sick.boy
přečtené 365
Ženy
1995,
Charles Bukowski
Hodně se toho nakecá, hodně se toho vypije, hodně se toho našuká a spíš než konkrétní zápletky si z knihy pamatuju tu atmosféru, náladu postaršího chlapíka, kterej už je slavnej ale nehodlá měnit svuj životní styl, sere na umělou a přemrštěnou morálku, kterou si společnost svázala ruce, hledá si kousek svého štěstí, ale nachází jen další a další pichny, který mu bez okolků roztáhnou nohy, o což čas od času ani nestojí, a čas od času mu ani nestojí, hahaha, a jelikož je ten chlapík Bukowski tak se to čte jedná báseň a když tenhle hnusnej oplzlej úchyl ke konci pláče, mě se chtělo plakat s ním a pak jsem to dočetl, pamatuju si že to bylo v parku při čekání na své vlastní štěstí, prostě když jsem to dočetl, tak mi bylo chvíli tak podivně, že to nespravila ani virdžínka a do teď nevím, co si mam o Bukovi myslet, jestli to na nás hraje nebo jestli to vyvěrá z nitra, nebo něco mezi, nevím, píše skvěle, protože je to ožralej čuňák, jehož většina úvah mě taky nutí k uvažování, a to mě na jeho knihách baví, to, že se zvrácenost střídá s filosofováním v rytmu, kterýmu rozumim.... celý text
Germinal
1970,
Émile Zola
Zola je Zola, jeden z těch autorů u jehož díla jsem si jist že mě nezklame, naopak, že jeho čtení bude zážitek. S tím jsem se tedy pustil do Germinala, prostředí uhelného dolu znělo lákavě a já se těšil na výživnou četbu. Ovšem to co se postupem stránek odehrávalo, mnohonásobně předčilo mé očekávání. Nebyl jsem připraven. Nebyl jsem připraven na takovou míru brutality, u některých pasáží jsem nevěřil svým očí co že to vlastně čtu, byli tu odstavce které jsem četl několikrát za sebou. Nepočítal jsem s tím že na mě z knihy bude doléhat taková úzkost a beznaděj, přiživována naturalistickými popisy. Netušil jsem, že se mi dostane tolik utrpení a krutosti, s níž se horníci museli potýkat, nešlo s nimi necítit, vždyť podmínky v kterých museli dřít na svůj kus chleba by z leckoho udělali zvíře, to pak člověk dokáže pochopit i některé násilnosti odehrávající se v rodinách horníků. Štěpán Lantier mi byl velice sympatický (což v Zolových románech není pravidlem) a držel jsem mu palce v jeho utopické revoluci za lepší život. A přesně o tom je Germinal. Je o útrpné cestě za lepšími zítřky. A po dočtení ve mě ještě dlouho rezonuje marnost.... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Lidstvo jen přetéká krutostí, pachtěním po moci. Válka je jeho výplodem, jeho dítětem. Tato kniha válku popisuje, a dělá to nejlíp jak může, bez idealizování, bez falešného heroismu, se vším tím svinstvem co k tomu patří, smrt, šílenství, beznaděj.. Je to zatraceně depresivní četba a zatraceně čtivá zpověď.... celý text
Žert
2007,
Milan Kundera
Žert, který by byl nevinný a vlastně by vůbec nebyl použit nebýt toho blbce komunismu. Tak tenhle Žert rozehraje příběh, který by byl poloviční, kdyby do něj Kundera nevkládal své vyhraněné názory. A on má názor opravdu na všechno. Od úvahy nad vykání, která mě donutila přehodnotit názory až po rozebírání moravského folklóru, které mi občas vypínalo mozek. (pro mě asi jediný mínus knihy). Nejvíce na mě ale zapůsobila a v hlavě mi zůstala bezmoc, kdy o vašem osudu rozhodují hlupáci, neuznávající opačný, ba ani mírně odlišný názor, protože socialismus nadevše, o něm se nežertuje! Skvělá část o žití mezi pétépáky, nepochopení lásky, na hovno vymyšlená pomsta za všechny křivdy, pointa mi též sedí, stejně jako Kunderova neustálá polemika, kterou odráží tehdejší dobu. Výborný příběh obalený filosofováním, jež ho občas převyšuje.... celý text
