Rilian
přečtené 585
Malíř pomíjivého světa
1999,
Kazuo Ishiguro
Moje první setkání s autorem Ishigurou dopadlo velice dobře. Autor má bezpochyby vyprávěcí talent. Z příběhu vyzařuje klid a vyrovnanost stáří. Na druhou stranu se zde dostáváme ke zpovědi (možná ne, tak detailně popsané, jak slibovala anotace) starého malíře následující původně směr Ukiyo-e a tradici Utamara Kitagawy. Autor předkládá tradiční otázky ohledně spoluviny umělců na vzestupu totalitních režimů 20. století. Nicméně v případě hlavního hrdiny jde spíše o nalezení hrdosti a sebeúcty v rychle se měnícím se světě. Velice mě zaujal kontrast mezi "svobodomyslností" hlavního hrdiny (spor s mistrem, snaha o vykročení z prchavého/pomíjivého světa, nabádání studentů, aby nenásledovali slepě své učitele) a uchovávání japonského tradicionalismu v jeho životě (služba japonskému režimu, výchova vnuka, udání svého studenta atd.). Tento kontrast je vidět i na příkladu studenta Želvy a Sasakiho. Pro mě, jakožto učitele, je bezpochyby nejzajímavějším úryvkem tento: "Vzhlížet k učitelům je sice správné, ale zároveň je důležité připomínat si jejich omylnost. Naučil jsem se nejít slepě s davem, ale pečlivě zvažovat, kam vlastně postrkuje." Ačkoliv se hlavní hrdina snaží vystoupit z davu a nemalovat výjevy z onoho pomíjivého světa, nakonec se však oním malířem stane, protože svět se neustále mění, něco nového přichází a za chvíli se to krásné, nové a opěvované ocitne v zapomnění a propadlišti dějin...... celý text
Terror
2007,
Dan Simmons
Musím přiznat, že kniha mě velice zaujala. Většina podstatných informací už napsali jiní, takže se omezím jenom na konstatování, že autor bravurně vystihl tíživou atmosféru arktické pustiny. Už dlouho ve mě kniha nevyvolala takový pocit beznaděje jako autorův popis marného boje o přežití. V textu se objevují i podrobné výčty zemřelých a přesné propočty zásob, což čtenáře o to více vtáhne do děje a všeobecné deprese. Kniha se sice může tím zdát velice dlouhá, ale existují případy, kdy je délka knihy nezbytná pro dokreslení atmosféry. A Terror je jedna z nich. Čtenář si lépe uvědomí onu každodenní dřinu, kdy po celodenním táhnutí těžkých člunů urazili nicotných pár kilometrů a dalších tisíc leželo stále před nimi. Co se týče motivu nestvůry na ledu, tak na něm neshledávám nic špatného. V naprosté pustině má člověk neustále pocit, že ho něco nebo někdo odněkud sleduje. A někdy to může být i pravda. Rovněž kvituji, že se zde nevyskytuje levný patos a Dan Simmons odhalil i temná zákoutí lidské duše - viz opuštění nemocných a nezvěstného kapitána nebo kanibalismus mezi skupinou námořníků. Samotný autor se detailně seznámil s fakty a historickými prameny, z jejich útržkovitosti vystavěl brilantní vyprávění, jehož pointou budiž mimo jiné i to, že lidská vynalézavost a touha přežít nemusí vždy obstát nad všemocnou přírodou.... celý text
Poslední dny janičárů
1975,
Mór Jókai
Nevím, jestli tomu nahrál překlad, ale na knize není na první pohled patrné, že byla napsána v roce 1854. Samozřejmě příběh obsahuje mnoho prvků romantické literatury, ale pokud k němu přistupujete s nadhledem, bude se vám určitě líbit. Rozhodně v tom nehledejte historicky přesný román. Najdeme zde klasický romantický popis stárnoucího tyrana a boj mladého sultána proti zkostnatělým janičářům. Není mnoho dobrých románů z prostředí pozdní Osmanské říše, a proto jsem zvolil takto vysoké hodnocení. Přiznávám, že mě zde ovlivnil i můj zájem o Albánii a postavu Aliho Paši Janinského. Nicméně není od věci si při četbě dohledat některá fakta a trochu si poupravit autorův jednostranný popis událostí či osobností. Jinak mě kniha překvapila svoji čtivostí a rozvržením - kapitoly o Alim střídají zdánlivě nesouvisející výseky ze života lidí v Osmanské říši a následně pak příběh o potlačení janičářské vzpoury.... celý text
Mluvit mlčky
