sgjoli přečtené 1591

Platnéř 2023, František Niedl

Měla jsem chuť na nějaký historický román, a tak jsem sáhla po audioknize Platnéř od Františka Niedla. A jsem mile překvapena, protože tohle mne docela dost bavilo. Spíš než čistý historický román je Platnéř historickou detektivkou, minimálně tenhle první díl. Líbilo se mi, že to ale nesledujeme čistě jen z pohledu vyšetřovatele Parduse, ale i z pohledu mladého kluka učícího se platnéřskému řemeslu, který v příběhu hraje velkou roli. A také podle něho se tahle série jmenuje. Do jaké míry jsou historické reálie uvedeny správně, to říct neumím, nejsem historik. Ale to historické prostředí tu na mne působilo realisticky zpracované, tvořilo to zajímavé prostředí pro hlavní dějovou linku, ale přitom to nebylo na úkor děje samotného. Nerušilo to, nestrhávalo to pozornost. Kniha je psaná velmi čtivě, jako audiokniha se mi to poslouchalo velmi dobře, plynulo to, měla jsem pořád chuť poslouchat. Hodně tomu pomohl i Matouš Ruml, který audioknihu namluvil. Určitě budu v této sérii pokračovat, bavilo mne to. Za sebe mohu doporučit.... celý text

Osm hor 2017, Paolo Cognetti

Na tuto knihu jsem na internetu znamenala docela dost pochvalných komentářů, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet. A musím přiznat, že nejsem tak úplně nadšená. Knihu jsem poslouchala jako audio a to mi asi pomohlo, abych se dostala na konec. Číst to v tištěné podobě, nejsem si jista, zda bych vůbec dočetla. Přitom podle anotace mi to znělo zajímavě. Téma přátelství, jakkoliv třeba neobvyklého, je hodně nosné téma. A navíc v prostředí hor? To mi znělo jako zajímavá kombinace, která by mohla přinést silný emocionální zážitek. Aspoň tak to na mne dělalo dojem. Bohužel jsem si silný čtenářský zážitek neodnesla. Nevadí ani tak to, že kniha nemá pořádně děj - silný příběh se dá stavět i na emocích či atmosféře. Ale já se u knihy bohužel prostě nudila. Ta síla přátelství, které mělo panovat mezi hlavními hrdiny, se tu na mne moc nepřenesla. Pokud se autor snažil do knihy vpravit nějaké přesahující poselství, které si čtenář z knihy odnese, já to bohužel v knize neuměla najít. Spousta míst pro mne zcela postrádala smysl - hodně míst tu pro mne bylo hluchých, nic neříkajících, hodně to tu knihu natahovalo. Celkově to tak pro mne bylo spíše průměrné dílo. Ráda jsem se s autorem seznámila, ale tento text mi bohužel prostě nesedl.... celý text

Bible vagíny 2022, Jen Gunter

Vyposlechnuto jako audiokniha a asi si to budu muset pořídit i tištěně. Tato publikace přináší souvislý a srozumitelně napsaný text o ženských intimních partiích - beze studu, civilně, velmi obšírně. A znovu zopakuji - srozumitelně, což je podle mne velmi důležité. Autorka vychází nejen ze svého odborného vzdělání z pozice lékařky, ale i z praxe z rozhovorů s reálnými ženami, které jí prošly ordinací, kdy si tak mohla udělat sama ucelený obrázek o tom, co ženy trápí - nejen z medicínského hlediska, ale i obecně v rámci přístupu ve vztahu lékařka-pacientka. S čím ženy nejčastěji za ní jako lékařkou chodí, o čem se pacientky bojí mluvit, na co se bojí zeptat, o jakých věcech by žena měla v rámci svého těla vědět, ale třeba jí chybí dostatečné informace, atd. Jak jsem psala, kniha je hodně obšírná, ale přitom psaná tak čtivě a srozumitelně, že si čtenářka nepřipadá zahlcena informacemi a taky si nepřipadá hloupě, že by něčemu nerozuměla. Protože tady je všechno popsané a vysvětlené hodně polopaticky. Kniha je dělena do různých kapitol a čtenářka má tak možnost vracet se k tomu, co je nejvíce zajímá. Já třeba některé kapitoly poslouchala detailně, hodně pozorně - některé jsem zase spíše přelítla, ale mám možnost se kdykoliv vrátit, když by mne nějaké konkrétní téma zajímalo více, což je skvělé. Za sebe moc doporučuji. Kniha je hodně poučná a rozhodně stojí za pozornost.... celý text

