rusalka123
přečtené 532
Tajná dcera
2012,
Shilpi Somaya Gowda
Motiv opravdu skvělý, knihu jsem měla dlouho v "chystám se číst" a když jsem ji konečně objevila v knihovně, byla jsem šťastná.:-) Příběh to byl krásný a líbilo se mi, jak se střídaly a prolínaly příběhy různých lidí. Tím, jak byla napsaná, bych ji sice nezařadila mezi knihy, které by ve mně zanechaly nějaké zvláštní pocity a vzpomínky, jak jsem zpočátku možná trochu očekávala, ale byl to čtivý, příjemný román. Postavy mě nijak šíleně neokouzlily, ale cestu jsem si k nim taky našla. Pokud to shrnu, nějaké výtky bych našla, ale byl to na druhou stranu sám o sobě tak silný příběh, že nemůžu nedat plný počet bodů. P.S. Moc se mi líbí obálka :-)... celý text
Sestřička
2003,
Henry Denker
Byl to příjemný příběh, velmi mě zaujalo místo, kde se děj odehrává, hrdinka celkem sympatická. Nicméně bych se s klidem vzdala obou zásadních mužských postav... Howard mi byl od začátku dost nepříjemný, ani nevím proč. Boyd mi byl možná maličko sympatičtější, aspoň pokud vynechám ten fakt, že mu bylo minimálně ze začátku naprosto jedno, že ja Kate zadaná, hlavně aby ji měl pro sebe, nicméně ten jejich románek mi přišel úplně nadbytečný. Ale příběh "Kate lékařky" to byl povedený.... celý text
Dopisy vnučce
2007,
Jiřina Šiklová
Velmi přemýšlivá knížka, některé myšlenky opravdu moudré. Jako katolička jsem to však od začátku četla s vědomím, že to píše nevěřící člověk (měla jsem pocit, že babička věří, že Bůh existuje, ale je to pro ni pouhý fakt) a tak se některé pohledy maličko lišily - např. co se týče sexuality. Ovšem pokud těch pár drobností vynechám a vžiju se do role nevěřícího člověka, moc se mi líbí autorčiny názory a pohledy na svět. Také se mi líbí, jak se v dopisech mísí taková ta typická babičkovská starostlivost s tolerancí a pochopením každého postoje její vnučky a naprostá nesobeckost, schopnost uznat i svojí chybu a nechovat se jako "ta starší" a tudíž i "ta chytřejší".... celý text
Další příběhy pro potěchu duše
2008,
Bruno Ferrero
skvělé na odreagování, skvělé k zamyšlení... Někdy bych řekla "v jednoduchosti je krása"...
Villette
1999,
Charlotte Brontë
Musím říct, že monsieur Paul mi byl neuvěřitelně protivný a tolerovala jsem ho jen kvůli Lucy. Mám v knihách ráda charismatické muže, velmi jsem si oblíbila poněkud podivínského pana Rochestra z Jany Eyrové, ale monsieur Paul mi byl od prvního popisu vážně nesympatický a dost mě iritovaly jeho řeči a vlastně i už jenom popis vzhledu. Lucy byl pro mě typ hrdinky, se kterou sice všechno prožíváte, ale vlastně jen proto, že nemáte nikoho moc lepšího na výběr. Že by mě nějak zvlášť oslnila, to ne. Asi jediný, koho jsem měla fakt ráda, byl doktor John.... celý text
Děti nikoho
2012,
Hana Hindráková
Pozor, SPOILER. Škoda, že autorka neskončila trochu dřív... Kniha mi přišla skoro celá dokonalá, četla jsem ji jedním dechem a velmi prožívala. Ale... Konec? Hůř to snad dokončit nemohla. Z drsného, ale pravdivého příběhu z nelehkého prostředí, kde se odehrávají takové hrůzy přešla do obyčejné červené knihovny, že jsem nemohla uvěřit, že držím v ruce pořád tu samou knihu... Podle mě autorka měla skončit třeba odstěhováním Sofie k Joy nebo tak někdy a ne dál děj složitě rozvíjet, ale na úplně jiné vlně. Je to škoda. Perfektní knížku si tím dost pokazila. Strhávám za to celou jednu hvězdičku a možná je to málo. Jinak ale plně souhlasím s tím, že i když krutě, tak pravdivě a s velkým citem autorka vystihla problematiku Keni, kterou očividně dobře zná. Ještě nakonec... Přiznám se, když zemřela Moree (kdoví proč jsem ji měla snad ze všech postav nejradši), tak bych se nejradši rozbrečela. Bohužel jsem ale byla ve škole a zrovna zvonilo na češtinu, takže......;)... celý text
