Sidonie
přečtené 371
Želes
2007,
Jiří Mazurek
Jé! Být mi 15, tak bych z toho byla asi nadšená a neváhala dát 5*. Dneska dám 4*, protože to je podle mě sice dobrá sci-fi pro mládež, ale chybí mi v tom vysvětlení, pointa, pořádné vygradování (působí to jako úvodní díl k něčemu rozsáhlejšímu). Určitě to je pro mladší čtenáře a tak je k tomu třeba přistupovat. Nemůžu tomu přece sebrat * za to, že je to psané pro mladší čtenáře. Já si to ráda přečetla i ve svých 24 letech. Byla to jednoduchá, odpočinková četba. Trošičku mi to připomnělo Deltoru, kterou jsem četla kdysi jako malá (ale je to přece jen rozpracovanější a ne tak moc dětské). Dlouho jsem váhala, zda si Želes koupit. Nakonec jsem si ho koupila jen proto, že jsem knihu našla za docela nízkou cenu. Po komentářích a recenzi jsem čekala něco mnohem horšího. Kniha mě ale mile překvapila. Názvy zvířat mi opravdu nevadily. Třeba worel se mi moc nelíbí, ale opravdu to není tak, že by vás názvy zvířat rozčilovaly. Želes je zajímavý svět. Příběh je svižný. Dialogy možná občas poněkud dětinské, ale vzhledem k tomu, že vypravěčem je šestnáctiletý kluk, dá se to chápat. 1. Spíš pro děti a mládež. 2. Svižné. 3. Svět: Moc zajímavý! (A to mi je obvykle podoba a fungování světa úplně fuk a soustředím se jen na příběh - ale tady mě celý Želes zajímal tak, že bych si klidně přečetla jen Průvodce Želesem!) 4. Příběh: Sci-fi "dobrodružství. Podobně jako třeba u té Deltory. Děti narazá na záhadu - dostanou nápovědy - případ rozlousknu. Nebylo nutné, aby nám Tom vždy v myšlenkách vždy vše, co nám už taky docvaklo, vysvětlovat. 5. Humor a slovní hříčky: Trocha popichování mezi dvěma hrdiny a občasná narážka na EU nebo historii ČR. 6. Logika: Občas se musel člověk pozastavit nad uvažováním hrdinů. Přijdou o kamaráda a nenapadne je nic lepšího, než se pošťuchovat a muchlovat.... celý text
Hovězí v žaludku - Pekelný nářez
2010,
Martin D. Antonín (p)
Asi jsem čekala trochu větší odvaz. Po komentářích a hlavně po předmluvě jsem byla nachystaná na něco většího, na něco pořádně ujetého. Toho jsem se bohužel nedočkala. Vtipné narážky jsem sice postřehla, nevadily mi, ale nějak by mi tam ani nechyběly. Nebylo to špatné, ale odvaz se teda nekonal. Na to, že jsme celou dobu byli v těle sukuby... V té knize vlastně není nic zásadně špatného. Ono je tam tak nějak vše, co tam být má. Dobrá práce. Jenže... nějak jsem se do toho nevžila. A to bych měla Rostbífa... eh, pardon, Arnošta... teda Rose docela chápat s tou jeho Dokonalou znuděností. Ale občas jsem nechala knihu i několik dní, aniž bych po ní sáhla. Byla jsem schopná zaklapnout knihu úplně kdykoli a jít se věnovat něčemu jinému. Asi to bylo tím, že jsem tak nějak nikomu vyloženě nefandila. Anděla mi bylo až líto, Rosovi se fandit nějak nedalo, uvidíme, jak se to vyvrbí v druhém díle. Snad bude opravdu lepší, jak napovídá její zdejší hodnocení. Knížka to špatná každopádně není a do druhého dílu jdu. Jen jsem holt čekala trochu víc šíleností a víc humoru. Hodnotit budu po dočtení série. Btw. Jedna věc mi přišla nelogická. Když se Lilien setká s "důchodcem", ovládá ji Kariel. Ros nikdy nevěděl nic o tom, co se dělo, zatímco byl v Pekle mimo. Kariel mu to musel vždy vyprávět. Když se ale v Líhni setká znovu s Důchodcem, pamatuje si ho. Jak je to možné?... celý text
Neočekávané dýchánky
2016,
Jan Dobiáš
