Sidonie
přečtené 371
Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil
2016,
Dominik Landsman
„...když můj zrak spočinul na stole u zdi, za kterým seděla vyžilá pohroma, hříčka přírody s mastnými vlasy a kouty, která byla o dobrých deset let starší než já a lehce nažloutlým úsměvem s předkusem hodným kapybary se na mě křenila skrz růži ve váze. Jelikož mě viděla, bylo pozdě otočit se a zdrhnout. Nedalo se nic dělat. Nahodil jsem vynucený úsměv a pomalu kráčel k ní. Čím víc jsem se blížil, tím víc jsem si byl jist, že nakonec uteču. Byla fakt hrozná. (...) Malou zrůdičku u zdi, která očividně nevěřila svým očím, že se k ní blíží muž s úsměvem, jsem nonšalantně minul a zamířil si to o dva stoly dál." Je mi smutno z toho, že tohle někomu připadá legrační. :-( Moderní pár si představuju jinak: Tohle je sexistické a stereotypní. Přitom i o párech se dá psát s nadhledem a ironicky. Třeba kniha Muži: Návod k použití od Kathy Lette se mi docela líbila. A hlavně je to teda za mě psané naprosto hrozně. To asi taky dělá hodně. :-/... celý text
Zakázané přání
2016,
Jessica Khoury
Mám ráda příběhy, které boří pohádkové stereotypy a tak nějak jsem od téhle knihy dle recenzí čekala právě tohle. A to jsem se spletla. :) Kniha nemá s příběhem o Aladinovi společného nic kromě jména hlavního hrdiny, o boření žádných klišé se nepokouší a v nějakých momentech je naopak až příliš stereotypní (přitom je hlavní hrdinka skorovšemocná džinka, sakra!). Ale nevadí, moje chyba, že jsem čekala něco jiného. Zakázané přání má pár zajímavých momentů a originálních nápadů, ovšem drží se až příliš romantické dějové linie a bohužel v této rovině připomíná lacinou červenou knihovnu, která můj dojem z knihy sráží hodně dolů. (Opravdu mi bylo líto, že se Zahra občas chovala jak naivní idiot.) Nic proti romantice, ale tady to bylo hrozně prvoplánové. (SPOILER: Zahra se zamilovala do Aladina. Proč? Jak? Kdy? Kdy to mezi postavami jiskřilo?) Nakonec jsem jim ale přece jen fandila, teda hlavně Zahře. Škoda, že knize chybí nějaké velké vygradování, nějaký hodně silný moment. (Líbila se mi ale ta pointa s prstenem. Ale závěrečný souboj samotný mi přišel docela hloupý, docela ráda bych se Zahry na pár věcí ohledně džinské magie optala.) Přes všechny výtky musím říct, že to nakonec bylo vlastně docela příjemné čtení, v rámci svého žánru je to asi dost fajn, a proto nakonec dávám 4* (i když je to reálně možná spíš na ty 3*). Doporučila bych to hlavně těm, kteří si chtějí přečíst něco romantického a jsou ochotni překousnout pár drobných nelogičností v ději.... celý text
Použité duše
2017,
Christopher Moore
Od téhle knihy jsem čekala hodně, takže možná proto jsem zklamaná. Ne že by to byla přímo špatná kniha, ale srovnání s Pratchettem nebo Adamsem je hodně mimo. Těšila jsem se na černý humor, sarkasmus, vtipné a originální nápady. Z toho mi kniha dala jen trošku toho posledního. Kniha je na můj vkus příliš obyčejná a tuctová (což jsem vážně nečekala, vezmeme-li v úvahu téma). Úplně mi nesedl ani styl samotného textu, nečetlo se to vyloženě špatně, ale jako i příběh byl i styl takový nevýrazný, obyčejný. Možná mi to zkrátka jen nesedlo, nevím. Celkově jsem neměla s přečtením problém, ale je to kniha, na kterou zapomenu ihned poté, co ji zavřu a vrátím do poličky. Váhám mezi 2 a 3*.... celý text
Člověk a zvíře – stvoření Boží. Starý zákon o zvířatech
1999,
Albert De Pury