Spi! 2010, Annelies Verbeke

Kniha "Spi!" byla dárkem, který jsem dostala od Ježíška, a bylo to příjemné překvapení. O autorce ani knize jsem předtím nikdy neslyšela, ale anotace zněla lákavě, tak jsem se do knihy chtěla pustit brzy. A čtení stálo za to. Na to, že se jedná o autorčin debut, působí kniha vlastně docela dost vypsaně a obsahem hodně vyzrále. Máme tu dva hlavní hrdiny, kteří se potýkají s nespavostí. Téma je to pro mne spíše vzdálené - jak v reálném životě, tak v literatuře. Na téma nespavosti jsem četla dosud snad jen jednu knihu. A musím říct, že na tom malém prostoru, který tato kniha nabízí, přináší autorka k tématu nespavosti docela dost. Nahlížíme do mysli dvou zcela rozličných lidí a pozorujeme chaos, zoufalství a místy takové jako odevzdání, které našim postavám jejich problém s nespavostí přinesl. Autorka se tím tak snaží nastínit, jaké to je s tímto problémem žít. Za sebe mohu říct, že se ty emoce z této knihy na mne přenášely docela dost. Vůbec jsem postavám jejich osud nezáviděla, vlastně mi jich bylo líto. Zároveň mne to přimělo přemýšlet nad tím, co takový člověk s nespavostí prožívá. Vcítit se do té pozice. Není to snadné, ale autorka tomu tímto textem docela dobře napomáhá. A za to jí děkuji, protože mi to zase přiblížilo něco, co sama moc neznám. Styl psaní je hodně hutný, autorka píše hodně úsporně a řadu věcí si člověk musí vyčíst mezi řádky, domýšlet se. A mně se to moc líbilo. Nevím, co přesně mi chybělo, abych dala plný počet hvězd. Nicméně 4 hvězdy zcela jasně a těším se, s čím dalším autorka přijde.... celý text

Tajemná Řásnovka 1994, Jaroslav Foglar

Po doposlouchání audioknihy "Hoši od Bobří řeky" jsem byla pořád naladěná na dobrodružné příběhy pro mládež - proto jsem se rozhodla ještě zůstat ve světě Jaroslava Foglara a pustila jsem se do Tajemné Řásnovky. A i když v tomto případě hodnotím jen průměrně, i tak to byl moc fajn poslech. Tak jak Foglar v Rychlých šípech přišel s tajemnými Stínadly, tak v tomto případě přichází s další čtvrtí, která budí jakýsi rozruch a nese si auru tajemna a napětí - tím je čtvrť zvaná Řásnovka v blíže neurčeném městě. Vykreslení téhle čtvrti a její specifické atmosféry mne na téhle knize hodně bavila a moc jsem si to užila. Stejně tak klubová činnost jednotlivých skupinek, vzájemné přátelení - ale i rivalita, to tu najdeme a je to fajn. Klub, kolem kterého se tenhle příběh točí, tu opět zastává určité hodnoty, které se autor pomocí příběhu snaží předat svým čtenářům. Což je pro Foglara dost specifické a baví mne to. Přiznám se ale, že mne příběh nevtáhl do sebe tolik, co Rychlé šípy nebo Hoši od Bobří řeky. Taky se mi zdálo, že tu některé otázky pro mne zůstávají nedořešené, asi bych chtěla víc odpovědí. Nicméně v audioknižní podobě to byl vcelku fajn poslech a jsem ráda, že jsem se s touto knihou seznámila. Ale asi to nebude titul, ke kterému bych se chtěla pravidelně vracet. Nakonec tedy 3 hvězdy z 5.... celý text

Hoši od Bobří řeky 2005, Jaroslav Foglar

Po nějaké době jsem měla chuť na něco dobrodružného pro mládež, ale jelikož Rychlé šípy mám načtené už mockrát, rozhodla jsem se zkusit další klasiku od Jaroslava Foglara, a to Hochy od Bobří řeky. Z dnešního pohledu se podobné příběhy mohou zdát neuvěřitelně naivní a naprosto nerealistické, až moc dokonalé. Ale víte co? Mně to vlastně bylo docela jedno. Tenhle příběh o přátelství, lidskosti, odvaze, práce na sobě samém - to vše spojené s dobrodružstvím, to je prostě strašně fajn a já se v tom příběhu cítila vlastně hrozně dobře. To poselství, které kniha přináší, je jednoznačné. Pěstovat svůj charakter, snaha být dobrým člověkem, pomáhat, atd. - to z tohoto příběhu sálá s naprostou samozřejmostí. A pokud je člověk aspoň trochu otevřeného srdce a mysli, může na něho kniha zapůsobit a třeba i ovlivnit. Poslouchala jsem to jako audioknihu a hrozně mne to bavilo. Škoda, že jsem se k tomuhle prvně dostala až jako dospělá. Číst to jako dítě, asi by mne to pohltilo, zasáhlo a ovlivnilo ještě víc. Nakonec 4 hvězdy z 5 a přemýšlím, že v létě si to dám jako odpočinkovou, dovolenkovou četbu v tištěné podobě. :-)... celý text

