rusalka123
přečtené 530
Anna Elliotová
2011,
Jane Austen
Malý SPOILER. Austenová mě nepřestane překvapovat... Zvlášť u některých pasáží nemůžu nikdy pochopit, že je to dílo staré více než 200 let. Kromě jejího úžasného stylu je to i obsah, který mě občas udivuje. Nezdá se vám například, že se zamilovaní lidé navzdory času a ovlivnění společností vlastně v jádru chovají a hlavně myslí pořád stejně? ;) A Austenová ty myšlenky krásně vystihuje... Anna Elliotová mi přijde ze 4 knih, které jsem od Austenové zatím přečetla (kromě Anny PaP, RaC, Mansfield), jednoznačně druhá nejlepší, velmi těsně za Pýchou a předsudkem. Je to krásný příběh, poměrně nápaditý, ani ne příliš ohraný a líbilo se mi, jak byl popsán složitý vztah Anny s kapitánem Wentworthem. A upřímně, rozhodně nebyl ani méně reálný, než ostatní "austenovky" (pro které je přece určitá idealizace typická). Pravda je, že jak tu i někdo psal, chyběla v A. E. ta bezstarostnost, jakou měla třeba PaP (kde byly jako v jediné někdy i velmi zábavné a vtipné rozhovory), bylo tam spíš víc melancholie, ale to je někdy také příjemné. Austenová by mě potěšila, kdyby v některé knížce v závěrečném šťastném vyvrcholení vložila také víc přímé řeči. Ale to Austenová zřejmě nemá moc ve zvyku. :) A na druhou stranu se musím přiznat, že dopis kapitána Wentworthe Anně mě vážně dostal. ;) To jsou ale drobnosti, takže v celkové hodnocení je pro mě naprosto jasné.... celý text
Zachránila mě slza
2014,
Angele Lieby
Samotný příběh je velmi zajímavý (ale také šokující a drsný), samozřejmě o to víc, že se jedná o autobiografii. Nicméně mi přišlo, že té knize něco chybělo. Možná jsem si to částečně způsobila tím, že jsem očekávala příliš mnoho a zasáhlo mě to míň, než jsem čekala? Ale ať už byl u mě jakkoliv velký problém v tomhle, faktem zůstává, že jsem nějak nebyla schopná se do Angéle vcítit, a to proto, že mi to přišlo naspané strašně neslaně nemastně. Jako poněkud povrchní podání čistých faktů. Byl to námět, ze kterého se dalo vytřískat hodně, ale autorka to podle mě bohužel nevyužila tak, jak mohla.... celý text
Babička
2005,
Božena Němcová
Vesničky obklopené lesy, malé kostelíčky a stavení, útulné světničky, děti hrající si na peci, dlouhé večery plné povídání a vyprávění příběhů v rodinném kruhu a u sousedů, venkovské slavnosti a ve středu toho všeho laskavá a moudrá babička, vážící si každé drobnosti, která je pro nás tolik samozřejmá, jako je třeba obyčejný chleba... Uznávám, celá kniha je určitě poněkud zidealizovaným pohledem na venkovský život v té době, nerealistickým, někdy snad působícím až naivně (nicméně souhlasím s komentářem Stammela), ale stejně,vždyť je to tak hezoučká knížka! A nuda? Příliš dějová kniha to sice není, zato neskutečně uklidňující, alespoň pro mě... A navíc, přece jenom, není to celé jen popis babičky - bláznivá Viktorka, příběh Kristly a Míly, do toho další vyprávění různých lidí,... To všechno dodává příběhu i tu poutavost. A hlavně - lidskost. Jak se přidají emoce, ať už je to radost, smutek, strach nebo bolest (jako u zmíněných příkladů), zjišťujete, že to, co náš dnešní "bezchybný" svět od toho před 200 lety tak strašně odlišuje, je sice kultura, zvyky, ale v základu jsme pořád stejní, pořád prožíváme to samé, jen v jiném prostředí a za jiných okolností. Ti lidé zkrátka nebyli horší, než jsme my. Byli jenom jiní ve způsobu života. A tahle kniha nám je, sice přikresleně, ale přesto obyčejně lidsky představuje.... celý text
Štěně k Vánocům
2012,
Megan Rix
