roman9276
přečtené 534
Krvavé ostří
2017,
Sarah J. Maas
Já jsem teda krvavým ostřím začal ještě před skleněným trůnem a jsem moc rád, že jsem to udělal. Byl jsem tak napnutej s každym dílem. Takhle jsem věděl, že se s postavama ještě setkám a krásně mi to doplnilo pozdější příběh. Neumim si představit, že bych tohle četl po dočtení celý série nebo nedej bože ještě před královstvím popela, kdy jsem byl extrémně napnutej jak to všechno dopadne.... celý text
Najdi mě
2020,
André Aciman
Ach jo. Já se na to tak těšil. Snad všichni milujeme Dej mi své jméno, protože to byla pecka, ale kdybych věděl, jaký bude pokračování, tak díky nechci, radši vynechám. Tahle kniha má neskutečný výkyvy. Nejdřív vás autor pošle na totální dno a nakonec vás vystřelí na samotnej vrchol. Nevim, jestli na autora tlačili s pokračováním, ale nějak to nebylo ono. Napsáno opět krásným jazykem, ale hlavním problémem byly dialogy, který byly takový nepřirozený. Linka Eliova otce mi tady naprosto, ale naprosto ty vole zbytečná. Eliova část jakbysmet, sice našel opět sám sebe, bla bla bla a přehodnotil své dosavadní postavení k lásce, ale i tak. Kapitola o Oliverovi, to jsem byl trošku na pochybách, ale byla nejzajímavější, jako kdyby autor po předchozích částech znovu našel sám sebe. Samotnej závěr nemá ani smysl komentovat, protože to vylepšilo celkovej dojem z knížky, protože se nám uzavřel příběh Elia a Olivera, ale tuhle kapitolu mohl Aciman sakra klidně narvat na konec prvního dílu a mohl mě ušetřit tady těch 14 dní, kdy jsem se nutil do čtení.... celý text
Těžko uvěřitelný příběh
2018,
Chris Colfer
Hlavním bodem knížky je tajemství. Parta kamarádů a jedna celebrita a každá postava něco před ostatními tají. Je to o každodenním boji se svými pocity, vnitřními démony, strachu, ale i o lásce a síle přátelství. Jednoduchá oddechovka, která se dá zhltnout velice rychle, ale autor nám tady naservíroval něco víc, než americký teenage drámo na road tripu. Nejsem sice cílovka, proto jsem z knížky nebyl tak odvařenej, jak bych asi býval byl před 10 lety, ale našel jsem si v tom to svoje. Jsou tady momenty, který mě hodně překvapily, ale i momenty, kdy jsem měl chuť na postavy křičet, že jsou úplně stupidní. Jen mě mrzelo, že konec, teda alespoň pro mě, byl dost očekávanej.... celý text
Sucho
2019,
Neal Shusterman
Zvláštní a vlastně ne až tak úplně nereálná představa toho, že vyschne pitná voda, a když otočíte kohoutkem, tak nic neteče. Nejdřív se berou útokem obchody a dělají se zásoby tekutin, ale i ty časem dojdou, a když nenakoupíte nebo nemáte zásoby, tak jste v prdeli. Autoři to tady popsali dobře, že stačí tři nebo čtyři dny a z lidí se stanou zvířata, která se nebojí ničeho a jsou schopná všeho pro kapku vody. Napsaný dobře, čtivě, člověk je zvědavej, jak se situace bude vyvíjet. Velkej problém byly postavy ani jedna postava se mě nijak nedotkla a bylo mi víceméně jedno, co bude s jejich osudy, jestli přežijou nebo chcípnou. Další vada na kráse byl trochu moc uspěchanej konec, mohla to bejt docela cajk série. Myšlenka super, jenom to chtělo víc doladit.... celý text
Američtí bohové
2001,
Neil Gaiman
