SBH přečtené 641

Josie a kolt 2018, Kateřina Loučková

Romance ošlehnutá zápachem střelného prachu. Když o tom tak uvažuju, v celém westernu padnou dva výstřely. Ovšem na správných místech a se zásadní důležitostí. A tak je v této knize napsáno všechno. Jedinou výtku, která však souvisí spíš s mým osobním nastavením, bych vznesla vůči Josiinu rozpolcenému chování ke Coltovi. Její drahoty a následná duševní muka představovaly čiré utrpení i pro mne. Na druhou stranu kdyby se mu ihned vrhla do náruče, o čem bychom četly? Ale pět hvězd musím dát za perfektní psychologii postav a opravdu mrazivou zápletku. Rozhodně doporučuji.... celý text

Seznam přání 2006, Eoin Colfer

Knihu jsem četla dvakrát, přičemž napodruhé se mi líbila méně. Anotace nelže, jedná se o vtipnou duchařskou fantasy pro puberťáky. Nicméně ony vtípky založené na počítačové hantýrce zestárly stejně rychle jako compy samy. Nebe a peklo mi přišly dost zaměnitelné, protože minimálně svatý Petr se choval jako protivný úředník na magistrátu. Na druhou stranu hlavní příběhová linka byla velmi silná a na konci mi ukápla slza. A rozhodně překlad V. Volhejnové si zaslouží poklonu.... celý text

Rodinná msta 2016, Jayne Ann Krentz

V kritickém bodu, na sté stránce jsem se musela opravdu přemlouvat, abych pokrčovala. Odměnou mi bylo několik vtipných a trefných hlášek. A tím končíme. Vztah hlavních hrdinů byl bez potřebného napětí, koneckonců i nemastné neslané vyšetřování zločinu proběhlo stejně. Po zavření knihy se postavy i děj vytratily do nenávratna.... celý text

Vikingova čarodějka 2014, Kelli A. Wilkins

Po opravdu dlouhé době mě konečně jedna kniha vcucla a propustila až na poslední stránce. Hrdinové byli sympatičtí, záporáci černí jako asfalt. Překvapily mne kouzelnické schopnosti Odarie. Čekala jsem, že půjde o klasický případ nepřizpůsobivé bylinkářky, která se stane obětí davu. Její schopnost ovládat počasí byla rozhodně impozantní a logicky zcela nepoužitelná - větru, dešti nedokázali poručit ani soudruzi z NDR :-). Erotická linka na pozadí zdařilé psychologické studie chování lidského stáda představuje další plus. A děkuji autorce za lehce detektivní zápletku, která vypadá zpočátku dost rozmlženě, aby ke konci nabyla zásadního významu. Jedinou výtku mám vůči překladu. Naštěstí jsem byla ušetřena hrubých pravopisných chyb, ale nadužívání slůvka "ba", které mělo navodit atmosféru raného středověku, si současný Čech spojuje s vetchou babičkou Boženy Němcové, nikoli s energickou, moderně uvažující devatenáctiletou dívkou. Doporučuji, ačkoli se zřejmě nejedná o prvoplánově atraktivní čtivo.... celý text

Řekni mi pravdu 2008, Rachel Gibson

Ze začátku jsem překonávala silné nutkání knihu odhodit v dál. Nesnáším kovboje a country-music. Ale Hope mi byla vcelku sympatická, takže jsem nakonec vytrvala. Příběh obsahoval asi jednu pěknou pasáž, kterak Hope překonávala bolest ze zlomeného srdce. Jinak erotické momenty byly nudné, zbytek předvídatelný. Jako obvykle mi vadily řemeslné chyby - neúměrně časté opakování slov. Úplná ztráta času to nebyla, ale skoro ano.... celý text

