Rilian
přečtené 585
Roboti úsvitu
2003,
Isaac Asimov
Souhlasím, že délka knihy by se mohla zdát nepřiměřeně ději, ale pokud budete sérii číst dál, pochopíte, že všechny ty zdánlivé drobné detaily předznamenávají úpadek společnosti na Vnějších světech. Asimov inspirovaný Gibbonem i v pozdější sérii o Nadaci pracuje s předpokladem, že úpadek a pád velkých společností začíná nenápadně za hlasité podpory obyvatelstva. Jako výtku ovšem ponechávám celkem předvídatelný konec.... celý text
Tintin v Kongu
2011,
Hergé (p)
Těžko hodnotit. Samozřejmě Tintin tady jedná jako člověk své doby. Komiks byl vydán v roce 1931, tudíž lov zvířat a povýšenecké chování vůči domorodcům je zde přítomno. Vydání by možná prospěla jedna stránka s vysvětlením kontextu a poměrů v belgickém Kongu. Co se týče příběhu, tak podobně jako v prvním díle je Tintin kombinace Supermana s MacGyvera, ale to je právě na celém příběhu to zábavné. Dvě hvězdičky nedávám, protože bych byl znechucen, spíše asi proto, že mám porovnání s pozdějšími Tintinovými dobrodružstvími.... celý text
Komu není shůry dáno, dlouho duchem nebude
2015,
Arto Paasilinna
Kniha je psána autorovým lehkým a čtivým stylem. Jako obvykle si vybral drobné, ale nápadné téma, které poutavě rozepsal. Jeho duchařský svět nabízí několik otázek. Předně se čtenář určitě nejednou zamyslí, jestli jeho vize znázorňuje nebe nebo jenom očistec. Osobně se domnívám, že jde o jistou formu očistce, kde se člověk musí vyrovnat se svým životem. Lidé s hlubším intelektuálním založením na to potřebují holt více času. Hlavní hrdina skutečně dospívá k určitému poznání, jako například, že život se má žít naplno a člověk by neměl plýtvat svým časem. Teprve ve světě duchů nachází uspokojení, smysl a lásku. To je samozřejmě jenom moje interpretace textu. Při čtení jsem ocenil nejen dobrý překlad, ale také i autorův styl, kdy posadil papeže do pornokina nebo nechá hlavního hrdinu špehovat na ženském koupališti, a přesto to nevyzní dětinsky. Při čtení se občas hodí alespoň základní povědomí o finských reáliích. Zde jsem si dovolil přidat seznam důležitých postav, aby si případný čtenář ušetřil googlení: OSOBY: Aimo Cajander - premiér Finska mezi lety 1936-39. Ve Finsku je mu vytýkáno, že nedostatečně připravil zemi na sovětskou invazi, v níž dlouho naivně nevěřil. Juho Kusti Paasikivi - poválečný prezident Finska v letech 1946-56. Tvůrce poválečného Finska a jeho zahraniční politiky, která udržovala dobré styky jak se Západem tak se Sovětským Svazem. To vše ovšem výměnou za určité ústupky Sovětům ve své mezinárodní politice (tzv. Finlandizace) Urho Kaleta Kekkonen - dlouholetý prezident Finska v letech 1956-82. Zastánce finské mezinárodní politiky tzv. Finlandizace. Mauno Koivisto - desátý prezident Finska a Kekkonenův nástupce. Vihtori Kosola - finský meziválečný pravicový politik a vůdce hnutí Lapuan liike (podle města Lapua). Hnutí zastávalo radikálně pravicové a antikomunistické názory a po nezdařeném puči v roce 1932 bylo zakázané. Sám Kosola se účastnil finské občanské války, kdy stanul na straně "Bílých" a vedl antikomunistické Bílé gardy, které se stejně jako Rudé gardy podílely na teroru místního obyvatelstva. Eljas Simojoki - kněz a meziválečný pravicový aktivista. Podílel se v nástupnické organizaci Lapuan liike - tzv. Sänmaallinen