Farma zvířat
2004,
George Orwell (p)
Kniha možná mě osobně zas tak nezasáhla, ale... Přece jenom, myslím si že autor si opravdu zaslouží obdiv. Edit 5. 5. 2018: teď jsem ji přečetla podruhé a neuvěřitelně mě z ní mrazilo... Možná paradoxně víc než z 1984. Snad proto, že člověk mezi řádky čte i naši historii... A vlastně vůbec nevadí, že já jsem ji nezažila... Je to vskutku geniální knížečka, která mě při druhém čtení po několika letech úplně dostala...... celý text
Pýcha a předsudek
2011,
Jane Austen
Myslím, že můj komentář bude až dost výmluvný, pokud jde o to, jak se mi kniha líbila... Ale nečekejte žádný úžasný myšlenky, ale spíš vlastní zkušenost se mnou a knihami. Která se projevila hlavně při čtení Pýchy a předsudku a v minulosti ještě u Jany Eyrové.;) Pro ty, kteří nečetli... obsahuje SPOILER! Jedna noc ze čtvrtka na pátek, nemůžu spát... Asi v 1 hodinu ráno sáhnu po rozečtené knize ve snaze po chvíli čtení usnout, ale záhy zjišťuju, že to nebyl dobrý nápad... Dostávám se k místu, kde pan Darcy požádá Elizabeth o ruku (poprvé). Předpokládám, že každý, kdo už někdy nějaký takový román četl, mi může potvrdit, že taková událost (pokud není na konci, ale je za ní stovka, dvě, stránek) často bývá začátkem nějakých událostí, které celý příběh ještě pořádně zamotají. I když se mi nechtělo, hned při prvním odstavci, který naznačoval co se chystá, jsem knihu odložila - naštěstí mi došlo, že by čtení v tuhle hodinu nesplnilo svůj původní účel a že bych se od knihy hned tak neodtrhla.:) Tak jsem si jenom přála, aby už konečně bylo ráno a já se do toho mohla pustit.:) (Byla jsem nemocná, takže jsem nešla do školy) Následující den vypadal asi takhle: hodina čtení, rychlá snídaně, další nějaké 2 - 3 hodiny čtení, přerušené jenom těmi nejnutnějšími činnostmi atd.. Jenže po 2. hodině odpolední mi začalo docházet, že už to trochu přeháním a že bych se ten den mohla konečně začít chovat jako normální člověk.:) Nutno podotknout, že jsem ani neobědvala a navzdory tomu, že snídaně nebyla moc velká, jsem měla pocit, že do sebe ani nic nedostanu, jak jsem z toho čtení byla napnutá.;) Ale pak jsem si konečně řekla, že se musím trochu ovládat a tak jsem dospěla k závažnému rozhodnutí: Je 14:30, minimálně do 16:45 se do knížky ani nepodívám... Jenom tak pro orientaci, byla jsem u toho, kdy si Lydia vezme Wickhama a Lizzy dostane ten dopis od tety ohledně pana Darcyho - tedy tam, kde všechno vypadá docela nadějně.;) Abych ale měla jistotu, že to vydržím a po knížce nesáhnu, tak jsem symbolicky udělala něco, co mi někdy pomůže - abych věděla, že jsem to rozhodnutí myslela vážně. Dala jsem knížku na skříň a sama ze sebe jsem si trochu udělala legraci tak, že jsem ten pokoj ještě zamkla.:D Naštěstí vím, že když se pro něco fakt rozhodnu, jsem schopná to dodržet, ale nejtěžší je k tomu rozhodnutí dospět. A s tou skříní... Ať si o tom myslíte co chcete, fakt mi to pomůže (není to poprvé, co jsem to udělala), protože tak sama sobě dám najevo, že jsem to myslela vážně, s tím že se musím umět ovládat.;) Možná mě máte za blázna, ale spousta lidí, co tu knížku četla, by to nejspíš pochopila.:) To je snad dost jasný důkaz toho, jak je knížka skvělá.:)... celý text