Pokaždý, když čtu něco od Neila Gaimana tak mám takovej zvláštní pocit. Nevim, jestli mě semele ta atmoška daný knížky nebo to, jak je knížka napsaná, ale prostě něco tam je. Někdy jsem měl pocit, že po mně autor hází random nějaký věty, který nemaj s dějem nic společnýho, ale to je prostě Gaiman. Občas tam ta omáčka jak se kdo tváří nebo cítí není potřeba, ale na druhou stranu jsou ty postavy tak okrajově líznutý, že bych je chtěl znát víc do hloubky. Autor nás nechává spoustu věcí si domyslet, proto asi kdybych neviděl seriál, tak by mě knížka nebavila. Seriál je daleko barvitější a spousta věcí je tam jinak, ale po 3 letech čekání, kdy člověk neví, jak to dopadne, jsem byl rád, že jsem se vrhnul na knížku.... celý text
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Alena Mornštajnová je prostě mistr. V podstatě z běžnýho života dokáže vykouzlit neskutečný příběhy. Najdete tady všechno lásku, štětí, strach i smrt, prostě život. Neuvěřitelný jak dokáže propojit několik generací, spoustu osudů tak, aby to dávalo smyslu a ještě to neztratilo tu jiskru příběhu. Vracíme se tady o celé století a postupně se s několika hlavními ženskými hrdinkami prokousáváme několika různými obdobími a režimy, nejdřív první světovou válkou, pak druhou a nakonec komunismem.... celý text
Tvář vody
2018,
Guillermo del Toro
A mně se to líbilo. Film mně nadchl, proto jsem si toužil přečíst knihu. Opravdu mě to nezklamalo. Postavy jsou vlastně takovej tým fucked up outsiderů. Němá hlavní postava, kterou našli pohozenou u vody, co prožila dětství v sirotčinci. Kamarádka černoška, jež má naprosto neschopnýho manžela. Záporná postava vojáka, kterej nezvládá svou PTSP. Jeho trpící manželka, která svého manžela nepoznává a v kleci domácnosti je nešťastná. A nakonec ruskej špión, kterej je vlastně velkej klaďas. Dohromady to dávalo velice zajímavej pohled do 60. let, pro někoho možná ujetá romantika, ale já byl nadšenej. Období obrovský diskriminace černochů a všech lidí, kteří se nějakým způsobem vylučují ze společnosti, to samozřejmě vidíme i dnes. Někdo možná tvrdí, že je to ždímání otřepanýho tématu, nesouhlasim. Za mě skvělý čtení, atmosféra na jedničku, děj začíná pomalu, ale ke konci už brutálně graduje a je to napínavý jak svině, i když jsem viděl film. Konec výborně napsanej. Jsem rád, že kniha není jen bezduchý převyprávění filmu, ale je tam spousta věcí na víc, což jsem přesně chtěl. Za mě velká spokojenost.... celý text
Teorie vraždy
2019,
Andrew Mayne
Jak se mi krásně četly první dva díly, tak tady mi trvalo skoro 100 stran, než jsem se začetl. Musim říct, že jsem dost zklamanej. Po skvělym prvním dílu a úžasnym druhym, tak Teorie vraždy teda nic moc. Už mi to přišlo hooodně přitažený za vlasy, tohle už snad ani není detektivka, ale sci-fi. Zápletka mi taky bohužel nepřišla tolik zajímavá jako v předchozích dílech. Konec mě zase navnadil na pokračování. Ale doufám, že se autor poučí ze svých chyb a udrží vyšetřování ve větší reálnosti.... celý text
Svět démonů
2020,
Sally Green
Ano, měl jsem pravdu, Ambrose je neskutečně otravnej ufňukánek. Druhej díl o dost lepší, jak už postavy znám, tak do děje vpadnul velice rychle. Pořád samý zvraty, neskutečně nepínavý, u některejch stránek jsem ani nedejchal. Hodně dobrý. Linka Tash bezkonkurenčně nejlepší. Edyon mi už trochu lezl na nervy, konec hodně zajímavej, těšim se na pokračování.... celý text
Zloději dýmu
2019,
Sally Green
