Rilian
přečtené 585
Americký císař
2014,
Martin Pollack
Zajímavá reportáž o zapomenuté kapitole evropských dějin. Nejvíce mě zaujala aktuálnost celého díla - tehdejší převaděčské a pašerácké metody se v podstatě nijak nelišily od těch dnešních. Člověk po přečtení knihy více porozumí lidem z oblastí jako je Afghánistán nebo Eritrea a jejich bolestnému střetu s realitou. Vykreslování Německa těmito lidmi jako ráje na zemi je téměř do puntíku stejné s barvitým popisem USA od chudých haličských obyvatel. Kniha krátce řečeno upozorňuje na spouštěcí mechanismy masové migrace obyvatelstva. Jedná se o kombinaci chudoby v domovské zemi, absence jakékoliv naděje na změnu k lepšímu, arogance a ignorace místních úřadů, nefunkčnosti státního aparátu, ekonomické neperspektivnosti celého regionu, důvěřivosti, nedostatku vzdělání obyvatelstva a především naděje na lepší život.... celý text
Vycpaný barbar
2017,
Gergely Péterfy
Knihu jsem si koupil na Světu knih v roce 2017, ale nemohl jsem se do knihy začíst. Podařilo se mi to až po třetím pokusu. Souhlasím s evci, že překonat prvních sto stránek je opravdu těžké. Z tohoto důvodu nedávám plné skóre. Čtenář si rozhodně musí nejprve zvyknout na autorův styl a jazyk (o to více musím ocenit překlad pana Svobody). Samotné vyprávění v sobě spojuje osudy dvou historických osobností - Angela Solimana a Ference Kazinczyho. Ve prospěch autora hovoří jednoznačně fakt, že se čtenář se zájmem začte i do Kazinczyho osudů, protože oba dva muži slouží jako průvodci přelomu 18. století, tedy onoho věku rozumu. V některých pasážích autor zcela brilantně vystihl onu bezmeznou víru v lidský rozum u dobových osvícenců. Hovořím zde například o epizodě, kdy Kazinczy pojmenuje svoji první dceru Ífigeneia a místo potřeb pro malé děti, okamžitě koupí hudební nástroje a filozofické texty, protože jeho dcera bude vyrůstat v rodině, kde vládne rozum. To samé pozorujeme i u Solimana, který navzdory nedostatku peněz kupuje staré obrazy a knihy v kožených vazbách (= základem domu je přeci knihovna :-). Stejné projevy domy vidíme v bláznivých utopistických plánech Kazinczyho přátel nebo jeho vlastní definici člověkvěčenství - Člověkvěk, než se stane sám sebou, musí se oprostit od všeho, do čeho se narodil, a vydá se na vandr, na kterém pozná cizí věci. Kniha rozhodně stojí za přečtení, ale je zapotřebí určité dávky trpělivosti (alespoň na začátku) a vnímat spíše prostředí než samotný děj.... celý text
Nemrtvá inkvizice
2016,
Jan Urban
ztráta času
Moje hodnocení je 0,5/5, což mi bohužel zdejší systém hodnocení nedovoluje udělit. Přiznám se, že sérii čtu spíše z akademického zájmu. U tohoto dílu jsem byl zvláště zvědavý, nakolik bude kniha kvalitnější, když její vydání zařizovalo profesionální nakladatelství. A právě proto jsem udělil půl hvězdičky, protože oproti předchozím dílům plných stylistických a gramatických chyb, je zde konečně vidět práce korektora. Věty nepůsobí křečovitě a čtenář se nemusí nad každým obratem pozastavovat (namátkově z přechozích dílů: „vysmátý pockerface“, „klopa košile“, „zádumčivě zarostlý", „řádově redundantní“). Rovněž se mi oproti předchozím dílům líbila i obálka. Chápu, že u knih bychom tyto záležitosti měli považovat za samozřejmost, ale pokud se podíváte do předchozích dílů, pochopíte, o čem mluvím. Snad nová reedice starších dílů přinese příznivý posun. Co se týče příběhu a vůbec stylu psaní, tak zde bohužel přetrvávají stále stejné problémy – chatrný děj, nesympatické postavy, podivné historické konotace. Celý problém spočívá především v autorově neochotě upřít svým hrdinům jenom špetku luxusu (vybavení, zásoby, telefony, technologie). S tím je spojen i další nešvar příběhu. Hrdinové musejí za každou cenu kontrolovat situaci (přílet Jáji, boj se zombiemi). Příběh z těchto dvou důvodů poněkud stagnuje, a ačkoliv ¾ knihy pokrývá bitva s nemrtvými, čtenáře to spíše nudí. Musím ovšem uznat, že se autor pokusil o nějaký vývoj charakteru (Eliška), ale ze dvou výše zmíněných důvodů nemá tento počin naději vyniknout. Navíc vzhledem k absenci jakéhokoliv vývoje jednotlivých charakterů v