Anotace u téhle knihy mi zněla vážně lákavě, ale věřte - skutečnost je ještě mnohem lepší! :) I mně se nejvíc líbila povídka Padesát odstínů tygří srsti. Perfektní! Miluju Krásku a zvíře a miluju parafráze pohádek. A to, co řekla hned na začátku Anastázie, jsem si sama pomyslela už dávno dávno, když jsem sledovala pohádky (asi jsem taky malinko zvrhlá). Nová Gotika je taky vážně super. Objevuje se tu znovu motiv "útěku do reality" (podobně jako v povídce Za devatero hor) ale je to zpracované zase úplně jinak, takže rozhodně žádná nuda. Líbily se mi ale i ostatní povídky, některým bych dala hvězd 5 a některým celé hvězdné nebe (pokud by je pro mě někdo vyrobil). Dlouhé povídky byly všechny vážně dobré, ty kratší byly někdy slabší. Jan Dobiáš má spoustu originálních nápadů. Zamýšlí se nad nejrůznějšími prvky fantastiky a jeho postřehy jsou mnohdy úžasné. Co by to vlastně VŠECHNO znamenalo, kdyby někde pramenila živá voda? Zkusili jste to někdy domyslet? A tak podobně. Chápu, že má hlavu plnou nápadů, ale stejně bych ráda, kdyby se u nějakého zastavil na delší čas, pořádně ho propracoval a napsal zase nějaký román. Povídky jsou sice fajn, vtipné, originální, ale Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války, to bylo bezkonkurenční.... celý text
Osud horší než draci
2007,
John Moore
Já teda nevím, proč jsou z toho všichni zklamaní? Možná se ze mě začíná stávat romantička, ale mně se to líbilo. Romantička... ehm... Jo, vážně se mi líbí ty Mooreovy "milostné" scénky plné popichování a vtipkování. To mi vážně sedlo. Někdo by mohl namítnout, že hlavní příběhová linie není nic moc. To je asi pravda. O čem to je, to si vlastně můžete přečíst na zadní obálce knihy. Ale mně se líbí to, jak je ten příběh napsán. A že to není vtipné? No nepopadala jsem se smíchem za břicho, ale těm nápadům jsem se široce usmívala. Gryf požírající mladé panny. "Jak to, že tě nesežral?" "Neměl hlad. Prostě neměl hlad, jasné?!" Dobrá rada pro muže, kteří se marně snaží svést svou dívku: pořiďte si gryfa. Rada pro holky: jestli vám bude tvrdit, že takhle se to jako sex nepočítá, nevěřte mu! (Ale stejně to udělejte,je-li vám život drahý...) (Bylo mi jasné, jak dopadne ten souboj s Mužem z hor . Přísahám, že mě to napadlo!) Celé je to vlastně parodie na červenou knihovnu. Autor to tak i mínil, vždyť hned v úvodu narazíme na úryvek z romantického románu, který dívky právě čtou. Ale něco milého v tom přetrvává. Je to cynické a milé zároveň. A mně se to líbilo. Btw. Jestli je tohle nejslabší od Johna Moora, tak rozhodně musím sehnat všechny zbylé knihy! :)... celý text
Zlý princ Charlie
2006,
John Moore
Mé první setkání s autorem a určitě ne poslední. Ale příště se musím trochu krotit a číst pomaleji, sakra, už teď se mi stýská. Je to vtipné, originální, je to pro všechny, kteří mají rádi převrácené archetypy a rozbořená klišé. K humoru: Čekala jsem něco jiného, ale nevadilo mi to. Nezasmála jsem se u toho ani jednou, ale možná jsem na ten humor už prostě imunní po všem, co jsem přečetla. Ale hrátky s jazykem jsem jako vždy oceňovala úsměvem. Autor si to psaní musel fakt užívat. :-) K příběhu (budu maličko spoilerovat): Příběh super, některé věci trochu předvídatelné, ale odehraje se tam toho tolik, že všechno vás prostě nenapadne a nedojde vám. Trochu mě mrzí, že mi vlastně okamžitě bylo jasné, jaký význam budou ty "veřejné práce" mít. Ale když Thessalonius řekl Zlému princi Charliemu, že je úplně vedle, taky jsem zapochybovala, jak to nakonec celé dopadne. Tohle spoiler není: Konečně taky kniha, kde je prima ženská postava. Jo, ti dva se k sobě budou hodit. :-) Hmmm mmm. Napadá mě toho spoustu, ale nebudu už nic vyzrazovat. Přečtěte si to, nebudete litovat. PŘÍBĚH ***** HUMOR **** AKCE *** NAPĚTÍ ***** (Závěrem ještě dodám pochvalu překladateli. Stejně jako u Kedrigerna, ani tady mě nezklamal. Ovšem chtělo by to korekturu - občasný překlep se dá překousnout, ale záměna jména nebo chybějící slůvko mě při čtení trochu obtěžovalo.)... celý text
Bílé manželství
2006,
Tadeusz Różewicz