Docela zajímavý výklad, který mě přiměl vzít křesťanství trochu na milost (mě, která jsem byla v křesťanství vychovaná, ale už dávno jsem tuhle víru zavrhla). Nikdy jsem nepochopila, jak někdo věřící může pokládat za normální zabíjet a vykořisťovat zvířata. (Na koho se vlastně vztahuje ono "nezabiješ"? Dnes myslíme, že jen na lidský druh. V minulosti jsme mysleli, že jen na bílé heterosexuální křesťany. Takže je to tak, jak se nám zrovna hodí?) Jednou by snad mohla posloužit jako literatura k nějaké práci o právech zvířat. "Bůh nám dal právo vládnout zvířatům" je častý argument věřících, kterým si ospravedlňují využívání a utrpení zvířat. Ale tady se ukazuje, že degradace zvířat na cosi bezduchého a podlidského vůbec není to, co Bůh chtěl.... celý text
Pečení pro vegany
2016,
Nicole Just
Super, jsem moc spokojená. Konečně se mi všechno daří. :-)) Dobré nápady, jednoduché recepty, navíc jsou v knize i užitečné rady, které využiju i při pečení vlastních věcí. Pro lidi, kteří se učí péct vegansky nebo potřebují novou inspiraci podle mě bezva. Asi spíš pro začátečníky, což mně naprosto vyhovuje, protože ve vegan pečení jsem se dost plácala a šla na to stylem "pokus omyl".... celý text
Věčná Treblinka
2003,
Charles Patterson
Kniha, která je hodně k zamyšlení a rozhodně není jen o zvířatech. Je o světě. Je to teorie (velmi dobře vyargumentovaná a ozdrojovaná teorie) o myšlenkovém vývoji lidstva. Autor, který je odborníkem na holokaust, v ní mimo jiné podal vysvětlení, jak vůbec mohlo a dál může v lidských dějinách docházet k tolika strašným věcem. V knize najdeme i příběhy lidí, kteří přežili holokaust, ale kniha nabídne i pohledy lidí z druhé strany. Teorie, do které je to vše zasazené, mě velmi oslovila, myslím, že by bylo téměř nemožné najít v ní mezery. Při čtení jsem knihu neustále odkládala a dlouhé minuty přemýšlela o tom, co jsem právě přečetla. Nečekejte knihu, která vám dá výčet zvráceností, která pácháme na jiných druzích. Tohle je odborná kniha, která se snaží nehrát na emoce. Za ten vědecký přístup jsem moc ráda. Knihu považuju za takovou svou Bibli. Je to už víc než rok, co jsem ji přečetla, ale stále se k ní v myšlenkách vracím (a vlastně nejen v myšlenkách). Velmi silná kniha, o které dokážu s klidem psát jen proto, že už je to dlouho, co jsem ji četla. Doporučuju.... celý text
Kouzelníkův únik z reality
2017,
Lars Vasa Johansson
Ač mám tenhle druh fantasy vážně ráda, musím přiznat, že jsem se trochu obávala, že nepůjde o moc kvalitní počtení. Bála jsem se, že to nebude moc dobře napsané, promyšlené, že to bude ploché a prostě... mainstreamové. Ale knížka mě úplně nadchla! Má sice pár nudnějších pasáží (retrospektivy mě hlavne zpočátku úplně nebavily), ale celkově jsem se vážně bavila. A odtrhnout se od čtení? Sakra nemožné. Znáte to "ještě kapitolu než zhasnu" a "ještě odstavec než vstanu"? Tak to jsem si začala říkat po první třetině a už nepřestala. Kniha je rozhodně vtipná, sarkastická ale zároveň tak nějak milá. I když může kniha na první pohled působit jako takový ten průměrný mainstream, je hodně dobrá. Krásně se čte. (Škoda, ze to není paperback - já mám prostě ráda fantasy paperbacky :-D) SPOILER: Hlavní hrdina je zahořklý a cynický, na všechny kolem je protivný (až na smutný lidi) a přesto si rychle nějakým způsobem získal moje sympatie. V tom jeho chování vlastně nebyla zloba, spíš smutek a osamělost. V jádru dobrý člověk, kterého ale všechno kolem štve a cítí se zrazený vším a všemi. A žije minulostí. Necítili jste