Umění války 2008, Sun-c'

Do knihy Umění války jsem se pustila ne proto, že by mne nějak zajímala válečné strategie či řádění, ale spíš proto, že to je součást literární historie a historie. Zajímalo mne, proč se lidé k této knize i v dnešní době pořád vrací a zda má kniha co říct i dnešnímu čtenáři. Kniha je členěna do několika oddílů, které se věnují jednotlivým postupům, jak se připravit na válečné tažení, jak postupovat, čeho se vyvarovat. Je to hodně prakticky orientované, není tam tak žádná vata, která by mohla vést k nějaké mylné interpretaci. Psané je to hodně srozumitelně, přímočaře, v souvislostech. Autor vysvětluje, proč dává takové rady, jaké dává. A co se může stát, pokud se případný vojevůdce těmito radami neřídí. Jak moc jsou jednotlivé body použitelné v dnešní praxi, v dnešní době plné vyspělých zbraní a při současných komunikačních/informačních možnostech, to musí posoudit jiní - lépe znalí. Přemýšlela jsem nad tím, zda se některé rady a postupy dají použít i v jiných situacích mimo válečné běsnění. A kupodivu jsem tam pár zajímavých myšlenek našla. Asi to teda má něco do sebe. Knihu jsem poslouchala v audio podobě, která mne bavila. Tištěnou verzi jsem zkoušela číst před lety a moc mne to nechytlo. Celkově hodnotím 3 hvězdami. Asi to není dílo, ke kterému bych se chtěla pravidelně vracet. Uvědomuji si, že titul má svoji (literárně) historickou hodnotu, kterou nechci zpochybňovat. Bohužel ale asi nedovedu vidět tu hodnotu natolik, abych hodnotila výše.... celý text

Pamatuj na smrt 2019, Aleš Novotný

Před nějakým časem jsem zaznamenala pár pozitivních ohlasů na tuto knihu, a tak jsem se rozhodla "Pamatuj na smrt" vyzkoušet, a to ve formě audioknihy. A jsem velmi mile překvapená. Kombinaci young adult literatury s thrillerem nemám v literatuře příliš prozkoumanou a navíc autor Aleš Novotný byl pro mne dosud neznámým jménem. Nakonec jsem dostala velmi svižný a napínavý příběh se skutečně thrillerovým nádechem, z českého prostředí, z prostředí náctiletých a s rozuzlením, které jsem odhadla vlastně až na poslední chvíli. Takže jsem dostala to, co jsem víceméně čekala. Ta thrillerová část je samozřejmě uzpůsobena mladšímu publiku, ale to nic knize neubíralo na napínavosti a neutěšené atmosféře knihy jako celku. Autor tu otevírá také témata, která se nějak vážou na fakt, že většinu postav zde tvoří studenti - vztahy s rodiči, vztahy mezi sourozenci, vztahy se spolužáky, škola, první lásky/sex, obecně hledání sebe sama. Autor to tu zakomponoval velmi dobře - tak, aby to nebylo na úkor hlavní dějové linie. Vlastně se to tu navzájem dobře doplňuje. Takže nakonec jsem vlastně spokojená, v rámci žánru se jedná o povedené dílo a solidní 4 hvězdy z 5 jsou pro mne na místě.... celý text

Úsvit 2023, Jiří W. Procházka

Nějakou dobu jsem zvažovala, zda jít do kina na film, ale nakonec jsem si Úsvit vyposlechla v audio podobě a moc jsem si to užila. Jedná se o jednohubku odehrávající na Slovensku a je to inspirované skutečnými událostmi. Otevírá se tu téma hermafroditismu a toho, jak společnost přijímá, respektive nepřijímá lidi, kteří se nějak odlišují. Toto psychologické drama tu zobrazuje uzavřenou skupinu lidí, kterých se vlivem událostí tato tématika hermafroditismu nějak dotkne - čtenář tu pak pozoruje rozličné reakce: od pohrdlivých, přes vyděšené po hlasy snažící se o edukaci na tomto poli. Na dvou protichůdných stranách tu stojí lidskost a snaha pomoci proti sobecké snaze "zbavit se problémů", ignorantství, vlastnímu prospěchu, neochotě postavit se věcem čelem. A mne to celé nějak zasáhlo, hodně jsem to prožívala. Což jsem vůbec nečekala. Příběh byl napsaný velmi svižně, rychle mne to pohltilo, vztahy mezi postavami mne udržovaly v napětí, atmosféra se nesla v dost tíživém duchu, přitom to bylo ale také dost napínavé. Audioknihu namluvila Anita Krausová, jejíž přednes mne velmi bavil. Kniha byla napsaná podle filmového scénáře. A když mne bavila kniha, budeme mne patrně bavit i film, tak se na něho přeci jen někdy podívám Tomuhle počinu dávám lepší 4 hvězdy, možná 4,5 - nečekala jsem od knihy mnoho, ale nakonec jsem si to dost užila.... celý text