Sněhurka jablka nebaští 2017, Petra Stehlíková

Bláznivá antiromantika, kterou jsem nedokázala odložit a četla ji... prostě všude. Přesto to nevidím na víc než 3 *. Děj byl zábavný, ale prokládaný velkou mírou hluchých pasáží. Ironie a vtip hlavní hrdinky působily přitažlivě, nicméně v důsledku jsem fandila Andymu. Věčně opilou a jízlivě kritizující Sněhurku, která ale nic pořádného neumí, bych nechtěla ani za kamarádku, natož za životní partnerku. Humor se potácel dost na hraně a občas přepadl na nesprávnou stranu. A co opravdu nejsem schopna vydýchat, je obludné množství pravopisných chyb. Text ve stylu vulgární hovorové češtiny neomlouvá hrubky v časování, skloňování, zájmenech, shodě podmětu s přísudkem. Katastrofa. A proč autorka děj umístila do Británie, kterou (soudě dle knihy) neviděla ani v prospektech cestovních kanceláří, ví Bůh.... celý text

Scotland Street 2017, Samantha Young

Nečekaně vážné psychické problémy hrdinů byly vyřešeny očekávaně hravě pochopením a láskou. Ještě že to v reálu nefunguje, jinak by výrobci psychofarmak přišli plošně na buben. Erotické pasáže byly nudné a bez náboje. Hlavní hrdince jsem nevěřila ani pozdrav, natož hluboké citové pochody. Přesto jsem knihu nedokázala odložit a slupla ji jako malinu. Zápletky byly domyšlené a jednání hrdinů v důsledku pochopitelné. Jen kdyby tomu všemu dokázala autorka vdechnout víc života. Takže další sci-fi, kde všichni jsou krásní a milí a těch pár záporáků zase barvotiskově zákeřných. Neurazí, nedojme.... celý text

Deník alchymistky 2016, Amy Alward

Bohužel, pro mě za tři. Námět byl úžasný, úvod do děje svižný a uvěřitelný. Ale pak se všechno zvrtlo. Octla jsem se ve velmi vyšisované verzi Hunger Games, a to mě dost otrávilo. Načež mi začaly vadit věci, které zpočátku vypadaly přitažlivě. Alternativní vesmír, kde k běžným technickým vymoženostem ještě fungují kouzla, představuje nefunkční paradox. Fyzika je určitým druhem magie. Společnost alchymistů a čarodějů by se vůbec nezdržovala vynalézáním mobilů, televize či letadel. A nebo by byla rozdělena na stejně hodnotné skupiny Talentovaných a Technicky zdatných. Léčebný účinek elixíru, který je věrnou kopií látky, jež otrávila princeznu, je diskutabilní. Neměl by být aspoň v něčem inverzní? Pozitiva - jednoznačně skvěle propracované charaktery. Pouze hlavní padouška Emilia se chová rozporuplně. Vládne ohromnou mocí, cestou k trůnu hodlá kráčet přes mrtvoly, a pak ji zastraší jeden novinář? Před četbou druhého dílu se ještě rozmyslím.... celý text

Pod křídlem anděla 2016, Zdeněk Grmolec

Autor podlehl dojmu, že stačí hodnověrně popsat určitou historickou epochu, a úspěch knihy je zaručen. Dočetla jsem jen proto, abych pocvičila pevnou vůli. A přitom námět měl rozhodně silný potenciál. Udělat z hraběte Šporka jednu z hlavních postav je sázka na jistotu. Tento šlechtic byl tak osobitý a výrazný, že stačilo pouze popisovat jeho prokázané skutky. Linie habsburského vládnoucího páru mi nedávala žádný smysl. Postava transsexuála Daniela, která by měla příběhy spojovat, je vyloženě atraktivní. Bohužel autor nic z toho nevyužil. Zahltil dílo ohromujícím množstvím plochých postav, které nevzbuzovaly žádné emoce. Padouši byli vesměs potrestáni, ale nanicovatě, bez patřičného vyznění. Příběhové linie se nedoplňovaly, jejich prolínání působilo uměle. Za mě prostě nudná učebnice dějepisu. Hvězdu dávám za posledních pár stránek, které překvapivě vystoupily z emocionální šedi, a za krásnou obálku.... celý text

