Scarefish přečtené 91

Království 2020, Jo Nesbø

Nemohu říci, že by se mi líbily všechny knihy od Jo Nesba. Zvláště ty novější mně připadají slabší, možná už překombinované, jak HH umírá, kolabuje, ničí se a pak se zase zjeví silný a svěží jako by se (téměř) nic nestalo; Macbeth jsem ani nezačala číst. Tohle je ale stránka o Království, a to se mi (zase) líbilo. Napětí, atmoška, norská vesnice na konci světa a temné literární divadlo.... celý text

Neboj se vrátit domů 2018, Aleš Palán

Četla jsem před několika lety a pamatuji se, že to bylo dobré a poučné čtení. Paní Svatošová je výjimečná žena, která do poslední nitky splnila své poslání, k němuž se cítila předurčená od raného věku. V osobním životě příliš šťastná nebyla, o to víc vložila do života profesního. Vyvstává mi na mysli teď, když jsem v pokročilejším věku a trochu víc na mě doléhají poslední věci člověka. Obzvláště jedna věta: "Před smrtí každý přizná bankrot". Výhrady jsem asi zásadní neměla, jen mi bylo trochu líto, že paní Svatošová je tak odkloněná od přírody.... celý text

Zahrada 2008, Jiří Trnka

Jako dítěti se mi líbil především animovaný seriál. Teď jako dospělá mám ráda obojí, knihu i její vizuální podobu. Parta dětí, tajemná zahrada, dobrodružství s nádechem nadpřirozena. Musela jsem do dětského světa Jiřího Trnky dozrát... celý text

Kavárna Union 1958, Adolf Hoffmeister

Památník kavárny Union, fenoménu zejména předválečné Prahy, sestavený ze vzpomínek pamětníků. Jejími pokojíčky prošla řada významných literátů, malířů, architektů, kteří zde dali vzniknout nejednomu dílu výtvarnému, slovesnému či spolkovému. Hrály se v ní šachy, vedly učené diskuse, četl se domácí i světový tisk a prováděly drobné taškařice. To všechno po celý den, mnozí návštěvníci zde snídali, obědvali i večeřeli. Velmi skromně, tři šálky bílé kávy s rohlíkem. Sklenice vody s absintem a cigaretka představovaly už hýření. Jak řekl či napsal Karel Čapek, Unionka byla velkým lovištěm duchů. "Všecky talenty mastily svými vlasy její zdi, a všechna početí se dařila v teplé líhni té husté nadýchané atmosféry, a všichni tu četli, a všichni něco usmlouvali a chtěli něco velkého, a především diskutovali o všem možném. Nové a nové mladé generace protékaly tou řadou pokojíků, aniž je ostatně vypláchly, jakási usazenina a náramná zadýchanost patřily vůbec k podstatě Unionky." Ráda bych to viděla.... celý text

Česká básnická moderna 1987, Bohumil Svozil

Kniha, k níž se vracím. Pěkně vyvedená i po výtvarné stránce, v secesním stylu, odpovídajícím době, k níž se obsahem váže. Poezii provázejí ilustrace, tedy spíše reprodukce obrazů Jana Preislera, F. Koblihy, J. Váchala a dalších. Reprezentativní výbor autorů symbolismu, dekadence a realismu. Ukázky literárních kritik. Některé básně jsem se pro svou potěchu naučila nazpaměť. Součástí knihy je i gramodeska s vybranými verši v podání osvědčených recitátorů. Prostě kniha, jaká dnes už nevyjde; osobně si ji dosti cením.... celý text

Kámen mudrců 1999, Johanes Anker Larsen

Ve své době získala tato kniha cenu za nejlepší dosud nepublikovaný skandinávský román. Dnes je to něco nepředstavitelného! Tato kniha není pro každého, určitě nejde o "trhák" v dnešním slova smyslu. Je to malý, stranou stojící duchovní klenot, který přitáhne zájemce o mystickou literaturu. Hledače smyslu života, ty, kteří pátrají po své vnitřní podstatě a všeobjímajících zákonech vesmíru.... celý text

Západ 1925, Karel Václav Rais

Pěkný příběh ze starých časů. Mám takové knihy moc ráda a K. V. Rais je můj oblíbený autor.