Příjemně se to čte, celkem krátký kapitoly, což vždycky ocenim. Postavy hodně sympatický, zvlášť ta malá mrcha Tash, na druhou stranu Ambrose je taková rádoby osudem zkoušená postava, takovej ten nudnej chrabrej klaďas za každý situace, pro mně je to spíš takovej otravnej kokot (každej máme slabost pro bad boye). Kapitoly se střídaly pak už tak rychle, že se to vždycky v nějaký napínavý chvíli utnulo, a to mě pokaždý hrozně nasere a já se musim rychle prolouskat další kapitolu o dalším člověku, než se dozvim, co se stalo dál. V hlavní roli zlo, nespravedlnosti, politika. Odehrává se tady veliký množství zvratů, což vás nenechá ani na chvíli vydechnout a velice to osvěžuje děj. Žádný těžký čtení, takže i toho člověk i docela odpočine, jen mi tam něco chybí, nevim přesně, co to je, ale snad to v druhym dílu najdu.... celý text
Skryté karty
2019,
Angela Marsons
Angela Marsons je neskutečná spisovatelka. Po zaklínači jsem se potřeboval nějak odreagovat, tudíž sáhnout po Skrytejch kartách byla sázka na jistotu. Nejenom, že autorka pokračuje v neotřelejch námětech, ale ta míra napětí, která se stupňuje v průběhu celý knihy mě pokaždý dostane. Pokud máte rádi detektivky, tak tohle je rozhodně čtení pro vás. Stránky ubíhaj rychle, krátký kapitoly, originální, skvělý, napínavý.... celý text
Paní jezera
2012,
Andrzej Sapkowski
Seriálovej zaklínač mě očividně nalákal na knižní sérii, a když jsem zjistil, že některý díly už nejsou skoro k dostání, tak mi v hlavě začne blikat červená kontrolka, že to prostě okamžitě potřebuju ve svý knihovně (strašnej zlozvyk), ale naštěstí Ježíšek na mě myslel a celýho Zaklínače mi donesl. Nemá smysl rozebírat sérii díl po díle, protože například povídky byly totálně po piči boží. Když se konečně Geralt a Ciri potkali, to byl obrovskej srdceryvnej moment, kterej nedokázali tvůrci seroše přenést na plátno tak dokonale, jak byl napsanej v knize. Epilog ty vole, to sem byl úplně u vytržení, jak to bylo skvělý, vtipný, dokonalý!. Bohužel pak románový zpracování, který se odehrávalo po povídkách a před epilogem, už tak skvělý nebylo. Možná by bylo lepší, kdyby Sapkowski zůstal jen u povídek. Děj zbytečně natahovanej a s přibývajícími díly se hluchý místa množily jak houby po dešti. Tisíc zbytečnejch postav, který se objevily na pár stránkách a jejichž osudy mě absolutně nezajímaly. Dál nudný politikaření, který bylo celkem zbytečný. Prostě proč??? Ocenil bych víc Geralta, víc Ciri, víc Yennefer, než nějaký čarodějnický krávy, co se pořád dokola dohadujou mezi sebou o vládě nad královstvími, kdo s kym bude píchat, aby se narodili vhodní dědicové atd. Další věcí, co mi drásalo nervy, bylo skákání v časech, prostorech a postavách. Šílenym způsobem chaotický, že jsem se v tom někdy ztrácel a nechápal jsem, proč to autor takhle dělal. Právě proto jsem byl v posledním díle Paní jezera dost zmatenej i ohledně návaznosti na epilog. Co musim vyzdvihnout je překlad mluvy trpaslíků, nad jejich nářečím jsem se několikrát výborně pobavil. Jakmile se příběh točil okolo hlavních postav, tak jsem otáčel stránky jak posedlej, to bylo hodně skvělý. Konec byl tak zvláštně otevřenej a nejasnej, a to nesnášim. Sapkowski vytvořil pro mně úžasnej svět, kterej mě pohltil a bavil mě, ale spíš se těšim na další seriálový pokračování.... celý text