Případ ukradeného zubu 2017, William Ritter

Jsem trochu v rozpacích, co o knize napsat. Četla se hezky a nezklamala mě. Ale žádný ohňostroj se nekonal. Příběh sám měl nejblíž k lehkému paranormálnímu dobrodružství. O detektivce ve stylu S. Holmese se nedalo mluvit. Jednoznačným kladem knihy je autorovo vypravěčské umění, jedním dechem přidávám plusové body za překlad, dále přičítám zábavné charaktery hlavních (i vedlejších) postav a přiměřenou dávku tajemství pikantně okořeněnou osudem ducha Jenny. Autor se otřel o otázku feminismu v postavě všetečné novinářky, která byla za své radikální názory spravedlivě potrestána. Nejvýše bych vyzdvihla skutečnost, že tento "případ" působil přes svou nereálnost mnohem uvěřitelněji než první díl. Naopak mi téměř nesnesitelně vadí zlozvyk ála Aaronovitch (či Rudý John), kdy ústřední padouch z dílu do dílu hladce uniká, čímž vzniká frustrující pocit neuzavřenosti. Celkově ovšem vřele doporučuji. Vtipné dialogy, romantická (velmi nesmělá) linka, originální Jackaby.... celý text

Sny andělů a chimér 2017, Laini Taylor

Velmi rozporuplné dílo, nicméně přikláním se k hledisku - čeho je moc, toho je příliš. Upozornění - asi se nevyhnu spoilerům. Ukončit jednu válku a hned se pustit do další, ještě horší, je brutální. Jestli si autorka otvírala dveře k nekonečné sérii, ví Bůh. Akiva se mi ke konci transformoval v Mrakoplaše - kdyby vyplivl duši a zachránil všechny světy vesmíru, stejně bude za ústředního padoucha Eretzu. Ve stejném duchu bych mohla pokračovat donekonečna. Do třetiny knihy se řeší události předcházející závěrečné scéně druhého dílu. Trochu to svádělo ke zrychlenému otáčení stránek, aby se děj trochu pohnul kupředu. Další brzdou byly zdlouhavé filozofické a úvahové pasáže prakticky v každém druhém odstavci. Díky Bohu za Zuzanu, která neřešila emoce ani osud, ale prostě něco dělala a házela jednu hlášku za druhou. Přitom autorka vymyslela úžasnou zápletku, relativně neotřelé řešení, brilantní charaktery. Závěru trilogie však dopřála mnohem víc koření, než bylo zapotřebí. Méně by bylo rozhodně víc. Škoda.... celý text

Dny krve a hvězdného třpytu 2014, Laini Taylor

Hvězdný třpyt za dne bych tedy chtěla vidět. První mínus. Obal s tanečnicí z Moulin Rouge mi připadne kýčovitý, nevkusný a naprosto neodpovídající obsahu. Poznámka k překladu - paní Klůfová nechala místní názvy Eretzu v angličtině, čímž podpořila poměrně infantilní smýšlení Američanů, že na každičké planetě vesmíru se hovoří anglicky. Škoda. Našla bych nějaké klady? Ovšem. Autorce se podařil příběh domyšlený do souvislostí a - to je ode mne hodně velká poklona - logicky neprůstřelný. Úplně dokonalé zvládnutí psychologie postav včetně důležitého detailu, že souboj poctivce s intrikánem je pro prvního jmenovaného prakticky nezvládnutelný. Zuzana je světlým zdrojem vtipných hlášek díla. A v jednom místě (heslo "leknínový květ") se mi tajil dech. Přesto dávám pouhé tři hvězdy. Temnota díla a řeky plné krve mě zmáhaly natolik, že jsem klíčovou tragédii přešla mávnutím ruky - no Bóže, prostě další v řadě. Americký patos a nedostatek nadhledu se ukázaly jako obtížně zvládnutelný aspekt. Poslední kapkou poháru nechuti je marketingové chování Knižního klubu. Nakladatelství vydá třetí díl, přičemž neuvažuje o dotisku absolutně nedostupného druhého dílu. Palec nahoru (bazinga, pochopitelně). Ale jsem vážně zvědavá, jak to všechno dopadne.... celý text