Mám z toho poněkud rozporuplné pocity. Když chlap píše o ženské sexualitě... Hm. Někdy mi to přišlo až moc šílené, ale podstata dobrá. Je dobře, že v dnešní době už nejsou tyhle věci takové tabu. Jak těžké musí být srovnat se s vlastní sexuální orientací, přijmout vlastní tělo, v době, kdy se stydíte dokonce za menstruaci. Oceňuji odvahu autora pustit se do takového tématu, které působí šíleně i dnes, i v naší dost ateistické společnosti. Člověk si při čtení uvědomí, že stále ještě některé z těch předsudků přetrvávají, ačkoli už je dnešní společnost o moc otevřenější. Jenže ten příběh na 5* prostě nevidím. Ani na 4. Něco tomu chybělo. Už jen třeba dvě hlavní postavy mi nebyly zrovna kdovíjak sympatické. Přes feministický podtext (pod?) díla se holky chovají naivně a... Prostě divně. Určitě ale doporučuju přečíst, je to krátké, sfouknete to za jednu cestu autobusem, dialogy se čtou dobře, je to svižné. "Udělali z nás porcelánové panenky... ani střeva v břiše nemáme..." ... "Víš, Bianko, já myslím, že muži se moc neliší od zvířátek... z nás udělali motýlky, andílky, ale zajímalo by mě, jak by takový býk nebo hřebec mohl oplodnit motýlka. My tam nic nemáme, stydíme se dokonce vlastního těla..." V knize najdeme narážky na footfetiš, sadomasochismus, exhibicionismus... Ale dojde i na kritiku věcí, které se sexem nemají nic společného. Ačkoli je kniha dost feministická, stále v ní přetrvává takový ten názor "muži jsou ti, co osexují všechno, ženy bolí hlava". Kdyby holky vyrostly v jiné společnosti a nemusely se stydět, jistě by byly jiné - to ano, to kniha říká. Ale přijde mi, že je kniha až příliš tvrdá na muže, které všechny hází do jednoho pytle... Takže se tady sice snažíme vymanit ze škatulky "ženy", ale zase zakládáme škatulku "muži".... celý text
Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války
2011,
Jan Dobiáš
Ne, ne, ne, ne, to je všechno?! Já chci druhý díl. Chci číst dál. Já chci víc hvězdiček. Chci ohnivé koťátko. Chci Bertráma. Chci Orlíka. Jo, tak tohle by šlo. Už dlouho se mi nestalo, že bych se musela nutit do spánku. Že bych vyskakovala z postele za svítání a sahala po knize. Waw! Věděla jsem, že nepůjde o klasický příběh dobra proti zlu. Očekávala jsem hrátky s jazykem. Proto jsem po knize sáhla. A dočkala jsem se. Není to kniha humorná, ale občas jsem se nad nějakým nápadem nebo hříčkou pousmála. Jo, to je můj šálek kávy. Co je dobro a co je zlo? Komu fandit? Na té i oné straně jsou postavy sympatické i méně sympatické. Všichni jsou to nakonec lidé... No dobrá. Nejen lidé. Většina jich dělá, co dělat má, co se od nich očekává. Nikdo se nerodí dobrý ani zlý. Postavy jsou vlečeny osudem a my jen sledujeme jejich bezradný pohyb. Nepřemýšlí. Dělají, co musí. To je tak... depresivní. Žádné iluze, žádné idealizování. Bitva je popsána až s hrozivou realističností. Naturálností. "Ty tvoje stvůry zabíjejí lidi! To je zlo!" "A lidi zabíjejí mé ubohé stvůry. To snad je dobro?" Pořád jsem ale čekala na nějaký konečný zlom. Na moment, kde stane Orlík proti Bertrámovi. Kde... spolu promluví. Kde se NĚCO změní. Kdy si konečně postaví vlastní hlavu a vyprostí se "osudu", kterým jsou vlečeni. Jenže to se nestalo. Kdyby byl druhý díl, ok. Takhle mě opravdu mrzí, že nevím, co bude dál... I když naznačení tu je. Hlavní postavy se vyvíjí, mění se, postupně a nenápadně. To se mi líbí. Líbili se mi havrani. Krrrrást? Krrrrást? Nakrrrrrmíš nás taky? Moc se mi líbily střihy. Příběh ve správných chvílích nabíral na rychlosti. Působilo to vážne super. Jen ty holky kdyby nebyly všechny takové upištěné protivy. Ale Miriel nakonec přece jen docela dospěla.... celý text
Magie pro začátečníky
2008,
Kelly Link
