Sigas
přečtené 215
Teorie partyzána
2008,
Carl Schmitt
Trochu rozporuplná knížka. V jádru je velice zajímavá úvaha o tom, jak moderní teorie partyzána mění klasickou a podle Schmitta vrcholně humanistickou ideu omezené války a spravedlivého nepřítele ve válku a nepřítele absolutního, jak je nepřítel naprosto delegitimizován a zbavován lidskosti. Ovšem autorův abstraktní juristický přístup se rozmělní v poněkud nepřehledném sledování toho, jak se skutečnost vymyká pojmům tradiční právní teorie. Tento byrokratický postup nás pak zavede třeba až k absurdní, ale zcela vážně míněné otázce, zda je partyzán pojistitelný.... celý text
Věky světa
2002,
Friedrich Wilhelm Joseph Schelling
Geniální, velmi působivá kniha. Naroubování dialektiky na mystickou zkušenost a vícero bystrých, konkrétních postřehů. Problém je, že snaha popsat vývoj božství může být považována za vrchol filosofické nadutosti. Může mít hodnotu jen jako mýtus, jako vyprávění s relevancí zcela zvláštního druhu. Co s tím souvisí a co je daleko patrnější – zdá se mi, že spíše než popis vývoje božství zde vidíme vyjádření existenciální situace člověka. Tady mají pozorování o čase, lásce, hněvu, úzkosti atd. mnohem větší význam. Projekt božství jako projekt člověka, jak vychází ze své nedostatečnosti a touží se stát celým, navrátit se a spočinout v sobě. Tady nacházím velikou myšlenkovou hloubku.... celý text
Bytí a nicota
2006,
Jean-Paul Sartre
Zpočátku jsem postupoval těžko a pomalu, až od třetí části s opravdovým zaujetím. Je to fascinující, geniální dílo. Překvapí hluboké analýzy, jako třeba analýza klouzání nebo lepkavosti, které jsou tak nečekané, že se pohybují na hranici vtipu a musel jsem se dokonce smát! Přes tuto sílu a působivost, nemohu se s celkovou koncepcí zcela ztotožnit. Některá základní schémata jsou podezřelá a mám pochybnost, že jde jen o hru abstraktních pojmů.... celý text
Zakázané pohádky
2000,
Alexander Nikolajevič Afanasjev
Tahle sbírka pohádek plná necudných šibalů, pohlavních orgánů a lejen mi nepřišla zajímavá ani tak vulgaritou, to by byla jen nechutná, ale především svou hlubokou ironií. Třeba muž naučí manželku na všechno odpovídat ne, dopadne to samozřejmě špatně a nakonec si řekne: To jsem ji naučil pěknou blbost. A aniž bych chtěl přeceňovat lidovou slovesnost, obscénnost spojená s cynismem tu většinou skvěle zdůrazňuje pointu.... celý text