Dcera kostí a dýmu 2012, Laini Taylor

Kniha se mi nečetla snadno, na druhou stranu byla vynikající. Jako Pražákovi zamilovanému do svého města mi trochu vadilo, že autorka udělala z Prahy historický skanzen. Ovšem jen do té doby, než popsala, jak se Karou ztratila na Starém Městě - a získala si mé srdce. Popsat ústřední motiv jako lásku anděla k ďáblovi je mírně vychýlené. Ani jedna strana není vyloženě špatná či dobrá. Spíš se jedná o moderní verzi tématu z Romea a Julie, ovšem mnohem sofistikovanější, hlubší a romantičtější. Kde Shakespeare oslavuje čistý chtíč, tam Taylorová trousí hluboké myšlenky. Ano, čekala jsem slaboduchou YA fantasy, a místo toho si vypisovala citáty. Hlavní hrdinka má mozek a nebojí se ho používat. Motivace všech postav jsou logické, byť mírně kontroverzní. Smršť tajuplností je smysluplně vysvětlena. Co mě naprosto uchvátilo, bylo prolínání současného a minulého děje - elegantní, zábavné a úderné. Obálka působí na první pohled lacině, ale tak nějak dává smysl. Akorát typ písma bych pro příště sjednotila. Kupodivu se nekonalo ani obludné množství pravopisných a stylistických chyb, pochvala Petře Klůfové. V mém oblíbeném rajónu logických nesrovnalostí poblikává slabě kontrolka nad dvěma věcmi - kdo živil obyvatelstvo válkou zmítané planety a proč se do tohoto světa chtěl Razgut tam úporně vrátit. Celkové vyznění příběhu je kupodivu optimističtější, než jak to vypadá pouhých pár desítek stránek před koncem. Vřele doporučuji.... celý text

Dokonalá nevěsta 2012, Sophie Kinsella (p)

Příběh o velmi hloupé hlavní hrdince, který je sám o sobě docela chytrý, ovšem naprosto truchlivý. Označit knihu jako romantickou komedii je naprosto pomýlené. Zápletka, kdy Milly "zapomene", že je vdaná a své manželství neřeší ani při vyhlídce dalšího sňatku (a přitom se jedná o věřící dívku!) je kupodivu řešena poměrně uvěřitelně a racionálně. Odhalení ústředního padoucha bylo překvapivé. Ovšem romantiky jsem si užila jedině v Allanově tragickém vztahu. Další páry působily poněkud vyumělkovaně. I když Simon si nakonec mé srdce získal. Ale celkově bych řekla, že k otřepanému klišé bylo použito přehnaně dramatického postupu řešení. Komu byla vlastně kniha určena?... celý text

