rionka
komentáře u knih
Poslední výročí
Liane Moriarty
(SPOILER) Hodně silné, velice mě to pohltilo. I když jsem některé ty náznaky hned viděla. Až mě mrzelo, že je konec.
"Člověk občas ve skrytu duše zahanbeně lituje, že nemůže dostat jen ten marcipán, aniž by si musel vyslechnout další dlouhatánskou, utrápenou historku o registraci nového automobilu."
"Upřímně jsem věřila, že jsem sama hnusná. Prachsprostá zlodějka. A pak mě samozřejmě jednoho dne o dopolední přestávce na svačinu, ehm, zneužil. Technicky vzato mě znásilnil, i když jsem to pochopitelně neodmítla. Ani mě nenapadlo to odmítnout. Já byla ta špatná. To já měla být potrestaná. Jen jsem se moc snažila myslet na něco jiného."
"Zrovna včera mu vyprávěla, že si v duchu říká, kdykoli jí na dlani přistane beruška, že je to vzkaz od jejího tatínka, že jí tatínek vzkazuje, že ji má rád, a jak je to neuvěřitelné, že se tenhle nádherný červenozlatý brouček tak často zčistajasna vynoří a někde poblíž třepotá křidélky, právě když se cítí nejhůř."
Vdavky Nanynky Kulichovy
Ignát Herrmann
(SPOILER) "Milá holka, dnes bys tomu ještě nevěřila, ale jednou taky se podivíš, jak člověka všechno přejde a jak potom spěchá jenom do peřin. Pak je postel nejlepší přítel, holka milá, i největší flamendr na světě jde do sebe a odprošuje ji, že ji v mládí tak zanedbával."
Však ve mnoha těch zahradách směly cestičky zarůstati bez překážky, až do samého podzimu. Nebylo nikoho, kdo by o to pečoval, kdo by radostně chodil pod stromovím a těšil se z toho kouska přírody, který tu zbyl odkazem dávných klidnějších, šťastnějších dob, kdy čas volněji plynul.
"Říkej si, co chceš, naše Albínka je ti souzena. Usoudili jsme tak oba, já i Pánbůh."
„Bryndo starej!“ utrhla se Kuliška. „Koho já k sobě čekám! Cožpak myslíš, že tudy povedou slepé?
"Ale na to nemyslíš, že by pak bylo všemu konec – a že by tě odnesli do patalogie a tam tě rozkuchali."
"Ale neušlo mi: dvakrát se tak podíval na Klotyldu – ale víš, tak – ne jako se člověk dívá na kandelábr nebo na plakát – docela jinak, tak nějak zkoumavě."
Prořídlá již jeho kštice byla hospodárně rozestřena po hlavě, aby co největší prostor lebky byl zastřen.
"Jo, jo, je ona každá ženská na chvíli pro potěšení, ale potejkat se s ní nadosmrti, panečku, není malá patálie."
Vždy by se byl Kulich brzy octl v náruči své milované ženy, neboť stačilo říci: Neviděli jste člověka ve špenátovém kabátě a v chrpových nohavicích, se žemlovým kloboukem na hlavě?
Osudové nebe
Mary Robinette Kowal
stejně dobrý jako jednička, děj krásně odsýpá, nešlo se od toho odtrhnout. tahle série mě hodně baví, těším se na další knihy.
Pantáta Bezoušek
Karel Václav Rais
krásná a milá kniha ze starých časů o rodičích a dětech, kteří se i přes velké rozdíly stále milují. je tam vidět, jak ohromný skok v rodině a výchově se udál na přelomu století jen během tří generací.
Jarča dělá módu
Jan Wenig
"A nebojte se, až se vám bude zdát, že se vám celá práce lepí na ruce a že z vás do smrti nic nebude. To je jen takové období, které musí každý umělec prodělat a právě v té době se osvědčí, zda to v něm je opravdové."