kansanliike (Patriotické lidové hnutí). Väinö Linna - finský spisovatel a jeden z tvůrců moderní finské literatury (a to navzdory, že neměl žádné oficiální vzdělání). Mikko Juva - historik, poslanec a arcibiskup finský. Nejedná se o katolického hodnostáře, nýbrž o člena Evangelicko Luteránské církve. Mikael Agricola - finský učenec ze 16. století a tvůrce prvního finského překladu Bible. Jeho dílo posloužilo jako základ po pozdější Kalevalu (soubor finských mýtů a pověstí). Izák Rothovius - spolutvůrce kompletního překladu Bible (dokončený v roce 1692). Sakari Pälsi (1882-1965) - finský spisovatel a archeolog. Podnikl několik vědeckých expedic do Mongolska a na Kamčatku (proto v příběhu tak rád chodí do historického muzea a přátelí se s duchem pravěkého člověka) Maila Talvio - finská spisovatelka a členka tzv. Abstinenčního hnutí (Temperance Movement) Johan Vilhelm Snellman (1806-1881) - finský filosof a buditel švédského původu. Navzdory tomu se angažoval ve hnutí Fennomanů propagující finské tradice a jazyk (v opozici proti hnutí Svecomanů hájící zájmy švédských Finů a švédštiny). Zasloužil se o politickou autonomii finského velkoknížectví v rámci Ruské říše a jeho měnovou autonomii (měna makka) - proto v příběhu má dlouhý proslov o stavu finské monetární politiky. Aleksis Kivi (1834-1872) - spisovatek, prozaik a tvůrce finského románu. Pius XI. - 255. papež jehož pontifikát je považován za nejdéle doložený v historii katolické církve (31 let). Sám Pius pocházel z liberálního, ale duchovně velice založeného prostředí. Ačkoliv nastupoval na Svatý stolec jako liberál, revoluce 1848 v něm zanechala bolestné zkušenosti. Od té doby zastával konzervativní názory a vedl marný boj proti novotám, které nakonec smetly. Papežský stát byl v roce 1871 začleněn do Itálie a začalo období tzv. vatikánských vězňů. (= proto v příběhu papež hovoří o víře mocných). REÁLIE: Karélie - oblast při finsko-ruské hranici. Domov malého karelského národa. Ve Finsku žije něco přes 10 000 Karelů, kdežto v Rusku se jejich počet odhaduje na 100 000. Na území Finska připadají dvě menší části Karélie (tzv. Jižní a Severní). Rusko zabírá většinu Karélie, ale obyvatelstvo je zde mnohem různorodější. Karelové mají vlastní jazyk ugro-finského původu. Sámové (Laponci) - ugrofinský národ obývající sever Finska, Švédska a Norska. Sámové byly v minulosti vystavěni diskriminaci ze strany centrálních vlád. Laestadianismus - náboženské hnutí rozšířené zejména mezi Sámy (Laponci). Založil je roku 1844 sámský pastor švédského původu Lars Levi Laestadius. Jedná se o hnutí, které ovšem funguje v rámci evangelicko-luteránské církve. Hnutí sdílí mnoho prvků pietistického směru protestantských církví. Členové tohoto hnutí zastávají konzervativní názory, přičemž část z nich až asketicko-izolacionistické (= proto má stařenka tolik problémů s vedením hnutí, které ji soudí za sledování televize).... celý text
Hvězda po hvězdě
2010,
Troy Denning