Veselé pohádky a říkadla 1989, Michail Alexandrovič Bulatov

Moje oblíbená knížka ruských pohádek a říkadel. Moc se mi líbily i obrázky: ty veselé, ale hlavně ty strašidelné.

Německé pohádky 1961, Jacob Ludwig Carl Grimm

Oblíbená kniha mého dětství. Některé pohádky se mně líbily víc, jiné méně. Když jsem četla Husopasku, plakala jsem nad koněm Faladou. Pak jsem to jméno dala dřevěnému koníkovi, kterého mi vyrobil táta. Nyní víc než tehdy se mi líbí ilustrace Jiřího Trnky, které ji provázejí. Dnes jen doufám, že Německé pohádky budu číst vnučkám, i když mám své pochyby, jestli se jim bude líbit - dnes mají děti poněkud jiný vkus.... celý text

Barevný závoj 2017, William Somerset Maugham

Milostné romány mě už tak říkajíc neberou. Tuhle knížku jsem ale na milost vzala, původně na doporučení dcery. Dobře jsem udělala, nejde tu jen o triviální manželský trojúhelník a jeho rozřešení, příběh dopřává čtenáři i radost z pěkného překladu, citové zaujetí a dobře podanou psychologii postav. Waltera jsem si oblíbila. Teď si knihu vychutnávám i jako četbu v rozhlase.... celý text

Z tajů pražských pověstí 1946, Popelka Biliánová (p)

Četla jsem v dětském věku a krásně jsem se u toho bála. Působivé černobílé obrázky výstižně dokreslovaly svět strašidel rejdících uličkami staré Prahy. Morová rána, Turek v Ungeltu, nějaký ten bezhlavec. Oblíbená kniha... celý text

Soudce z milosti 2002, Ivan Klíma

Tato kniha se do mých čtenářských zážitků asi moc nepropíše. Není to podle mě nikterak výjimečné dílo, jak je opěvuje záložka. Podává nicméně výstižný obraz společnosti let budování socialismu a starší generace v něm najde realitu, kterou ve větší či menší míře zažívala na vlastní kůži. Příběh byl zpracován zřejmě i na základě vlastního autorova života. Zachycuje myšlenkové zrání člověka od naivně budovatelského mladí až po vystřízlivění a vystoupení z kariérního bezpečí, zřejmě koncem 70. let. Postupné odcizování v partnerském vztahu a výstižné popsání stavu, kdy po dlouholetém soužití vyvstane absurdita téměř absolutního neporozumění, nezájmu a nemožnosti pochopit svého partnera. Zajímavá se mi zdála i postava bratra Hanuše, i když se v příběhu vyskytuje jen okrajově. Naopak vztah Aleny a Honzy a jejich dialogy, to bylo něco tak nedomrlého, že jsem se musela až smát, to se opravdu nepovedlo. "Také to už věděl, že člověk nenalezne ve světě svobodu, pokud ji nenalezne v sobě, i kdyby panovaly ty nejlepší zákony, i kdyby měl sebevětší moc o světě a o lidech rozhodovat. A nikdo ho neobdaří vznešeností, pokud se v jeho duši nezrodí, a nikdo ho nevyváže z pout, když se nesvede vyprostit z těch, jež si sám nasadil."... celý text

Syn větru a prsatý muž 2013, Josef Formánek

Hanýžka a Martínek 1999, Jindřich Šimon Baar

Jemný, idylický dětský příběh, k němuž se lze vrátit i v dospělém věku. Alespoň já to tak mám. Sehnala jsem si ji i ve starším vydání - omšelý paperback z roku 1968, aby ten časoprostorový návrat byl co nejdokonalejší.... celý text

Píseň o cestě 2010, Bibhútibhúšan Bandjopádhjáj

Poměrně smutný příběh z chudého indického venkova. Touhy a sny dětského světa. Zasáhl mě dost silně.