Buď mi uniká smysl, nebo to žádný smysl nemá. Ráda si nechám povídky vysvětlit od někoho, kdo je pochopil. Originalita některých nápadů se autorce upřít nedá. K fantasy to má trochu daleko. Povídky s nádechem (vlastně docela velkým nádechem) mystiky. Občas mi to stylem vyprávění připomínalo Hollywoodské filmy. Nebo možná Disney. Hmm. Takový ten klasický americký styl. Slibovaného černého humoru tam moc není. Ani Zelenobanáového, Hlavového XXII, Levandulopěstního nebo jakéhokoli jiného. Chybělo mi tomu uzavření. Fajn, máme tu dobrý nápad a nějakou mystickou atmosféru, pár postav... A pak konec? Co to sakra mělo celé znamenat? Uniklo mi něco? (Po zjištění, jak je to s originálem, opravuji a omlouvám se překladateli, kterému jsem tu ukřivdila . "Nikdo neví, co doopravdy chtějí. Proč by se to mělo změnit po smrti?" Přišlo mi to vážně divné, ale chyba je buď u autorky nebo u mě.) Oceňuji občasnou narážku, vtípek (ale humorná kniha to vážně není). Líbil se mi ten feministický podtón, který na jednu stranu feminismus podporuje a na stranu druhou si z toho dělá trochu srandu. Rozhovory, kdy jakoby nikdo neposlouchal a každý mluvil... Možná by se mi od autorky víc líbil nějaký vztahový román, něco o lidech. Protože její postřehy z téhle oblasti byly dobré. A když už dostane dobrý nápad, ať z nĕho vytříská víc, sakra... Mně to přijde jako promrhané nápady. Povídka Dělo. Co to jako bylo? Hovor dvou zombií? Nebo co sakra? Mimochodem, ten font na obálce, kdo to vymyslel? Takhle jsem si s písmem hrála ve Wordu jako malá.... celý text
O krysí krizi
2005,
David Lee Stone
Jan Kantůrek odvedl znovu dobrou práci. Vytknu snad jen to, že už u při první zmínce o flétně mi bylo jasné, oč půjde. Samotný děj pak nijak výrazně nepřekvapí - minimálně až do poloviny knihy. Tam, kde Viktor Dyk končí, je kniha teprve v polovině. Příběh Viktora Dyka pojatý stylem humorného fantasy (nechtěla jsem původně psát "styl Pratchetta", protože je podle mě nefér, že každý, kdo píše humorné fantasy, je srovnáván s Pratchettem - TP je sice ve svém oboru mistr, ale nebyl první ani jediný. Ale protože ho prostě všichni znají, tak to napíšu: Je to sakra hodně podobné Pratchettovi. Dokonce i Tuposvěď připomíná Ankh-Morpork.) Ačkoli je hlavní děj jasný - známe přece Krysaře - v příběhu je mnoho dalších postav a skutečností, které nám pomůžou nahlédnout do příběhu trochu hlouběji. U některých postav jsem byla po celou dobu zvědavá, jak se jejich osudy propojí s Krysařovým. A samozřejmě, kniha sází především na humor. I kdybych znala celou pointu dopředu, i tak bych četla s chutí. PS: Bylo mi líto utopených krys - trochu jsem doufala, že nastane odchylka od předlohy. :-( Jak se píše v knize "vždycky se najde nějakej takovej magor".... celý text
Temní ilumináti
2010,
Jan Pohunek
První polovina knihy mě nebavila. Humor tu nějak nefunguje. TP kloubí vícero druhů humoru a výsledek funguje snad na každého. Tady vidím něco, co toho Pratchetta sice připomíná, jenže to nefunguje. Vlastně si myslím, že ubrat tomu na humoru, by výsledku pomohlo. Ale třeba je problém na přijímači. Možná by bylo fajn, aby v knize byl nějaký ten hlavní sympaťák. Četla bych to pak zaujatěji, někomu fandit. Nejvíc se mi asi líbil Čeburaška. SPOILER: Nejradši jsem ovšem byla, když umřel. (S tou knihovnou to byl geniální nápad.) Druhá polovina knihy - báječná! Nakonec jsem se u toho blaženě usmívala a hltala slovo za slovem. Celé to s tou raketou SS-18 Satan a Satanem taky geniální. Tady se to vážně rozjelo. V polovině knihy. Bála jsem se, že to tady vyvrcholilo a dál to bude zas nuda, ale kdepak. Kniha už tempo neztratila. Naopak. Humor tu už nepůsobil nuceně. Algol vykládající o svých plánech - no super! "A žili šťastně až do smrti. Něktreří z nich i po ní. Tedy, dokud bylo co číst." :-) Nakonec 3*, škoda toho dlouhého rozjezdu. Btw. Autor mi dluží bonbon.... celý text