2016,
Radka Těšínská Lomičková
V češtině ojedinělá publikace, která čerpá ze staršího evropského výzkumu. Jako učitel latiny jsem ocenil přiložený přepis jednotlivých znaků, který jsem pak báječně využil v hodinách.... celý text
Poslední dny dinosaurů
2016,
Vladimír Socha
V českém prostředí rozhodně originální kniha. Samotný příběh je sice velice jednoduchý, ale vzhledem k zaměření knihy to vůbec nevadí. Na předním místě jsou zde fakta a popis pozdní křídy a jejího prostředí. Jsem zvědavý, jestli bude druhý díl, protože některé záležitosti zůstaly nevysvětlené (osud hlavních hrdinů, podivné postavy za portálem atd.). Kniha rozhodně změnila můj náhled na celkovou katastrofu k níž došlo na konci křídy. Detailní popis následků dopadu a následných změn klimatu zcela určitě zaujme a vzbudí otázku, jak je možné, že něco vůbec přežilo. K hlavní hrdince mám jenom jednu výtku - neustále mluví jako Wikipedie. Opět, chápu, že účelem knihy bylo popsat tehdejší faunu a floru, ale při čtení mě napadla otázka, jestli by současní paleontologové ze sebe sypali jednotlivé druhy rostlin a živočichů, které znají jenom z nálezů kostí a zkamenělin. Trochu mě zarazilo, že se jednotlivé popisy příliš nezabývaly šupinami nebo srstí dinosaurů. Každopádně chápu, že pro názornost to bylo nezbytné a knihu mohu všem vřele doporučit. Skvěle napsaný román vystavěný na základě autorových rozsáhlých znalostí.... celý text
Star Wars - Před probuzením
2016,
Greg Rucka
Pokud toto má být nový kánon, tak to teda budiž SW země lehká. Pominu na začátek příšerný formát a velké písmo, a přejdu rovnou k samotnému vydání. Především byla hloupost vydávat nové kanonické knihy, když ještě nebyla hotová nová trilogie (pro kterou ani neexistoval žádný plán). Tudíž se zde dozvídáme o postavách, které úspěšně zabila úděsná epizoda VIII. Proč bych se měl zajímat o Snoka nebo Phasmu, kterou musejí uměle zachraňovat v knihách. Celkově byla kniha napsána pouze z jediného důvodu - napravit scénaristické nedostatky epizody VII. To už samo o sobě svědčí o mnohém. V příběhu o Finnovi se dozvídáme, proč uměl ovládat světelný meče - prostě ho trénovali se silotyčí... hmm pěkné. V příběhu o Rey zase přijdeme na kloub, proč umí v podstatě cokoliv včetně pilotování všech druhů mezihvězdných lodí - prostě našla simulátor a naučila se to... wau. Příběh o Poeovi je z celé knihy asi to nejlepší, přesto musí bohužel stavět na absurdní představě, že z trosek Impéria povstal ještě silnější První Řád a Nová Republika je tak stupidní, že si toho nevšimne. Už je asi zřejmé, že nejsem fanouškem nového kurzu ve SW. Myslím si, že je to celé zkratkovité a spíchnuto horkou jehlou za účelem většího zisku.... celý text
Nemo: Srdce z ledu
2018,
Alan Moore
Této sbírce třech příběhů o dceři kapitána Nema jsem dal 4 hvězdičky, protože se mi velice líbí nápad kombinovat dobrodružnou literaturu viktoriánské éry. Samozřejmě, že si čtenář musí hodně dohledávat, ale to právě nejvíce oceňuji. Při četbě si rozšíříte obzory a s každým dalším čtením objevíte něco nového.... celý text
Poslední povel
2010,
Timothy Zahn
Celkově hodnotím trilogii kladně. Skvělý nápad a především vynikající záporák. Dovedl bych si celou trilogii představit jako epizodu VII.-IX. (což vhledem k těm otřesným filmům by bylo jenom přínosné). Nicméně příběhu chybí náboj a trochu lepší vykreslení celé války. Popravdě jsem očekával od Trawnova tažení trochu více. Nejvíce se mi líbil druhý díl, po kterém jsem očekával dynamické finále. Ale závěr na čtyřech stranách mě dost zklamal. Rovněž i samotný Trawn je ve třetím díle spíše sporadicky.... celý text
Impérium
1995,
Ryszard Kapuściński