Láska za časů cholery 2008, Gabriel García Márquez

Nevšední příběh lásky. V žádném případě se nejedná o tuctové zpracování, právě naopak. Jedna z nejlepších knih, které jsem přečetla. Výborný překlad, paní Stárková si s poetikou Garcíi Márqueze poradila geniálně.... celý text

Sto roků samoty 2006, Gabriel García Márquez

Ano, tahle kniha je perla magického realismu. Není možné ji minout, pokud má čtenář tento žánr v oblibě. Barvitý svět rodiny Buendíů, ve výborném překladu. Kdybych měla více času, ráda bych si ji dopřála ještě jednou.... celý text

Klika byla vysoko 2018, Roman Szpuk

Ze začátku nic moc, ale postupně jsem se začetla a je to požitek! Nečekejte žádný napínavý děj, ani vytříbený styl. Nicméně autorova schopnost všímat si maličkostí, drobných detailů činí z každé drobné události niterný zážitek, který se přenáší na čtenáře.... celý text

Vlastní životopis 1999, Agatha Christie

Barvitý životopis mé oblíbené autorky, v jejím vlastním nevšedním podání. Kniha, ke které se můžeme s radostí vracet. Tak, jako jsou jedinečné Agathiny detektivky, je jedinečné i toto osobní vyprávění, se kterým se přeneseme do starého dobrého světa staré dobré Anglie a v klidném spočinutí zapomeneme na obrazovky, internet, smartfouny, aplikace, politiku, AI a vůbec :-)... celý text

Jadérko 2023, Matt Bell

Těžko bych napsala lepší komentář než ten, který sem přede mnou vložila Tyet. Nečtu prakticky vůbec sci-fi literaturu ani dystopie, tady jsem udělala výjimku, a to kvůli tématu, které je mojí podstatou. Nebylo to lehké čtení jak v tíživosti výpovědi, tak v samotném zpracování a přiznám se, že mnohé prvky jsem si ani nedokázala vizualizovat, a to nejsem jedinec bez fantazie. Ve světle toho, co dnes prožíváme je v románu dost možná nastíněn i další vývoj planety Země a i konec lidské civilizace, která je ve své danosti tak problematická, dnes očividně destruktivní pro samu podstatu života. Faun Chapman snad zosobňuje i bytost "člověka-zvířete", kterou jsme všichni někdy na počátku byli, jedince s lidským intelektem, ale zároveň čistou duší přírodního tvora, jenž cítí sounáležitost se všemi formami života i ne-života. Asi si ten příběh budu muset přečíst ještě jednou. "Dnes ví, že všechno, co toho léta viděl, je pryč. Všichni zpěvní ptáci uhnízdění na nejvyšších stromech, ještěrky pobíhající po žulových balvanech. Medvídě s čenichem v podrostu, laně wapiti, na které narazil u soliska, posvátného pohřebiště mamutích kostí. Řeka už není, její tok odklonili. Solisko vysušili spolu s mokřadem. Odstranili každý kámen, který mohli, vystavěli z nich domy a pevnosti, zdi a ploty. Všechny stromy vykáceli kvůli polím a pastvinám, splavili je po řece na další stavby. Trávu vypálili, kvetoucí keře vyklučili. Lidé všechno obrátili naruby, aby jim to lépe vyhovovalo, aby to naplnilo jejich tužby. Chapman dnes žije v budoucnosti, do níž tehdy nahlédl, a truchlí za nepoddajným světem, který tehdy poznal, který mu za to, že po něm nic nechce, na chvíli dal všechno, co měl. Tady je v přírodě stejně umíněné, kde má všechno, co kolem sebe vidí, vlastní vůli. Ve všem sídlí duše malého boha; už skoro zapomněl. Nevěří v božstvo, které vyznává jeho bratr, ani v to, jehož slovo káže Jasper Worth, ale jednu víru má: že každý tvor a vše, co roste, že každé jedinečné místo je bůžkem samo pro sebe".... celý text