Paměť dívky 2023, Annie Ernaux

Možná jsem vskutku barbar, ale o Annie Ernaux jsem v nedávné době skutečně slyšela poprvé, a to díky této knize, která mne zaujala v edičním plánu nakladatelství Host. Vůbec jsem nevěděla, že je autorka nositelkou Nobelovy ceny za literaturu. O to s větší zvědavostí jsem se do její knihy pustila. Autorka se retrospektivně vrací do roku 1958, aby se vyzpovídala a hlavně si uzavřela jednu kapitolu svého života, která ji významně ovlivňovala ještě nějakou dobu poté. Autorka hovoří v této knize o svém 18letém já dost často ve třetí osobě - jako o "té dívce", není to tak čistě autobiografické dílo. Autorka tu otevírá téma dospívání, prvních sexuálních zkušeností a téma touhy po fyzickém kontaktu s opačným pohlavím - z pohledu mladé dívky, která své dospívání prožívá koncem 50. let minulého století. A zároveň toho, jak snadné je podlehnout tomu druhému, nechat se ovládnout. A jak těžké je to vyrovnat se s tím. Jak to vnímá dívka v té době? Jaké má dostupné informace o touze, fyzické lásce, sexualitě a jak s tím pracovat? S jakými překážkami se musí vypořádat? Na jaká tabu ze strany společnosti naráží? Jak bylo na přelomu 50. a 60. let vnímáno téma panenství a jeho ztráta? Otázek mnoho a to, jak se s tím musí vypořádat mladá duše, která nemá moc o co se opřít a z čeho čerpat, působí jako jízda na horské dráze. Z hlediska tématu to je hodně zajímavé čtení, které ve mně vyvolalo řadu otázek - na některé z nich si zatím neumím odpovědět, o něčem si ještě musím víc popřemýšlet. Knihu si kvůli tomu budu chtít určitě časem ještě přečíst jednou. Proč nedávám vyšší hodnocení - je to dáno tím stylem psaním. Občas to na mne působilo jako volný proud myšlenek a já se ztrácela v tom, co se autorka vlastně snaží říct. Některé pasáže byly z hlediska stylu psaní pro mne těžší, musela jsem se vracet a číst si to znova, abych se chytla. Ne vždy se mi to četlo snadno. Ale přitom obsahově to je určitě velmi zajímavé čtivo. Nakonec tedy 3 hvězdy z 5.... celý text

Fosilie 2023, Michal Kašpárek

Tato kniha byla dárkem od Ježíška a podle anotace mi to znělo jako něco, co by mne mohlo bavit. Ježíšek mne asi fakt zná. :-) A i kdy nakonec hodnotím průměrně, jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Tématem mi kniha vcelku sedla do vkusu. Potkáváme se tu se třemi generacemi jedné rodiny - děda, táta, dcera. Celkově nemá kniha nějaký výraznější děj, je to spíše ponor do mezilidských, primárně mezigeneračních vztahů. Sonda do toho, co mohou mít tři generace společné (mnohdy nečekaně) a co je naopak od sebe odlišuje a kvůli čemu se od sebe vzdalují. A jak moc důležité, ale zároveň těžké je mezi sebou mluvit a vyjádřit, co každé generaci chybí, jaké má kdo očekávání a jak je někdy náročné ta očekávání naplňovat. A to se mi tu moc líbilo. Vlastně nikdo z této knihy na konci nevychází jako jasný vítěz nebo poražený. Každá generace se potýká s vlastními potřebami, problémy, vítězstvími, které generace následující může vnímat naprosto opačně. Čtenář jako nestranný pozorovatel pak má možnost vidět, co koho trápí nebo co koho nakonec těší. Musím říct, že ve výsledku na mne padal z téhle knihy docela splín a bylo mi smutno. Nemožnost komunikace, těžkosti pochopit, co mi ten druhý říká, skoro jako by to nemělo řešení a ty problémy ve vztazích byly bezvýchodné. Poslední částí knihy se sice autor snažil jakoby vyvolat pocit naděje, pokud by se vše vyvíjelo správným směrem. Ale ve mně ten deprimující pocit zůstal až do konce. Pro každou generaci jsem měla vlastně pochopení, proč se chová, jak se chová, a proč kdo smýšlí, jak smýšlí, i když jsem ne vždy s nimi souhlasila. Co mi brání v tom, dát vyšší hodnocení, je ten styl psaní. Občas jsem se ztrácela v tom, kdo co a proč říká. A občas ten styl psaní byl pro mne trochu kostrbatý, musela jsem i některé věty občas číst opakovaně, nečetlo se mi to plynule. Koukám, že autorovi vyšly i další texty, tak ho ráda opět vyzkouším. U této knihy dávám 3 hvězdy z 5.... celý text