Skvělá reportáž od mistra polské žurnalistiky. Kapuściński se snaží popsat pozvolný rozpad SSSR nikoliv z centra moci, nýbrž z periférie, zejména pak z asijských republik. Kniha obsahuje rovněž mnoho úryvků týkající se Ruska z pera ruských klasiků a spisovatelů. Zejména kvituji tuto definici ruských dějin od Jurije Borjeva: “Vlak jede do zářné budoucnosti. Řídí ho Lenin. najednou stop, koleje končí. Lenin vyzval k práci navíc o sobotách, kolejnice byly položeny a vlak jel dál. to už ho řídil Stalin. A znovu trať skončila. Stalin přikázal postřílet polovinu průvodčích a cestujících a zbytek přinutil klást nové kolejnice. Vlak se rozjel. Stalina vystřídal Chruščov, a když koleje skončily, přikázal demontovat ty, po kterých vlak přijel, a pokládat je před lokomotivu. Po Chruščovovi přišel Břežněv. Zase nebylo po čem jet. Brežněv nařídil zatáhnout záclonky na oknech a kolébat vagony aby měli cestující pocit, že se jede dál” Dokonalé! Každopádně oproti Šachinčachovi zde není tak ucelený obraz celé situace a větší důraz na pochopení příčin rozpadu. Tento fakt je ovšem dán především rozlohou a mnohonárodnostním charakterem Sovětského Svazu. Mrazivým shledávám zejména popis velkého hladu na Ukrajině, kdy lidé zabíjeli své děti, aby měli co jíst, nebo únosy pionýrů kanibaly. Knihu mohu každému doporučit k lepšímu pochopení nefunkčnosti a obrovského marazu v Sovětského Svazu a sovětské společnosti.... celý text
Na dvoře krále králů
1980,
Ryszard Kapuściński
Čtivá reportáž z Etiopie. Čtenáři se nabízí zajímavé srovnání s autorovou další knihou o posledním íránském šáhovi. Oba to byli despotové, kteří žili ve vlastním palácovém světě, oba milovali armádu a oba nepochopili, že pokrok a rozvoj souvisí hlavně s mírou svobody a přístupu obyvatelstva ke vzdělání než s počtem továren nebo plantáží. Oba dva však podle Kapuścińskeho představovali určitý produkt starobylé tradice, ze které se despota může jen těžko vymanit. Kontrast mezi životem v paláci a životem mimo něj je velice krásně popsán v rozhovorech s bývalými služebníky. Některé jejich bývalé úřady působí až komicky (utírač bot, které pomočí během audience císařský pes, ministr pera, vrchní polštářník atd.). Na druhou stranu to demonstruje strnulost monarchie a její neschopnost přenést se do moderní doby. V obou svých knihách autor většinou zpovídá stoupence jedné strany. V knize o Íránu nejsou příliš názory zastánce šáha a v této knize zase odpůrců císaře. Každopádně reportáž nemusí být vždy všepojímající, má pouze poukázat na určitý trend nebo fenomén. A to se autorovi bez debat podařilo.... celý text
Šáhinšáh
2017,
Ryszard Kapuściński
Kapuścińského reportáž je velice poutavá a čtivá. Souhlasím s Freiherrem, že pravda asi bude trochu někde uprostřed, ale na druhou stranu to Kapuściński nepopírá. Jeho prací bylo postihnout náladu ve společnosti, nikoliv napsat vyváženou historickou knihu. Takto kupříkladu prostřednictvím rozhovoru s místním vyzdvihl Mosaddeka jako národního hrdinu, ačkoliv i on byť demokraticky zvolený premiér referendem rozpustil parlament. Rovněž tak je trochu svérázný Kapuścińského popis přijetí šíitského islámu v Íránu (který se mi ovšem velice líbí) jakožto prostředek odboje proti Arabům, ale na druhou stranu si čtenář touto interpretací spojí vývoj pozdějších událostí. Nejvíce asi kvituji popis autora revoluce, diktatury a chování despoty. Rozhodně doporučuji!... celý text
Slavné bitvy admirála Tegetthoffa
2013,
Milan Jelínek
Čtivé a přehledné. Jenom mírně nesouhlasím s jedním z autorových závěrů, že po bitvě u Visu se rakouské vedení nechalo uchlácholit a nadále nerozvíjelo plně své námořnictvo.... celý text
Námořní astronavigace
2017,
Jiří Konár
Kniha je psaná velice stručným a přesto obtížně čitelným jazykem, což u učebnice nutně škodí. Autor velice stručně bez vysvětlení shrne kapitolu a následně nahodí příklad, u kterého vůbec nevysvětlí postup. Knihu začátečníkům vůbec nedoporučuji. Knihu docení možná lidé, kteří se už v problematice orientují a chtějí si ji jenom osvěžit.... celý text
