RyonMathrin
přečtené 835
Kat
2004,
Martin Moudrý
To bylo velice Moudré, napsat pokračování. A ještě, že se toho zhostil někdo Moudrý :-). Sorry jako, kul-tovní mistře Kul-hánku, ale kdybych nevěděl, že jste to nenapsal vy, hádal bych, že jste to napsal. Ten styl se opravdu povedl. I když... ( a to je přesně to, co se mi tak líbí: něco je popsáno, a hned vzápětí se autor opraví - napíše „i když“ a zcela změní význam předchozího, sarkasticky a nelítostně: „Sice jsem už zažil horší věci, ale vyprchávající dávka kinetinu má u mně za následek mírné snížení prahu bolesti. I když, mírné... Jak jsem sunul ruku ke kapse s kinetinem, polámaná žebra mě bolela tak strašně, že jsem těch čtyřicet centimetrů zdolával snad půl hodiny.“ „Všechno vypadalo v pořádku a nebýt navigace počítače, nikdy bych závadu nenašel. I když, závadu – jednalo se o konektor povysunutý o pět milimetrů – ani nebyl vypadlý.“ „…a místo střílení se dal do prudké přímé jízdy. I když, přímé...“) Vážně povedené pokračování, nemám, co bych vyčetl. I když… ne, teď vážně. Zhruba v polovině knihy se paraziticky opakuje slovo „protivník“. Vyloženě mě to bilo do očí, když to bylo skoro v každé větě. Přece šlo použít místo toho „nepřítel“, „emzák“ atd. Ovšem proti celkovému dojmu z knihy je to jen moucha, zcela nedůležitý detail. A propojení se sérií Divocí a zlí odkazem na tatrgel je dokonalá tečka. Shrnuto – za mě jednoznačně plná palba *****. (I když... :-) schopnosti toho palubního počítače Saladinu byly možná přece trochu přehnané) A ještě jedna citace: „Po zádech mi přeběhla stará známá ledová věc s množstvím nožiček…“... celý text
Měsíční zahrady
2008,
Steven Erikson (p)
Tak nevím, nevím... čekal jsem podle proslulosti celkem pecku, ale můj dojem z knihy je rozpačitý. Nebylo to vyloženě špatné, ale nijak zvlášť se nezarylo. Koukám do komentářů, že nejsem sám, komu nesedla jakási chaotičnost. Ale to není to pravé slovo. Některé části jsou opravdu pěkně napsané, akční scény a souboje se mi líbily, nevšední jména postav byla fajn. Ale občas jsem se přistihl, že se ztrácím a nepomohlo ani vracení se o kus zpátky. Co však musím vyzdvihnout, je překlad. Některá jména jsou vysloveně vymazlená a protože neznám anglický originál, mohu se jen domýšlet, jak moc si překladatel s češtinou vyhrál. (například Dřevnov, který podle mě prostě neschová inspiraci v pražském Břevnově... a to je jen jedno z mnoha). Příběh má proroctví, má i draky, takže je to fantasy jak má být, ale... jak to formulovat... možná to byl záměr autora, jen tak nakousnout, hodit rukavici, aby si čtenáři řekli "tedy co to je, musím si přečíst i druhý díl, abych věděl, jak to bude pokračovat" nebo možná "jestli je to takovéhle zvláštní i v dalším dílu". Takže se chystám na Dům mrtvých a doufám, že se mozaika začne skládat do lepšího obrázku.... celý text
Z dob Říše
1996,
Pavel Houser
Kniha inspirovaná Dračím doupětem a přímo z něj vycházející (něco jako krátké české DragonLance). Už je to nějaký ten pátek... ehm, desetiletí, co jsem četl, ale zpracování se mi líbilo. Dobrodružství (příběhy) si pamatuju jako celkem typické, ale dobře zpracované a čtivé. Povídka s Pavoučnatkou byla dokonce laděná až romanticky, což nebylo pro každou hru typické, ale četlo se to dobře. Čtenáři Dračákem netknutí možná ohodnotí jako průměrnou fantasy, někteří si možná mohli k jedné z nejlepších společenských her (jasně, že přeháním, ale jako Pán Jeskyně nemohu jinak :-) ) díky knize najít cestu. Shrnuto: obstojná klasická fantasy, která však vznikla v ručně kreslené mapě a vymyšleném příběhu díky mnoha hodům kostek - a protože se řadím k podobné krevní skupině (D jako DrD :-) ), přidávám hvězdu navíc.... celý text
Tandaradei!
1994,
Andrzej Sapkowski
Už je to hodně dávno, co jsem tohle četl. To bylo v dobách, kdy jsme od Sapkowského hltali vše... Pamatuju si jen povídku V kráteru po bombě, která mě zaujala a asi na ní něco bylo, když si ji matně vybavuji i dodnes :-) Stálo za přečtení, dobrá oddechovka.... celý text