Domek v Irsku 2022, Julie Caplin

Knihy Julie Caplinové poslouchám výhradně jako audio - při práci je to docela fajn kulisa. Je to nenáročné, odpočinkové a ještě se to točí kolem jídla, což je mi příjemné. Nikdy ty knihy z této série nehodnotím kdovíjak vysoko, není to přelomová literatura, co by vám měnila život. Nicméně tento konkrétní příběh hodnotím místo obvyklých průměrných 3 hvězd spíše podprůměrně. Máme tu opět stejný model - hrdinka se ocitá v jiné zemi, aby zažila něco nového, je v tom zakomponované jídlo a taky láska. S tím jsem počítala a to jsem vlastně i dostala. Ale... Co mne dost iritovalo, bylo chování hlavních postav. Něco podobného jsem zaznamenala už u Hradu ve Skotsku. Paralela je v tom, že se postavy i tady na můj vkus chovají poněkud dětinsky, neúměrně svému věku. A to, jak se na začátku seznámí a co je spojí dohromady, mi úplně nesedělo. Na mne až moc kýčovité s lehkým nádechem trapnosti. Nevím, úplně se mi to do vkusu netrefilo. Když už zmiňuji Hrad ve Skotsku, tak vtipné mi přišlo, že se v této knize objevuje hlavní hrdinka právě Hradu ve Skotsku - Izzy. Přiznávám, že tuhle sérii poslouchám na přeskáčku a Hrad ve Skotsku jsem poslouchala už dříve, byť časovým uspořádáním se děj Hradu odehrává až po Domku v Irsku. Zároveň je tu zmíněna Mína, kterou jsme potkali již v Chatě ve Švýcarsku, která Domku v Irsku předchází. Minimálně tyto tři příběhy (Chata ve Švýcarsku, Domek v Irsku a Hrad ve Skotsku) jsou spolu provázané svými postavami a zcela volně na sebe navazují. Ale opravdu jen volně, tak se nebojte, dá se to poslouchat i na přeskáčku, nic velkého si nevyspoilerujete. Nakonec tedy 2 hvězdy z 5. Tenhle díl mi úplně neseděl - hlavně tedy tím chováním postav, které bylo prostě na mne až moc otravné.... celý text

Kroky vraha 2007, Michaela Klevisová

Kroky vraha jsou mým druhým setkáním s Michaelou Klevisovou a prvním setkáním s vyšetřovatelem Bergmanem. A nebylo to vysloveně špatné. Zápletka samotná je solidně zpracovaná, má to pár zajímavých zákrut, aby čtenář neodhadl všechno hned, ale přitom to není překombinované a čtenáře množství možných rozuzlení nezahltí. To bylo fajn. Bavil mne vyšetřovatel Josef Bergman, který mi byl sympatický. Působil vcelku zkušeně a budil jako policajt důvěru, že se své práci věnuje pečlivě a s nasazením. Mrzelo mne však, že tu neměl tolik prostoru. Doufám, že v příštích dílech dostane toho prostoru více - ráda bych ho jako postavu poznala trochu blíže. I to, že toho prostoru měl tady méně, je pro mne důvod, proč nehodnotím větším množstvím hvězd. Příběh sledujeme jednak z pohledu policie, ale také z pohledu dalších postav, které nějak s případem souvisí, ale nejsou součástí policejního sboru. U některých postav jsem se trochu vztekala nad tím, jak se chovají - někteří jedinci byli na pár facek. Některé postavy dostávají na můj vkus víc prostoru, než by bylo za mne nutné. Některé pasáže tak pro mne byly z mého pohledu trochu nezáživné. Ale autorčino rozhodnutí respektuji. Celkově to působí jako detektivka křížená s rodinným / psychologickým dramatem. Otevírají se tu zajímavé otázky rodinného zázemí a toho, jak to někteří jedinci mohou mít těžké a kvůli zázemí snáze sklouznou k ilegální činnosti. A jak je to vlastně snadné se dostat do potíží, i když člověk nemusí být v podstatě zlý a záměrně se dopouštět nelegálních přečinů. Oceňuji to, že se případ odehrává v Praze - v končinách, které jsou mi blízké a známé. Působilo to na mne reálněji, autentičtěji a že se to tak klidně mohlo stát. Celkově hodnotím průměrně. Nebylo to špatné. Zápletka fajn, vyšetřovatel sympaťák, rozuzlení jsem neodhadla. Ale pár výhrad mám, viz výše. Knihu jsem poslouchala jako audio v podání Kristýny Kociánové, jejíž provedení mne bavilo. Určitě zkusím i další díly.... celý text