Pozor obsahuje spoiler: Knihu jsem četl velice dlouho, protože první polovina se trochu táhne a děj se rozvíjí pomalu. Zápletka mi přijde poněkud zmatená, protože se dohromady najednou spojí velké množství postav na více místech. Sebevražedná mise, která se táhne celou knihou se jeví jako velice nedomyšlený krok (zvláště pak u Luka). Na druhou stranu musím uznat, že druhá část knihy je už svižnější a závěrečná bitva o Coruscant představuje kýžené vyvrcholení. Zabití Anakina Sola jsem sice přijal s nelibostí, ale na druhou stranu chápu záměr (hrdina musí zemřít, aby se jím mohli stát jiní). Celkově tedy kniha působí nevyrovnaně, ale pro pokračování v sérii je její přečtení nezbytností.... celý text
Star Trek - Q: Otázky a odpovědi
2017,
Keith R. A. DeCandido
Příběh celé knihy není špatně vymyšlený. Autor se velice nápaditě snažil propojit všechny výskyty Q v seriálu TNG, a dát jim smysl. Problém jsem měl trochu se závěrem. Určitě zjištění, že existuje někdo mocnější než rasa Q je zajímavé, ale celkové rozuzlení hodně připomínalo rozuzlení několika dílů TNG. Každopádně musím říci, že se série po slabém začátku (Smrt v zimě) a slušném pokračování (Odpor) neustále zlepšuje.... celý text
Pérák
2008,
Petr Stančík
Pro mě osobně veliké zklamání. Předně mi neseděl autorův styl, který si při nějaké jiné příležitosti nebo v jiné tématice dokáži představit jako vyhovující, ale zde nikoliv. Přijde mi, že fenomén Péráka by si zasloužil mnohem lepší zpracování. Příběh se mi zdá zbytečně převídatelný a přímočarý. Stejně tak i vztah mezi Pérákem a Jitkou, který zase působí příliš uměle. Postavy jsou napsány podle stejného modelu a všechny mluví stejně (bez ohledu jestli se jedná o muže nebo ženu). Stejně tak i o dvou proti sobě bojujících stranách lze říci, že jsou poněkud přímočaré (všichni Češi správňáci X všichni Němci blbci). Autor šel bohužel stejnou cestou jako jeho předchůdci a snažil se na Péráka nabalit co nejvíce pražských legend (korunovační klenoty, Golem, kabala atd.). Ano, je hezké zpracovat některou z pražských legend, ale zase nemusíme tam za každou cenu rvát všechny (viz komiks Zázrak). Chápu, že se mělo jednat o komedii v pochmurném období, ale autorovi se bohužel nepodařilo vystihnout dobovou atmosféru, popravdě jsem měl pocit, že Praha vlastně není okupované město. Stejně negativně hodnotím autorovu touhu propašovat do textu či poznámek levné myšlenky, že jsme se měli stoprocentně v roce 1938 bránit, nebo že někteří čeští udavači se posléze stali členy L.M.).... celý text
Palác snů
2017,
Ismail Kadare
Zatím jsem od Kadareho četl tři knihy a všechny se mi velice líbily. Jako ve svých jiných dílech pracuje autor se zajímavým námětem, který zbytečně nekomplikuje a na málu děje dokáže vytvořit skutečně hlubokomyslné dílo. Metaforická kritika albánské Sigurimi v době největšího teroru. Autor se tu pokusil načrtnout dokonalou tajnou policii a děsivé praktiky při pronikání do lidského soukromí. Palác snů (Tabir Saraj) kontroluje sny všech obyvatel. To je důležité, protože narozdíl od Římanů či Řeků se nezabývá jenom sny vybraných jedinců (= každá informace může být důležitá i protistátní). Palác se snaží chránit stát před nebezpečnými myšlenkami. Podle jeho ředitele sesílá Alláh zvěstovatelské sny stejně jako sesílá komenu a nestará se kam jeho varování dopadnou, protože v té dálce co je se nemůže zaobírat drobnostmi. V této pasáži spatřuji brilantní vystižení myšlení tajné policie v totalitním státu. Lid je nebezpečný, stejně jako myšlenky, proto je nutné šíření myšlenek kontrolovat, aby se nedostaly mezi nezodpovědný lid. Jenom režim, ne Bůh či lid je natolik odpovědný, aby ochránil