se tak nikdy? Ani občas, ani na vteřinku? Nepřipadal vám svět nikdy tak hrozně nepřívětivý a necítili jste se v něm tak příšerně sami? A co kdybyste se tak cítili pětadvacet let? Muselo se to stát - někdo tak polámaný se musí nakonec sesypat. A pak přijde chvíle, kdy se buď dá zase dohromady a začne znovu... anebo taky ne. Anebo šlápne na plyn a (když nemá kousek kouzelného ledu) zabije se. Ve chvíli, kdy to v Antonovi takhle ruplo, měla knížka vážně sílu. Moc jsem mu fandila. Protože na nový začátek není nikdy pozdě. Napsat takovou postavu - autora docela obdivuju. Za mě super. Na jednu stranu trochu depresivní a silný příběh o osamělém pětačtyřicátníkovi, který už tak nějak ztratil naději na něco lepšího (ale se šťastným koncem, za což jsem ráda - příběh díky tomu nese jisté poselství naděje)... A přesto svěží a humorné. Líbilo se mi to. Moc. A Jorma a ten jeho quest lásky... Docela silný. Na závěr to do sebe hezky všechno zapadlo a střet s Uplakánkem byl perfektní. Jak jinak by mohl kouzelník porazit hlavního padoucha než kouzlem? :-) A právě tam, tváří tvář samotnému Uplakánkovi, si osamělý, cynický, nešťastný kouzelník uvědomí, že chce žít - a že život sakra není tak zlý. Protože těch drobností, pro které to stojí za to, je přece tolik. I když je kniha zpočátku spíš smutná a depresivní, vlastně to je kniha o naději. O tom, že je vždycky důvod, proč žít. Proč se usmát. Že vždycky můžete začít znovu. Nebuďte protivní a sobečtí, nebo si pro vás přijde Uplakánek. Ale ani si nenechte všechno líbit - nenechte ze sebe udělat oběť (pro Uplakánka). :) A třeba... třeba, když budeme na lidi milí, tak se nám to dobro podaří nějak předat dál. Jako se to povedlo té staré paní kupující ptačí budku. (Stejně si myslím, že i ona byla nějaký ten jinotvor... A poznamenala ho znamením života:)) Úplný konec je takový až moc velký happy end, ale myslím, že si to kouzelník zasloužil. Navíc... Ta pohovka, že jo. Takže: Kdo ví. Btw. A kdo taky správně uhádl, co je ta kočka zač? :)... celý text
Kdo chytá v síti
2020,
Marika Pecháčková
Možná jsem po tom všem, kolik se toho kolem nadělá, čekala víc. Jsem holka, tak si snad můžu dovolit i trochu negativní kritiky a udělit méně než 5*, aniž by mě někdo obvinil z toho, že se zastávám úchyláků, protože jsem sama úchylák. Předně chci říct, že téma je to určitě zajímavé a upozorňovat na tyhle věci by se mělo. Opakování není nikdy dost. Děti je třeba varovat, učit je bezpečně využívat internet a tak dále. Dřív se malým dětem říkalo: Kdyby ti cizí pán nabízel bonbon, neber si. Dnes bychom měli asi spíš říkat: Kdyby ti něco psal cizí pán na Internetu, neodpovídej! To, že jsou na světě a na Internetu (a na lide.cz zvlášť - kdo normální tam probohy jde?) úchyláci, to ví asi každý. Hráli jste někdy nějakou online hru? Sexismu je plný net. Vlastně svět. Stačí mít holčičí nick a jede to... Normální člověk si toho ale nevšímá a extra velký úchylárny rovnou blokuje. Ale jo, samozřejmě, ať se děti v tomhle víc vzdělávaj. To je jen dobře. A je dobře vzdělávat v tom i dospělé. Každý může podlehnout a dostat se do sítě. Mám ale hodnotit knihu? Tak podle mě je ta kniha docela amatérská. To, jak jsou vedený rozhovory, se mi vůbec nelíbilo. Otázky mohly padat lepší. Docela neprofesionální, promiňte mi to, ale přišlo mi to tak. Ten, kdo vede rozhovor, by měl mít nějaký odstup. Neustálé odkazování se na křesťanství bylo někdy k smíchu. (Třeba ve chvíli, kdy je řeč o emancipaci