Rilian
přečtené 585
Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků
2019,
Ursula K. Le Guin
Autorka Le Guinová postavila svůj úspěch na odstraňování stereotypů ve fantasy. Proč musí být příběh vždy o souboji Dobra a Zla? Proč musí být všechny hlavní postavy světlé pleti? Stejně tak se ve svých esejích zaměřila na stereotypy o fantastické literatuře, které dodnes bohužel přetrvávají. Stále nacházím skvělou fantasy literaturu nebo komiksy v oddělení pro děti. I přes tento fakt autorka nekritizuje realistickou literaturu, pouze zdůrazňuje nutnost přistupovat k jednotlivým žánrům odlišně. Nelze realismus posuzovat jako fantasy a naopak. Nejedná se o příběh vytvořených z metafor a skrytého poselství. Autoři prostě chtějí vyprávět příběh. Fantasy podle autorky je unikátním druhem literatury, která překonává všechny věkové hranice. Čteme ji s potěšením (byť s pozměněným) v dětství i v dospělosti. Zvláště pak knihy o zvířatech. Právě tomuto tématu je věnována nejdelší část knihy, která mě kupodivu bavila. Autorka zkoumá nejen příběhy, ale i náhledy na lidskost a zvířeckost. Celkově se eseje četly výborně, ačkoliv některé myšlenky neustále opakují, což bylo mimo jiné způsobeno výběrem textů. Určitě by se u Le Guinové našly i jiné. Jinak souhlasím s Deliciusem, že paperbackové vydání příliš nevydrží. I přes to by však neměla zapadnout autorčina myšlenka o dospělosti a fantasy. Dospělost totiž neznamená vyrůst z něčeho, ale prostě vyrůst; že dospělý není mrtvé dítě, ale dítě, které přežilo.... celý text
Mladý mesiáš
2016,
Anne Rice (p)
Předně musím, stejně jako orinka3 vyjádřit uznání autorce za dlouhodobý výzkum, který provázel i autorčin spirituální vývoj a návrat ke katolické církvi. Kniha je zajímavá, ale vzhledem ke stavbě příběhu se do ní dá jen obtížně začíst. Nicméně se čte velice rychle. Kniha vlastně popisuje Ježíšův rok a na jejím konci malý chlapec pochopí svůj smysl ("Byl jsem na zem seslán abych žil. Abych dýchal, potil se, pracoval a trpěl."). Ježíš nebyl seslán do rodiny učence, rabína nebo boháče, byl seslán do rodiny obyčejného tesaře, protože tesař jednou postaví dům Pána. Velice hezky jsou v pozadí příběhu popsáni tři muži, kterými se Ježíš mohl inspirovat. Prvním z nich je Filión Alexandrijský, hlavní představitel synkretismu, jehož snahu spojit Zákon a antickou filosofii dobový klérus nepřijal, jelikož jej považoval za odklon od tradice. Ostatně stejně jako později Ježíšovo učení. Druhým vzorem je samotný sv. Josef projevující se v příběhu jako pacifista a muž klidné povahy. Své děti nabádá, aby ozbrojencům nikdy neodporovali a neopláceli násilí násilím. Třetí postavou a podle mého názoru nejzajímavější je Ježíšův strýc Kleofáš. Je to rebel, který se nebojí napomenou směnárníky v chrámu, pohádat se s rabíny nebo neustále filosofovat nad smyslem některých zákonů. Společně s Josefem názorně vysvětlili Ježíšovi problém farizejů - "Představte si dvě cesty poblíž horského srázu. Jedna je blíže okraji a druhá dále. Ta, která je dále, je bezpečnější. To je cesta farizejů - snaží se jít co nejdále od srázu, aby neupadli do náruče hříchu... Máme mnoho zvyků, ale málo z nich jsou zákony. Farizejové říkají, že všechna tato pravidla jsou ve skutečnosti Zákony". Kleofáš nicméně nastíní i myšlenku, že je jedno, kdo na zemi udržuje pořádek a mír (klidně i Římané, když to dělají dobře), jelikož důležitější je, kdo vládne na nebesích (ona známá věta Ježíše: "Dejte císaři, co císařovo jest..."). Kniha stojí za přečtení, ale předtím bych doporučil případnému zájemci si něco přečíst o Ježíšově rodině, aby se posléze neztrácel v záplavě jmen strýců a bratranců.... celý text
Modlitba za déšť
2018,
Wojciech Jagielski
Čtivá a neobyčejná reportáž z neobyčejné země. O Afganistanu toho v naší zemi ví jen málokdo tolik, aby mohl plně vysvětlit, co se dnes v této krajině odehrává. Jagielski na rozdíl od dalšího velikána polské žurnalistiky Kapuščiňskeho si příliš nelibuje ve výstižných shrnujících, ale poněkud zjednodušujících glosách, a tudíž jeho popis lze považovat za rozvláčný. Na druhou stranu složitost celého tématu zkrátka takový popis vyžaduje. Oba dva pánové se snažili definovat revoluci. Kapuščiňski tvrdil, že revoluci předchází vyčerpanost režimu a všech dalších možností. Jagielski naproti tomu říká, že revoluce se nerodí z bídy, hladu ani z těch největších nespravedlností, ale ze zklamání. Celou knihu provází dvě klíčová slova - svoboda a izolace. V boji za svobodu se ve svých úkrytech v horách odsoudil tento lid do izolace, a pro tu samou svobodu si Afgánci racionalizovali institut zrady, která se nezrodila z pokrytectví, ale z čirého pragmatismu. Jak sám dodává autor: nikdo jiný nevěřil ve šťastný život po smrti tak intenzivně jako Afgánci. Nikdo jiný však zároveň tak zoufale nebojoval za život pozemský. Celkově tedy knihu hodnotím velice kladně a pro všechny zájemce o tento divoký kraj světa vřele doporučuji. Samozřejmě se hodí základní orientace v dějinách, jelikož autor příliš nevysvětluje kontext.... celý text
