořádaným mindfuckem jsem nezažil,škoda,příště raději hrábnu po tenčí knize od Štefka protože ty mu jdou.... celý text