A hory odpověděly 2013, Khaled Hosseini

Knihy Khaleda Hosseiniho jsou u nás docela dobře hodnocené, tak jsem chtěla od tohoto autora něco vyzkoušet. Sáhla jsem po jeho díle A hory odpověděly - a byla to celkem dobrá volba. Byť nehodnotím naplno, byl to zajímavý příběh a jsem moc ráda, že jsem si ho přečetla. Co bylo pro mne přínosem, bylo zasazení příběhu do prostředí Afghánistánu, který je pro mne v literatuře zcela neprobádanou oblastí. Příběh tak v sobě nesl jakýsi punc něčeho vzdáleného, až exotického. A vlastně to pro mne bylo z tohoto důvodu obohacující. Autor tu reflektuje určité události z nedávné doby, které čtenář může znát ze zpráv - válka, Tálibán, chudoba atd. Nejedná se však o historický román a ani to není literatura faktu. Tyto informace tu jsou spíše na pozadí a spíše dokreslují atmosféru knihy jako celku. Středobodem jsou osudy dvou sourozenců Abdulláha a jeho mladší sestřičky Párí, jejichž osudy se z určitých důvodů rozdělují. Autor jejich osudy bere hodně ze široka a zahrnuje tu příběhy dalších postav, které nějak zapadají do života těchto dvou sourozenců. Výsledkem je tak jakási kronika jedné rodiny, kde se člověk z různých úhlů pohledů postupně dozvídá o životě Abdulláha a Párí a skládá si dohromady jeden velký celek. Přiznám se, že toto pojetí bylo pro mne v určitých pasážích možná až moc "rozplizlé" a hodně rozvláčné, což mi celkově trochu kazilo dojem z knihy. Občas jsem se musela přimět vzít knihu do ruky. Ale přitom celkově to byl příběh zajímavý a svým způsobem dojímavý a silný. Hodně jsem tu přemýšlela nad tím, jaké všechny věci mohou mít vliv na to, jaký život člověk prožije. Co všechno může ovlivnit naši cestu a jak stačí někdy málo, aby se náš život stočil odlišným směrem. Nakonec dávám slabší 4 hvězdy. Nečetlo se mi to vždy úplně dobře, ale celkově jsem moc ráda, že jsem se s autorovou tvorbou mohla seznámit. Určitě od tohoto autora zkusím ještě něco dalšího.... celý text

Nebe pod Berlínem 2002, Jaroslav Rudiš

Jaroslav Rudiš je pro mne dnes již zárukou toho, že mne čeká skvělý literární zážitek. A nejinak tomu bylo u knihy Nebe pod Berlínem, které je autorovu prvotinou. Jelikož už od J. Rudiše mám pár knih přečtených, bylo pro mne docela zajímavé vrátit se k jeho úplnému začátku. A musím říct, že je vidět, jak moc se za tu dobu coby autor posunul a vyzrál. Téma vlaků je autorovi nesmírné blízké, a tak pro mne nebylo překvapením, že se s ním setkáváme už hned v jeho první knize. Podle mne to tu skvěle funguje jako prostředek pro sekávání nejrůznějších lidí, kteří by se možná jinak nesetkali. Je to prostředek pro prolínání nejrůznějších lidských osudů, které vámi budou nějak rezonovat, protože v řadě momentů se budete nějak nacházet, vidět. Protože je to tak moc lidské. V tom je podle mne Rudiš skvělý, jak dokáže pozorovat a vykreslovat lidi a jejich životní cesty. Kniha si svým způsobem vyžaduje pečlivější čtení a trochu klidnějšího prostředí, aby se člověk mohl soustředit, ponořit se a nechat na sebe knihu působit. Do určité míry se v této knize jedná o tok vědomí, které si tu pozornost vyžaduje, aby z toho člověk hodně vykřesal a našel si tam významy a nějak si to propojil s vlastními myšlenkami a životními zkušenostmi - aby si z toho člověk něco vzal. Hudebně se to veze na vlně punku, rocku - hudba tu hraje významnou roli. Atmosféra je taková šedá, temná - hudbou i prostředím vlakových nádraží skřípající, burácivá, špinavá. Ale přesto má svoje kouzlo, kterým umí zaujmout a polapit vás. I když nehodnotím na plný počet, jsa ovlivněna autorovou pozdější a o něco vyzrálejší tvorbou, tak mi tady v téhle knize bylo vlastně dobře. I když to ve mně vyvolávalo určité melancholické, bolestínské pocity, určitý pocit pomíjivosti a rozpolcenosti, v čemž jsem se dost nimrala. Mne tohle prostě baví. Zároveň to nepostrádá humor, typický pro Rudiše - takový jako až nasáklý ironií a cynismem a různými životními paradoxy. Za mne skvělý a jsem moc ráda, že se mi tohle dostalo do rukou.... celý text