Rosiina metoda 2017, Dawn French

Jedno z nejlepších sci-fi, které jsem v poslední době četla. Začnu netypicky pochvalou způsobu vyprávění v přítomném čase, které působilo svěže a naléhavě. Snad i díky jemu se knihu prakticky nedalo odložit, ačkoliv děj byl poněkud prostý. Dále pochválím překlad. V dnešní době je čtenář již tak vycvičen mizernými "google-překladač" způsoby, že je vděčný za smysluplný text, v němž asi jen věta či dvě odpovídají anglickému originálu a v češtině nedávají smysl. Další bod do plusu dávám za neuvěřitelnou vtipnost hlášek a dialogů. Bez nich by příběh působil téměř pochmurně. A také se mi líbilo, jak nebohá hlavní hrdinka vršila jeden průšvih na druhý, (až se všechny velice neelegantně provalily), čistě ze snahy vykonat pro všechny kolem to nejlepší. Že přitom tak nějak zapomněla sama na sebe, je dost logické. A postava Glenn, jedovaté babizny terorizující své okolí do posledního dechu, byla dokonale opsaná od skutečných osob. Za uzavření příběhu dávám taky palec nahoru, ačkoliv bylo naprosto nereálné. Rosie, byť obklopena milující rodinou, vlastně zůstane sama a partnerský život je jí odepřen. Budiž. Ale povahová proměna ústřední záporačky (a mimo jiné i důvod, proč byla všemi tak milována) je již naprosto mimo fyzikální možnosti tohoto světa. I tak vřele doporučuji. Vždyť nad knihami bychom se měli bavit a snít.... celý text

Jackaby 2015, William Ritter

Nezávislá hlavní hrdinka byla sympatická mimo jiné tím, že to s bojem vůči autoritám nijak nepřeháněla a prokazatelně se raději oblékla do pěkných šatů, než do kalhot. Detektiv Jackaby byl uvěřitelně excentrický. V jednu chvíli se mi zdálo těch nadpřirozených bytostí trochu moc, ale velmi rychle jsem se v Ritterově světě zabydlela (koneckonců zbožňuju Nástroje smrti) a ke konci mi už všechno připadlo logické a patřičné. Pachatele jsem odhalila poměrně brzy, takže jediným záporem bylo množství obětí, než byl případ vyřešen. Ještě jeden bod za to (pozor spoiler), že Abigail nevzplanula láskou ke svému šéfovi. Jo a kamarádství s duchem bylo taky super!... celý text

Růže & dýka 2017, Renée Ahdieh

Upozornění pro slabší povahy: v tomto komentáři se neubráním spoilerům. Překvapivě mě druhý díl zaujal víc než první. Jako kdyby všechny postavy dozrály (a nejvíc samozřejmě autorčin styl). Chálid je bezkonkurenčně k sežrání a celé dílo táhne (na rozdíl od Šeherezády). Boj s temnou kletbou je důvtipný, náročný, a přináší zasloužené rozhřešení. Názorový vývoj jednotlivých postav mě hluboce zaujal. Výjimku tvoří Džahándár, záporácký čaroděj z originálních pohádek - tuším z Aladdina? Klidně snáší představu, že dceru znásilnili, ale nakonec ji TÁÁÁK převelice miluje? Takže další zápory. Jen na okraj zmíním mé oblíbené logické nesrovnalosti. V knize se to hemží čaroději a kouzly, (O.K., jsme přece v Tisíci a jedné noci), ale zprávu do Chrámu ohně musí odnést, a teď pozor, sokol, který NEZNÁ CESTU. Hm. Že je létající koberec vybaven GPS navigací a autopilotem, dobrá, ale chtít po nejhloupějších tvorech planety identické schopnosti? Naprostý propad v kvalitě nastane v závěru. Autorka se zřejmě rozhodla, že napíše konec přesně ve stylu Shakespeara, a to není pochvala. Každá postava, která se na stránkách jen mihne, je postižena buď sňatkem nebo smrtí. Zlomených srdcí nepočítaných. Bohužel tím kontraproduktivně klesá emocionální naléhavost podobného řešení. První tragická smrt vyloudí jednu dvě slzy. U té poslední si člověk říká CTKVJ (po cizozemsku WTF). Takže pro Chálida posílám čtyři hvězdy a doporučení.... celý text