Zločin a trest
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Můžu teda vraždit nebo ne? Raskolnikov nad tím produmá 500 hutných stran, jež se odehrávají víc než v rozpáleném Petrohradu v jeho pomatené hlavě, v níž se užírá vlastní vinou. Nikomu se neděje nic pěkného. Chudáci hladoví, boháči intrikují, a děj se sune, podobně jako nemoc která napadá vaše tělo, na začátku lehce pokašláváte a na konci jste připoutáni k posteli se smrtelnou horečkou. Rusko je divná země, Zločinem a trestem proniká divná atmosféra a celé je to těžce stravitelné. Zní to kriticky, pravdou je opak. Tato kniha je mistrovské dílo, kdy jsem sice při určitých zdlouhavých pasážích musel trénovat soustředění, ale rozhodně nešla odložit. Co tam máš dál, Fjodore?... celý text
Smrt na úvěr
1999,
Louis Ferdinand Céline (p)
Z té formy se mi ze začátku bez nadsázky a přehánění motala hlava. Célinův sekaný způsob psaní, věty jsou chrleny na papír, snad v hněvu či zoufalství a poté se stejnou silou vrhány na čtenáře. Naprosto ojedinělé, rozhodně nesedne každému, já byl nadšen, nicméně úplně pohlcen jsem byl až postupem času, stránek. Chtěl bych vyzdvihnout Célinův vypravěčský talent, díky kterému dokáže bravurně přenést na čtenáře svůj pohled na svět, lze cítit ten tlak a stres, který vyvolávalo bezcitné okolí a dopadal na Célinovu hlavu. Hlavu plnou strachů, úzkosti ze společnosti, v které nenacházel své místo, která dokáže člověka bez milosti sežvýkat, aniž by stál o to být její součástí. Další fakt, který potvrzuje autorův um je střídání atmosféry, jež se v knize různě mění, naprosto plynule, například pasáže s rodiči na mě působily nesmírně depresivně, některé zážitky s Courtialem pak vdechly románu humorný opar, byť v pozadí byla stále přítomna marnost, která se táhne celým dílem. Pokud by se člověk soustředil jen a pouze na jazyk jaký Céline používá, vyzněl by možná jako bezcitný a krutý člověk. Tak to však není, on pouze vykresluje tu svou realitu s upřímností, jaká nemá obdoby, je schopen říct (nejenom) o sobě vše a nic nezamlčet. Pokud je čtení věnována dostatečná pozornost, dokáže člověk odhalit citlivý charakter jedince, který nezapadl a život ho poznamenal, naložil mu a hluboce se na něm podepsal. Po dočtení jsem se chvíli nedokázal na nic soustředit, smutná a silná kniha. Malá ukázka: Já jsem nechtěl už nic než odjet, a co nejdřív, a už žádné řeči neslyšet. Hlavní není vědět, má-li člověk pravdu nebo ne. To opravdu nemá žádný význam... Hlavní je donutit svět, aby se o vás nestaral... Všecko ostatní je svinstvo. (Jo a vydání od Atlantisu je naprosto perfektní po všech stranách, skvělá práce grafikova/typografova.)... celý text
Mechanický pomeranč
2002,
Anthony Burgess
Může se stát, že někoho dokáže odradit míra tolčoků, bolšáckých bračny, starýho dobrýho kartáčování a podobných físiz. To je však jen jeden prvek příběhu, který obsahuje tolik podnětů k přemýšlení, který výborně, na poměrně malém prostoru vystihuje zkaženost týnů, ultranásilných, vlády, ultrabezohledné, i doby, byť není blíže specifikována. S postavou Alexe, či Vašeho Pokorného Vypravěče jsem měl menší problém, štvalo mě, že ho mám přes jeho činy tak rád. Jeho, i celou tuhle knihu, s řečí a atmosférou tak specifickou, že se k ní budu muset vracet pořád dokola, protože to, co mi poskytnul brotek Anthony už jinde nezažiji. Originální, drsné, krásné. Co teda jako bude, he? -Nejlepší úvodní věta, jakou jsem v knihách našel.... celý text