Za mě zajímavý námět, ale zpracování už méně povedené... Co mě rozčilovalo, byl autorčin styl - na můj vkus dost afektovaný a někdy poněkud "dětský". Ale dobře, psa nemám, abych tolik rozuměla těm pocitům - i když jedna věc jsou pocity (ty chápu) a druhá vyjádření.... ale to jen tak stranou - a možná jsem to měla číst o dva tři roky dřív. Nejvíc mi ale vadilo to věčné nahrazování dětí psem. Chápu, že když někdo nemůže mít děti, hledá jiný způsob, jak smysluplně využít čas a přijde například na tuhle možnost. A třeba ho to i nějakým způsobem naplňuje a dělá mu to radost. Ale proč se to nemůže oddělit, proč to srovnávání? Jakmile se začne ve vztahu manželé-pes používat termín "rodina" a je to podáváno stylem "nemám dítě, ale zato mám psa", tak mě to až uráží a dost v mých očích klesá hlavní manželský pár. Jinak je to příjemně čtivá oddechovka, která zajímavě přibližuje způsob výchovy asistenčních psů. Jenom škoda, že tyto kroky nebyly víc rozepsané - třeba na úkor toho vzdychání nad odchodem psů.... celý text
No, tak kdyby se vyškrtly všechny růžovoprsté Zory, kniha mohla být o dvacet stran kratší.:D Ale teda i když jsem se někdy trošku nudila, tak mně prostě nějak nejde nedat té knize nejvyšší hodnocení. Jen když si představím její stáří, musím se na to zkrátka dívat jako na něco naprosto neskutečného. To je úžasné na knihách - žádný předmět nevydrží skoro 3 tisíce let bez poškození, pokud se tedy náhodou vůbec zachová. Ale slova vydrží, takže se z nich i po tak závratně dlouhé době může těšit celý svět.... celý text
Saturnin
1990,
Zdeněk Jirotka
Někdy jsem se trochu nudila, ale to pak vždycky spolehlivě vyvážila nějaká úžasná, vtipná pasáž, kdy jsem se vážně smála nahlas. A to se musím přiznat, že jsem si ze začátku říkala, co na tom komu přijde tak vtipného. Nicméně nakonec jsem změnila názor.:-) Měli jsme to v povinný četbě a nejvtipnější bylo, když jsme se spolužačkou seděly vedle sebe, obě četly Saturnina, stejné místo (zjistily jsme, že čteme dost podobně rychle, tak jsme si počkaly, abychom četly nastejno) a pak jsme vždycky najendou vybuchly smíchy, což nás rozesmálo ještě víc.:) Neodolám a přidávám dva úryvky, které mě rozesmály úplně nejvíc: "Právě jsem se rozhodl, že vstanu, když se ozvalo diskrétní zaklepání a Saturnin vstoupil. Přál mi dobrého jitra, pravil, že ranní ptáče dál doskáče, mladí ležáci, staří žebráci, a oznámil mi, že venku je pěkně, ale nechval dne před večerem, nevíme dne ani hodiny a kam čert nemůže, nastrčí bábu. Vy nejste zvyklí na podivný způsob Saturninova vyjadřování, ale já jsem z té směsice přísloví pochopil, že přijela teta Kateřina." "...Teta řekla, že měla zlý té noci sen. Saturnin se tázal, zda šla dceruška k vodě ven. Teta se naň nechápavě podívala a ptala se, jaká dceruška. Místo odpovědi se Saturnin tázal, jestli tedy pana Milouše k jezeru cos nutí, nic doma, nic mu po chuti. Teta chtěla vědět, jestli Milouš něco takového říkal a kde je to jezero." ....:DDD... celý text
Než jsem tě poznala
2013,
Jojo Moyes
Když bych měla shrnout pocity po přečtení, tak asi takhle: Nenávidím Willa. Nenávidím za "to" autorku. Nenávidím tu knihu. Ale je úžasná... A konec byl ten jediný správný a smysluplný.... celý text
Hospoda Jamaica
2010,
Daphne du Maurier