Netopýr 2013, Jo Nesbø

Jo Nesbø a Harry Hole jsou v žánru detektivek/tjrillerů dnes už pojem. Mně se tenhle fenomén dlouho vyhýbal, ale očividně ne do nekonečna. Rozhodla jsem se s Harrym Holem seznámit pomocí audioknihy a jo, nebylo to vysloveně špatné. I když možná tušíte, že nějaké výhrady mít asi budu. Začnu ale pozitivně. Jednak teda interpretace Hynka Čermáka, který knihu namluvil - to bylo skvostný a strašně mne jeho projev bavil. Dále mne zaujalo to, že se v této knize dostáváme do Austrálie, což je pro mne země vzdálená - nejen tedy svojí polohou, ale i kulturou. Člověk se tu dozví různé zajímavosti. Jo, chápu výtky jiných čtenářů, že s případem to často nemá tolik společného. Číst to v tištěné podobě, asi mne to bude taky otravovat. Ale v tom poslechu mi to zas tak nevadilo a bylo to příjemné zpestření. A pak hlavní hrdina Harry. Je to takový ten druh týpka, co vám buď bude děsně lézt na nervy, nebo vám nějakým způsobem přiroste k srdci. Za mne platí druhá varianta. Má svoje divnosti, umí být dost otravný, chová se občas jak hovádko a místy na povrch vypluje jeho temná stránka v podobě vypité trosky. Ale přitom na něm bylo něco, co mi přišlo sympatické - nějak jsem neuměla se na něj dlouho zlobit za to, jak se občas chová. Teď k těm výhradám. Zápletka sama o sobě je psaná sice velmi solidně a celkově to má hlavu a patu. Ale asi to pro mne nebylo nijak šokující, překvapivé či nějak vybočující z té řady veškerých možných detektivek a thrillerů, co již existují. Jasně, ve době svého vydání to patrně bylo průlomové a nové. Ale z dnešního pohledu mi přijde, že to tolik nevybočuje. Takže ten hajp kolem toho mne dost minul a nezapůsobilo to na mne tolik, jako na jiné čtenáře. Taky mi úplně nesedla určitá laxnost australské policie, resp. vedení, s nímž Harry spolupracoval. Nevím, nějak mi přišly některé ty postavy poněkud vlažné, co se nasazení týče. Zlomilo se to pro mne až ke konci knihy. Tohle jsou asi mé největší dvě výtky, co mi utkvěly v hlavě a stojí mi za zmínku. Nakonec tedy hodnotím průměrně. Jednak kvůli zmíněným výhradám a pak bych si taky chtěla nechat nějakou rezervu pro další díly. Určitě chci dát Harrymu ještě další šanci a kdo ví, třeba mne některé pokračování zaujme o něco víc.... celý text

Temná hmota 2017, Blake Crouch

Od Blakea Crouche jsem kdysi četla knihu Městečko Pines, kterou mne autor příliš neoslovil - měla jsem několik výhrad. Ale tento román měl dost zajímavou anotaci, tak jsem se rozhodla dát autorovi ještě jednu šanci a udělala jsem dobře. Cestování alternativními realitami je téma, které jsem už viděla dříve (hlavně ve filmech a seriálech) - není to tak pro mne nové téma. Nicméně to zpracování, s nímž přišel Blake Crouch, je pro mne velmi solidní a umělo mne to vtáhnout do děje. Základní zápletka není zas tak komplikovaná, ale autorův styl to hodně vyvažuje. Je to dost svižné, napínavé, akční a autor svého hlavního hrdinu rozhodně nešetří. To všechno téhle knize dává určitý náboj, který čtenáře dokáže udržet. Postavy jsou vcelku sympatické - a vlastně u nikoho jsem neměla vysloveně pocit, že je jen záporák nebo že je někdo jen vyslovený klaďas. Ty postavy tu působí docela přesvědčivě a realisticky, plasticky a celistvě. Každá postava má svoji motivaci, proč dělá to, co dělá. A i když s těmi rozhodnutími třeba nesouhlasíte, máte vlastně svým způsobem pochopení pro ty činy. Jo, našemu hlavnímu hrdinovi jde o kejhák ,najdete tu i násilí a smrt si určitě nevybírá. Ale pořád tam je u těch postav jasná ta motivace, podle čeho se rozhodují, takže v tomhle mi ten autor sedl do noty - že ty postavy nejednají úplně bezmyšlenkovitě. Jednu hvězdu ubírám za to, že v některých pasážích to bylo trošku průhledné a předvídatelné. Ale celkově to je za ze mne velmi zdařilý počin na poli sci-fi. Temnou hmotu jsem poslouchala jako audioknihu v podání Lukáše Hlavici, který se narace zhostil na výbornou. Za sebe mohu doporučit.... celý text