a sexuální revoluci a ona do toho začne tahat křesťanskou kulturu - eh? Vážně? Právě sexistické křesťanství postavilo ženu do podřízené role.) No tahat do toho křesťanství, to mi vážně hodně vadilo. Propaganda křesťanské víry. A za to jsem si zaplatila. (To Knihu Mormonovu bych alespoň dostala zadarmo na Marketplace. Měla jsem si radši přečíst tu.) Mohlo to být lepší, mnohem lepší. Víc prostoru poskytnout "predátorovi" by taky neuškodilo. Rozhovory byly spíš o domněnkách a vlastních postojích než o faktech. Třeba ten rozhovor se sexuologem. Tam to bylo hodně znát. Dozvěděla jsem se tam, co si myslí o současný situaci jeden starší pán, ale nějaké objektivní informace jsem moc nedostala. Kdyby to nebylo vydávaný jako dokumentární kniha (či dodatek k dokumentárnímu filmu), tak ok. Ale nemělo by tohle být tak nějak objektivní? A pokud člověk chce vidět, jaké úchylárny lidi (teda spíš náhodný generátory slov) píšou na netu, není třeba si kupovat knihu (toho prostoru tam tomuhle stejně není moc věnováno), stačí se přidat na FB do skupiny Supeřbuřty českých seznamek. Obrázek si utvoříte. Maličkosti: K čemu ty s obsahem nesouvisející fotky? Proč tak velký písmo, řádkování, tak vysoká gramáž papíru? Kniha vypadá tlustě, ale obsahu v ní moc není. Za 350 Kč je kniha opravdu hodně předražená. Koupit ji za plnou cenu, měla bych zlost. Každopádně, uznávám, že téma je důležité a je dobře, že se o tom i díky filmu a knize začalo víc mluvit. A něco zajímavého v knize je. Jen jsem holt trochu zklamaná, protože jsem se na tu knihu těšila a čekala jsem, že se z ní dovím něco nového, zajímavého. Tohle bylo jako číst diskusi na Zpovědnici nebo poslouchat hovory v hospodě. Jako fajn, ale proč je rovnou vydávat v knižní podobě? Btw. Z důvodu koronapokalypsy jsem neměla příležitost navštívit kino. Je možné, že po zhlédnutí filmu změním na knihu názor? Třeba jí pak hvězdičku přidám. Zatím 2 - 3. No já nevím. Pokud se to někoho dotkne, omlouvám se. Já to veřejné nadšení prostě asi nesdílím.... celý text
Zombie, chiméry a rock'n'roll
2019,
Karel Doležal
SPOILER: "Planý poplach, poezie jen o něco lepší než vogonská."
Valard & vejce na draka
2020,
Jan Marvel Horn (p)
Moc příjemně se mi to četlo. Jízda, která skončí úplně jinde, než kde začala. A jinde, než byste na začátku vůbec mohli čekat. Kniha je hlavně zábavná jízda, ale možná zároveň říká něco jako: Jděte dál a neohlížejte se. Někde ve předu na vás čeká něco mnohem lepšího, než co necháváte za ocasem! Po přečtení jsem byla smutná, že je konec. :-) Ale konec nostalgie, někde tam ve světě možná existuje další skvělá kniha! :-) SPOILER: Když se dva chlapi pokoušejí starat o jedno miminko, většinou se ho snaží nezabít. Když je shodou okolností to dítě dráčetem, snaží se zůstat naživu. :-)... celý text
Panský klub
2016,
Daniel Kapča
Dlouho jsem přemýšlela, co k téhle knížce napsat a jestli vůbec něco psát. Všechno, co mohlo být řečeno, už tu asi řečeno bylo. Dělám to nerada, ale bohužel se musím spíš přiklonit na stranu těch negativních komentářů tady. Knížka mi opravdu nesedla. Vidím tu tři hlavní problémy: 1) Kniha mě původně velmi zaujala svým nápadem. Podobný žánr moc nečtu, o to víc jsem se těšila na postapokalyptický svět, v němž mrtvoly netlejí, a na všechno, co s tím souvisí. Těšila jsem se na originální nápady, které mě překvapí. Jenže toho jsem se nedočkala. Svět byl jen hrubě načrtnut a po zbytek knihy se děj točil kolem jednoho panského klubu a já měla dojem, že o to, v jakém světě se vše odehrává, tu vlastně vůbec nejde. Určitě by se mi knížka víc líbila, kdyby byl svět víc propracovaný a kdyby byl součástí celé knihy. 