rionka
přečtené 113
Dvůr stříbrných plamenů
2022,
Sarah J. Maas
Úžasný podtext. Je to o cestě ven z deprese a nenávisti. „To je ten klíč, že ano? Uvědomit si, že temnota nikdy nepomine, ale záleží na tom, jak se k ní rozhodneš postavit a nakládat s ní… To je na tom důležité. Nenechat se jí pohltit. Soustředit se na to dobré, na věci, které tě naplňují úžasem.“ Ukázala na hvězdy, jež se hnaly kolem nich. „Stojí za to s temnotou bojovat už proto, abys mohla takové věci spatřit.“... celý text
Poslední výročí
2017,
Liane Moriarty
Hodně silné, velice mě to pohltilo. I když jsem některé ty náznaky hned viděla. Až mě mrzelo, že je konec. "Člověk občas ve skrytu duše zahanbeně lituje, že nemůže dostat jen ten marcipán, aniž by si musel vyslechnout další dlouhatánskou, utrápenou historku o registraci nového automobilu." "Upřímně jsem věřila, že jsem sama hnusná. Prachsprostá zlodějka. A pak mě samozřejmě jednoho dne o dopolední přestávce na svačinu, ehm, zneužil. Technicky vzato mě znásilnil, i když jsem to pochopitelně neodmítla. Ani mě nenapadlo to odmítnout. Já byla ta špatná. To já měla být potrestaná. Jen jsem se moc snažila myslet na něco jiného." "Zrovna včera mu vyprávěla, že si v duchu říká, kdykoli jí na dlani přistane beruška, že je to vzkaz od jejího tatínka, že jí tatínek vzkazuje, že ji má rád, a jak je to neuvěřitelné, že se tenhle nádherný červenozlatý brouček tak často zčistajasna vynoří a někde poblíž třepotá křidélky, právě když se cítí nejhůř."... celý text
Vdavky Nanynky Kulichovy
1924,
Ignát Herrmann
"Milá holka, dnes bys tomu ještě nevěřila, ale jednou taky se podivíš, jak člověka všechno přejde a jak potom spěchá jenom do peřin. Pak je postel nejlepší přítel, holka milá, i největší flamendr na světě jde do sebe a odprošuje ji, že ji v mládí tak zanedbával." Však ve mnoha těch zahradách směly cestičky zarůstati bez překážky, až do samého podzimu. Nebylo nikoho, kdo by o to pečoval, kdo by radostně chodil pod stromovím a těšil se z toho kouska přírody, který tu zbyl odkazem dávných klidnějších, šťastnějších dob, kdy čas volněji plynul. "Říkej si, co chceš, naše Albínka je ti souzena. Usoudili jsme tak oba, já i Pánbůh." „Bryndo starej!“ utrhla se Kuliška. „Koho já k sobě čekám! Cožpak myslíš, že tudy povedou slepé? "Ale na to nemyslíš, že by pak bylo všemu konec – a že by tě odnesli do patalogie a tam tě rozkuchali." "Ale neušlo mi: dvakrát se tak podíval na Klotyldu – ale víš, tak – ne jako se člověk dívá na kandelábr nebo na plakát – docela jinak, tak nějak zkoumavě." Prořídlá již jeho kštice byla hospodárně rozestřena po hlavě, aby co největší prostor lebky byl zastřen. "Jo, jo, je ona každá ženská na chvíli pro potěšení, ale potejkat se s ní nadosmrti, panečku, není malá patálie." Vždy by se byl Kulich brzy octl v náruči své milované ženy, neboť stačilo říci: Neviděli jste člověka ve špenátovém kabátě a v chrpových nohavicích, se žemlovým kloboukem na hlavě?... celý text
Osudové nebe
2022,
Mary Robinette Kowal
stejně dobrý jako jednička, děj krásně odsýpá, nešlo se od toho odtrhnout. tahle série mě hodně baví, těším se na další knihy.
Pantáta Bezoušek
1927,
Karel Václav Rais
krásná a milá kniha ze starých časů o rodičích a dětech, kteří se i přes velké rozdíly stále milují. je tam vidět, jak ohromný skok v rodině a výchově se udál na přelomu století jen během tří generací.... celý text
Jarča dělá módu
1935,
Jan Wenig
"A nebojte se, až se vám bude zdát, že se vám celá práce lepí na ruce a že z vás do smrti nic nebude. To je jen takové období, které musí každý umělec prodělat a právě v té době se osvědčí, zda to v něm je opravdové." Krásná, hřejivá kniha ze starých časů. Děkuji, knihobudko :) samo mi to do ruky vklouzlo a dobře tomu!... celý text