Krásná, hřejivá kniha ze starých časů. Děkuji, knihobudko :) samo mi to do ruky vklouzlo a dobře tomu!
Dva divoši
Ernest Thompson Seton
V dětství se mi to hrozně líbilo, protože jsem si toužila hrát na indiány. V dospělosti zjišťuji, že je tam strašně milý jemný humor, kterého jsem si tenkrát nevšimla. Pořád super. (překlad: Dana Krejčová)
"Když se Datel vplížil do sklepa podruhé, našel v něm papírek se zprávou tohoto znění: „Oznámení nepřátelským indiánům – Až příště vyvraždíte tuto osadu, vraťte džber a nenechávejte sundané poklice z nádob na mlíko.“
Jak se tak držel větve, vzpomněl si na Calebova slova: „Odvaha nejni v tom, že se nebojíš, ale v tom, že jdeš, i když se bojíš, a tak ukážeš, že svůj strach ovládáš.“
Vrány
Petra Dvořáková
Málokterá kniha mě takhle kousla do živého. Realismus, syrový, tohle je doopravdy, tohle se reálně fakt děje, mnohý z nás slyšely desítky a stovky těchto vět, a jediný, co zbude, je stud a vědomí, že nikdy nesmíš nikomu nic říct. Děkuji, že se o tomhle mluví, že to začíná být vnímáno, snad jednou dojdeme do lepších časů.
Dědina
Petra Dvořáková
Tohle je tak realistický, až mě to uvnitř bolí. Výborně napsáno. Ty pomluvy všude. Až se mně zase někdo bude ptát, proč se nechci vrátit na ves, hodím po něm tuhle knihu.
Číslo 64401 mluví
Adolf Burger
Tohle je první kniha o této tématice, kterou jsem kdy četla. Bylo mi asi dvanáct a našla jsem ji v knihovně u babičky. Absolutně mě to šokovalo. Zejména stav žen v táboře. Nezapomenu to nikdy. Ideologické a jiné pozadí jsem v té době nechápala. Z tohohle mrazí. Knihu mám dodnes. Musíme studovat historii, abychom ji nemuseli opakovat. 5*
Na co Alice zapomněla
Liane Moriarty
(SPOILER) Velice čtivé, příjemné tempo, přečetla jsem to na jeden zátah. Moc se mi líbí vzpomínky obsažené ve vůních, sama taky vím, jak mocné to dokáže být. Čichnete si ke starému parfému a najednou se na moment přenesete do minulosti. Znám pár lidí, kteří jsou "tak výkonné matky"... a mám radost, že tady to dobře skončilo. Feels good. Člověk si nevyhnutelně klade otázku: jaká jsem byla já sama před deseti lety? A na co všechno jsem zapomněla?
-- "Počáteční zamilovanost je vzrušující a rozjařující. Je lehká a bublavá. Takhle umí milovat každý. Ale láska po třech dětech, po rozchodu a málem i rozvodu, poté co jste si navzájem ublížili a navzájem odpustili, jeden druhého nudili a jeden druhého překvapovali, poté co jste na sobě viděli to nejhorší i to nejlepší – tak takováhle láska je nepopsatelná. Zasluhovala by si svůj vlastní termín."
Kde zpívají raci
Delia Owens
nádherné, dojemné, příběh plný obrazů.. doporučuji, tahle kniha mě strašně moc dostala. šikana a segregace, pochopení a láska, vzpomínky a ne-vzpomínky. neuvěřitelně fantastické.
Pokoj
Emma Donoghue
Strhující, to je to správné slovo. Toto je kniha, kterou si budu asi už navždy pamatovat. Přečetla jsem ji za pár hodin. Nešlo se odtrhnout. Doporučuji.