stát. Hledají perly na poušti či ztracenou jiskru, která by mohla sultána varovat před neštěstím pro stát. Jinými slovy dobrý úmysl se zde stává maskovanou tyranií. Samotný Palác je mimo vliv vnějšího světa, který by do Paláce vnesl vlastní směry a cíle, stejně jako myšlenky a rozpory. Stejně tak fungují tajné policie totalitních režimů. Velice zajímavý je popis vnitřní struktury Paláce - sny procházejí nejprve oddělením Selekce a potom Interpretace. Původci nebezpečných snů jsou posléze předvoláni do Izolace. Kromě této vize nás autor seznamuje s hlavním hrdinou z vlivné albánské rodiny (= narážka na rodinu Köprülü), který se svojí čiností v Paláci nepřímo podílel na zatčení členů své rodiny. Jeho vnitřní dilema jenom potvrzuje ponurou atmosféru celé společnosti. V podstatě tím Kadare dle mého názoru vystihl motto Sigurimi: Pro lidi s lidmi. Přeloženo do normálního jazyka, lidi pomáhají zrůdné instituci likvidovat jiné lidi pro dobro jiných lidí.... celý text
Muž z vysokého zámku
2007,
Philip K. Dick
Kniha je zajímavá. Ačkoliv příčiny prohry USA ve válce nejsou příliš přesvědčivé, čtenář tomu zkrátka věří. Pokud člověk čte jako knihu v očekávání propracovaného děje s mnoha propracovanými postavami, bude zklamán. Příběh má příliš mnoho dějových linek s málem charismatických charakterů. Problém knihy ovšem je, že se tyto linky neprotínají a příběh celkově nedrží pohromadě. I samotný konec působí poněkud vachrlatě. Nicméně, pokud přistoupíme ke knize jako k sondě do distopie, začneme ji vnímat pozitivněji. Dick nám ukazuje bizarní svět a lidi v něm. Popisuje jak jednají, jak žijí i jak se vyrovávají se světem samým. Dick rozpracoval podle mého názoru jenom některé aspekty příběhu - pojaponštěná americká společnost, rasová nadřazenost asiatů, úpadek americké kultury, snahu přežít v Japonci nastoleném pořádku atd. Pokud sledujete i seriál, postřehnete stejné aspekty plus propracvoaný děj, který museli scénáristé pro tento seriál vytvořit.... celý text
Já, Antoine de Tounens, král patagonský
1987,
Jean Raspail
Čtivý dobrodružný příběh o nešťastném králi. Kniha má v podstatě jednoduché poselství. Patagoncem může být kdokoliv, kdo se odváží snít. Během celého děje je zajímavé sledovat do jaké míry samotný Antoine věří své vizi a povídačkám, které navykládal svému okolí (viz čekání na francouzskou válečnou loď). Zejména bych ocenil vykreslení kontrastu naivních představ a tvrdé reality. Jak se praví na konci celé knihy: království zůstalo jen v mé hlavě.... celý text
O čem sním, když náhodou spím
2017,
Andrej Babiš
ztráta času
Nebudu knihu hodnotit podle autora (což ani samo o sobě nejde, protože ji A. Babiš pravděpodobně vůbec nepsal), ale jako literární dílo. Jazyk knihy je příšerný a směšně žoviální. Takový byste očekávali spíše na nějakém blogísku o chovatelství psů. Autor se snaží vytvořit si image nového Bati, který se vypracoval od píky a přináší vizi pro svoji zemi. Problémem ovšem zůstává, že Babiš nezačínal od píky na poli s řepkou nebo v malé domácí výrobně hnojiv, a už vůbec nepřináší žádnou vizi. Přináší jenom plané sliby čerpající z frustrace lidí. Abych to vyjádřil jasněji, kniha je psaná stylem, co všechno mě štve a jak by to mělo vypadat, aby mě to neštvalo. Nic konkrétního, jenom vize šťastné budoucnosti. Jak zajistíme fungování