Sigas
přečtené 215
Homér mě překvapuje neobyčejně svěží a originální poetikou. Půvabná přirovnání. Uprostřed vraždění, probodávání mozků a vyhřezávání střev působí obzvláště překvapivě náhlé výlevy něžnosti, spjaté většinou s dětmi - Hektór s úsměvem sundává přilbu, které se děsí jeho synáček, Foiníx vypráví, kolikrát ho malý Achileus poblinkal, přirovnání s děvčátkem, které chce vzít do náruče, nebo s chlapcem bořícím pískové hrady. Zajímavá i psychologie hrdinů: Je Achileus váhavý mstitel, obávající se věštby? Když popírá, že by o nějaké věděl, zřejmě lže. Často zde postavy říkají něco jiného, než si myslí. Achileus vzteky nad urážkou pláče. Héra křivě přísahá při styžských proudech. To vše zaráží. A aby mozaika byla ještě pestřejší, je tu Aiás padající hubou do kravského trusu. To už docela zavání satirou...... celý text
Etika
2001,
Baruch de Spinoza
Spinozova Etika na mě působí značně rozporuplně. Používá nepřípadnou geometrickou metodu, je z ní na hony cítit rozumová hybris, a přeci je v ní něco, co ukazuje na hluboce pravdivou intuici.... celý text
Faust
1973,
Johann Wolfgang Goethe
Faust mě docela zklamal. Verše z prologu: "A hlavně se tam musí něco dít! Diváci chtějí podívanou mít," si vzal Goethe k srdci, a tak se řítíme z místa na místo, z nebe do podsvětí, z německé hospody do antiky, potkáváme přehršel postav, ale většina se jich jen mihne kolem a utrousí pár slov. Obzvláště druhý díl působí trochu jako panoptikum. Jestli mi něco zůstane v paměti, tak příběh o sobeckém nespokojenci, který přivedl naivní dívku do neštěstí a vyšel z toho převelice snadno. Pokud to ale měla být oslava činného člověka, tak na mě zapůsobila přesně naopak.... celý text
Plavovláska
1995,
Mika Waltari
Plavovláska je rozhodně zajímavý a z počátku i dojemný příběh. Začíná dítětem toužícím po lásce a končí v nejhlubším bahně. Z formy jakési zpovědi, kde hlavní postava vypráví, jak se stala zkaženou, jsem poněkud rozpačitý. Připadá mi to příliš lineární, prvoplánové a těžko si představuji autenticitu takové výpovědi. Člověka ale zamrazí, když si uvědomí kontrast počestné fasády toho starého světa a zkaženosti a násilí, bublajících pod povrchem.... celý text
Nová věda o politice
2000,
Eric Voegelin
Voegelinův vhled do podstaty politického řádu v souvislosti se strukturou lidské existence otevírá úžasný pohled na dějiny i na naši současnost. Knížka to není jednoduchá, ačkoli se jeví jako poměrně přístupný úvod do Voegelinova myšlení. Pochopit hloubku jeho náhledu vyžaduje další studium, ale pokračovat dál a přečíst třeba jeho Order and History se rozhodně vyplatí. Za sebe mohu říct, že je to jeden z mála filosofů, kteří mě něco opravdu podstatného naučili.... celý text