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
(SPOILER) moje první knížka od této autorky, zcela náhodně. nejsem zrovna drama girlie, takže mám radost, že tady šlo spíš o lidské příběhy než o napětí (ale ta špetka potěšila). už od počátku je to velmi zajímavě rozehrané a je v tom takový jemný humor, nadhled, hlavně z perspektivy spisovatelky Frances. lázně s temným tajemstvím! na transformace a zaručené změny života a očištění a podobné ezo věci mám takový podezřívavý detektor, takže vývoj situace se mi velmi líbil ("ano, rozhodně by bylo fajn mít ve sklepě PowerPoint"). závěr je milý, protože autorka nám dává nahlédnout do všech osudů postav i po vyvrcholení zápletky. 3.5 z pěti, na čtyřku to asi není, ale rozhodně se podívám na další tituly od autorky, je to příjemné čtení. ČTENÁŘI, VZALA JSEM SI HO.
-- "Frances se zdálo, že dřív čtenáři mívali větší trpělivost, nevadilo jim, když si vývoj příběhu dával na čas, když se děj některých kapitol poklidně vinul krásnou krajinou a moc se toho tam nestalo, snad až na nějaký ten významný pohled do očí."
Říkej tomu, jak chceš
Brigid Kemmerer
Ohromně silný příběh, úžasná psychologie. Realistické a bolestivé, ale čte se to samo. Moje první kniha od této autorky a líbila se mi zatím asi nejvíc. Doporučuji.
O zahradě
Pavel Čech
jsem výtvarníkem od chvíle, co dýchám. dělám obrazy. myslím v obrazech.
říkám to proto, abych osvětlila, proč tahle kniha patří mezi moje nejoblíbenější tituly poslední dekády. je totiž strašně moc nádherná. zasněná. nostalgická. miluju staré domečky, stará města, stříšky, okýnka a průhledy do jinam, tajuplná světýlka. příběh i ilustrace mě naprosto dostaly, nemohla jsem knížku v tom obchodě nechat. dodnes má v mém srdci malé svítivé místečko a vím jistě, že ji nikdy neprodám.
[ pozn. je to ta s fialovou obálkou, nevím proč se po odeslání komentáře změnila :) ]
Fabrika
Kateřina Tučková
mně tyhle historické publikace strašně baví! já vím, není to "normální" beletrie, není to klasika, má to nezvyklé přesahy do reality... brož nestojí za moc a je to tištěno na shitty papíře, co za rok zežloutne. ale ten nápad, ten příběh, ta invence. historické období, které je mi blízké, ulice mých předků, dělnický život. domečky, který si pamatuju. miluju lidi, co produkují takový věci.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
trošku míň mocné oproti Haně a Tichým rokům, ale i tak za pět. výstavba příběhu, soucit a uvěřitelnost postav na jedničku.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
skvělé, hluboké, smutné. a postavy jsou svým způsobem velmi tiché a introvertní, pocitově, jako celek... rozuměla jsem jim. v daném životním rozpoložení mi tento obrazný svět dokonale sedl. výstavba příběhu pomalejší, lezavá, promyšleně temná. závěr mě dostal.
tuhle knihu jsem poslouchala jako audio četbu na českém rozhlasu dvojce. krásně načteno a zpracováno s klavírním podkladem mezi jednotlivými kapitolami a odstavci. výjimečně dobré.
Hana
Alena Mornštajnová
tohle je asi jeden z nejhutnějších a nejlepších příběhů, co mi v roce 2019 spadly na hlavu. extrémní, silné, uvěřitelné, s postavami soucítíš, brečí samo. po téhle knize jsem od paní Mornštajnové ihned vdechla další dvě a nelituju ničeho. díky.
Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
de facto druhej díl "raději zešílet v divočině". což je ale v pořádku, protože první kniha se mi líbila. tentokrát jsou zmínění podivíni a samotáři často vlastně ve svým světě šťastní. což v tom prvním imho tak úplně nebylo, ale kdo ví. divné knihy o opuštěných divných lidech. krásné fotky, ne sice již od pana šibíka, avšak poetické. hodně vnitřní, životní, rozervaný příběhy. člověk si po přečtení nafackuje - a řekne si ok, jsem v pořádku.