Lovec věna 2017, Kateřina Loučková

Autorka nevyzrála v obyčejné víno, nýbrž v jiskřivé šampaňské. Knihu jsem otevřela jen zkusmo, a již neodtrhla oči od stránek. Začnu dějem. U romantiky nečekám nic překvapivého, stejně jako u detektivky nepředpokládám, že případ nebude vyřešen. Spíš je důležité, jak autor zpracuje daný archetyp. V tomto směru dávám jednoznačně palec nahoru. Několik překvapivých zvratů, ten nejlepší na konci, přesně jak má být. Postavy byly vykresleny velmi věrohodně a do hloubky. Jako kdyby je popisovala sama Austenová. Padouchové byli sice snadno identifikovatelní, přesto jejich jednání nebylo úplně prvoplánové. A nakonec byli potrestáni - děkuji velmi mnoho! Hlavní hrdinové se mi rozhodně dostali pod kůži. Text plynul hladce a příjemně. Jaká příjemná změna od odbytých překladů pop-bestsellerů s brutálním množstvím pravopisných chyb. Postavy měly každá svůj slovník a v dialogu bylo hned zřejmé, kdo právě mluví. Po strašně dlouhé době kniha, která mě vcucla a po opuštění zanechala šťastnější. Děkuji.... celý text

Pomsta & rozbřesk 2016, Renée Ahdieh

Jedná se o nesmírně rozporuplnou knihu. Obsahuje pasáže, které čtenáře "dostanou". Mnohé jsem si musela číst dvakrát i víckrát za sebou, jak se mi líbily. Ovšem ten zbytek, laskavý čtenář promine, byly pubertální zvratky. Jednou dokonce doslova, kdy služebná vyklopí natrávenou snídani do královnina jídla. Za to byste zabili zaměstnance chráněného zákoníkem práce, natož otroka. A dostáváme se k nepřekonatelným problémům. Jedinou sympatickou postavou byl netvor Chálid. Šeherezáda je nezralá, hloupá, hubatá, ovšem nikoli roztomile. Jenže stejně působí úplně všechny postavy, včetně těch dospělých. Označit Chálida za krále-dítě by stačilo jednou. Nadužívání tohoto spojení vzbudilo averzi k Tárikovi. Možná k samotné autorce. Dobré nápady nebyly dostatečně propracované. Řešení Despinina osudu připomínalo soudobý sex ve městě, nikoli postavení otrokyně ve starověku. Proč si Ch. vybral právě Š. ze všech svých nevěst není objasněno, obzvlášť když mu v bitvě o svůj život vyprávěla jeden jediný příběh. Takže ani klasice nebylo učiněno zadost. Naprostým propadem byl pro mě neuzavřený konec příběhu. Nejhorší možná autorská chyba. Takže jedna drobná pochvala - arabská (perská?) slůvka v textu. Osvěžila, jejich neznalost nevadila. Ačkoli i tady mohla autorka upřesnit, z jaké řeči čerpala. Ach jo. Koukám, že dnes lze udělat bestseller z každého odpadu.... celý text

Prokleté domovy 2017, Ben Aaronovitch

Aaronovitch se začíná utápět v nešvaru, který k dokonalosti dovedl U. Eco ve Foucaultově kyvadle. Za každou cenu musí čtenáře seznámit se všemi vědomostmi, které k danému tématu načerpal. Že to neprospívá plynulosti a zábavnosti děje je evidentní. Další brzdou čtivosti příběhu jsou časté odkazy na postavy či příhody z předcházejících dílů bez stručné nápomoci chatrné paměti čtenáře. Autor nebere v potaz, že dotyčný mezi jednotlivými díly přeouskal i jiné knihy a především žil svůj vlastní život. Obě závady, byť podstatné, bych překonala, kdyby se v knize vůbec něco dělo. Přes množství policistů zadumaně koumajících na obálce se rozhodně nejednalo o detektivní příběh. Pachatel je znám již od druhého dílu, jednotlivé nitky případu nevytvořily elegantní vzor. Překvapivý zvrat v závěru jen potvrdil mou nelásku k jedné z hlavních postav. Autorův osvěžující smysl pro humor a vtipné a neotřelé metafory už propad nezachránily. Jelikož v dalším díle neočekávám rozuzlení, tuto ságu pouštím definitivně k vodě.... celý text