2) Chyběla mi tu nějaká ústřední dějová linie, nějaká zápletka. Po dočtení jsem měla dojem, že se vlastně nic nestalo. Kniha ve mně nic nezanechala a já si kladla otázku: O co tam vlastně šlo? 3) Neseděl mi ani samotný styl psaní (příliš jednoduchý, kostrbatý, častá špatná volba slov, špatná slovní zásoba) a ani obsah (který byl někdy vyloženě nelogický). Často mi to přišlo prvoplánové, křečovité. Erotické scény byly popsány detailně, ale bez emocí. Uznávám, že to může být jen můj názor, každému se nám ostatně líbí něco jiného. Ale na mě to působilo neutrálně, jako čtení nějakého návodu. Někdy je více méně a k napsání erotické scény nestačí detailně popsat co se kam dává. Na druhou stranu, knížku jsem bez větších obtíží dočetla. A je pravda, že kniha neprošla nakladatelstvím, takže vše, co čtete, je opravdu práce autora bez pomoci a rad. Taky si nemyslím, že téma, o kterém autor píše, o něm vypovídá něco špatného. Přece píšeme o různých věcech a ne vždy o tom, co známe nebo o čem sníme. Kdybychom měli odsoudit autora za tohle, tak musíme odsoudit i všechny spisovatele hororů (a kdoví, zda ne všechny spisovatele vůbec). Líbilo se mi, že kniha poukazuje na jisté lidské pokrytectví. To, co se v knize děje, hodnotíme jako něco zvrhlého, co se může dít jedině ve světě uvolněných mravů, ale zároveň sami žijeme ve velmi podobném světě, jen místo sbírání a vystavování si lidských trofejí sbíráme a vystavujeme trofeje jiných tvorů. Na tohle se mohl autor víc zaměřit, líbilo se mi, kdyby tenhle prvek knihy byl pojat s pořádnou dávkou sarkasmu. PS: Vím, že jde o autorovu prvotinu a nebudu jí tu škodit špatným hodnocením, takže hvězdičkovat nebudu. Autorovi bych poradila, aby příště zkusil sehnat nakladatele, knize by určitě prospělo, kdyby prošla rukama zkušených odborníků. Je opravdu hodně znát, že jde o prvopis. Pokud nakladatele nenajde, doporučuji do toho něco investovat z vlastního a zaplatit si nějaké korektory, kteří by text projeli hlavně po stylistické stránce a poradili, co proškrtat a na čem zapracovat. Osobně bych trochu proškrtala nějaké ty zbytečné erotické scény a zakomponovala víc prvků ze světa, který je podle mě nejsilnější stránkou knihy a je škoda, že je upozaděn (jistě, chtělo by to ten svět ještě trochu domyslet). A pak bych pořádně promyslela ústřední dějovou linii a na tu bych se zaměřila.... celý text
Křivé ostří
2004,
Martin D. Antonín (p)
Kniha o zbytečném krveprolití, kde nic není černobílé a lidé (a nejen lidé) se mezi sebou mydlí skoro pro nic (hlavně pro záchranu jedné nesympatické závislé princezny) a vy si nepřejete smrt nikoho, protože nikdo (nebo skoro nikdo) není vyloženě zlý. Není to humorná fantasy (i když pár humorných prvků tu je), nesmála jsem se u toho jako třeba u Zelené. Ale nuda to tedy taky rozhodně nebyla :) Je to dobře napsaná kniha, plná dobře prokreslených postav, které se v průběhu knihy uvěřitelně vyvíjejí. Dobrý příběh. Jenik u mě samozřejmě vede, Bětka mi nejprve přišla trochu navíc, ale nakonec jsem si i ji oblíbila. Hlavní záporák byl taky dobrej psychopat :) Taková hrdinská fantasy, kde nejde o boj dobra proti zlu, jak bývá ve zvyku, ale jen o politiku a o "lásku". PS: Škoda, že si nemůžu zajít pro nějaký ten spis o Rhanovi nebo Jenovi. Hned bych šla.... celý text