e-governmentu? Prostě zrušíme papírové formuláře! Jak zamezíme dopravním zácpám? Uděláme na to apky! Autor (ať je to kdokoliv) se vůbec nepozastavuje nad faktem, že žádnou z nastíněných vizí čtyřletá vláda Hnutí ANO vůbec nezačala realizovat. E-government je poměrně složitější a komplexnější záležitost než si autor knihy myslí. Celý stát prostě nemůžete nacpat do jedné apky. Stejně tak jsou mlhavé představy autora o demokracii. Neustálé opakování, jak je zapotřebí všechno zrychlit svědčí o jeho autoritářském smýšlení. Ano, parlament je žvanírna, ano, rozhodnutí se projednávají delší dobu, ale to je podstata demokracie - diskuse, polarita názorů a hledání podpory pro své návrhy. Republika není zkrátka firma, kde ředitel vydá nařízení a všichni okamžitě konají. Stát nejde řídit jako firmu (a už vůbec ne jako rodinou firmu), protože stát zkrátka firma není! Jakkoliv se kniha snaží budit dojem informovaného textu, smutnou pravdou zůstává, že to minimum číselných údajů nebo reálných důkazů pochází z necitovaných zdrojů a "mnoha statistik" nebo od "mnoha významných vědců", "jednoho mého známého podnikatele" atd. Kniha je zkrátka politická agitace plná chabě podložených argumentů, nikoliv vize, kterou se Hnutí ANO ani nesnaží naplňovat. Nic víc, nic míň, ostatně jako Babiš sám.... celý text
Nahé slunce
2004,
Isaac Asimov
Skvělé pokračování. Samozřejmě, že detektivní zápletka je poněkud jednoduchá, ale to je pouze tím, že kniha nemá být plnohodnotnou detektivkou. Hlavní poselství příběhu je jako obvykle někde jinde - vyspělost za cenu ztráty přirozeného vývoje, pohodlí za cenu ztráty podstatné části lidskosti. Asimova mám rád, protože hlavní poselství hledá v humanitních vědách (sociologii, historii nebo psychologii). V podstatě dosvědčuje, že člověk může žít bez jakékoliv technologie, ale bez smyslu existence či filosofického základu nikoliv!... celý text
Bod rovnováhy
2009,
Kathy Tyers
Kniha na mě působí jako jakási vyplňující nebo spíše oddechová část po velice akčním začátku. Bohužel na rozdíl od předchozích dílů jsem se zde nemohl začíst. Asi mi neseděl autorčin styl. Jacenovo hloubání a nakonec jeho proměna mi přišla poněkud uměle bez hlubšího významu. Kniha nicméně dále posunula dobře rozjetý děj, tak nezbývá než číst dál :-)... celý text
Čarodějný mlýn
1971,
Jurij Brězan
Celý text je rozhodně na vysoké literární úrovni. Stejně jako Nowak zde autor uplatnil řadu svých zážitků (oba bojovali ve Werhmachtu, oba byli zajati a oba si prošli represemi nacistického režimu. Brězan byl dokonce vězněn). V tom spočívá i rozdíl mezi Brězanovou verzí, která na rozdíl od Nowakova díla neklade důraz na sociální problémy nebo na lásku mezi mladými lidmi jako u Preusslera, nýbrž na symboličnost. Mlýn je možno chápat jako velké vězení, kde jsou vězni mučeni tyranským Mistrem (nesmí vyslovit více než 7 slov denně, na noc jsou zakleti do zvířecí podoby atd.) Mistr je zde diktátorem, který do širokého okolí zasévá zrnka strachu za pomoci svých kouzel a propagandy. Celý příběh prostupuje rčení "kdo ví, může". Mistra nakonec skutečně neporazí láska ani hrubá síla, ale skutečnost, že se lidé přestali tyrana bát a nalezli naději. Stoprocentně doporučuji zejména těm, komu se Preusslerova verze nebo Zemanův film nezdály dostatečně krvavé a drsné.... celý text