Jak shrnout moje dojmy? Nejvýstižnější bude asi jednoduše - opravdu zajímavá knížka. Jsem z ní trochu rozhozená, zvlášť z posledních asi třiceti stran. Takové rozuzlení bych teda v životě nečekala... Jen jedna věc mi občas kazila čtení, ale to nepadá na hlavu autorky, ale nakladatelství (Baronet, 2010). Některé věty působily tak nějak... možná kostrbatě nebo jak to říct? Někdy byla věta hrozně špatně pochopitelná, jako by jim tam vypadlo nějaké slovo nebo byly čárky na místě, kde by bylo přirozené ukončení věty a působilo to pak trochu zmatečně. Třešničkou na dortu byla věta, ve které jsem se dozvěděla, že hrdinka měla ruce a rohy těžké jako olovo.:-)... celý text
Milý Johne
2010,
Nicholas Sparks
Na první pohled jasná červená knihovna. Jenže když o tom tak přemýšlím dál, docházím k závěru, že zdání klame. Autor akorát balancuje - a opravdu skvěle - na hraně červené knihovny a velmi hlubokého příběhu, který s ní nemá v podstatě nic společného. Když něčím nahraje té takzvané červené knihovně, hbitě to strhne zpátky a nikdy nezajde příliš daleko. A ještě jedna věc. Nemůžu si pomoct, ale myslím, že je štěstí, že to napsal chlap. Kdyby napsala ten samý příběh žena, pravděpodobně by to vyznělo jinak a kniha by spadla z té hrany na špatnou stranu. Pomalu se mi začíná zdát, že muži dokáží popsat lásku tak nějak hezky, jemně, nekýčovitě (podobnou ukázkou od jiného autora byly třeba v poslední době opěvované Hvězdy nám nepřály, to je vlastně to samé). A tím podle mě dodávájí možná nedokonalé knížce dokonalost.... celý text
Budeš tam?
2007,
Guillaume Musso
SPOILER Na to, že zrovna nemusím nejen vysloveně sci-fi a fantasy, ale i veškeré knížky, které obsahují něco nereálného, tak se mi tahle moc líbila. Byla skvěle propracovaná a líbilo se mi i pojetí cestování v čase, jak se hlavní hrdina setkával se se sebou samým. Zvlášť skvělý nápad bylo předávání si zpráv, především tetování, to mě fakt dostalo. :-) Akorát bych vyškrtla 2 scény - tu s kaktusem a druhou s rozkopáváním potrubí. Obě byly poněkud nadbytečné a hloupé, zvlášť tedy ta první jmenovaná, která ani neměla význam pro děj. Přišlo mi to jako nějaký divný úlet, omyl, který tam vůbec neseděl. Ale protože jsou to jen dva drobné případy a knížku to ve výsledku příliš nepoznamenalo, přivřu oči a nebudu si hrát na perfekcionistu. :-)... celý text
Potrhaná křídla
2014,
Ruta Sepetys
Po přečtení V šedých tónech jsem byla tak nadšená, že Ruta Sepetysová hned putovala do skromného seznamu mých oblíbených spisovatelů. Její druhou knihu jsem proto samozřejmě očekávala s velkým napětím. Po vydání bohužel trvalo asi půl roku, než se mi ji podařilo získat v knihovně, ale nakonec jsem se dočkala a poněkud nervózní, jestli nebudu zklamaná, jsem začala číst.... ...A zklamaná jsem nebyla ani náhodou. Byla to kniha od autorčiny prvotiny příběhem, místem, kde se děj odehrává atd. naprosto odlišná, ale stejně jsem v tom viděla její nezaměnitelný styl a to mě hrozně bavilo. Příběh to nebyl tak dojímavý, jako V šedých tónech, ale zase byl docela napínavý a měl moc hezky propracované postavy, což podle mě knize dodá hrozně moc. Třeba taková Willie mě někdy opravdu dostávala. Ale v jedné skvělé věci se Sepetysová vůbec nezměnila: ve své schopnosti naprosto šokovat posledními větami kapitol.... celý text
Jana Eyrová / Jane Eyre
2012,
Michelle Smith
5 hvězdičkami teď ani tolik nehodnotím knihu, jako spíš tohle zkrácené, dvojjazyčné vydání (originál už má ode mě 5 hvězdiček samozřejmě taky). Potěšilo mě, že v něm bylo zanecháno všechno důležité, ale jinak to bylo psáno stručně a jasně (vynechávám pár výjimek, kdy to bylo tak moc, až to rušilo;-)), aby se to v angličtině četlo snadno i ne nijak extra pokročilým lidem, jako jsem já.:-)... celý text