Noční chodci 2022, Jaroslav Rudiš

Tvorbu Jaroslava Rudiše mám hodně ráda, takže jsem se dříve nebo později chtěla pustit i do jeho komiksu Noční chodci, který jsem prvně zaznamenala loni na EKG v Divadle Archa, kde autor četl ukázku. A jo, tohle bylo prostě skvělý. Výtvarná stránka z pera Nicolase Mahlera je možná minimalistická, ale méně někdy znamená více a v tomto případě to podle mne platí na 100 % - spojení záměrně jednodušší kresby s textovou stránkou dávají čtenáři prostor pro vnitřní prožití a hlubší vnímání nejen toho explicitně řečeného, ale i toho skrytého mezi řádky a též i té emoční stránky. Čtenář si tam má možnost doplnit své vlastní nějaké pocity, myšlenky a vlastní představy, které v něm vyvolává ten příběh. Atmosféra je melancholická, trošku bolestínská, ale přitom svým způsobem magická, tajemná a má své kouzlo - tyto věci ve mně vyvolával hlavně ten fakt, že se příběh odehrává v noci. Nevím, v noci jako by člověk vnímal některé věci trochu jinak, možná hlouběji. Některé rozhovory člověk dokáže vést třeba jen v noci pod rouškou tmy - jako naši dva hrdinové této knihy. Za mne prostě skvělý počin a za sebe s klidným svědomím 5 hvězd. Tohle mne dostalo.... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Z nějakého důvodu mám pořád čas od času chuť se pustit do knih, u nichž nejsem zrovna cílová skupina. Jako je třeba první díl série Griša, kdy věkově jsem už mimo cílové publikum a YA fantasy taky nikdy nebyl zrovna žánr, co bych pravidelně hledala. Ale tak ráda si rozšiřuju obzory svého obvyklého literárního rajonu, takže proč ne. Tuto knihu jsem poslouchala jako audioknihu, což mně osobně vyhovovalo. Myslím, že mi díky tomu příběh lépe odsýpal a pomohlo mi to prokousat se i pasážemi, které by mi v tištěné podobě připadaly možná trochu nudnější a lehce hluché. Příběh sám o sobě má celkem fajn zápletku, která nezní vůbec špatně. Zpracování příběhu je pro mne osobně spíš jednodušší, ale to připisuju tomu, že to je příběh hlavně pro mladší čtenáře. Některé zvraty mi ty připadaly předvídatelné, některé mne naopak příjemně překvapily. Celkově musím říct, že je to docela zábavné dílko, u kterého člověk vypne. Není to nijak náročná literatura, která by vás udolala příliš komplikovaným světem a příliš rozvětveným dějem, takže pokud hledáte něco lehčího, tohle není úplně marné. Osobně bych si uměla představit lépe propracované postavy - za mne působily spíše plošším dojmem. A třeba atmosféra by mohla být trochu hutnější a stejně tak by mohlo ubýt výplňových pasáží. Ve výsledku je to pro mne sice průměrné dílko, které ale není úplně nejhorší a člověka to zabaví.... celý text

Želary 2001, Květa Legátová (p)

Želary jsou hodně hutnou knihou o několika povídkách, které jsou spolu propojeny nejen místem, ale i postavami. Dějově i osudy se to proplétá a navzájem doplňuje. Takže i když tato kniha může zpočátku působit trochu rozdrobeně, nakonec se ty osudy a pohledy na situace slepují do jednoho většího rozměru. Líbilo se mi, jak autorka pracuje s jazykem. Každé slovo je pečlivě voleno, nic nepřichází na zmar a nic tu není plané či výplňové. Jak jsem psala výše, prostě hutné. A to tedy nejen tím krásným jazykem, ale i atmosférou a mezilidskými vztahy. Postavy tu nejsou vysloveně černobílé. Nikdo není pouze kladný hrdina, nikdo není jen vyvrhel. Každý tu je plastický a lidský - tu vysvitne dobrá stránka, tu vyleze něco temnějšího. Jsou to lidé chybující, žijící svým osudem, který není vždy snadný, často spíše naopak. Hodně obdivuji autorku, že se svým debutem přišla až v pozdějším věku - jako by ta kniha v ní záměně dlouho zrála, až vznikl takovýto zajímavý a silný příběh jedné vesnice. Jednu hvězdu jsem ubrala. Přiznávám, že jsem se zprvu poněkud ztrácela v postavách, motala jsem se v tom - a to mu hlavně zpočátku bránilo v tom, abych si knihu užila naplno. Jinak za sebe mohu rozhodně doporučit, je to skvělé a silné čtení.... celý text