předchozích dílech se kurz nastavený ve čtvrtém díle jeví poněkud křečovitě. Samotný příběh je natahovaný a nudný (navzdory tomu, co popisuje). Ačkoliv počet okopírovaných scén z filmů a seriálů klesl (byť tam stále jsou – Matrix, WWZ, ED), celý příběh v podstatě následuje typický scénář zombie filmů. Zde si myslím, že autor promeškal příležitost, když se jedna z postav oprávněně zeptá, proč by se oživlé mrtvoly měly chovat jako ve filmu… bohužel tento nápad zůstal nevyužitý. Hlavní postava zůstala bohužel stejná bez jakékoliv změny. Jeho ztráta paměti nedává vůbec v kontextu celého příběhu smysl, stejně tak jako snaha jeho přátel mu ji obnovit (nemají pro to jediný důvod). Další nelogičnosti už jenom ve zkratce – proč tajná organizace zřizuje laboratoře na nejvíce nápadných místech v ČR? Proč super tajná organizace používá DVD? Jak se dá v jedné minutě hacknout a přistát na dálku s letadlem? Proč organizace, která má chránit Čechy se za celé čtyři díly nepokusila zachránit jediného civilistu a soustřeďuje se na záchranu krámů (viz Růžencová slavnost). Zkrátka fasáda se změnila, ale příběh a styl psaní nikoliv.... celý text
Mořská modlitba
2018,
Khaled Hosseini
Nádherné ilustrace s minimem textu, které dokáží chytnout za srdce. Jako otce se mě nejvíce dotkla pasáž, v níž hlavní postava slibuje synkovi, že se mu na moři nemůže nic stát, ačkoliv může jedině doufat, že moře bude milosrdné. O migraci si můžeme myslet mnoho věcí, ale ani jedna z často znepřátelených názorových stran nepopírá, že na moři umírají nevinní lidé, kteří byli vyhnáni ze svých domovů. V tomto případě už nezáleží na tom, proč se dotyčný muž se synem vydali na cestu a co by chtěli dělat po svém příjezdu do Evropy, když žádné "potom" už nebude. Jsem rovněž rád, že výtěžek z prodeje jde na dobrou věc.... celý text
Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví
2007,
Jaroslav Marek
Těžko hodnotit. Souhlasím s martina 2704. Ke zkoušce posloužila, ale kniha se nedá číst jako jednolitý text.
Před zneuctěním
2017,
Peter David
Celkově k této sérii a sérii Titan. Líbí se mi, že do S-T vnesla několik očekávaných motivů - např. úskalí mezidruhového soužití, kontrast mezi hlavními charaktery (tzn. posádka není jenom jednolitá skupina hrdinských kovbojů) a zejména zvraty, které trochu změní uspořádání celého universa (úpadek Romulanského impéria, zničení Pluta, nový vývoj Společenstva atd.). Samozřejmě kvituji propojování seriálu a starších knih (což je případ i knihy Před zneuctěním). Ke knize Petera David mohu říci, že se četla mnohem lépe než kniha Odpor a především Q otázky. Děj zdárně graduje a autor dokázal velice zdařile popsat velitelské dilema a atmosféru na rozdělené Enterprise. Na druhou stranu musím konstatovat, že kniha sice představuje poněkud zběsilou jízdu (na S-T možná až příliš), ale její načasování není rozhodně nejlepší. Další evoluční fázi Společenstva, jak je popsána v knize si dovedu sice představit, ale s větším časovým odstupem. Rozhodně ne, několik týdnů po událostech knihy Odpor. Ačkoliv jsou Borgové skvělí záporáci, možná by stálo za pokus, je nechat chvíli spát. Bohužel další kniha této série pojednává opět o střetu s Borgy. Při čtení mě napadlo, jestli se autor ve svých představách nechytil do vlastní pasti, když udělal Borgy možná až příliš silnými. Na druhou stranu největší výhoda Společenstva byla vždy i jeho největší nevýhodou a tudíž bylo jenom otázkou času, než se přizpůsobí. Samotná vzpoura na Enterprise působí sice trochu šroubovitě, ale kniha se alespoň neubírala podle scénáře ze S-T: Vzpoura. O to více se mi ovšem nelíbilo rozuzlení této dějové linky (ponechání důstojníků ve svých funkcích nebo Picardův bianko šek). Jsem zvědavý na další díly, ale do budoucna bych už z toho vynechal Borgy a Q. Sice mám tuto rasu rád, ale když ve dvou knihách vystoupí na začátku děje, kde všechno mohli vyřešit, jenom kdyby mluvili srozumitelněji, začne to poněkud nudit. Hodnocení bych dal tak 2,5 - protože se kniha na můj vkus v některých ohledech (někdy hraničící s megalomanstvím) příliš rozjela za hranice S-T universa.... celý text
