rusalka123
přečtené 529
Jak voní svět koní
2008,
Iva Hoňková
Upřímně... Škoda, že tam nebyly příběhy jenom od Zuzany Eliáškové. Ona jich napsala většinu, takže by to klidně na jednu knížku stačilo a Iva Hoňková jí to akorát kazila... Hoňková psala přihlouplý románky pro puberťačky, který byly pořád o tom samým - holka se zamiluje a pak s tím klukem začne chodit, kůň se tam objeví možná jednou. Konec. Druhá varianta: Holka nadává na nějakýho kluka, jak je divnej, případně se s ním hádá a pak najednou obrat, vyznaj si lásku a začnou spolu chodit. Konec. Kdyby se tam ani jednou neobjevil kůň, nic by se nezměnilo, bylo by to úplně jedno. Vypadalo to, jako by se Hoňkový o koních vůbec psát nechtělo, ale aby si teda neřeklo... Eliášová ale očividně měla víc fantazie a trošku se zamýšlela co píše. Její příběhy měly hlavu a patu a v každém bylo něco originálního, neopakovaly se. Příběhy Eliáškový by ode mě dostaly 4 hvězdičky a příběhy Hoňkový tak jednu. Protože jich naštěstí měla Eliášková víc, tak celkem dávám 3.... celý text
Přežít s vlky
2005,
Misha Defonseca
Víte, pro mě u téhle knihy ani nebylo důležité (a myslím, že by nemělo být pro nikoho), jestli je kniha podle pravdivého příběhu nebo není... Důležité je, jaké přináší poselství, ponaučení... Nemá nám dávat myšlenku "a opravdu se to stalo?" Jejím úkolem je poukázat na válku jiným pohledem. Pohledem dítěte, které mělo velikou odvahu a sílu bojovat. A i kdyby z této knížky byla půlka vymyšlená, pořád by se našla spousta případů, kdy dítě za války opravdu trpělo a mnohdy to určitě snášelo líp, než někteří dospělí, protože se nevzdávalo. A to, že dospělí by si někdy skoro mohli brát příklad z dětí, není výmysl, ale realita.:-) (já jsem teda sice vlastně ještě dítě taky, ale myslela jsem spíš ty menší, aby to neznělo blbě :D)... celý text
Anna ze Zeleného domu
1982,
Lucy Maud Montgomery
Našla jsem ji v knihovně v regálu "čtenáři čtenářům" (nebo tak nějak se to jmenuje - když máte knížku, kterou nechcete, dáte ji tam a kdokoliv si jí může vzít) a moc mě pobavil ten úryvek se zelenýma vlasama.:D Tak jsem si ji rozhodla vzít. A byla naprosto...úžasná...! Chvílema jsem měla záchvaty smíchu, někdy mi bylo do breku, dočítala jsem ji úplně dojatá. Četla jsem ji o prázdninách po cestě do Itálie a téměř jsem nemohla přestat. Nejúžasnější byly takové ty dětské nevinné pohledy, u kterých bylo někdy až nepochopitelné, že je Anna může myslet vážně a přesto tomu člověk úplně rozumí - typické zvídavé dítě, které bere všechno vážně a kterému se nedá nic vyčíst - pokud udělá nějakou hloupost, můžete si být jisti, že to neudělalo schválně. Někdy mě dostávaly i Mariiny hbité odpovědi a přestože by se jí leckdy dalo něco vyčíst, tak jsem si ji brzo taky oblíbila... Prostě po všech stránkách skvělá knížka, rozhodně vřele doporučuji! (Kdyby vás to někoho mělo odradit, žádný dívčí románek, jak tu někdo píše, to rozhodně není...)... celý text
Raněný pastýř
2010,
Daniel Ange
Teda... při čtení téhle knížky jsem si toho tolik uvědomila, že jsem nestačila zírat... Já sice nepotřebuju řešit takové problémy, jaké měl Emanuel - vypravěč (snad:D), ale stačí jen malé pochybnosti o Bohu a tahle knížka je umí smazat, člověk se na to najednou dívá jinýma očima...... celý text
Emma
2010,
Charlotte Brontë
Děj opravdu pěkný, celkově se mi líbila. Ale nějak se nemůžu přimět jí dát 5 hvězdiček. Možná mám tendenci srovnávat jí s Janou Eyrovou. Jenom styl psaní u Jany totiž úplně strhával a nadchával a to se u Emmy říct nedalo. Děj byl strašně dobře promyšlený, konec šokující, ale přišlo mi, že byl napsán moc jednoduše, že mě prostě ani nedokázal pohltit. "Pan Ellin udělal tohle, paní Chalfontová tamto...", jakoby do toho autorka nedala tolik citu. Je ale možné, že jsem si tohle začala uvědomovat až v místech, které psala druhá spisovatelka a tehdy jsem to buď nevěděla nebo mě to nenapadlo... A asi to tak bude, protože jsem viděla, že Brontëová umí nadchnout, tak proč by to tady bylo jinak? Možná že kdyby to dopracovala ona, dostala by teď ode mě Emma 5 hvězd... Ale i tak to byla krásná knížka. Obdivuju spisovatele, kteří dokážou něco tak propracovaného vymyslet...:)... celý text
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Tady je krásně vidět, čeho člověk může dosáhnout, když chce. Stačí každý den chvilka snahy a můžeme se dopracovat k neuvěřitelným věcem...
Jahodníček
2001,
Jarmila Dědková
Když bych byla mladší, možná by se mi to líbilo, ale já jsem to četla ve 14 a připadalo mi to děsně nudný... Moc nic se tam nedělo, takže prostě nemůžu dát víc hvězdiček...... celý text
